pondělí 31. května 2010

O víkendu se hrál oblíbený Famfrpál – 2. část

Druhé pokračování o utkání proti Havraspárské koleji. V tomto pokračování se dozvíte další statistiky, nakoukneme společně na několik dalších obrázků, které ukážou děj při zápase a samozřejmě nesmím zapomenout ani na závěrečné foto o chycení zlatonky. To vše pro Vás připravil Smajlík Smoulík! Přeji Vám příjemné čtení.

Na hodinách se přehoupla půlnoc a na famfrpálovém hřišti stále poletovali modří a žlutí. Několik minut po půlnoci nás přišel navštívit kolejní ředitel Havraspárské koleje – pan John Werewolf, který přišel s nápadem dát si „noční pauzu“. Tento návrh sklidit, jak kladné, tak i záporné projevy hráčů, ale většina rozhodla, že se tedy dá přestávka, která se bude konat od dvou hodin ranních do devíti hodin.

Porušení pravidla by se potrestalo – např. v Mrzimorské koleji by si hráč, který vlezl i přes dohodu na koště, tak by si už v tomto famfrpálovém období nezahrál. Psalo se o tom všude – na kolejní vývěšce, na úvodce (v komentářích), ale asi nejvíce to bylo vidět přímo na famfrpálové ceduli – místo, kde bývají vyvěšeny povzbuzovací transparenty, najednou obsadila cedule o dočasném přerušení zápasu (Pozn. To jen, aby si toho všichni patřičně všimli, ne? ;-)).

Nyní si trochu odpočineme od dlouhých textů a nahlédneme na slíbené statistiky.

Během zápasu padalo spousty neuvěřitelných a vysokých gólů do bran Havraspárské koleje. Jubilejní 100. gól zajistil nováček ve famfrpálu – Smajlík Smoulík a zajistil tak mrzimorské koleji dosažení hranice 1000 bodů. 150. gól do Havraspárské obruče zajistila Marylin Cuthbert. 200. a 250. gól umístil do obručí (opět) Smajlík Smoulík. Je vidět, že se opravdu dařilo.

A nyní zpátky ke zprávám. Po „noční pauze“ se ráno uskutečnila Mrzimorská hra – místa v devět hodin ráno obsadila pouze žlutá kolej. Zatímco někteří havránci vyspávali, žlutá kolej pilně létala a střílela tak camrály do prázdných obručí. Sem tam se nějaký modrý objevil, ale naši odrážeči jej poslali dolů.

Nemyslete si, Mrzimorský tým nestřílí na protihráče jen potlouky, ale i občas je praštíme i kabelkou – důkazem je toho i pořízené hlášení od Komentátora. Co je ještě kuriózní informací, je to, že nad Havraspárským brankářem v průběhu zápasu proletělo i ptačí hnízdo. Zápas byl opravdu zajímavý – tolik věcí, co se stalo, to někdy prý ani v mudlovských přístrojích zvaných televizích neuvidíte.

Na hodinách přibýval čas, až najednou… Po 26 hodinách, 15 minutách a 30 vteřinách se hodiny zastavily – Chloe Phoenixová chytá zlatonku a zápas končí. Všichni si mohli oddychnout, že už to mají za sebou a po vyčerpávajícím zápase se všichni shromáždili do Velké síně, kde probíhala diskuze, gratulovalo se a oslavovalo.

Zápas proti Havraspárské koleji pro tento rok tedy definitivně skončil a myslím si, že to byl jeden z nejlepších zápasů vůbec (pro mě tedy alespoň zatím nejlepší – coby pro nováčka). Pokud se i Vám zápas líbil, či se Vám líbily články o tomto zápase, budu rád, když se vyjádříte do komentářů :-)

Již tuto sobotu (5.6.) se bude konat poslední Mrzimorský famfrpálový zápas – tentokrát nastoupíme proti Nebelvíru. Takže, pokud budete mít čirou náhodou cestu okolo famfrpálového hřiště, stavte se, budeme se na Vás těšit.

neděle 30. května 2010

O víkendu se hrál oblíbený Famfrpál – 1. část

Ano, je to tak. Určitě každý, kdo byl přítomen o víkendu na hradě, si mohl všimnout, že ve Famfrpálu proti sobě nastoupila další dvě družstva – Mrzimor versus Havraspár / Havraspár versus Mrzimor! O tom, co se během zápasu stalo, několik menších statistik a samozřejmě exkluzivní obrázky ze zápasu jsou k nalezení v tomto článku, který připravil Smajlík Smoulík!

V sobotu 29. května se již od brzkých ranních hodin scházeli na hradě studenti – převážně studenti Mrzimorské a Havraspárské koleje, kteří se v tento den měli proti sobě utkat v dalším napínavém souboji – famfrpálovém souboji.

