středa 18. března 2009

Naše mrzimorské talenty

Určite, keď dobre pozorujete udalosti v koleji, alebo aspoň sem- tam navštívite Skrývanky pod Magnóliou, museli ste si všimnúť, že dve naše študentky - Alanise Olien Harlin a Christina von Luna - sa stali členkami zmieneného spolku. Začali navrhovať krásne oblečenie na naše hog postavičky. Obidvom patrí potlesk a uznanie, že majú na to trpezlivosť a nadanie a za chvíľku snáď budeme nosiť nimi navrhnuté oblečenie. Obidve som poprosila o rozhovor.

Alanise

1. Kedy ťa napadlo navrhovať oblečenie na hog postavičky?

Oblečení mne napadlo navrhovat, když jsem se dívala na soutěže a byla tam jedna taková navrhovací, tak jsem to zkusila a docela mě to chytlo, takže se tomu věnuju trošku víc.

2. Aké boli tvoje začiatky?

Začátky zatím pořád pokračují a jsou teda hrozné, protože já u ničeho nevydržím sedět dlouho, takže kolikrát ty moje návrhy nejsou dodělané.

3. Kto ti pri tom pomohol/pomáha?

Nejvíc mi pomohla Clea, která mi radila, potom návod Channah na Mysterii, jak stínovat a samozřejmě Chris, která mě podporovala psychicky xD...

4. Aký cieľ chceš dosiahnuť?

Nemám žádné určité přání, čeho bych přesně chtěla dosáhnout, snad jen úcty mezi ostatními :D

Tvorba:

















Chris

1. Kedy ťa napadlo navrhovať oblečenie na hog postavičky?

Alanise mi ukázala šaty, co chce kreslit, a tak jsem ji chtěla předběhnout O:-)

2. Aké boli tvoje začiatky?

Já začínám pořád, ale když to chceš vědět, ukážu..:D

3. Kto ti pri tom pomohol/pomáha?

Alanise, podporovala mě a chválila..:P

4. Aký cieľ chceš dosiahnuť?

Mým cílem je, aby se aspoň jeden kus mého oblečení dostal k madam Malkinové... potom budu spokojená xD


Tvorba:



čtvrtek 12. března 2009

Výjezdní seminář

11. března se uskutečnil studentský výjezdní seminář pod vedením Nicholase McElena, jehož cílem bylo mudlovské město Brno. Tuto moravskou metropoli jsem navštívila již dvakrát v rámci studia mudlů a moc se mi tam líbilo, proto jsem si nemohla tuto příležitost nechat ujít. Navíc jsme se zde měli setkat také s naším bývalým kolejním ředitelem panem profesorem Reninem, a já jsem byla zvědavá, jaký asi je pan Serge při neformální příležitost mimo školu…ale nakonec se pan Renine nedostavil. Snad mu vadilo to slunce, které toho tak jasně svítilo, po dlouhé zimě. Inu ti upíři…
Výjezdního semináře se tedy zúčastnili: za Mrzimor Felicitas Frobisherová, Claire Magic, Nicholas McElen, Lalwen Terien, Magica per Voluptas a já - Sophia Glis Glisová, za Havraspár Anna Barberová a za Nebelvír Albert Williams a Kalira Sionská.

Po krátké prohlídce mudlovského nádraží (nástupiště 9 a tři čtvrtě zde vážně nemají) jsme se přesunuli do nedaleké čajovny, kde jsme se věnovali studiu mudlovského čajového obřadu, zkoumání poživatelnosti mudlovských mléčných nápojů a věštění z čajových lístků. Nějak jsme se ale nemohli shodnout na interpretaci…pomůžete nám? Co by to mohlo znamenat? Přikládám pár kouzlofotografií.







Fouskova manikúra

Reportáž z Velké síně pro všechny, kdo nemohli být u toho, přináší Sophia.

