čtvrtek 30. září 2010

Duhová výprava do lesa

Reportáž přináší Teodorik Valdorius

Průvodce: Samael Raukowicz
Účastníci výpravy:
Briseis Kouzelná, Cathrine Lokwood,
Elizabeth Lextrová, Nicolette Marique Leroy, Teodorik Valdorius

Takhle v podvečer jsme se sešli, nebozí studenti, okusit trochu toho dobrodružství v Zakázaném lese.Trošku se ochladilo, ale nálada očividně neklesala. Eliz hned na začátku prohlásila, že jsme jako duha. Každý z koleje tu má svou barvu.
Netrpělivě jsme čekali, až dorazí pan Samael. Někteří si zvědavě prohlíželi lebky těch, co se pokoušeli dostat do lesa na vlastní pěst. Konečně dorazil náš průvodce.
„Tak kam půjdeme?“ prohlásil ihned na začátku.
Navrhoval jsem jezero, protože jsem si myslel, že by to mohlo být poklidné místo. Jenže byl jsem přehlasován novým návrhem. Hřbitovem. Prý jestli v lese nějaký je? A vskutku pan Samael mě šokoval kladnou odpovědí.
Některé dívky si sebou do batůžku vložily šišky a vyrazilo se. Cathrine zřejmě zaspala a dál s námi nešla. Nebo snad si to rozmyslela? No to nevím.Za chvilku už jsme si to štrádovali směrem ke hřbitovu.
V průběhu cesty nás snad pozorovaly nějaké oči, ale možná se nám to jen zdálo. A když jsme se jednou ohlédl , abych některé loudaly trochu popohnal... Tak se to stalo. Zákeřný kořen se mi postavil do cesty a já zabrzdil svým obličejem o matičku zemi. Když jsem se ale zvedal, našel jsem bylinu, takže jsem na ten protivný kořen hned zapomněl.
Po tomto malém zdržení už cesta probíhala v klidu, na to, že jsme byli v Zakázaném lese, to je obdivuhodné. Rychle jsme pospíchali za našim průvodcem a konečně jsme dorazili k polorozpadlému plůtku od místního hřbitova. Z něj se ozýval podivný hluk. Pomalu jsme se shromáždili u branky, jen Eliz už byla dávno za ní.
Trochu jsme asi halasili, když se před námi objevil skřet. Nesměle jsme ho pozorovali a pak i pozdravili. On se na mne podíval a najednou zakřičel dozadu:
„Hééj, našel jsem nový buben!“
Všichni jsme se na sebe podívali se to děje, ale když se vynořili ostatní skřeti (celkem šest jich bylo) a u sebe měli bubny z lebek, začínali jsme mít neblahé tušení. Ten největší skřet přestoupil a řekl, když nám necháte tohohle, můžete jít a nic se vám nestane (nevím, proč ukazoval na mne).
Naštěstí jsem drželi při sobě a nabídku odmítli. Strhla se šarvátka. Kletby se míhaly vzduchem spolu s špatně mířenými noži.
Jednoho skřeta složil pan Samael, a po jednom já s Eliz. Dalšího skolila dobře mířená šiška a já ani nevím, jak jsme ty další přemohli. Byla to mela, to Vám povím.
Všichni jsme byli rádi, že se nikomu nic nestalo a rychle jsme se vrátili k hradu, co kdyby se skřeti začali rychle probouzet, nebo tam byli další.

Pozdravy z Velké síně

"Ahojky."
"Zdravíčko!"
"Nazdárek."


Tohle je jen zlomek pozdravů, se kterými se setkáváte denně v prostorách školy a zejména Velké síně. Nic zajímavého, úvodní frázička, která vás začlení do rozhovoru.
Po lehké manipulaci však ve Velké síni zazněl pozdrav jiného kalibru, vymykající se normalitě. Pozdrav, který byl cílen nám - čtenářům a redaktorům Žlutého Trimela.
To, co nyní uvidíte, není v žádném případě zmanipulované, ani jinak narafičené.




Po pozdravu naší paní kolejní ředitelky se vesele přidala i Palačinka Med Džemová. Obě pozdravily náš nejmilejší časopis naprosto dobrovolně a bez nátlaku.
Jménem Žlutého Trimela jim za pozdrav děkuji, moc nás potěšil.


Pro Žlutého Trimela napsala Nicol Nash Orchidis

Velká síň zabrána žlutými!

Velká síň je rozlehlá místnost přístupná pro všechny. Barevné i nebarevné, duchy i živé, kolikrát bývá Velká síň příbytkem i kdejakých netvorů a potvorů.
Ne však večer 28. září.
Tento večer se zapsal do dějin, jako večer žluté koleje. V této rozlehlé místnosti se totiž ten večer nacházely jen dvě žluté studentky. Ano, přiznávám, byla jsem jednou z nich! Samozřejmě z čistě novinářskými úmysly. Druhou žlutou studentkou byla již několikrát přistižená s rukama zapatlanýma od medu - Palačinka Med Džemová.
Uběhlo několik desítek minut, než jsme si uvědomily, že jsme zůstaly ve Velké síni samy. Nevěříte?


Ovládly jsme celou Velkou síň! Nikde nebyla jiná barva než žlutá, která se vyjímala nádherně. Dokonce jsme nenápadně zapíchly i vlaječku (žlutou, s jezevcem). To aby bylo jasno, že Velká síň patří nám. Kam jsme ji zapíchly, to zůstane utajeno.
Zejména proto, že ani jedna ze zapichovaček si nepamatuje polohu.


Teorií o tom, proč všichni opustili Velkou síň, je mnoho. Zatím převládá názor, že jsme s Palačinkou všechny vyhnaly naším zpěvem, který jsme si naprosto cvičně cvičily.
To samozřejmě není pravda.
Kdo by se chtěl přesvědčit o mé nadání pro zpěv, nechť se ozve, zazpívám mu velice ráda. Aspirin podmínkou!


Inu, doufejme, že se tato žlutá ojedinělost znovu ukáže.

Pro Žlutý Trimeles sepsala Nicol Nash Orchidis

Na krbe s Magrápou! :)

Lucy Koralka: Ahoj, dneska máš svoj veľký deň. Si už zase o rok staršia :D ako sa cítiš? :))

Magrápa Česneková: Ahoj Lucy! - usměje se - Starší? Nééé, v žádném případě, rok od roku mládnu - smích - Ale tak samozřejmě, artróza, skleróza, znáš to. Lepší už to nebude - smích -

L: Ako prežívaš tento deň na škole? Sú k tebe profesori milší? Škriatkovia ti dávajú extra porcie na obed? :) (Mne nedali! Lotri!)

M: Dnešek jsem si užívala v mé mudlovské škole celých čtrnáct hodin, takže ideálně strávený den! - směje se - Ale jeden z učitelů mi dal nejkrásnější dárek – nepřišel do školy - lišácky se usměje - Tady v Bradavicích mi skřítkové přichystali nádherný dort a všichni jsou moc milí.

L: Si spokojná s množstvom gratulantov? Chystáš sa nejako špeciálne svoje narodeniny ešte osláviť? :)) (trebárs objednaním bazéna pre kolej? :D)

M: Spokojená? - vyjeveně se podívá - Spokojená?! Jsem šokovaná a nadšená! Takových lidiček si na mě vzpomnělo, to se mi stalo snad poprvé. - spokojeně se zavrtí - Těch dárečků a květin, no paráda! Ale zvláštní oslavy neplánuji, protože slavím každý den něco – že je venku krásně, že je čtvrtek, protože pak už bude pátek, že jsem přežila cestu v mudlovském metru… - smích -

L: Teraz prejdime k tvojej kariére študenta. :)) Aké máš plány do tohto roka? Koľko predmetov plánuješ zložiť? :))

M: Jsem věčný student, Lucy, ale raději si vychutnám to málo předmětů co mám, než abych šílela ze třiceti úkolů. Takže u svých třech předmětů zůstanu – bylinkářství, taj lesa a zeměplochismus. Všem doporučuji! - Tázavě zvedne obočí - Není to nepovolená reklama? - smích -

L: Ktorý profesor je tvoj najobľúbenejší? :)) Máš nejakú vtipnú príhodu z hodiny s ním? :))

M: Jo, já ti řeknu, který je nejoblíbenější a zbytek se na mě sesype a dá mi z úkolů trolly - směje se - Ale mám moc ráda naši kolejní - madam Leti, má srdíčko na správném místě. Vtipná příhoda? - zamyslí se - No, nevím, jestli je to tak vtipné, ale při bylinkářství jsem panu profesorovi Georgii upustila na nohu květináč a když jsem se mu omlouvala, tak jsem mu přišlápla i druhou nohu. Tak tam tak hupkal - názorně předvádí - a házel po mně dračí trus, co jsme měli na hnojení.