První gól pro Mrzimorské na sebe nenechal dlouho čekat. Několik minut po začátku zápasu se zmocnila camrálu naše kapitánka Natalie Davis, která skórovala. O několik minut později si opět Natalie mohla připsat další gól v tomto zápase – byl to tak druhý gól pro Mrzimorské. Třetí gól pro změnu vhodil do obruče nováček Smajlík Smoulík (Pozn. Nebudu zde vypisovat všechny góly, ale chci jen poukázat na některé výjimečné a jubilejní).
Čas pomalu ubíhal a najednou se stalo něco, s čím Mrzimorští (asi) nepočítali. Jejich modří soupeři – musím dodat, že všichni! - najednou ze svých pozic zmizeli a nechali tak prostor Mrzimorským nastřílet několik gólů do havraspárských nehlídaných obručí. Za dobu, co modrá kolej „nehrála“ se nastřílelo celkem 30 bodů – tzn., že do jejich obručí padly 3 góly. Havraspárští se za několik málo minut vrátili opět na své pozice a hrálo se dále, tak jak je zvykem (Pozn.: Ne, že by mi vadilo, že své posty opustili :-)).

A nyní opět trochu statistik. Jestlipak víte, kdo dal jubilejního 10. góla a Mrzimorská kolej si tak mohla přičíst do skóre 100 bodů? Nevíte? To jsem si mohl myslet. Byla to slečna Adriana Bella Lee.

To, že na někoho během famfrpálového zápasu můžete hodit Bombu hnojůvku, se tak často nestává. Avšak v tomto zápase se to stalo – a to hned několikrát. Kapitánky se totiž dohodly na tom, že každá kolej může použít max. 5 (těchto smradlavých, ohavných) bomb. Bomby létaly vzduchem a jedna dokonce zasáhla i Monny von Schatz, která si zahrála na postu havraspárského brankaře.

Vzduchem však nelétaly jen Bomby hnojůvky, ale samozřejmě i zákeřné míče – potlouky. Když Vás odrážeč takovým potloukem trefí, vždycky to nějak schytáte. Někdy to odnese noha, někdy ruka, můžete rovněž utrpět otřes mozku, nebo můžete mít na sobě pálivé odřeniny.
V takovém případě je nejlepší navštívit Ošetřovnu – a že nás lezlo do této místnosti ;-)

Druhé pokračování tohoto článku vyjde již brzy!
Pozn. redakce: po uzávěrce článku utkání skončilo vítězstvím Mrzimoru!
Mrzimor (2760) x Havraspár (1940)
Podrobnosti zanedlouho!

pondělí 24. května 2010

Hlasujte pro nejlepší příspěvek 3. kola soutěže Fouskovy příhody

21. května skončilo 3. kolo pro zasílání příspěvků do dlouhodobé soutěže Fouskovy příhody: tedy mělo skončit, ale když Fousek viděl, že několik studentů na poslední chvíli žhaví své brky, přimluvil se za prodloužení termínu do neděle 23.5. Krysáček je šťastný, když se o něj někdo zajímá. Vždyť tak často zůstává v kolejní místnosti sám a tolik se nudí, až okusuje dráty klece, a to není moc zdravé! Ano, pamlsky mu leckdo přinese, ale pohrát si s ním, to už ne… a vážně se mi zdá, že Fousek poslední dobou až moc přibral. Chybí mu pohyb!
Která historka se vám víc líbí? „Jak měl Fousek blbou náladu“ nebo „Jak Fousek ke slávě přišel“? Anebo vás nejvíc pobavila básnička „Fouskova snídaně“? Hlasujte na obvyklém místě v levém sloupci:)
Obrázky u povídek jsou nesoutěžní, přičarovala jsem je tam jen tak pro oživení.
Nejúspěšnější dílko tentokrát má šanci získat 3 body, vzhledem k tomu, že máme tři příspěvky. Jména autorů vám zatím neprozradím, až po skončení hlasování. Ale pokud by vás zajímal dosavadní stav žebříčku autorů, najdete ho tady: http://trimeles.blogspot.com/2010/04/hodnoceni-2-kola-souteze-fouskovy.html
A všechny dosavadní příspěvky najdete tady:
Chovateľský denník Lucy Koralky (tzv. Fouskův web) http://mys-fuzik.blog.cz/