7. března večer svolala Lucy žluté osazenstvo na 19 hodin do Velké síně. Felicitas donesla Fouska, který se zvědavě rozhlížel po síni, vědom si vlastní důležitosti. Konečně mělo dojít k tomu, aby splnil své poslání: poté, co jsme mu více než měsíc všemožně podstrojovali a vykrmovali ho v naší kolejce, provedeme před svědky Fouskovi manikúru a získáme drápek krysy, nacpané obilím, neboli poslední potřebnou ingredienci do lektvaru, který má prof. Consuele Zirkon navrátit její ženské tělo…
Bailla a Felicitas nabízely k tomu účelu své manikúrní sady, ale nakonec se jako nejvhodnější ukázaly kleštičky, které přinesla Vendy (viz obr.). Dále se akce zúčastnily Lucy (hlavní střihačka), Claire, Alienor a já, Sophia (hlavní fotografka).
Velká síň byla tou dobou plná studentů jiných kolejí, kteří se samozřejmě zvědavě seběhli, aby se podívali, co se to děje. Až jsem některé zevlouny musela odstrkovat dál, aby nepřekáželi: Necpěte se tolik, ať ho nestřihnou do pacičky...
Zejména zelené slečny se vyznamenaly. Známá ochránkyně žab Barbara Arianne Lecter okamžitě nabyla dojmu, že by měla hájit také krysí práva, Tydynka Flyová a Elizabeth Lextrová dokonce začaly licoměrně vykřikovat cosi o týrání a chudince zvířátku, přitom však zaútočily na Lucy sněhovými koulemi, čímž ubohého Fouska docela vyděsily.
Po zásahu Felicitas a Bailly se podařilo záškodnice odkázat do patřičných mezí, Fousek dostal rozinku a uklidnil se. Během celé „operace“ spořádal ještě jablíčko a kus sýra, stříhání nakonec ale proběhlo bez problémů (pominu-li kverulantské stížnosti zelených na nehygieničnost manipulace s krysími drápy u jídelního stolu) a krysáček ho snášel velice klidně a spokojeně (viz obr.).
Odstřižené drápky (viz obr.) jsme bezpečně uzavřely do krabičky se šroubovacím víčkem, kterou do své jezevčí taštičky uschovala odpovědná osoba – primuska Felicitas.
A už zbývalo jen pořídit památeční fotografie. Těžko říci, zda nejkrásnější úsměv patřil Fouskovi či Baille…posuďte sami.

neděle 8. března 2009

Podpora nášho konta


Všetci ho dobre poznáte, žlté konto. Veľké, na prvý pohľad nekonečné a spoľahlivé. Hneď po príchode do školy ako prváci sa s ním oboznámime. Keď potrebujeme požičať na výuku požadovanú sumu, vždy ju dostaneme. Takto sa stávame dá sa povedať pohodlnými a bezstarostnými, veď naše konto je veľké, požičiame si. Lenže naše úbohé konto chradne a zmenšuje sa. Nedá sa len neustále vyberať, ale musí sa tam aj vkladať. Zo všetkých kont na škole je práve to naše najmenšie a najchudobnejšie. Máme veľké výdavky na odmeny za súťaže, ocenenia a iné veci. Každý má radosť, keď dostane peňažné odmeny. Kedysi v koleji sa rozbehla taká akcia, už si nepamätám jej názov, asi to bolo S1S. Jej podstatou bolo aby každý kto mohol poslal na konci týždňa jeden symbolický srpec. Jeden srpec týždenne myslím nikoho peňaženku nezničí a tým udrží naše konto veľké. Vyzývam vás všetkých aby ste sa zapojili do tejto akcie. Kto môže, nech pošle aj 2 či 3 srpce za týždeň. Dôležité je tiež vrátiť to, čo si požičiate, netreba to nadlho odkladať, konto tie srpce potrebuje, aby sa nám jedného dňa nestalo, že z nášho konta ostane jedna veľká nula.

pátek 6. března 2009

Výsledky


Na prvom mieste skončila Christina von Luna s počtom hlasov 25 (35%).
Na
druhom mieste skončila Elis Jane Cullenová s počtom hlasov 22 (31%).
Na
tretom mieste skončila Bailla Peerlessová s počtom hlasov 9 (12%)
Na
štvrtom mieste skončil William Wichgeh s počtom hlasov 7 (10%)
Na
piatom mieste skončila Ciratofka Rigmarole s počtom hlasov 4 (5%)
Na poslednom
šiestom mieste sa umiestnila Alanise Olien Harlin s počtom hlasov 3 (4%)

Spolu hlasovalo 70 študentov.

úterý 3. března 2009

Perličky

Ďalší diel perličiek :-D. Prajem príjemné čítanie

Perličky z VS:

George McBrave > - napřed se podívá do zrcátka, usměje se a pak zapíše: Thompsonová, zvědavá a neví, že budu vyučovat Bylinkářství. Nehledí ani na můj osobní život a svádí mě. Doporučuji sexuální půst :-D –

Jessica Ann Camargo > Alis, já vím, ale já jsem taková.. Hmm.. Divná xD

Zaujímavý rozhovor:P

Adrianet le Ros > jsem místo páťák četla prasák...
Leonasa D Arte > sl. Adri, je vidět, co se vám honí hlavou :D
Adrianet le Ros > Prasáci? xD

Kto by to bol povedal :D

Petula Laskavá se dopuje omlazujícími lektvary.
Lisa Abottová > Jste jak Midar :D ten se taky furt dopuje

Niekto tu filozofuje:

Nicholas McElen > a nic je tam nemůže sežrat nebo dát si k obědu? nebo tvorové v lese mají vegetariánskou dietu?
Ignacius Horak > tu si zas někdo pustil hrací krabici :D proč to vubec od těch mudlů kupujete ?:D

Bailla Peerlessová > Bilkis, lepší pes v boudě, nežli člověk v posteli xD
Bilkis Blight > Baillo, to je krásné... To budu používat. :D Ještě lepší než Nechval dne před večeří! :D

VS:

Eillen McFir > Kde jsou chlapi? Kde? Kde? Já chci chlapa!