L:Keby si bola profesorka, aký predmet by si učila? Skús sa nám predstaviť, ako by si vyzerala vo fialovom habite :))
M: Určitě bylinkářství. V bylinkách je taková síla, kterou si mnoho kouzelníků ani mudlů nedokáže představit. Já a profesor? - směje se - To by byl průšvih! - další výbuch smíchu - Raději ne, stouplo by mi to do hlavy a pořád bych všechny poučovala. Žlutá mi sluší víc - vykouzlí jezevčí úsměv - Ale určitě bych nosila extravagantní účesy, měla perníkovou chaloupku a po večerech pekla děti. (pozn. Lucy – dúfam, že Mag tým myslela perníkové deti a nie tie skutočné :D)

Mag, krásne ti ďakujem za rozhovor a neostáva mi nič iné, len ťa pozvať na poriadny korheľ ďatelinového piva! :))) (samozrejme nealko :D)

Jak zahnat nudu?


Taky někdy bloumáte po našem milovaném hradu a nemůžete si najít nic, co by vás zabavilo? Já merlinužel ano. Řekla jsem si, že bych mohla napsat alespoň článek do našeho Žlutého Trimela. Ale ejhle! Při psaní se mi stala nemilá věc. Neměla jsem co psát! Nevěděla jsem, co by vás mohlo zajímat a mě přitom i pobavit. Rozhodla jsem se tedy, že se náhodně zeptám několika hradních obyvatel a zjistím od nich, jak se dá nejlépe zabavit a zbavit se tak nebezpečné nudy, která nás všechny jistě občas otravuje. S úspěchem mohu říci, že dotázaní byli ochotni mi poradit a pomoci mi najít návody, jak tu mršku nadobro zahnat.Tady jsou jejich odpovědi :).

Otázka byla následující : Pocítili jste někdy nadcházející nudu? Jestli ano, tak mi prosím popište nejlepší způsob, jak jste se jí zbavili.
Pokud jste se jí nezbavili, tak si potom přečtěte tento můj článek, a třeba se vám to na základě jiných odpovědí zdárně podaří :).

Odpovědi :

Iva WildDragon - „Na přicházející nudu se musí extrémně. Jsou dva druhy řešení: buď si jí nevšímat a jít spát, nebo ji odehnat totálním akčněním, například veselou taneční party v Komnatě nejvyšší potřeby. :))“

Mintaka Orionis - „Nudu? Tak tu bych fakt chtěla někdy zažít. Minimálně na jedno odpoledne...“

Belatris Nithelas Malrinová - „Já nudu trávím směsí jedu na chropotaly a běhnicidu. Také je důležité na závěr přidat špetku nápaditosti v prášku a sedm kapek tekutého vtipu. To na nudu vždycky zabere ;-).“

Nicholas McElen - „Ahoj Herwí, nudu se mi zatím přes všechny snahy a pokusy nepodařilo ani přivolat. Možná to bude způsobeno tím, že pořád mám na hradě co dělat. Ať už práce pro kolej, jako je zasedačka nebo aktuálně mrziweb, tak i sál rady. Když si chci odpočinout, rád se projdu do schodů a zamířím do astronomické věže se kochat výhledem, jak je tady hezky, nebo se projdu k jezeru a odpočívám tam. Miluji totiž samotu, ale ani komorní společnost nezavrhuji ;)
Tak přeji tobě i čtenářům, aby se jim přivolaná nuda podařila co nejdříve odehnat a naši si třeba hezké místo v knihovně - doufá, že mu nikdo nepoleze do astronomické věže 0:-)) -“

Lucy Koralka - „Nuda ma hocikedy dokazala zastihnúť. Dokonca vtedy, keď som to naozaj nečakala. A ako som proti nej bojovala? Jednoducho :D zobrala som veľkú baseballovú palicu a mlátila nudu hlava-nehlava, kým to nevzdala a po 10 minutach neodišla :))“

Niane z Libelusie - „Dobrý den, nudu jsem nikdy nepocítila, protože jsem činorodá a slova jako "nicnedělání" a "nuda" v mém slovníku nejsou, takže jsem sotva ten správný respondent ve vymýšlení nápadů na její zahnání. Nicméně všem, kteří se nudívají pravidelně, doporučuji pro začátek vyzkoušet dvě věci: nejprve zvednout pozadí z gauče, křesla, sesle či kukuřičného "bobku" k sezení a pak si najít jakoukoliv činnost či práci.
Zdraví Niane z Libelusie, šéfredaktorka Lví tlapou“

Nebelbrach Mechacha - „Já nudu nezaháním, ona se mi vyhýbá. To takhle ráno vstanu a řeknu si, že jsou prázdniny, a tedy nemusím nic dělat. Nějakou dobu pak strávím hledáním Kuchyně, neboť snídani jsem zaspal a mám hlad. Pak obejdu místa, jako je Zasedačka nebo Ředitelna, abych se dozvěděl, co je nového. Po obědě mám chuť se válet, ale je krásně slunečno, ideální čas na létání, navštívím tudíž Letovou dráhu. Když už mě to tam nebaví, přečtu si všechny možné časopisy, co jich jen na škole je. Nastřádanou energii si vybiji v Soubojovém klubu. Po večeři udělám nějakou tu soutěž, peníze jsou vždy až na prvním místě. Mezitím vším potkávám různé lidi a dávám se s nimi do řeči. Když už se chci konečně začít nudit, přiletí sova od šéftlapky s korekturami do Lví tlapou. Udělám je a mám nejvyšší čas jít spát. Takže tak je to s mým nuděním. :-)“

Nicol Nash Orchidis - „Ach, nuda? Nuda je nesmírně zlá a zákeřná. A samozřejmě - i mě jednou praštila a ne zrovna mírně. Většinou přijde znenadání, obvykle, když není co na práci. Pak se zakousne a nepustí podstatně dlouho. Na nudu je nejlepší koníček. Nebo celá stáj koníčků. Nejlépe psaní, malování, hudba, seriály, filmy, čtení nebo třeba studium či práce. To každému podle vkusu. Radím všem - Nenechte nudu zvítězit! Vždy, když vás kousne nuda, vezměte pořádně tvrdou pálku a práskněte ji do obličeje!“

Marguerita Laux – „No, já když pociťuju nudu, tak většinou usnu (když to jde). Ale zrovna moc často se nenudím. Možná proto, že skoro pořád spím.“

Elanius Aine Neil – „Nuda? Co je to za slovo? To neznám. Pořád mám co dělat. Ať už je to psaní článků do CD, otravování Johna, Larstonky, apod., nebo dělání humbuku ve VS.“

Theresa Leagwitová – „Nastávající nudu zaháním spaním, zevlováním a nebo opět spaním :o)“

Já osobně bych se asi držela rady od moudré Nianky a vzala velkou pálku, kterou doporučuje náš nový mrzimorský objev Nicol :). A co Vy?