a) Jak měl Fousek blbou náladu

Jednou jsem se v kolejce zase učil a vypracovával Sedmiboj, když jsem viděl, jak tam Fousek sedí úplně sám, chudák skoro nic nedělá. Co naplat, že má čerstvou trávu, mrkev skoro každý den, když se ani pořádně neproběhne a všichni se s ním jenom mazlí. Chudák už byl taky pěkně vypasený. Teď ho možná trochu zaměstnají Mrzimorské zprávy, ale přesto, chvíli jsem na něj mluvil, ať je opatrný a poté jsem se s ním šel podívat na školní pozemky přes Hanibalovo jezero až k Zakázanému lesu, protože tam asi ještě nikdy nebyl.
A když jsem šel kolem vrby Mlátivé, tak se Fousek vyvléknul z mého primitivně zbudovaného obojku a utekl mi dovnitř. Já jsem se tak hrozně leknul, že jsem se ani nezmohl na slovo! Přitom jsem mu před cestou tolik domlouval, ať nikam neutíká a ať je v klidu. A nejhorší je, že hned za ním se rozběhla nějaká mourovatá kočka! Rozhodoval jsem se v okamžiku a na kočku jsem seslal kouzlo "Mdloby na tebe"! Nebyl jsem si jistý, zda funguje i na zvířátka, ale na tamtu kočku fungovalo okamžitě. Jenže jakmile se přestala hýbat, už nebyla schopná uhýbat větvím vrby Mlátičky a ta do ní začala bušit kočka nekočka. Musel jsem ji rychle povznést pryč za pomocí vznášejícího kouzla "Wingardium Leviosa" a poté ji odnést na ošetřovnu, přeci jenom, bylo mi té potvory líto.
Horší však bylo, kde je Fousek. Nesnesl bych ten pocit, že se vrátím do kolejky bez něho. Tak jsem se rozhodl, že ho holt za cenu pár modřin vyhledám, avšak ejhle! Fousek už si to vykračoval ven a vedle něho nějaká cizí Fousčice! To jsem tedy čuměl! Dělal jsem, že ho nevidím a že vůbec nechci rušit to jejich soukromí, ale když procházel kolem mě, tak "Lup!" a už jsem ho držel. Fousek i Fousčice byli překvapení, ale já jsem se rozhodl, že na milostné hrátky má ještě brzo a tak jsem ho vzpouzejícího odnesl zpátky do klece.
Už ho k Vrbě nevezmu, akorát by se znovu zamiloval a třeba bychom ho už ani nenašli!
(Kočka, kterou jsem samozřejmě odnesl na ošetřovnu, bude prý do týdne v pořádku.)

b) Jak Fousek ke slávě přišel

Stalo se tak ve čtvrtek, dvacátého května. Byla ještě hluboká noc, když jeho chlupaté tělíčko, vyhřívajíce se u kolejního krbu na křesle, začalo sebou malinko škubat. V místnosti bylo šero, jeden z posledních plamínků již dohoříval. Ano, někdo zapomněl večer přiložit. V prostorné kolejce taky už nebylo teplo, to se odvleklo po schodech nahoru někam do zasedačky, která se nachází na nejvyšším místě kolejní věže.
Krysáka sebou ještě jednou škubl, nyní již trochu výrazněji a o to více se ponořil do svého snu. Fouskovi se zdála krásná vidina – hrál totiž famfrpál a ohromně mu to šlo. Jeho koště zlatavé barvy bylo mnohem rychlejší, přesnější a příjemnější než košťata jiných hráčů, kterými byly také krysy. Fousek jen viděl rozmazanou trávu daleko pod ním, zato perfektně viděl, kam letí každý potlouk nebo camrál, dokonce někde blízko kolem něj proletěla i muška jedna zlatá – zlatonka. Avšak chytit ji do dlaní a pocítit ten nádherný pocit vítěze mu v tomto zápase nebylo dopřáno, teď byl střelec. Tomu také odpovídala i jeho výbava, měl vysoce kvalitní chrániče i helmu.
Právě se k němu mílovými kroky blížil camrál, letěl vzduchem jak nakopnutá Filchova kočka. Fousek si tuto šanci nemohl nechat ujít. Rychle se podíval na branku, odhadl úhel i vzdálenost a vší silou praštil camrál směrem k brance. Následující vteřiny na tribunách se nesly ve znamení absolutního ticha, Fousek slyšel, jak mu kolem uší fouká mírný vítr a jak mu ochlazuje každý chloupek na jeho malém tělíčku. Nepřestával se dívat za camrálem, který se vší rychlostí dral vzduchem k protivníkově brance. Zdálo se to jako hodina, než se k té bráně vůbec přiblížil.
‚A sakra‘, pomyslil si Fousek, když viděl, jak soupeřův brankař je odhodlaný klidně i tělem bránit vlastní bránu. Zdálo se, že nyní už bude po krásném gólu, kdyby však brankaře upřeně hledícího na camrál nesejmul jeden z potlouků kolem letících. Praštil jej takovou silou do ramene, až ho ta rána odhodila o několik metrů z brány, čímž pádem se uvolnilo místo pro letící téměř ohnivou kouli. Trefí se nebo ne? Vždyť camrál byl sotva pár metrů od brány a brankař nebyl s to se tak rychle vrátit na své místo.
Bylo téměř neskutečné, jak pomalu se tyto vteřiny táhly. Avšak camrál našel své místo a Fousek dal dnes první gól z celého famfrpálového družstva Mrzimoru. Najednou – jako by z ničeho nic – tribuny zaječely, vstaly a desítky, možná i stovky hlasů začaly hlasitě skandovat.
„Fou-sek! Fou-sek! Fou-sek!“
Fouska to ohromně dojalo, potěšilo a motivovalo zároveň, vždyť není krásnějšího pocitu, než dělat to, co vás baví, sklízet za to úspěchy i slávu a ještě se pořádně vyřádit na soupeřích. Začali se k němu slétávat i spoluhráči, aby jej náležitě pochválili a ocenili jeho snahu. Okamžik poté komentátor ohlásil stav zápasu.
„Mrzimor díky nádhernému gólu vede deset nula!“ zakřičel ještě nevykřičeným hlasem.
Nato se Fousek probudil, otevřel oči, usmál se a šel snít dále.