Isabela Bloodová > hahá mám růžový vlasy a teď je ze mě pokémon XD

Bilkis Blight > Berou se i přeřeky? :D To bych měla jeden krásný: Nechceš těm polívkám tu kočku už dát?

Spomínanie na peckové perličky:

Katherine Angel > no a naše matikářka o celý naší třídě prohlásila, že jsme banda matematickejch prasat :D

Bilkis Blight > Lucy: :D Moje spolužačka zase prohlásila, že kůň je lichoběžník...

Bailla Peerlessová > Lucy, naše učitelka aj řekla : Já jsem z toho uplně jabko xD

Bailla Peerlessová > A češtinářka se na konci hodiny zeptala jednoho kluka co jsme probírali, ( probíraly jsme kláštery ) a on na to: Tvoření pohanských soch, a ona na to: To je exemplární případ nedávání pozor. A já na kamarádku: To je případ exemplární tuposti xD

Adrianet le Ros > Naše češtinářka jednou prohlásila krásnou věc. ,,Kdo nikdy při psaní nepoužíval opium, nemiloval vdanou ženu, nespal se svojí sestrou nebo neměl deset milenců, nikdy nic pořádného nenapsal." A podívala se na mě... a já jenom zvolala:,,Už vím, co mi chybí!" XD

Adrianet le Ros > Opium je moc drahý, lesba nejsem, sestru nemám..... takže co mi vychází? ):-)

Katherine Angel > no a pak když jsme jeli na výlet s naší novou třídní, tak spolužák "pančelko vy nejste jako pani učitelka ***. Ta nám vždycky prohledala batohy a zabavila chlast a maso. :D:D

žltý v akcií:

Nicholas McElen > omg, zirp dospěl, všichni do krytu

Claire Magic > :D:D:D:D "srazila nějaká babka" XDDD

Lucy Koralka > Briane ty mudrlante! :D :D

Brian Parker > Jsem poctěn, že můžu používat před svým jménem tak honosný titul - začne se řehtat – xDDD

pondělí 2. března 2009

Jezevčí Tlapka 1.místo - Vendesousa Asio Otusová: Pišta-Fousek-Fúzik



Kterak Pišta do velké síně přišel


Bylo, nebylo... Muselo být, protože jinak bych vám to nemohla vyprávět. Žil v jedné vyhřáté díře na pomezí lesa a pole šedý myšák Pišta. Vedl normální myší život. Vlastně to byl krysák, tak vedl normální krysí život. Na poli sbíral obilí, do lesa chodil na jahody a houby, které měl obzvlášť rád, choval jako hlídacího psa tlustou larvu Emilku, pěstoval na zahrádce batáty a lilky, a každou neděli chodil hrát fotbal za místní krysí ligu. Nu, však víte, jak to u krys chodí. Vedl si svůj pokojný venkovský život a měl se fajn.
Jednu srpnovou sobotu ho přijel navštívit jeho bratránek Rišta, který žil mezi lidmi v civilizaci na jednom starém hradě jménem Bradavice. Rišta byl velmi tlustá a velmi zhýčkaná civilizovaná krysa a líčil Pištovi, jak je krásné a snadné žít na hradě, kde se nemusí jídlo pracně shánět, ale je ti doručeno přímo pod nos.
„Bratránku, kdybys to viděl, tam je ti jídla! Celé kopce! Co, kdyby kopce, celé hory jídla!“ vykřikoval Rišta. „A teď druhů a chutí! Jak se to rozplývá na jazyku! A ne jako tady ta tvoje ovesná kaše,“ ohrnoval Rišta nos nad skromným jídlem, které mu připravil Pišta.
„Drahý bratránku, mně je tady dobře a nic mi tu nechybí. Navíc, Emilka by byla na hradě nešťastná. A pak, kam bych chodil hrát na hradě fotbal?“ nedal se vyvést z míry Pišta. Rišta se vrátil na hrad sám a Pišta si dál žil svůj život.
Jednou na podzim šel s Emilkou na dlouhou procházku do lesa, protože to měla moc ráda. Vzal si sebou i košíček na houby, protože chtěl nějaké nasbírat, aby si je usušil na zimu a doplnil si tak svojí spižírničku, která byla nacpaná k prasknutí a připravená na dlouhé zimní měsíce. Když se vrátil domů... Ach hrůza! Žádné doma nebylo! Jeho domeček byl zničený vinou lidského stroje na sklízení obilí. Spížirnička byla celá vyrabovaná a všechno bylo převráceno vzhůru nohama. Pišta si sedl na kámen před zbouraným domečkem a plakal. Emilce se nelíbilo, když její páníček pláče, tak mu olizovala slzy a smutně vyla. Co měl nebohý Pišta dělat? Zima na krku a domek zničený a spíž prázdná. Nezbývalo mu nic jiného než napsat dopis bratránku Rištovi, jestli by se mohl nastěhovat k němu na hrad. Rišta souhlasil a odepsal mu, že si ho přijde vyzvednout a že Emilku si může vzít sebou, že se jí v novém domově jistě bude líbit.