Vaše Herwen Indil Eruvea:)

Salón De Grematule

Pracovala jsem takhle jednou večer na Semináři a tu mě napadlo: „Proč se s ním nepodělit s ostatními?“. A tak vám zde přináším novinky o Salónu De Grematule ve Francii, který by měla každá mladá čarodějka navštívit. I jen na prohlídku, bez nákupu :-)

Tento salón se nachází ve Francii. Také kde jinde než v centru módy, přímo v Paříži. Jeho historie je velmi bohatá. Počátky se mu přisuzují již od roku 1453, kdy jeho hlavní návrhář pan De Grematule navrhl šaty pro anglickou královnu a zasloužil si tím velký obdiv a úctu. Od té doby se jeho salón rozrostl a získal ohlas. V dnešní době se jeho praprapra (kdoví kolik pra) vnuk snaží historii udržet a i když moderní čarodějky už nemají tolik peněz na utrácení (to víte, krize, auta, atd.) tak i s těmito problémy si nechávají významné čarodějky šaty šít. Šaty jsou originály – druhé takové na světě nenajdete. Jsou na ně použita nejrozličnější kouzla, od kouzla lesku, přes voděodolnost, až po nepotrhatelnost či úžas okolí. Samozřejmě s těmito kouzly roste i cena šatů, ale věřte: Pokud si již necháte ušít šaty od tohoto salónu, tak na nějaký ten galeon již hledět nemůžete.

Večerní koktejlky Květy mládí

Tyto šaty jsou ušity z nejjemnějšího hedvábí, které je dovezeno až z daleké Číny. Černá a bílá má zdůrazňovat kontrast mladí a stáří a květy znázorňují obnovu přírody a i lidí. Obnovu, kterou každý musí někdy projít, a posuďte sami, jestli je dobrá či nikoliv. Navíc mají ještě kouzlo věčného mládí, takže i když si je oblečou starší dámy, tak v nich budou vypadat jako mladé krasavice. Jejich cenu se mi zjistit nepodařilo, ale asi je to dobře. Takto se můžu kochat a snít, že si třeba jednou budu moci podobné šaty pořídit.





Šaty římské princezny


Tyto šaty byly kdysi dávno navrženy pro římskou princeznu. Ona ovšem již zemřela a šaty nechala vrátit do salónu. Šaty jsou z jemné látky, dovezeny z pobřeží Nilu, kde je připravily jemné ručky Egypťanek. Jsou opatřeny kouzlem štíhlosti (proto ty tmavší pásy okolo břicha). Barva se může změnit, dle požadavku kupující ženy. Šaty jsou určeny pro mladé, nezadané dívky, které touží po své životní lásce.












Doufám, že se Vám malá exkurze líbila a třeba se tam někdy potkáme…

S pozdravem z dálek Samantha Ulvenová

středa 29. září 2010

Odhalení p.p.Kilahima: „Přiložit ruku k dílu“ !

Každý z nás jistě přemýšlí a dumá, co by tak mohlo být ono tajemné počítadlo, které se z minuty na minutu objevilo v každé kolejní místnosti a hlásá „Přiložit ruku k dílu“.
Já osobně jsem dnes (29.9.2010) jen tak bloumala po Velké síni a hleděla dělat, že něco dělám, jen aby mi pohled nemusel padnout na tu hromadu nedodělaných úkolů, které ležely na kolejním stole pěkně v hromádce na sobě. Když vtom jsem zaslechla rozhovor p.p.Kilahima s pár studentkami:

Musím ovšem podotknout, že pan profesor byl zcela rozladěn řáděním škrken na hradě, které předělávaly jeho třídy. Například mu, podle jeho slov, zmizela třída A a místo toho měl třídu C.
Takže co my víme, co mu v té osudné chvíli, když odpovídal na otázku, vrtalo hlavou…ale přesto…

Co na to říkáte? Myslíte si, že je to pravda, nebo že nás p.p. Kilahim jenom zkouší?
Představa, že by moje těžce vydělané penízky padly do rukou profesorům a já bych z toho nic neměla. Och, bože! To se mi snad nechce ani věřit. Ovšem asi zase lepší, než kdyby padly do rukou jiné koleji. Ale co my můžeme vědět nebo předvídat? Musíme se nechat překvapit, jak se takto záhada dále rozvine.

Z Velké síně Samantha

úterý 28. září 2010

Kouzelná kuchařka: Bystřící dortíčky

Protože už se tu dost dlouho neobjevil žádný recept do Kouzelné kuchařky, rozhodla jsem se to znovu trochu rozjet. A jaký recept vám ukážu dneska?

Budou to Bystřící dortíčky.

Co na ně potřebujete? Pilně si pište, je potřeba přesně dodržet dávku i postup, jinak dortíčky nebudou chutné a už vůbec nebudou mít ten správný účinek.

  • 200 g semínek vrby mlátičky namletých na prášek
  • 50 ml převařené vody z Hannibalova jezera
  • 100 ml mléka z pampelišek
  • 100 g cukru (nebo čehokoli sladkého, co používáte na slazení)
  • jedna dávka Famfrpálového lektvaru obratnosti
  • 2 lžíce rozpustné kávy
  • kousek tuku z hrabáka na vymazání formiček
  • formičky na dortíky

100 g semínek a vodu z jezera smíchejte v jednu hmotu. Zvlášť si našlehejte mléko z pampelišek s 50 g cukru, až se to trochu napění, vlejte tekutinu do hmoty. Obě lžíce rozpustné kávy smíchejte se zbytkem semínek z vrby. Těsto pořádně promíchejte a nechte trošku nakynout, tento proces by měla semínka lehce urychlit. Mezi kynutím si připravte náplň z lektvaru. Smíchejte jej se zbytkem cukru (50 g). Kouzelníci, kteří dosáhli už 17 let (mudlové až od 18!), mohou přidat nějaký ten alkohol pro ten správný říz, možnost použití i trochy máslového ležáku. Pozor ale, aby náplň nebyla moc tekutá, popřípadě lze trochu přihustit semínky, nebo normální mudlovskou moukou.

Formičky si vymazejte tukem. Z těsta připravte malé bochánky, neměly by být ale tuhé, spíš měkké, aby se daly lehce roztáhnout. V bocháncích vytvořte důlek, který zaplníte fondánem... Vše si hezky umačkejte, aby to vypadalo hezky...

Plech s formičkami dejte na 20 minut do pece, případně si vypomožte pečícím kouzlem. Hotové dortíčky nazdobte, možnost použití lentilek, hoblinek čokolády, oříšků, či čehokoli jiného.

Dortíčky pomáhají soustředěnosti na učení, podporují aktivitu mozkových buněk a navíc skvěle chutnají!

Alanise Olien Harlin

Ukrývá Paul jasnovidecké nadání?

Chcete vědět, jak dopadne letošní boj o pohár? Zeptejte se našeho fungl nového prefekta, Paula Brewera. Ten se nedávno v zasedačce projevil jak zdatný jasnovidec, nebo věštec, říkejte si tomu jak chcete. Jak to vypadalo? Čtěte dál!

Paul v sobě objevil vlohy ke statistice. (A rozhodně není na hradě sám, přiznejte se, kdo máte v šuplíku pergameny popsané tabulkami?) Ale pozor! My všichni si děláme statistiky k danému datu, někdy v přítomnosti, většinou jsou to statistiky vztahující se k právě teď. Paul šel ještě dál! Dělá si statistiky dva měsíce dopředu! (viz obrázek)
Své jasnovidecké vlohy však Paul tají, neboť svoji statistickou tabulku sice poskytl Dennímu Věštci, ale s aktuálním datem.

Já jsem se ovšem nedala zmást, a Paula jsem se mazaně vyptala na svoji budoucnost.

Takže vážení, budu bohatá, protože si vezmu úžasného šéfa továrny na výrobu létajících koberců, který bude nejen bohatý, ale také pohledný.

Vývoj Paulových věšteckých schopností pro vás budeme dále sledovat, teď mě ovšem omluvte, vydávám se na výlet po továrnách na výrobu létajících koberců.

Pro Žlutý Trimeles Felicitas Frobisherová

Básničkaříme s Cestou za pokladem

V Mrzimoru se nedávno ukončila jedna úžasná soutěž – Cesta za pokladem. Autorem je Vicky Charmant a patří jí za to minimálně můj velký obdiv. Tato soutěž nás všechny totiž úplně nadchla. A o co se vlastně jednalo?

Jak se stát Zasloužilým redaktorem Žlutého Trimela? A jak publikovat, když (ještě) nejste členy redakce?

Milí stálí i občasní čtenáři, milí stálí i příležitostní přispěvatelé!