c) Fouskova snídaně

Slunce v jasný den se vylíhlo
V kolejce spí malé zlobidlo
Paprsky to šimrá pod vousky

Vstávej, vstávej ospalče
Než zaspíš celý den
Nesmíš lenošit jen

Klubko šedavé hodně ospalé
Otevře očko maličko
Kdo ho to budí, no přece sluníčko
Protáhne si tlapky
a šup už je pryč

Cupitá po pokoji
Čumáček ve vzduchu
Už cítí ladnou vůni
To mrzimorští mu opět něco nachystali

Vyskočí na křeslo
Sklouzne na stolek
Tam je nachystaný
Pořádný dlabenec

Mlsně se olízne
Do sýru zakousne
Voní a chutná
Hmm to si dává
Bříško už nemůže
Ale očička jsou hladná

Stulí se do klubíčka
Blaženě vrní
Čeká na studenty
Čeká na mazlení

neděle 23. května 2010

Nová posila v Mrzimore aneb nová konkurencia!

Milí čitatelia, fanúšikovia písma Lucynho :D . Ak chvíľu pouvažujete o nadpise, dospejete k viacerým možnostiam, ale nebudem vás dlho napínať a prezradím vám, kto alebo čo je tou posilou a konkurenciou :) Ako iste viete, naša kolej Mrzimor je domovom jednej úžasnej milej krysy (ale ja hovorím furt myš, čiže ďalej myš, hoci je to krysa :D) menom Fúzik. Samozrejme si Fúzika každý hneď obľúbil a stal sa takmer znakom koleje (nech mi teraz prepáči ó veľký jazvec, ale no je to tak :D). Náš famfrpalový tým nesie hrdo názov po tejto populárnej myši (krysy) - Fúzikov tým. Okrem toho sú po ňom pomenované súťaže, obrazy, umelecká tvorba a najnovšie sa Fúzik stal moderátorom našich mrzimorských správ! Jednoducho Fúzikova hviezda stúpa k výšinám! Vyzeralo to tak, že nikto a nič nemôže ohroziť tohto populárneho myšiaka (hm krysiaka? :D) Ale čo sa nestalo. Po nedávnom výlete do lesa, o ktorom sme písali v minulom čísle nášho časopisu , sa do koleje dostala nová myš! Navrátilci z výpravy nám do kolejky zaniesli novú myš s odvážnym menom – Lovec! Chovateľkou novej myšky (toto nie je už krysa :D) je mrzimorská študentka - Jostein Lauierová! Nová myš spôsobila v kolejke doslova chaos. Húfy zvedavých študentov sa rozbehli k nej a s milými (či trošku divnými :D) úsmevmi ju vítali a obchytkávali. Chudák Fúzik sa dostal do nepríjemnej situácie a ja (Lucy Koralka) ako jeho chovateľka som u neho spozorovala náznaky žiarlivosti. Áno, je to tak, naša moderátorská hviezda žiarli na Lovca! Uvidíme ako sa vyvinie vzťah týchto dvoch. Jedno je isté, myš Lovec je určite predurčená k veľkým veciam. Žeby k ochrane koleje? Uvidíme :)

Prinášam vyjadrenie Fúzika (ako jeho chovateľka ovládam dokonca krysí jazyk, bolo to trošku namáhavé, ale snáď som ho pochopila)

-položí pred Fúzika mrkvu a snaží sa s ním dorozumieť-

L: Fúziku, čo ťa trápi?

-Fúzik si uchmatne mrkvu, chvíľu napajedene žuje a zapiští-

F: To ten.. ten.. píssk.. druhý.. myšiak.. Lovec..písk :(((

L: Ale Fúziku, ty snáď nemáš radosť z nového kamaráta?