Kterak se z Pišty Fousek stal

Pišta se tedy, milé děti, přestěhoval na hrad k Rištovi. Nejdříve si nemohl zvyknout na to, jak to v civilizaci chodí. Ale zanedlouho se ostřílel. Dalším problémem bylo, že nebyl zvyklý na civilizační stravu. Když poprvé uviděl ty hory jídla, musel ochutnat od všeho něco. Jajaj, to ho bolelo bříško, dokonce se i poblinkal. Naštěstí mu Rišta poradil, že lidé mají jídlo jménem müsli a to že by mohlo být to pravé pro něj. Pišta řekl Emilce, že jestli chce, může se vrátit zpátky na venkov, ale Emilce se na hradě také líbilo a tak byli všichni spokojení. Jen si museli dávat pozor, aby je obyvatelé hradu neviděli. Protože to pak, jak říkal bratránek Rišta, nastávala mela.
„Bratránku, dobře ti radím, choď na müsli jen tehdy, když tam nikdo není. Jsi tu ještě nový a tak neznáš ještě všechny úniky a zkratky. Ale neboj se, časem na to všechno přijdeš.“ Poučoval Pištu dobromyslně Rišta.
Jenže jednoho zimního dne dostal Pišta strašlivou chuť na hrozinky, které mu chutnaly snad ze všeho nejvíc. Rišta zrovna nebyl doma, a tak si řekl, že půjde na svačinku bez něho, že si sám zcela jistě poradí. V jídelní místnosti se to ale hemžilo mláďaty lidí oblečených v dlouhých černých hábitech s žlutočernou šálou. Věděl, že by měl počkat, až bude čistý vzduch, když v tom ucítil vůni hrozinek a prostě musel. Plížil se statečně při zdi, šel po špičkách podél nohy stolu, tichounce se vyšplhal na stůl a už, už měl oči jen pro hrozinky. Nemohl si pomoct, musel se k nim rozběhnout. A nedal si pozor, co lidská mláďata dělají.
Jedno ho chytilo za ocásek a strčilo do klícky! Pištovi se to vůbec nelíbilo a zlostně lomcoval s dvířkama, ale k ničemu to nebylo. Sedl si tedy do rohu a tvářil se velmi, velmi naštvaně a naježil vousky, aby lidská mláďata odstrašil.
„Koukejte, jak se náš myšák šklebí a jaká má vousiska,“ křičelo jedno mládě.
„Budeme mu říkat Fousek!“ volalo další.
„Neboj sa, Fúzik, my sa o teba postaráme,“ uklidňovalo ho třetí.
Pišta-Fousek-Fúzik se ještě chvíli ve své kleci mračil. Bylo mu hlavně líto, že neví, co je s Emilkou. Jenže Emilka jako věrný pes ho našla a protáhla se skrz mříže do klece a zabydlela se tam s ním.
Lidská mláďata se o svého Fouska velice vzorně starají a snesla by mu modré z nebe, tak si nemá na co stěžovat. Krmí ho Fouskovým oblíbeným obilím, dávají mu jablíčka, chlebíček a sýr. Dokonce má černožlutou šálu a super zimní obleček. Dostal také malé sáňky, aby mohl chodit sáňkovat. A vůbec, má se královsky. Nevěříte? Přijďte se podívat k nám do Mrzimoru.



Vendesousa :)