Pro vás všechny tu mám jednu novinku: právě byly vyrobeny zcela speciální odměny pro zasloužilé redaktory. Nepřehlédnutelná hromádka jasně žlutých časopisů se v rukou svého nositele opravdu skvěle vyjímá a skutečně sluší. Jako úplně první jsem tuto cennou trofej od koleje dostala já jako šéfredaktorka, čehož si ohromně vážím!
Nositelem čestného titulu Zasloužilý redaktor Žlutého Trimela se stane redaktor, který vydal nejméně 25 článků. Zatím byl titul udělen Lucy Koralce, která je oporou Trimela již od jeho „znovuzaložení“ v únoru 2009. Od té doby, pokud dobře počítám, má na svém kontě 47 článků, možná i více. Dosud ale neměla viditelný odznak této své redaktorské hodnosti. Nyní tedy konečně dostává Mrzimorského Žlutého Trimela!
Další nepřehlédnutelnou postavou v redakci je Vicky Charmant, která začala pro Žlutého Trimela psát už jako nezařazený nováček v červenci 2009. A jak tak počítám, publikovala od té doby právě 25 článků, a tak i ona se stává zasloužilou redaktorkou a v pořadí třetí držitelkou Mrzimorského Žlutého Trimela!
Gratuluji a děkuji za dosavadní i budoucí skvělou spolupráci!

Kdo bude další?

K 28.9. 2010 jsou členy redakce:
Sophia Glis Glisová (šéfredaktorka)
Alanise Olien Harlin (redaktorka)
Felicitas Frobisherová (emeritní redaktorka na odpočinku)
Lucy Koralka (zasloužilá redaktorka)
Nicol Nash Orchidis (nová redaktorka).
Nicholas McElen (redaktor a korektor)
Samantha Ulvenová (nová redaktorka)
Selena Enail Smithová (redaktorka)
Vicky Charmant (zasloužilá redaktorka)

Chtěla bych poprosit všechny redaktory, kteří dosud nejsou Zasloužilí, aby si spočítali, kolik článků dosud (za celou dobu svého působení) publikovali – přece jenom mi ušetří hodně času, pokud to nebudu muset přepočítávat sama. Takže mi to prosím napište a já si to pak dále již budu sledovat.

Redaktorem se může stát každý mrzimorský student, který rád a zajímavě píše a pokud možno slušně ovládá pravopis (i když samozřejmě, pokud bude článek opravdu obsahově kvalitní, naši korektoři nějakou tu chybu opraví). Zájemce o přijetí pošle do redakčního e-sovince (trimeles@gmail.com) uchazečský článek a pokud je jmenován redaktorem, dostane vlastní redaktorský stůl a má pak povinnost publikovat minimálně jeden článek do měsíce.

Samozřejmě ale uvítáme také občasné nebo i zcela jednorázové dopisovatele, publikovat u nás mohou i autoři „bez mrzimorské příslušnosti“.
Standardně je vyplácen honorář 5-8 srpců za článek (podle délky a kvality). Článek by měl mít rozsah alespoň 4 palce a rozhodně jsou vítány obrázky – posílejte je prosím e-sovou zvlášť jako přílohu. Pokud je obrázek zdařile vlastnoručně nakreslen, můžete dostat vyšší odměnu.
Mrzimorští od 1.9. získávají za příspěvky do časopisu také „body“ do kolejní soutěže (viz vývěska).

O čem můžete psát?
V zásadě o čemkoli, co by mohlo ostatní kouzelníky zajímat, ale vodítkem by vám mohly být naše rubriky. Některé už dlouho postrádají nové příspěvky, ačkoli jsou opravdu užitečné, jako např. Zdravotní okénko. Chybí nám v současnosti také sportovní a hudební redaktoři. Pokud byste ale měli nápad na docela nové téma, je možné založit si i vlastní rubriku – pochopitelně ne že do ní napíšete jeden článek a pak už nikdy nic!
Vítáno je aktuální zpravodajství a komentáře ke kolejnímu i celoškolnímu dění, čtenářsky přitažlivé jsou určitě rozhovory se zajímavými osobnostmi.

A nyní vyhlašuji zcela speciální soutěž: Kdo napíše do Žlutého Trimela nejvíce článků v měsíci, stane se na dobu následujícího 1 měsíce držitelem putovního Mrzimorského Žlutého Trimela. Týká se to samozřejmě pouze autorů (ať už členů či nečlenů redakce!), kteří dosud nejsou zasloužilými redaktory – ti mají svou čestnou hromádku Žlutých Trimelů již natrvalo.
Za měsíc září se nositelkou tohoto vyznamenání stává nová posila redakce: Samantha Ulvenová s 5 články! Samantha se tedy po celý říjen bude moci pyšnit nejnovější kolejní odměnou. Na konci října ji předá někomu dalšímu. Můžete to být i vy!
Sophia Glis Glisová, šéfradaktorka

pondělí 27. září 2010

Více NKÚ, vyšší kapesné?

Vážení čtenáři Žlutého Trimela,
možná je pro vás překvapením, že studenti rozšiřujícího studia dostávají měsíčně kapesné v hodnotě dva galeony. Jak studenti s tímto „darem“ naloží, je čistě jejich věc. Však za jaké zásluhy mají ono kapesné?

Nejdříve si uvědomme, že student rozšiřujícího studia má za sebou sedmiletou řádnou výuku, má Náležitou Kouzelnickou Úroveň (NKÚ), možná i vlastní Certifikát Kouzelnické Úrovně (CKÚ) a samozřejmě musí mít i Ohavně Vyčerpávající Celočarodějné Exameny (OVCE). Pokud by takový průměrný student, který má tři předměty (buďme realisti :D), odevzdal každý úkol, odevzdal by celkem 189 úkolů. Nemluvíme o tom, kdyby měl i semináře, kterých může být i více. Pokud daný člověk napsal úkoly na minimální požadavek (což je 2,45 – 4,9 palců), pak by odevzdal 463 – 926 palců úkolů. To je tedy hodně, že ano…

Dnes se však více zaměřme na NKÚ. Řekněme, že jste se právě prokousali OVCEmi a čekáte na zasloužený odpočinek v sedmém ročníku. Posuňme čas kupředu, právě vám přišla první „výplata“ a vy se bavíte se svým kamarádem ze stejného ročníku o kapesném. Vy máte pět zkoušek NKÚ, váš kamarád pouze jednu. A nyní jste přišli na fakt, že i když máte různý počet této středně náročné zkoušky, máte stejné kapesné. Zřejmě vám hlavou proběhla myšlenka: „To je ale spravedlnost!“.

Zkusme se zamyslet, jak by vypadal systém výuky, kdyby jedna úspěšně složená zkouška Náležité Kouzelnické Úrovně na výbornou znamenala jeden galeon kapesného. Někteří by byli o své původní dva galeony ošizeni, jiní by tuto novou reformu přijali s nadšením. Bohužel, nekonečné bradavické konto u Gringottových je u Merlinova moře, takže by se škola najednou mohla potýkat s menším nedostatkem peněz na soutěže. To by studenti byli nuceni utrácet. Krize by nastala, pokud by se i studenti rozhodli šetřit… ale ne, dnes si o ekonomice na Hogwarts nepovídáme.

Otázkou taky zůstává, na jak dlouho by jim tento – pro někoho zvýšený, pro jiné snížený – plat zůstal. Je jeden rok ideální doba? Zkusme si to propočítat. Kdyby student měl tři NKÚ, což je tak docela průměrný počet, získal by měsíčně tři galeony, což je oproti současnému standardu o galeon více. Tudíž logicky získá za školní rok o 10 galeonů více (o prázdninách se kapesné rozdává v hodnotě jednoho galeonu). A řekněte: jak dlouho pracujete na deset galeonů? Mnohdy docela dlouho. Pokud by student měl ještě ke třem NKÚ i dvě zkoušky CKÚ, získal by tedy celkem za školní rok 50 galeonů a o prázdninách dalších 10 galeonů. To dohromady dělá 60 galeonů za celý školní rok, pokud nepočítám soutěže, brigády a jiné způsoby, jak si vydělat peníze. Jestli chcete, vynásobte si oněch příkladných 60 galeonů počtem studentů v rozšiřujícím studiu, co mají dohromady pět zkoušek, a výsledná cena by mohla zruinovat školu :)

Nicholas McElen

"Ovčáci" pod lupou!

