Ovšem
pokud jde o Grapí, podařilo se mi ji trochu vyzpovídat.
Rozhodně
je to velká změna, přejít takříkajíc na druhý břeh, a určitě ani sama novopečená dušice
ještě kompletně neprozkoumala, co všechno to obnáší. Tedy, například jsme si všimli, že se začala
zajímat o zahnívající zbytky našich svačinek, takže jsme v koleji zahájili
speciální ekologické třídění odpadu do speciálního šedého kontejneru
s nápisem Česnečka…
Sophia Glis Glisová > Grapí, jaké jsou tvé první dojmy z této nové
životní role? Ehm… -zarazí se – no prostě, jaké to je? Myslíš, že bys
mohla poskytnout takové malé interview pro Žlutého Trimela?
Magrápa Česneková > Určitě jo, stejně jsem si uvědomila, že jsem minule
na něco důležitého zapomněla!
Sophia
> Na co? - zrovna hoří zvědavostí
-
Magrápa
> ... úplně jsem zapomněla na průvod jezevců z celého lesa, který doprovázel
moje tělo až k hradu!
Viděla
jsem, jak mé tělo nesou na nosítkách k hradu. Viděla jsem jak se z lesa
vynořují další a další jezevci aby mi dělali doprovod na mé poslední cestě a
bylo mi to jedno....
Sophia
> Páni, tak i duši mají sklerózu…
Víš, co
jsem se tě hlavně chtěla zeptat? Co se stalo s tvýma pastelkama, zůstaly
barevné? Víš, jako jestli vůbec budeš moct dál kreslit - aby pastelky třeba
neprošly skrz papír? Nebo máš teď jen nehmotné duší pastelky?
Magrápa
> Bohužel pastelky jsem u sebe v době smrti neměla, takže je nemůžu držet v
ruce, ale neboj se - učím se používat pastelkovou telekinezi, takže myslím, že
za krátko budu schopná plnohodnotně kreslit a snad i barevně - i když zvedání
barevných pastelek je zatím velice těžké :D
Sophia
> Och díky, vidím, že jsi neztratila nic ze své vynalézavosti, ba naopak!
Merlinu díky, tvé obrázky by nám všem vážně chyběly!
A co ta tvoje
vyrážka? Netušila jsem, že může mít duch vyrážku! Svědí tě to? Jak se poškrábeš?
Magrápa
> S tou vyrážkou si vůbec nevím rady, svědí to jako blázen! Doufám, že časem
alespoň trochu vybledne, vypadám s ní jak v záchvatu nejtěžší puberty. Doufám,
že mi dokáže poradit pan kolejní, co se dá dělat s duší vyrážkou. Nehodlám v ní
strašit až do smr... no vlastně navždycky :D
Sophia
> Ještě jsi mi neprozradila, co na to řekli doma? A co tvůj mudla? Už to ví?
Magrápa
> Nu - doma to bylo docela rodeo. Taťku málem klepla pepka a mamka musela
dýchat do sáčku :D Jenom brácha to vzal dobře a na uvítanou po mě hodil starou
svačinou ze školy :D Nejvíc mě překvapilo, že první dotaz od rodičů nebyl
"jak se cítíš?" nebo "co se ti to proboha stalo?!" ale
"jak teď hodláš doma uklízet?!" :D
Mému
mudlovi jsem to ještě neřekla, brzy bude mít narozeniny, tak plánuji, že mu
vyletím z dortu :D Ovšem nevím jak to vezme, spousta lidí je na smrt citlivá,
přitom je to docela psina :D
Sophia
> Grapí, ty jsi po smrti ještě větší číslo než zaživa:D
Magrápa
> Brzy bych chtěla uspořádat oslavu své smrti. Ale až se zbavím té vyrážky,
naprosto se mi nehodí ke společenským šatům. Pro nováčky by tam byla prima
soutěž o školní uniformu, sovy a pro vás staroušky, co jste na hradě déle se
taky něco najde. Jídlo a pití se pokusím zajistit i pro vás živé, pokud zase
nevyděsím většinu skřítků v kuchyni :D
Žádné komentáře:
Okomentovat