Jezevčí Tlapka 2.místo - Natalie Davis: Skutečný příběh Fouska


Tento příběh se bude zdát spoustě kouzelníkům až neskutečný. I když co je vlastně pro kouzelníka neskutečné, že ano? Tak začněme pěkně od začátku a přesuňme se do jednoho nejmenovaného mudlovského městečka.
Už se smrákalo. V postarší stáji bylo pozdvižení. Na seníku se právě probouzelo k životu malé stvořeníčko. Poprvé rozlepilo svá malá očka a spatřilo svou maminku a několik svých sourozenců. Kde to jsem? pomyslelo si stvořeníčko. A kdo jsou všichni ti kolem mě? Maminka myška přepočítala své ratolesti. „Jak vám budu říkat, děti mé?“ ozvala se maminka myška. Otočila svůj zrak k nejmladšímu myšákovi. Chvíli ho zamyšleně pozorovala. „Ano, už to mám, tvé jméno bude znít Fousek!“ Fousek? Takže, mé jméno je Fousek? Ano, protože Fousek měl ze všech myšáků ty nejnádhernější fousky, které kdy kdo mohl vidět, a maminka na něj byla právem pyšná. A takto začal Fouskův život. V krásné teplé stáji. Po boku svých sourozenců a s pocitem, že ho mají všichni rádi.
Proč ale všechno dobré musí někdy skončit?
Jednoho dne, když si Fousek zrovna hrál se svými sourozenci, se ozval z domu, u kterého stáj stála, křik. Všechna zvířata zneklidněla. I Fousek přestal svého staršího bratra pošťuchovat. Co se to děje? A kde je maminka? Šla přece jen pro něco k snědku, už by měla být zpět! Dveře od stáje se rozletěly dokořán. Objevila se silueta obrovského tvora. Co to je za monstrum? Takové obrovské a co to má s sebou za předmět? Postava vešla do stáje a začala se rozhlížet. „Tak kdepak jste, myšičky? Před chvílí jsem chytil vaši maminku, která se vám snažila donést něco k jídlu. No tak, mě se nemusíte bát,“ člověk svíral v rukou koště a blížil se ke skrýši malých myšiček. O čem to mluví? Těsně vedle něj dopadly štětiny koštěte. Fousek na poslední chvíli uskočil a vyděšeně se rozeběhl ke dveřím stáje. Vedle něj dopadaly další rány, které mohly být kdykoliv smrtelné. Už jen kousek! Fousek proběhl dveřmi a utekl do nedalekého kukuřičného pole, kde ho už žádný mudla nehonil. Pro jistotu ale běžel, co nejdál mohl. Zastavil se a podíval se zpět k farmě. Tady počkám! Maminka i sourozenci mě tu najdou a odejdeme někam dál od těch hrozných monster. Jen chvilinku! Chvilinku. Minuty se líně vlekly a přecházely v hodiny. Slunce už zapadlo za obzor a na jeho místo se vyšvihl kulaťoučký Měsíc. Fousek si lehl pod kukuřičný klas, začalo mu být chladno. Nikdo nepřišel.
Druhý den ráno si Fousek uvědomil, že nikdo nepřijde a rozhodl se, že sežene někoho, kdo by jeho rodině pomohl. Nasnídal se kukuřičných semínek a vydal se na pochod. Ty to zvládneš! Jsi silný myšák a zachráníš maminku i sourozence! Opakoval si pořád dokola. Cesta byla těžká a o samotě utíkala velice pomalu. Chvílemi dělal malé zastávky, ale jinak vytrvale šlapal směrem, který se mu zdál správný. Jeho instinkt ho dovedl do malé vesničky. To není