-Fúzik sa začne triasť , behať po klietke a a svojimi nožičkami vychrstne kúsok slamy do tváre Lucy-

F: píssk.. on.. všetku..pozornosť.. preč.. ja .. sa.. nikto.. nevšima.. piskk. :(((

Fúzik bol z toho veľmi rozrušený, tak som musela prestať. Dúfajme, že Fúzik svoju novú konkurenciu pochopí a vy, milí študenti, nezabúdajte na Fúzika! :)

čtvrtek 20. května 2010

Revoluční novinka nebo výstřel z Aurory?

Připravili jsme si pro vás jednu úplnou novinku v celém kouzelnickém tisku.

Co to vlastně je? Jednoduše řečeno pohyblivé obrázky, ve kterých se jejich autor - Nicholas McElen - snaží hlavně o celkový souhrn událostí (několik dní zpět) a také je zde obsažena jakási pozvánka na budoucí akci.

Velice rádi uvítáme, když se od vás - jakožto publika a odběratelů našeho časopisu - dozvíme reakce na tento příspěvek.

Děkujeme.


neděle 16. května 2010

Ze zažloutlého deníčku I.

Na podlaze se válí kousek ožmoulaného, zažloutlého deníku. Nevydržíš odolat a zvedneš jej - co je v něm asi napsáno?

Jsem zvědavá, jestli tohle někdo kdy přečte. Možná by to ale mohla být pěkná vzpomínka na mě, až se jednou rozhodnu úplně odejít....

Už poněkud nedbalejším písmem text pokračuje...

Rozhodla jsem se, že zkusím taky něco jiného, než bradavický život. Učení na mne bylo příliš a přivalila se na mne i pořádná jarní únava - proč si tedy neudělat výlet někam ven z prostor Bradavické školy? Oddech jsem potřebovala, a co víc, mohlo mi to pomoci v dalším studiu. Mnozí si vybrali zájezd do Mrazákolandu, já to ale vyřešila po svém.
Nejprve jsem prošla Zakázaný les, vybrala jsem si naštěstí to nejužší místo a díky talismanu, kterým jsem se vybavila, jsem cestu přežila.

Kousek stránky chybí, další kus je rozmazaný ... Podařilo se ti rozluštit až následující text.

Tak jsem se dostala až do Kmínového údolí, kde je ráj skřítků. Přesně to jsem hledala. Někteří si možná všimli, že o skřítky se už delší dobu podrobně zajímám, jiní to nejspíš přehlédli. Už se chýlilo k večeru, proto jsem si ustlala pod rozložitým dubem a čekala na ráno..

Část textu je opět rozmazaná, následuje však nový odstavec s nadepsaným datem 24. března.

Už je ráno. Plánuju na dnešek prozkoumání některých druhů. Musím si počkat, včera se mi zdálo, že támhle v křoví něco šustilo.

Chybí celá stránka.

Ano, přesně na tuhle chvíli jsem čekala! Vrhla jsem se po hlavě do trávy a když se mi podařilo znovu postavit na nohy, v ruce jsem třímala malou svíjející se potvůrku. Vypadala neskutečně krásně. Takového skřítka nejspíš nikdo neobjevil. Já o něm tedy záznamy nenašla. Rozhodla jsem se, že si ho pojmenuju po svém. Nejprve jsem ale potřebovala zjistit, jak se vlastně chová. Nasadila jsem na něj Sledovací kouzlo a pro jistotu za ním poslala svého skřítka šmíráčka, který mi nikdy nesloužil jako šmíráček, nýbrž jako skřítek pro každou příležitost. Během celého pobytu se mi konečně podařilo zjistit, co takový skřítek dělá.
Žije v noře, ve společnosti. V jedné "rodince" jsou až tři skřítkové. Nejspíš se rozmnožují pučením - v období začátku dubna. Zdržují se v teplém počasí. Živí se nejraději semínky slunečnic. Energii čerpají především ze sluníčka, pijí vodu z tůní. Jsou pilní, pořádní, veselí a přívětiví.

Následující řádky nepřečteš.

Jen mě hrozně mrzí, že se mi nepodařilo vzít si Slunečníčka ostroocasého na hrad. Byl by jistě dobrý společník, ale nejspíš by se v hradu trápil. Bez společnosti ostatních. Až se ale zase někdy vydám na další cestu, třeba narazím na samotáře, který se mnou rád půjde...

Dočteš na konec stránky a když chceš číst dál, už není co. Další část deníku chybí. Na konci je přišpendlen náčrtek Slunečníčka..