Ako každý rok, aj tento skladajú študenti siedmeho ročníka slávne-preslávne skúšky OVCE! Nebude to inak ani u nás v Mrzimore. Rozhodla som sa odchytiť postupne všetkých mrzimorských „ovčákov“ a zistiť, ako sa rozhodnú obstáť v tejto závažnej skúške. Prvým na mojom terči cieľov :D bol kolejný pokladník Nicholas McElen!

Lucy Koralka: Ahoj, predpokladám, že budeš skladať tohto roku OVCE :))
Nicholas McElen : Ahoj, předpokládáš správně :)

L: Z akého predmetu sa chystáš zložiť OVCE?
N: Ovce bych letos rád složil ze studia mudlů. Je to úžasný předmět a také velmi poučný. Studium mudlů mi šlo a výklady od profesora The Gravediggera jsou zajímavé, vtipné a odhalují mnoho faktů, které jsou nám - kouzelníkům - skryty nebo je také nedokážeme pochopit. I když mne netěší, že tento předmět má jen dva ročníky, tak ani přes tento fakt mě neodradila možnost dělat zkoušku z tohoto předmětu.

L: Prečo práve tento predmet si si vybral?
N: Vybral jsem si jej, jednak že mě baví, ale také pan profesor dává témata, která se dají dobře rozepisovat. Předpokládám tedy, že OVCE mi (snad) dopadnou dobře, pokud se budu náležitě snažit.

L: Máš trému z tejto skúšky?
N: Trému ze zkoušky opravdu nemám, vždyť o prázdninách jsem se na OVCE těšil jak prvák na první kouzlo. Nyní si už opakuji zápisy a poznámky z hodin, abych neměl moc povinností před samotnou obhajobou písemné práce.

L: Čo očakávaš po zložení skúšok?
N: Od zkoušek očekávám ze všeho nejvíce ukončení povinné školní docházky s čímž souvisí pravidelné kapesné + zajiskřily se mu oči + Ale také si chci zajistit postup do dalšího ročníku... tedy vlastně do rozšiřujícího studia. Někteří sedmáci se po zkouškách připravují na status "součást školního inventáře", i když někteří sedmáci tu jsou déle než ti ostatní.

L: Budeš pokračovať v štúdiu alebo zmeníš smer?
N: Ve studiu bych však rád pokračoval, nyní si opravdu nedokážu představit svoji osobu ve fialovém... v rozšiřujícím studiu snad budu mít více času na soustředění se na studium jak v mudlovském převleku, tak i na našem hradě. Také se chci více zapojovat do chodu koleje, však vše souvisí s časem... Jestli nevíte, co mi koupit za OVCE, chci obraceč času! :)) Ten, co mám nyní, mi nestačí. Nedokážu stíhat všechny povinnosti, které bych chtěl, i když manuál obraceče říká, že čas na všechny aktivity budu mít 48 hodin denně, 14 dní v týdnu... Takže čekám zaplněný sovinec :D

Záverom želám Nichovi veľa šťastia pri skladaní skúšok a hlavne pevné nervy :D

sobota 18. září 2010

Mrzimorský nováčkovský večírek

Pro všechny, kdo se nemohli zúčastnit (včetně šéfredaktorky) sepsal hlavní organizátor večera, novopečený prefekt Paul Brewer.

Navzdory nepříliš příznivému datu se nás na večírku nejen pro nováčky sešlo opravdu hodně! Žlutá barva vířila opravdu všude, a užili jsme si opravdu příjemný čtvrtek 8.9.
Myslím si, že si akci všichni nováčci užili, byl pro ně totiž připraven kvíz, který je doprovázel celý večer. A užili si to nejenom nováčci, věděli jste, jak skvěle dokáží mrzimorští tancovat tango?
Nováčci se dozvěděli nějaké nové informace a kvíz je provedl po celém mrzimorském impériu, od Mrziwebu, přes Trimela a dovedl je až třeba do knihovny.
A že otázky nebyly úplně lehké, vám dosvědčí fakt, že nováčci třeba správně přišli na nejoblíbenější hračku Clemmie Conwillové či poznali správně svoji spolužačku pomocí obrázků (odpověď je samozřejmě v příloze ročenky Zimy 2010).
A jak to nakonec dopadlo?
Ve velmi dramatickém závěru dotáhla Nicol Nash Orchidis dalšího z aktivních mrzimorských nováčků, Bikea Shariuse a musel mezi nimi rozhodnout tzv. rozstřel a v něm zvítězila Nicol!
Drama se konalo i při rozhodování o třetí místo, taktéž v rozstřelu zvítězil Jake Taylor Danys nad Jane Karen Langley, ta však projevila kolejního ducha a nechala se slyšet, že „Hlavní je, že vyhrál Mrzimor!“
Takže gratuluji vítězům a doufám, že jim nadšení vydrží. :)

Vyjádření vítězky, Nicol Nash Orchidis:

„Večírek byl úžasný! :)
Myslím si, že si to všichni užili, napjatí nebyli jen noví studenti Mrzimoru, nýbrž i ti staří mazáci. Otázky byly opravdu těžké žádné ulejvárny, takže jestli si myslíte, že jsme si své vítězné příčky vydobyli nějak lehce, tak se pletete. :)
Navíc bych ráda poděkovala všem za skvělou atmosféru, kterou mrzimorská kolej vytvořila. Taky velikánské díky patří Paulovi, který celou tuhle akci zorganizoval, který vymyslel skvělé soutěžní otázky. Díky taky DJům večera, kterými jsme vlastně byli všichni, za skvělý mix hudby. Děkuji svým soupeřům za skvělou zábavu.
Skvělá zábava, skvělá společnost. Skvělý večer!“

Večírek končil až pozdě večer, takže na fotce z večírku je jen hrstka z nás. :)

čtvrtek 16. září 2010

Rozhovor s povýšenou Vicky Charmant

Nebojte, nemyslím povýšenost jako špatnou vlastnost. Myslím Vicky Charmant povýšenou ze stříbrného odznaku prefektky na zlatý odznak primusky. Protože je to velká událost nového školního roku, tak jsem nelenila a hned se za Vicky vydala. Samozřejmě, můj bonzbloček a pero v kabele nechyběl.
Představuji Vám novou primusku Mrzimoru, skvělou Vicky, která si svou pílí zasloužila respekt celé koleje. Ale abyste si nemysleli, že je naše primuska neomylná a bezchybná, tak Vám něco prozradím. Vicky je také nadaná kouzlem simulování, se kterým dokáže přesvědčit mudly, aby ji pustili dříve ze sportovního kurzu a aby nemusela tančit zumbu :-) Takže hoši, až bude ples, víte, koho jít vyzvat :-) Ale nyní již k otázkám.

ŽT: Ahoj Vicky, předně gratuluji k povýšení. Určitě si to zasloužíš a jsi na pravém místě. A teď již k otázkám. Jak se cítíš v nové pozici?
Vicky: Ahoj Samanthko. :) Tak zatím se tolik nezměnilo. Snad i proto se cítím skvěle. :) Myslím, že bude hůř. ;)


ŽT: Třeba to vydrží + usměji se + Byla to velké změna? Ze stříbrné na zlatou, to je přece jenom minimálně dvakrát tolik povinností.
Vicky: Jak říkám, zatím jsem ten přechod nějak nezaregistrovala. Teda vlastně do té doby, než jsem vstoupila do zasedačky. Tam to probíhá tak, že tam po sobě křičíme nápady, a pak pícháme do Lucy, aby nám to realizovala, najednou se píchá do mě. :) Lucy mě pomalu zasvěcuje, takže ty změny vstřebávám postupně. :)

ŽT: Máš nějaký primusovský vzor, podle kterého by ses chtěla řídit?
Vicky: Chci být především sama sebou. Z těch žlutých jsem zažila pouze Felisku a Lucy. Spíš ale můžu mluvit jen o Lucy (+pokouší se zapřít Alzheimera+). Líbilo se mi, že ona není jen nadřízená, ale i kamarádka koleje. Tak to bych chtěla.