možné. Tolik domů, tolik lidí a ten hluk kolem. Údivem se zastavil. A všude kolem pobíhala ta monstra. Vzpomněl si, že maminka jim říkala lidé. Vběhl mezi ně a začal se proplétat mezi nohama všech možných lidí. Někteří byli malí, jiní velcí, hubení, tlustí, plešatí. Někteří moc křičeli. Někteří okolo prošli pomalu a zamyšleně, další jen proběhli. Možná bude lepší, když půjdu někam na kraj a budu sledovat, co se tu děje. S tímto Fousek odběhl z hlavní cesty a postavil se ke kraji, aby měl dobrý výhled. Copak to ten pán provádí? A co to drží v ruce za větvičku? Věci umějí létat? Zpozoroval, že i ostatní lidé mají ty divné větvičky v rukou a dokáží s nimi dělat doslova divy. Díky nim věci létaly, měnily svou podobu a dokonce mizely. „Mami, podívej, myška,“ ozval se jakýsi hlásek a nějaké ruce ho zvedly ze země. Co se to děje? Pomoc! Fousek se začal v dětském objetí vrtět. „Mami, že si ji můžu nechat,“ prosivě zažadonilo dítě. „Krysu?“ odvětila matka. „V přijímacím dopise z Hogwarts bylo napsáno, že si můžu vzít sovu, žábu nebo krysu. Mami, prosím!“ K Fouskovu čumáčku se přiblížil jakýsi obličej mladé dámy. „Nevypadá moc zdravě. A tatínek ti už koupil sovu.
Odlož tu krysu a pojď, musíme zajet do Příčné ulice, vybrat ti novou hůlku!“ Dítě se podívalo ještě jednou na Fouska, a pak ho odložilo zase na zem. „Doufám, že v mé hůlce bude žíně z jednorožce.“ Dítě i s maminkou mizelo v dálce. Hogwarts? To je přesně místo, kde najdu ty, kteří pomůžou mé rodině. Ale jak se tam dostanu? V momentě se Fousek rozeběhl za dámou a holčičkou, která ho držela. Pořád viděl jejich záda. Nesmí zmizet! To by byl konec.
A jak si myslíte, že to dopadlo? Ano, spousta z vás to jistě už ví, nebo aspoň si to myslí. Fousek se dostal až do vysněných Hogwarts. Jen je poprvé uviděl, tak věděl, že tohle je přesně místo, které hledal. Teď už jen požádat někoho, kdo by mi pomohl. Vešel do Velké síně. Tolik kouzelníků. Který by ale mohl být ten pravý? Ta malá, nebo ten s tmavými vlasy? Fousek začal probíhat mezi kolejními stoly a doufal, že brzy narazí na někoho, kdo by mu podal pomocnou ruku. Prošel kolem stolu Nebelvíru a byl si jist, že by mu rádi pomohli, ale pokračoval dál. Jeho další zastávka byla u Zmijozelských. Možná bych se měl porozhlídnout dál. Havraspárští jsou moc příjemní, ale pořád si nebyl dostatečně jist, až došel ke stolu Mrzimoru. Chvíli je poslouchal a hned poznal, že to jsou oni. Kouzelníci, kteří můžou zachránit jeho rodinu. Nakonec se dostal k nim do kolejní místnosti, a jak mu bylo vysvětleno, tak jeho drápek poslouží lepší věci. Všichni se o něj krásně starají, ale Fousek na svou rodinu nezapomněl. Až udělá vše, co bude v jeho silách, tak poprosí o pomoc.
A co se stane s ním a se záchranou jeho rodiny? Pomůže mu někdo? To už nechte na Mrzimoru, ti si vždy poradí a Fouska určitě v nouzi nenechají. Vždyť je to vlastně člen jedné velké rodiny!