Kdo ví, třeba zbytek deníčku ještě někdy najdeš...

sobota 15. května 2010

Medzinárodný deň obrazov

Z denníka primusky – Lucy Koralky:

Deň začal ako každý iný. Na mojom kalendári svietil dátum 15.5.2010 a pod ním červený nápis famfrpál Havraspár – Nebelvír. Na zápas som sa dlho tešila a už večer pred zápasom som sa vyzbrojila pomôckami na fandenie. To viete, trúbky, bubny, vlajky a iné zábavné pomôcky :D. Nahodená na túto príležitosť s krabicou plnou týchto sprostostí som sa doterigala do VS, aby som pred zápasom povzbudila hráčov (prsty som držala každému, škoda, že neexistuje remíza vo famfrpále :-)).
Na moje prekvapenie či zdesenie bola VS premenená na nespoznanie! Stoly všetkých fakúlt boli odsunuté na bok a celý priestor ovládli stojany na obrazy. Zdesení hráči famfrpalu postávali v kúte VS a zmätene sa obzerali dookola. Vyzerali ako ovečky nahnané do ohrádky :D. Najprv som ničomu nerozumela. Azda som vstúpila do inej dimenzie? Napadol nás fanklub umelcov? Kanadský vtip? Ne a ne a ešte raz ne. Netušila som ako veľmi sa mýlim. Z ničoho nič mi do uší udreli hlasy. Veľa hlasov, tiché, piskľavé hlasy, ktoré buď fňukali alebo sa sťažovali či chválili. V tej chvíli ma napadlo. To tu určite ma zraz domov dôchodcov. Ale čo by to tak asi robili? A tie stojany? Potom mi to došlo. Moja hlava sa v dramatickom okamihu otočila na smer kalendár a zbadala výrazný nápias – Medzinárodný deň obrazov. Hm... fajn trapas teda. Dúfam, že ma nikto nevidel. To sa môže stať len mne, na také dačo zabudnúť! Rozbehla som sa do stredu obrazov. Bolo ich tam neskutočne veľa, jeden krajší než druhý a všetky nahlas rozprávali. Bola som prekvapená, že ma hráči famfrpálu nezdravia a bola som prichystaná ich pozdraviť. Moje ústa sa otvorili a vydali zvuk. Teda mali vydať zvuk, ale žiaden som nepočula! Bola to ešte jedna šanca, že som hluchá, ale to by som nepočula tie obrazy! Šokovane som skúsila vykríknuť a nič! Tie obrazy tak kecali, kričali, že naše hlasy nemali šancu ich prebiť, zostali nevypočuté, tiché! Keby som mala porovnať tento súboj – študenti vs. obrazy tak obrazy vyhrali ! Ale takto to má byť. Dnes je ich deň a my musíme ustúpiť do pozadia. Takže dneska do nepočutia! :D

A ako si to obrazy v tento deň užívali? Len sa pozrite :-)

38. obraz > Na protější stěně je lepší místo, chtěl bych viset tam
16. obraz > Trochu mně oprýskává rám
34. obraz > Na protější stěně je lepší místo, chtěl bych viset tam
27. obraz > Hele pojďte si povídat o něčem zajímavém
23. obraz > Pomoc, jsem na křivo!
24. obraz > To máme dneska počasí, co?
11. obraz > Já jsem prvotřídní dílo
22. obraz > Trochu mně oprýskává rám
1. obraz > Pomoc, jsem na křivo!
6. obraz > Nejkrásnější jsou přírodní scény, třeba jako ta na mě
------
Poznámka - Čo vlastne tento deň znamená a čo oslavujeme?

Je to pripomienka výpravy študentov a profesorov do starého obrazu za záchranou celej školy. V tento deň po sto rokoch ožil jeden starý obraz vo VS . Začal komunikovať so študentmi a niektorých nalákal dovnútra. Tam museli plniť akési logické hádanky, inak ich obraz nechcel pustiť von. Už sa zdalo, že obraz znova zaspí na sto rokov a týchto študentov uväzní v ňom. Nakoniec sa hádanka obrazu rozlúštila a všetci študenti boli zachránení.

(zdroj: http://hogwarts-muzeum.own.cz/obrvu.html)

pondělí 10. května 2010

Mrzimorská výprava do lesa

Ukázky ze svého deníčku nám poskytl Paul Brewer

Všichni jsme se shromáždili i dopravili na místo setkání na kraji lesa bez problému. Za začátku byla trochu tahanice o lístky, přece jenom, chtělo se tam všem, ale nakonec se vše vysvětlilo. Výpravy se zúčastnili tito odvážní a otrlí studenti:

Adriana Bella Lee
Jake Taylor Danys
Jostein Lauierová
Paul Brewer
Smajlík Smoulík
Vivianna Digal

Z Paulova deníčku:

"Když jsem se dozvěděl, že v lese mají být i myši, pořádně mi z toho naběhl mráz po zádech. Zvlášť, když se Jostein holedbala, že má myšky ráda a Vivi se k ní přidala. Radši jsem se držel co nejblíže pana Sama, zvlášť, když nás po cestě pozorovalo tolik lidí. A ještě jsem si znovu zapomněl dojít na záchod, to je vážně príma."