ŽT: A co Lucy? Jak na tebe působila, když jste si vyměňovali odznaky?
Vicky: Ona se smála a já jsem plakala? Ne, tak to nebylo. Máme spolu velmi hezký vztah a myslím, že tohle přetočení odznaků ho nezboří. Lucy byla jedna z prvních, co mi gratulovala. :)

ŽT: Jaké plánuješ novinky pro naši kolej?
Vicky: Napadá mne spoustu nových soutěží, ta realizace bude horší. Jinak zasedačka kompletně překopala naši celoroční kolejní soutěž, takže doufám, že se kolej bude bavit.

ŽT: Čeho bys letošní rok chtěla dosáhnout s kolejí a čeho jako jedinec?
Vicky: Moc si přeju, aby kolej splnila svůj kolejní cíl, který si stanovila na začátku školního roku. Nechci to zmiňovat, nelíbilo by se mi, kdyby náš kolejní cíl sledovali všichni, hlavně, že to víme my uvnitř koleje. Jako jedinec bych chtěla, abych ty povinnosti primusky zvládla co možná nejlépe, když mi kolej poskytla takovou čest. :)

ŽT: A nějaké slovo závěrem pro naši kolej a poté pro koleje ostatní.
Vicky: Žlutým bych chtěla vzkázat, že je mám moc ráda, a ať se to se mnou snaží vydržet. :)) A všem kolejím pak hodně zábavy při honbě bodů. :)

ŽT: Děkuji…a přeji ještě jednou hodně úspěchu.

Tak jste to slyšeli sami. Máme hromadu plánů, hromadu snů a s naším novým vedením se to může podařit splnit na minimálně 100%.
Sláva novému vedení a novému školnímu roku.

Samantha Ulvenová

pondělí 13. září 2010

Mrzimorská kolejka útokem

O živých novinkách v Mrzimoru informuje Alanise Olien Harlin

Mrzimorskou kolej poslední dobou zachvátili nováčci, staří známí navrátilí, spousta žluté barvy a předškolní stres. Co ještě ale stěny koleje skrývají? Popravdě se dá říct, že z útulné mrzimorské koleje se postupně stává tak trochu kůlnička na dříví… Když tedy nebudeme počítat hyperaktivní nováčky (ani nechtějte vědět, co všechno tam vyvádějí :)), tak „testuje“ výdrž našich zdí také ještě několik obyvatelů. A někteří z nich snad nováčky i přerostou. Kdo všechno to tedy je?

neděle 12. září 2010

Kterak jsme na redaktorky pasovány byly



Zdravíme vás, milé čtenářstvo Žlutého Trimela!

Snad prominete, že vám takhle brzdíme pohled na jiné, jistě perfektní články, nicméně přihodilo se nám něco skvělého! A nešlo to jinak – musely jsme se podělit.

Mé jméno je Nicol Nash Orchidis

-Sam šťouchne do Nicol a šeptne- Nepředbíhej!

A mé jméno je Samantha Ulvenová!

Jsme mladé, nadějné, snad umíme i trochu psát a hlavně - jsme žluté. A mimo jiné jsme čerstvě zvolené redaktorky Žlutého Trimela.

Možná vás napadá otázka, jak se to stalo? Jak vlastně tohle začalo?

Po chvíli překřikování jsme se nakonec domluvily, říct vám naše příběhy postupně.

Příběh Nicol Nash Orchidis

To jsem si takhle hověla v mrzimorské kolejní místnosti, pěkně v teploučku, u krbu. To je vždycky příjemné, když venku lije jako z konve. Přede mnou na stolku ležel časopis, který jsem vzala a mimoděk v něm listovala. Pak jsem se zastavila u jednoho článku. A u druhého. Nakonec jsem časopis přečetla celý, uchvácena pěknými články. Na tiráži jsem si našla jméno šéfredaktorky. Sophia… hmmm.

Na druhý den jsem hlídkovala před Velkou síní. Stála jsem tam asi hodinu, když jsem ji zahlédla. Řvavě červené vlasy ukázněné žlutou čelenkou, na nose brýle a kolejní tričko… ne, nemohla jsem se mýlit. Tohle je rozhodně Sophia Glis Glisová.

Jen co chtěla vejít do Velké síně, vyskočila jsem zpoza rohu a narostou náhodou jsem do Sophie vrazila tak, že se jí vysypaly všechny materiály z rukou. Než stihla začít nadávat, já se začala omlouvat a začala jsem skládat papíry na sebe. Když jsem jí je předala, zatvářila jsem se překvapeně a špitla něco v tom smyslu: „Ty jsi ta Sophia Glis Glisová!“ Sophia se zatvářila rozpačitě, ale neřekla ani slůvko, čekala co ze mě ještě vypadne. Tak jsem jí začala vyprávět o večeru u krbu, kdy jsem prolistovávala časopis, jak mě uchvátil, že bych byla šťastná, kdybych mohla přispívat do takového časopisu.

Sophia mě probodla pohledem, něco naškrábala na papírek, podala mi jej a zmizela.

Příběh Samanthy Ulvenové

Můj začátek je trošku jednodušší a nudnější, než-li začátek Nicol, ale snad Vás bude aspoň trošku také zajímat. Už jako lososový nováček jsem uchváceně prolistovávala kolejní časopisy. Četla jsem článek po článku a přemýšlela, jak by bylo pěkné, kdybych mohla jednou za čas také do podobného časopisu napsat. Přeci psaní mě docela baví a snad v něm nejsem nejhorší, říkala jsem si. A bylo by pěkné pomoci aspoň takto své koleji, protože jako prvňáček toho asi o moc víc nezvládnu. Ale o čem psát? Co bude lidi zajímat? Měla jsem hromadu ALE, které pro mne byli zátarasem. Ale pak to přišlo.

Přišlo slavnostní rozřazování a já se dostala do Mrzimoru. To je překvápko, co? -usměji se sama pro sebe- A tak jsem nelenila a hned druhý den ráno jsem poslala sovu naší úžasné šéfce Sophii s dotazem, jak se dostat do redakce a jak přispívat do našeho kolejního časopisu. Ovšem připsala jsem i svoji hromadu ale, jestli mi na ni bude schopna odpovědět. Nad mé očekávání dorazila skoro obratem sova zpátky s papírkem v pařátu, na němž stálo…

Tajemství?

Na obou papírcích stálo prosté „KNP – pravé poledne! Trimeles!“

V umývárně jsme se potkaly. Dvě mladé a snad i trochu vyděšené studentky. Po nesmělém „Ahoj“ a kradmých pohledech, které jsme na sebe házely, promluvily jsme skoro naráz.

„Trimeles?“ křikly jsme obě najednou a hned nato rychle přikývly. V obličejích se nám stále zračila nervozita, zrovna tak ale i kapka úlevy. Přece jenom – už jsme v tom nebyly samy. Se slovem Trimeles se však pohnulo veliké prasátko načmárané na zdi křídou. Zachrochtalo něco v tom smyslu, že heslo je správné a otevřelo nám bránu do Komnaty nejvyšší potřeby.

Komnata vypadala skoro až strašidelně. Po stěnách byly rozvěšeny články Trimela, některé už pořádně zažloutlé (jak tématické, že?). Světla nesvítila, všude byly jenom svíčky, které plápolaly zlověstným ohýnkem. Strašidelným se však nejlépe dalo označit osazenstvo místnosti. Stála tam „šéfka“ Sophia a potom všichni redaktoři a korektoři z řad Trimela. Nikdo se neusmíval a všichni na sobě měli černé hábity a černé pokrývky hlavy. Svíčky navíc dokreslily jejich hrůznost vysokými a děsivými stíny.

„Poklekněte, nováčkové!“ zahřměl hlas Sophie. Vyděsila nás její přísnost, a proto jsme si rychle klekly. Hlavou se nám honily děsivé myšlenky, jestli třeba patří k přijímání nějaké bičování či ukamenování všeho druhu.

Sophia k nám přistoupila a zpod hábitu vytáhla půl metru dlouhý meč.

Tedy… on to nebyl meč, ale skoro tak opravdu vypadal.

Ve skutečnosti to byl žlutý ozdobný brk.