Natalie Davis, 1. ročník, Mrzimor

Jezevčí Tlapka 3.místo – Gilnien Fólear: Příběh malého Fouska



Bylo mrazivé ráno, když Fousek rozlepil svoje očička a rozhlédl se po sklepě, ve kterém pobýval. Deka, na které ležel, byla ještě teplá, jak na ní před chvílí leželo jeho sedm bratrů a maminka krysa. Nyní ovšem byl celý sklep pustý a po jeho rodině nebylo nikde ani památky.
Fousek se začínal cítit osamělý. Že by ho opustili? Začal do hlubokého ticha tiše pískat. Jeho pištění se rozléhalo po celém sklepení, ale nikdo mu neodpovídal. Byl sám a nikdo už se neměl vrátit, aby mu dělal společnost.
Zanedlouho začal mít Fousek hlad. Byl ovšem ještě malá krysa a nevěděl, co vlastně má jíst a jak si potravu obstarat. Postavil se na svoje pacičky a rozhodl se, že se trochu porozhlédne po něčem k snědku.
Co se to mihlo za jeho zády? Fousek se lekl a rychle se otočil, ale spatřil jen letmo jakýsi stín. Najednou se Fouska zmocnil panický strach. Že by ho někdo chtěl sníst? Znovu svého vetřelce letmo zahlédl, ale než se otočil, už tam nebyl. Byl dlouhý a kulatý. Fousek se ohnal, aby konečně zachytil svůj vlastní ocásek. Když zjistil, že ten tajný vetřelec vlastně patří k němu, viditelně se mu ulevilo. Dostal novou odvahu a vydal se konečně pro něco k snědku.
Fousek došel až do rohu místnosti a uviděl zvláštní věc. Na dřevěném prkénku s kovovým drátkem leželo něco velkého, žlutého a voňavého. Fouskovi se chvěly fousky nedočkavostí a blažeností. Tak krásnou vůni ještě necítil. Vždyť byl ale na světě teprve jen pár hodin. Že by to žluté a voňavé bylo k snědku?
Fousek se přiblížil a opatrně našlapoval. Čím více se blížil ke svému cíli, tím více se mu sbíhaly sliny. Najednou ale...
"Slečno Frobisherová," ozval se jasný ženský hlas. "Přineste mi z toho sklepa ještě nějaké hrníčky. Budeme věštit z čajových lístků."
"Ano, paní Sutherland. Už je nesu."
Fousek se rozhlédl, odkud ten zvuk přichází. Do sklepení vpadly velké tlapky, které si to rázovaly až k němu. Fouskovi se moc líbily. Byly obalené něčím hezkým, že nebyla vidět kůžička. Fousek si chtěl přičichnout, jestli i tak hezky voní, jako hezky vypadají. Ale tlapky se najednou otočily a vzdalovaly se. Fousek neváhal, rozpohyboval svoje vlastní tlapičky a tryskem vyběhl po nějakých zvláštních stupínkách do jiné místnosti.
V této místnosti nebylo takové ticho. Naopak. Všude zněl podivný šum. A kolik tu bylo tlapek! Jéje. Fousek se začal rozhlížet, aby spatřil ty hezké. Zastavily se nedaleko něho. Fousek k nim přišel. A byly voňavoučké!
Najednou ale Fouska vyrušil další zvuk. Bylo to jako nepřetržité pískání. Vzbudilo to rozruch a všechny tlapky v místnosti začaly odcházet kamsi pryč. Dokonce i ty Fouskovy oblíbené se rozhodly odejít.
Fousek se bál, že by mohl zase zůstat sám. Vyběhl tedy za tlapkami a držel se jich v těsném závěsu. A najednou kouká - ocitl se v místnosti, kde všechno krásně vonělo!
"Co je asi dneska k obědu?" ozvalo se někde nahoře nad tlapkami.
Tlapky se zastavily, uvelebily se u něčeho velkého a dřevěného.
Fousek byl bez sebe slastí. Najednou kouká, že seshora tlapek padá cosi, co podivuhodně voní.
"Nedrob na zem, Felicitas."
Spadlo to těsně vedle Fouska. Ten se trochu lekl, ale lákavá vůně ho přiměla, aby se k tomu přiblížil. Bylo to tak slastné, že se odvážil a kousek si uždibl, aby okusil, jakou to má chuť. A ouha, bylo to lahodné!
Fousek se rozhlédl a zjistil, že nejen jeho tlapky produkují tyto dobroty. Spousta tlapek kolem sebe měla přímo hodovní plochu.
Tohle bylo to, co Fousek hledal. Netrvalo dlouho a zvykl si pobývat v rohu síně a vždy, když se do místnosti nahrnula kopa tlapek, chodil papat, co se kolem nich napadalo.
Fousek rostl a sílil a byl šťastný, že má co jíst. Postupem času se odvažoval chodit pořád víc a víc a neschovávat se pod velkými dřevěnými věcmi s nějakou látkou, ale i na více prosvětlená místa.
A stalo se, že najednou uviděl něco velkého a žlutého s obzvlášť velkými tlapami.
"Hele, co tady děláš, kryso?"
To mluví na mě?, podivil se Fousek.
"Tady nemůžeš zůstat. Pojď, vezmu tě do společenský místnosti a něco s tebou vymyslím." A to žluté a velké ho sevřelo do velkých tlap a někam ho odneslo.
Fousek se najednou ocitl v jakémsi drátkovém pokoji. Trochu mu vadilo, že nemá moc kam chodit, ale zjistil, že mu různé žluté tlapky nosí lahodná jídla a starají se, aby se měl dobře.
A tak se Fousek ocitl v mrzimorské společenské místnosti a je rád, že má konečně kolem sebe tolik tlapek, které ho mají rády, hladí ho a nosí mu jídlo.