O chvíli později.

"Čůrací pauza proběhla v pořádku, Jake i já jsme se v klidu vyčůrali a mohli jsme pokračovat. Ještě, že je pan Sam tak ochotný, sám bych se určitě bál anebo ztratil.."

Zanedlouho:

"Pan Sam říkal, že dneska to bude trochu náročnější, ale že až tak, to jsem nečekal. Narazili jsme na vysokou věž. Já říkal, že se mi dovnitř nechce, ale když jsem se dozvěděl, že můžu zůstat venku sám, tak se mi zas tak nechtělo. Přece jenom, Les je plný myší a jiných příšer. Ještě k tomu Jostein chytila nějakou odpornou myš, kterou věnovala Vivi a ještě jí pojmenovali. Myslím, že "Vrnka" nebo tak nějak. Tak jsme rozrazili ty pevné dveře, co střežili věž, teda spíš pan Sam a šli dovnitř. Vevnitř nebylo nic. Pak se tam objevili hodně zlí černokněžníci a vypadali, že chtějí zaútočit. Já jsem se vám tak leknul, že jsem radši utekl pryč. Smajlík skočil panu Samovi na záda, takže mu vypadla hůlka a byl bezbranný. Pak tam na sebe začli všichni metat kouzla, ještě, že jsem zůstal venku a volal o pomoc. Kdybych býval neutekl, určitě by se mi něco stalo. To radši myši, než nějaké zrůdy vevnitř. Když jsem vešel dovnitř, bylo už dobojováno, černokněžnící zneškodněni. Odehrála se tam vážně krutá řež. Odnesla to akorát Adri, která
utrpěla omráčení. Pan Sam pak vzal tu bednu, co tam ležela a řekl, že jí radši prozkoumá v laboratoři. To mě trochu zklamalo, ale co se dá dělat, určitě byla plná fazolek a ten halama pan Sam si je nechá pro sebe. Pak už nás čekala akorát cesta zpátky. Cestou jsme nasbírali spoustu bylinek, já teda žádnou, ale ona se najde příště. nutno taky poznamenat, že cestou se ztratil Jake a pan Sam ho musel přemístit zpátky do hradu. Na konci Jost chytila dalších pár myší a my se hrdinně mohli vrátit do hradu. Ještě, že nás pan Sam měl, bez nás by si asi neměl co počít!"


Narychlo načmáraný obrázek - spáchal autor článku

neděle 2. května 2010

Valpuržina noc

(reportáž napsala Selena Enail Smithová)

Konečně přišel 30. duben, den, nebo tedy spíše noc, kdy dochází k zažehnutí čarodějnické duše plamenem, magické brány jsou otevřeny a všichni se radují a oslavují. Taková byla i noc u nás v Bradavicích, tedy v rámci možností a bezpečnostních podmínek.

Ve Velké síni bylo jen pár studentů a studentek, když to všechno začalo. Vzduchem se nesl zápach síry, a osoby, které byly v blízkosti některých čarodějek, například Linn Rose Lairové, Palačinky Med Džemové, či v blízkosti mé maličkosti, zaznamenaly mírný nárůst teploty. To byly první signály toho, že se začíná něco dít. O chvilku později jsme vzplály očistným ohněm. Nevím, jak moc jsme se musely očišťovat, ale oheň byl dost velký a plápolal na všechny strany, takže hrozilo, že se něco podpálí. Některé z čarodějek měly ale to štěstí, že jejich duše byly bez poskvrny, takže nepotřebovaly očistit. Mezi takovými byla například Elanius Aine Neil.

Elanius Aine Neil > vidíte? Jsem tak čistá, že mne ani oheň nemusí očišťovat :-P

Jistě si říkáte, jak je možné, a v čem je háček. Tak abych to vše uvedla na pravou míru. K očistnému ohni nám dopomohl lektvar, který byl pro tuto noc přichystán a čarodějky, které se chtěly očistit, si ho mohly koupit, v tuto noc vypít a očistit tak svou duši, bez toho, aby na sebe musely seslat očistný oheň pomocí hůlky.

Mužská část byla zpočátku zaskočena, ale po chvíli si pánové na hořící postavy zvykli a například Teodorik Valdorius toho naopak využil a chtěl si opéct špekáček. Z toho je vidět, že muži si umí vždy a se vším poradit a všechno dokážou nějak využít ve svůj prospěch.