Tímto vás pasuji na redaktorky Žlutého Trimela!“ Prohlásila a poklepala nás brkem po

rameni.

„A teď,“ odmlčela se výhružně, „koukejte napsat něco pořádného.“

Obě jsme začaly kývat hlavou, jak jen jsme mohly a pomaličku začaly couvat.

„Kam jdete? Vždyť párty teprve začíná!“ křikla Sophia a mávla hůlkou.

Všude se objevily černé a žluté balónky a konfety, frkačky, stoly, které se zaplnily jídlem, začala hrát skvělá hudba a všichni přítomní si strhli černé hábity z těla. Pod nimi byly veselé žluté róby a na tvářích se jim rozjasnil úsměv.

„Že jste se bály?“ zasmála se Sophia a nám nezbývalo nic než se začít smát.

Vskutku stylové přivítání do řad Trimela. Nemyslíte? :)


Pro Žluteho Trimela sepsaly Nicol Nash Orchidis a Samantha Ulvenová!

Příroda nebo Ten, jehož jméno nevyslovujeme?

Jistě jste si toho všichni všimli, v posledních dnech si s námi počasí hraje. Někdo takovému počasí říká aprílové, někdo šprýmovní a někoho už všechna legrace přešla a už jen nadává. Proto jsme se my, ze Žlutého Trimelesa, vydali na Ministerstvo kouzel zjistit, co se to děje.
Když jsem vešla do budovy, vše vypadalo normálně. Ale to jen na první pohled. Hned při pohledu druhém, mém novinářském pohledu nutno napsat, jsem zjistila drobné nesrovnalosti. Nesrovnalosti, jichž si normální návštěvník nevšimne, ale mému oku neunikly. Třeba přepážky. Většinou jsou všechny plné úředníků a fronty se tolik nestojí. Ovšem dnes, dnes to stálo za to. Byly otevřeny pouze tři přepážky a u nich fronty až skoro ven z budovy a to, jelikož víme, jak je ministerstvo kouzel veliké, už stojí za upozornění. Potom třeba fontána uprostřed přijímací haly. Ještě jsem nezažila, aby netekla. Ale dnes se tak stalo, fontána zela prázdnotou.
Tak jsem se vydala na Oddělení styku s novináři, abych se něco dozvěděla. Našla jsem akorát jednu protivnou úřednici a zde přináším, co se mi z ní podařilo vydřít.

Samantha: Dobrý den, Samantha Ulvenová ze Žlutého Trimela, kolejního časopisu Mrzimoru. Mohu mít otázečku?
Úřednice: Dobrý, no jestli myslíte, že Vám pomohu, tak se ptejte.
Samantha: Děkuji + usměji se + Tak tedy, co říkáte počasí v poslední době?
Úřednice: Podle mě nic moc, spíše nic než moc. Už začínám vytahovat zimní hábity.
Samantha: A mohu se zeptat, čemu toto počasí přisuzujete?
Úřednice: Jak to mám já vědět? Proč se mě na to ptáte?
Samantha: A nesouvisí to náhodou s návratem Vy víte koho? + udeřila jsem tedy rovnou do černého +
Úřednice: P-p-prosím? Kde jste to slyšela? + začne se potit +
Samantha: Ale, nelíbí se Vám otázka? Prosila bych jasnou odpověď. + snažím se zapůsobit hrozně +
Úřednice: Na tuto otázku nejsem kompetentní vám odpovědět, obraťte se na tiskového mluvčího.
Samantha: Ale… + nenechá mne ani domluvit +
Úřednice: Ne, nashledanou.
Samantha: Nashledanou.

Tak to vidíte, nedostala jsem odpověď na jednu jednoduchou otázku. Ptám se tedy. Co způsobuje toto počasí? Obyčejná příroda nebo Ten, jehož jméno nemůžeme a ani nechceme vyslovovat? Řekla bych, že každý si aspoň pro dnešek bude muset odpovědět sám. Ale jistě jste sami poznali, že naše úřednice neměla svědomí čisté a něco se zde děje. Proto doufejme, že třeba příště bude někdo sdílnější a nebo se někdo „prokecne“, jak není v naší zemi zrovna vzácností. A nebojte, já budu u toho a budu Vás informovat.

Samantha Ulvenová

pátek 10. září 2010

Letní fotosoutěž Žlutého Trimela 2010 – celkové výsledky, vítězové a ceny

Malá statistika:Celkem se do Letní fotosoutěže Žlutého Trimela 2010 zapojilo 19 autorů. Z nich byli pouze 3 chlapci. Mezi děvčaty pak v průběhu soutěže 3 změnily barvu z nováčkovské na kolejní.
Z Mrzimoru tak bylo 8 účastníků, z Havraspáru 6, ze Zmijozelu 4. Z Nebelvíru nám merlinužel nedorazila ani jediná fotka.A fialovou barvu profesorského sboru hájila pouze jediná odvážná - madam Letitia te Tiba.
Všech tří kol se zúčastnilo 9 studentů. Pouze do dvou kol poslaly svá díla dvě soutěžící a jen v jednom kole jsme mohli vidět snímky zbývajících osmi mladých adeptů kouzlofotografie.

čtvrtek 9. září 2010

Nejrůžovější foto – výsledky a hodnocení 3. kola fotosoutěže

A máme tady vyhodnocení nejbláznivějšího kola letošní fotosoutěže. Tolik růžové najednou jsem snad v životě neviděla! Naše porotkyně si stěžují, že si připadají jako ulepené přeslazenou cukrovou vatou – ale nakonec svou práci staečně zvládly. Děkujeme!Jak to tedy dopadlo? Byla nejrůžovější nějaká květina, holčičí pokojíček nebo něco docela jiného? Třeba růžové oko?
A shodla se pětičlenná porota s 59 čtenáři hlasujícími v anketě?

Můj první zážitek ze školní knihovny


Bylo časné ráno o letošních prázdninách a já se vydala podívat na soutěže, které jsou vypsané a které by mi mohly přidat nějaký ten penízek na předměty a nejdůležitější oblečení. Najednou jsem uviděla soutěž na téma „Jak znáte svoji knihovnu?“ a tak jsem si řekla, proč ne? Proč to nevyzkoušet a pořádně si neprolézt knihovnu, když už k tomu mám důvod a ještě mi z toho něco kápne. Po těchto úvahách jsem tedy vyrazila do knihovny.
Při vstupu do knihovny mne ohromila její velikost a něco jako…jak to říct…asi mohutnost, i když ani toto slovo není přesně to, co jsem měla na mysli, ale nic lepšího mě nenapadá. Ale jestli jsem čekala, že bude v knihovně klid a mír pro naše vnitřní uspokojení, tak jsem se velmi přepočítala. Asi díky soutěži, kvůli které jsem přišla i já, se po knihovně proháněli hromady studentů v různorodém oblečení a hledali a naháněli Paní Norrisovou. Ta se samozřejmě nedala. Lítala po všech čertech, schovávala se za všechny možné regály a tak třeba napočítat, kolikrát ji uvidíme v průchodu knihovnou, to byla fakt fuška skoro nemožného kalibru.
Pak jsem se rozhodla, že si projdu knížky, ale ani to nebyla nijak lehká záležitost. Nazvala bych to spíše hrůza a děs. Chtěla jsem najít určité knihy, zadané v soutěži, abych mohla pokročit dál s jejím vypracováním. Jenže v soutěži stálo: „Najděte, v jakém regále se kniha schovává.“ A jak jsem to měla udělat, když byly tyto tituly rozpučované a rozházené po všech stolech? Ach jo, to jsem si zase něco dala, řekla jsem si. Chvíli jsem přemýšlela co dál, pak jsem posbírala knihy ze seznamu a vydala se hledat nějakého knihovníka či knihovnici, abych se zeptala, co do kterého regálu patří. Jak jsem se tak vlekla s hromadou knih v náručí, tak jsem najednou uviděla dveře s nápisem „Katalog knih“. Že mě to nenapadlo dřív, plácla jsem se do čela, vrátila se do knihovny, vrátila knížky a opět jsem se vydala k oněm dveřím. Bože, já jsem takový pako, nadávala jsem si. Vešla jsem dovnitř a našla jsem, co jsem hledala. Všechny názvy knih pěkně seřazeny podle prvního písmenka a u toho seznamy, kde je najdu. To se mi ale ulevilo, že nemusím hledat po škole knihovnici či někoho podobného, ani zběsile pobíhat po knihovně a ptát se různých studentů kde tu či onu knížku vytáhli.
Po tomto strastiplném vyřešení části soutěže, jsem se vydala plnit další. Podívala jsem se na pergamen se zadáním a myslela jsem, že mě klepne. Měli jsme zjistit, kolik knihovníků a knihovnic se na škole vyskytuje. Tak přece jenom je budu muset najít, pomyslela jsem si. Ale naštěstí hned při vchodu do knihovny jsem našla jejich kanceláře, tak to zase nebylo tak těžké.
Poté jsem ještě spočítala všechny oddělení v knihovně a vydala jsem se hledat nejlevnější a nejdražší knihu v knihovně. Nejlevnější je zadarmo, to jsem zjistila docela rychle, ale jak zjistit tu nejdražší, když nemohu do oddělení s omezeným přístupem? Jak to mám asi vykoumat? Ale naštěstí mě napadl spásný nápad. Vrátila jsem se ke dveřím s nápisem „Katalog knih“ a tam jsem objevila u každé knížky i její cenu. Ulevilo se mi, že moje tušení bylo správné a nejdražší kniha za 5G se nachází v oddělení s omezeným přístupem. Uf, to byla zase dřina.
Takhle jsem si ještě párkrát prošla knihovnu, vyhnula se všem studentům a obyvatelům hradu, kteří tu splašeně běhali. U jednoho pidi stolečku jsem sepsala svoji soutěž a rychle ji běžela odevzdat a pak kam? Pak do hajan, tehdy ještě do nováčkovské postele…
Samantha Ulvenová