A ještě jeden Pravdivý příběh Fouska (3 + 1 zdarma)


Sophia Glis Glisová přichází se svou verzí krysákova příběhu. V soutěži Jezevčí tlapka na stupně vítězů nedosáhla, ale přece jen se s laskavými čtenáři chce podělit o své hypotézy… A když už je řeč o zvěromagii...

Koncem ledna se v mrzimorské kolejní místnosti objevilo roztomilé zvířátko.
Vlastně jsme si původně ani nemysleli, že se stane naším mazlíčkem – na nástěnce soutěží jsme si 28. ledna všimli nového pergamenu. Byla to zoufalá prosba o pomoc od paní profesorky(nebo pana profesora?) Consuely Zirkon, která vinou nehody při svém nebezpečném experimentování zůstala strašlivým kouzlem přeměněna na muže.
Pomoci jí může pouze speciální lektvar, a se sháněním potřebných ingrediencí mají p.p. Zirkon pomoci jednotlivé koleje.
Mrzimor má za úkol opatřit: Peří z polštáře zlobivého žlutého studenta, kůru z největšího stromu v lese, no a také drápek krysy, nacpané obilím.
Rázem nám bylo jasné, že budeme muset nějakého hlodavce odchytit. Lucy Koralka začala tvrdit, že ve Velké síni občas nějaké krysy běhají. A tak jsme tam s očima na šťopkách (a Lucy se skládací klíckou v kapse hábitu) utíkali.
A tohle bylo rozhodně zvláštní: ačkoli až do té doby jsem ve Velké síni nikdy žádnou krysu nezahlédla, najednou jakoby na zavolanou tudy jedna procupitala, sice se nenechala chytit a zmizela v díře, ale za chvíli zas vystrčila nos, začenichala, rozhlédla se a vydala se na pochod napříč síní. Lucy nezaváhala, skočila po ní a polapila ji do rukou – sice si přitom trochu pomohla kouzly, no ale…
„Pekná je :-D tlustá :-D dobre živená vidno, že bola tu vo VS :-D“ pochvaluje si Lucy, a už krysa sedí zavřená v klícce, ani neví jak.
Lucy odnesla „myšku“ do spolky, a tu se všichni kolem ní hnedka seběhli a prohlíželi si ji.
Nějak jsme se tak usnesli, že se jedná o krysáka, a tak dostal jméno Fousek, vlastně Fúzik, protože s tím jako první přišla Lucy.
Krysa běhala zoufale po kleci, skákala na mříže a snažila se uniknout. Do toho se ještě připletl Abrielan, který se s vervou sobě vlastní ujal role zlobivého žlutého studenta, a začal Fouskovi šermovat před čumáčkem nožem a vykřikoval, že ho zabije.
Někdo, myslím, že to byla Iva, vyčaroval okolo Fouska ochranný štít a vyhodil Abriho pryč.
Fousek se časem uklidnil a když viděl, že mu už nikdo neublíží, postupně si zvykl na tu spoustu dvounožců, co ho neustále okukují a podstrkují mu tu sáček pšenice, tu kousek jablíčka, tam speciální cereální tyčinku pro hlodavce…
Fousek se krčil v kleci a prohlížel si nás černýma bystrýma očkama…nějak až příliš bystrýma. Ten jeho pronikavý a zkoumavý pohled mi připadal skoro až lidský.
Jako by si to uvědomil, otřepal se, poskočil a začal pobíhat vesele v kolečku, které mu pro pobavení donesla některá studentka.
Ale stejně mi to bylo divné. Taky mě zarazilo, jak soustředěně poslouchal, když mu holky začaly předčítat pohádky, a jak se poslušně nechal nasoukat do oblečku v mrzimorských barvách, který mu upletla Iva. Copak takhle se běžně chovají krysy?
Jednou jsem přišla do spolky a koukám – Fousek si přitáhl do klece pergamen, který si předtím Felicitas odložila na stoleček – a normálně si ho četl! Několikrát jsem zamrkala a podívala se ještě jednou, jestli se mi to nezdá, jenže on si mě všiml a začal se tvářit, že ten pergamen ohryzává jako nějaká obyčejná krysa.
Ale já jsem to pochopila: Fousek je ve skutečnosti zvěromág! A snad protože se o něj tak hezky staráme, ale možná má k tomu jiné důvody, rozhodl se asi zatím zůstat trvale ve své krysí podobě…
Loni v listopadu docela nečekaně oznámil jeden student prvního ročníku, že v Bradavicích končí a ze školy odchází. Jmenoval se Benjamin Drum a byla s ním legrace, psal hrozně vtipné články a básničky do Denního Věštce, a tak mě tenkrát hodně mrzelo, že nás opouští.
Jenomže Benjamin doopravdy neodešel. Přesto, že jsem ho pak už nikdy nepotkala, ze seznamu studentů jeho jméno vymazáno nebylo a podle knihy docházky bylo jasné, že se občas ve škole objevuje. Nikdy nikdo ho ale neviděl!
Já už teď ale vím, jak to je. Potřebovali jsme chytit krysu, a Fousek se jakoby náhodou zrovna v tu chvíli nachomýtl. Sedí v útulné klícce, cpe se obilím, nechá se hladit od studentek, tloustne a spokojeně vrní – jenže ve skutečnosti je to Benjamin!

neděle 1. března 2009

Zoznamte sa



Keď sme pri animágoch v našej koleji je ich oveľa viac. Priznám sa, že aj ja som animágus v určitom období, čiže taký polovičný. A to len cez leto dokážem meniť podobu. Moja podoba animága je delfín. Počas leta preto pracujem v jednej liečebni, kde pomáham chorým deťom. Tým je vždy lepšie, keď môžu so mnou plávať. Keď aj vy poznáte nejakého animága na hrade alebo sám ste animágus pošlite nám svoje zážitky, dojmy. Budeme sa na ne tešit. S podzdravom Lucy aneb delfínek Lucy +zamáva plutvou+ :-D

Spoznajte sa


Pozor zmena!

Exkluzívne vám prinášam zaujímavosť o našej študentke Christine von Luna :-D.
Nebola by som to ja, keby som sa nesnažila zistiť čo najviac o našich nových prírastkoch do koleje.
Od začiatku sa darilo Christine predo mnou skrývat jej skutočnú tvár, ktorá mi bola záhodou. Ale
rúško tajomstva bolo odhalené!!
Podarilo sa mi s Chris dohodnúť stretnutie kde sa pozhovárame, ako miesto stretnutia uviedla stajňu. Zdalo sa mi to od začiatku divné, ale každý ma svoj štýl. O 14:00 som dorazila na miesto určenia. Chris som zbadala zahalenú v tmavom plášti. Po pol hodine presviedčania sa nakoniec rozhodla mi ukázať ako vyzerá. Strhla zo seba plášť. Nastala minúta ticha. Toto som nečakala, Chris je kôň
:D a to doslova
Ano milí čitatelia, Chris je
animágus v podobe koňa. Jedna záhada našej koleje bola odhalená.
Kto bude další? :-D
Ako dôkaz som pridala fotku Chris, ktorú som si vyfotila pri našom stretnutí.