Teodorik Valdorius > - napíchne špekáček na klacek a začne si nad Pali opékat -
plápolající Palačinka Med Džemová > - chytne Teovo klacek a hodí po něm buřt, sebere klacek a pořádně ho přetáhne:D - No to teda ne :D
Teodorik Valdorius > - Těsně před tím ucukne a odběhne i se špekáčkem - jo tak ani užitečná nechce být
plápolající Linn Rose Lairová > - vezme Teovi špekáček a zakousne se –

Je ale zvláštní, že si Teodorik dokázal tak rychle špekáček obstarat, což se také o chvíli později vysvětlilo. Nejednalo se totiž o špekáček, ale o sovu, která patřila modré studentce Elanius Aine Neilové. Tím se také vysvětlilo to, že se poslední dobou ztratilo několik ptáků, kteří poblíž Bradavic hnízdili. Pravděpodobně skončili v žaludku výše jmenovaného studenta, ale o tom se můžeme jen dohadovat. Celá tato aféra o upečené sově se za chvilku zamluvila a nikomu již poté nevadilo, že místo špekáčku se jí sova Špekáček. Dokonce se také opékaly blechy, které posloužily jako munice a ne jako jídlo. Snad jen Derryka Fashionová jedla něco jiného, ale bůhví, co to bylo, jelikož ani ona sama to nevěděla.

Elanius Aine Neil > Žádné Špekáčky nejezte! To je moje sova! Vy barbaři!
plápolající Linn Rose Lairová > - vyplivne to, když slyší sova
Teodorik Valdorius > Linn Rose Lairová je ještě syrový vrať ho
plápolající Linn Rose Lairová > jak syrový? fuj :d
Teodorik Valdorius > nemáš ráda syrový a ještě je nedodělaný
Derryka Fashionová > mňam syrové párky a špekáčky mňam
plápolající Linn Rose Lairová > nemám ráda, opečeš mi ho a pak mi ho vrátíš, že ano? :) :D
Teodorik Valdorius > Nic vám nedám jen mi je jíte
Elanius Aine Neil > Derryko, ty jíš sovy?
Teodorik Valdorius > Linn ale když mě ho necháš dodělat, udělám jich více i ty tradiční :-)
Derryka Fashionová > Ela, nejím fuj… já jim něco jiného, ale sovy ne!

Situace se pomalu přiostřovala, jelikož s přibývajícím počtem studentek, přibývaly také i hořící osoby, které mohly být pro hrad nebezpečné, ale zase na druhou stranu bylo ve Velké síni teploučko. Některé studentky byly dokonce tak škodolibé, že oheň použily pro své pobavení. Našly se i takové studentky, kterým oheň přidal na kráse, a náležitě to dávaly všem na odiv.

plápolající Isabella Anne Swan > - přemýšlí o podpalu Teíka :D -
plápolající Isabella Anne Swan > - nenápadně zapaluje Teovi košili
Teodorik Valdorius > Jáá budu hořet
Teodorik Valdorius > - udusil na sobě oheň -

plápolající Sharlotte la Libretëa > - užívá si ohně - uáá :D
plápolající Isabella Anne Swan > Ha .D - kochá se svým žhavým vzhledem -
plápolající Palačinka Med Džemová > Issinko - ty si nebezpečně sexy:D
plápolající Palačinka Med Džemová > Shar - ty si koooča nej:)
plápolající Isabella Anne Swan > Pali xD - zatváří se velice sexy a pohodí planoucími vlasy :D
plápolající Sharlotte la Libretëa > Palí,oo...děkuji :)...ale ty větší

Ale abych nemluvila jen o hořících studentkách, zaměřím se nyní také na mužské osazenstvo, které bylo mírně rozladěno, a to i přes opékání čehosi. Valpuržina noc je nocí čarodějek, a ne čarodějů, což se některým moc nelíbilo. A proto se nad tím zamysleme. Nebylo by dobré udělat také noc čarodějů, kteří by dostali možnost očistit se od svých hříchů, stejně tak jako čarodějky? Očista je dobrá věc, a podle mě by i čarodějové měli mít tu možnost, vzplát očistným ohněm. Snad někoho na ministerstvu toto napadne a vše se změní.

Tato touha čarodějů a jejich pokřiky, že chtějí také hořet, však již nenarušily zaběhnutou očistnou hořící oslavu, a tak si i další studentky mohly v klidu zaplápolat. Postupem času byly všechny čarodějky uhašeny, a v klidu se mohlo jít spát. Jak je vidět, škola ještě stále stojí, a její život se vrátil do obvyklých kolejí.


Na závěr tohoto článku bych každého chtěla poprosit, aby si přepočítal své domácí mazlíčky. Jen pro jistotu a klid duše, a aby se odhalilo, co se tedy doopravdy opékalo.

Zde můžete vidět, že se všechny čarodějky, co požily lektvar, změnily a vzplály ohněm. (Na obrázku Vendesousa Asio Otusová)