O kouzlech ve velké síni

Všichni dobře víme, že profesoři mohou po dosažení určitého stupně vzdělání získat kouzla, která taky povětšinou aplikují na studentech – ba dokonce i na profesorech či na sobě samých – právě ve Velké síni. A nyní přichází otázka, zdali by i studenti měli mít tuto možnost.
Možná nejeden student záviděl profesorům schopnost někoho začarovat v žábu. Pravděpodobně si při této myšlence řekl: proč to nemůžu dokázat taky? Tím se pomalu dostáváme k jádru celého „problému“. Jak by se chovali oprávnění studenti, kteří by mohli živě čarovat? Bylo by to ku prospěchu či více ke škodě? Měli by vůbec mít tuto možnost? Na většinu otázek se pokusím odpovědět, avšak jaký si uděláte názor, to je čistě na vás a já očekávám vaše vyjádření v komentářích.

Kouzlo jako výchovné opatření
Možná by se prefektům i primusům hodilo seslat na někoho kvákací, tečkovací nebo i jakoukoliv jinou kletbu, aby umlčeli studenta, když někteří prefekti nechtějí kopat nebo na kopanec mají malý prohřešek. Proč „plýtvat“ školními tresty nebo si ničit originální boty kopačky, když mám vlastně hůlku? Je hůlka vhodná opravdu jen do soubojového klubu a nikam jinam?
Udělejme si malý nástin příkladu, který může velmi jednoduše nastat v síni. Student zlobí, avšak na jezero ještě nemá dost velkou… drzost nebo – promiňte, že to slovo použiji – blbost. Na výchovné opatření to tedy není a na trest nesahá zdaleka. Taky se může stát, že je to váš dobrý kamarád (popř. dobrá kamarádka) a prostě ji kopnout nechcete, i když byste měli (možná po varování číslo dva). Co teď mám dělat? Dál jí domlouvat? – Ne, použiji kouzlo na umlčení. Jak prosté… Někteří profesoři mají v extrémní oblibě kouzlo *SILENCIUS*, na čemž nevidím nic špatného.

Kouzlo jako oživení RPG
Jak jsme si všimli, škola sice nevyžaduje používání RP pořád, ale je opravdu doporučováno. Také se má dostat do předmětů, na což se někteří studenti těší, zato několik profesorů to nepovažuje za oslňující nápad. A právě z důvodu podpory hraní rolí se zde přímo nabízí možnost, aby například studenti po absolvování Náležité kouzelnické úrovně (NKÚ) získali kouzlo za každou úspěšně sepsanou zkoušku. Avšak nabízí se zde jeden problém: student si dá maximální počet NKÚ, splní jednu či dvě zkoušky a co má potom dělat profesor, který vymýšlel a možná se i těšil na vypracování zájemce? Prostě to odnese profesor.
Další otázka je, jaká kouzla by byli studenti schopni seslat. Byla by to snad kouzla útočná a obranná, jako je tomu v soubojovém klubu? Ba ne, od čeho by pak onen klub byl… Možná by stálo za uvážení použití kouzel na míchání nápojů a džusů, které by studenti měli před sebou (když už máme hradní kuchyň pro jídlo, proč nemůžeme mít i něco na pití? To se musí i na ten čaj chodit k madam Rosmertě do Prasinek?). Přiznejme si, že po absolvování NKÚ jsou studenti o něco rozumnější než v předchozích letech, takže předpokládám, že by svůj kouzelnický um mohli ovládat a držet na uzdě. Pokud by se nedokázali ovládnout, snad by nebyl problém jim říct, že denně mohou seslat až pět „útočných“, popřípadě zábavných kouzel na jakéhokoliv studenta, krom vedení koleje (to aby se péčka mohla bránit stejnou cestou, jakou byli napadeni – samozřejmě, že by mohli použít letenku za Hanibalem, ale jak jej naposled varovat?)

Jak byste vy, čtenáři, přijali schopnost kouzel ve velké síni? Stálo by to za vyzkoušení? Podle mě to nemusí být až tak špatný nápad, stačilo by se nad tímto tématem zamyslet.
Nicholas McElen

úterý 7. září 2010

Fotosoutěž 2010 – 2. kolo – Nejkouzelnější prázdniny - hodnocení

Milí přátelé fotících krabiček,
po několika bezesných nocích strávených nad soutěžními fotografiemi bylo vyhodnoceno 2. kolo a vy si můžete přečíst i názory jednotlivých porotkyň. Hodnocení 3. kola, Nejrůžovější foto, vám přineseme snad zítra. Již nyní jsou sice známy výsledky hlasování čtenářů, ale Cenu čtenářů za 3. kolo vyhlásíme také až v zítřejším článku.
Mnohokrát děkuji všem účastníkům, kteří nás potěšili zajímavými záběry, a především porotě! Všem porotkyním posíláme na poděkování kytičku.

sobota 4. září 2010

Žltí nováčikovia pod lupou!

Vážení čitatelia Trimela,

znova som si prechádzala, ako mnohokrát inokedy náš kolejný web, ktorý mimochodom odporúčam si prečítať, hlavne sekciu Významné listiny .-) . Prepadla ma citlivá nálada a ja som si potrebovala zaspomínať, z času na čas je to potrebné až nevyhnutné, obzrieť sa dozadu. Najlepší spôsob na spomínanie bolo prečítať si naše ročenky. Ako tak som prechádzala stránkami našich ročeniek, došla som až k špeciálnej prílohe ročenky zima 2010 (odkaz: zde) . Niekoľkostranová príloha mi vnukla nápad. Rozhodla som sa vyspovedať našich nováčikov rovnakými otázkami, aké sme zodpovedali my starší študenti Mrzimoru, takže sa neľakajte ak zažijete DjVu ('déjà vu'). Myslím si, že by bolo pekné túto prílohu aktualizovať a doplniť odpoveďami našich žltých nováčikov .-)

Otázky boli takéto:

1. Představte krátce vaši kouzelnickou, kouzelnicko-mudlovskou nebo jen mudlovskou rodinu. (Podle toho, co jste, že)
2. Jaká je vaše nejoblíbenější kouzelnická hračka z dětství? (V případě kouzelníků z čistě mudlovských rodin, popište vaší oblíbenou mudlí hračku,tak aby to pochopil i ortodoxní kouzelník)
3. Jaké máte cíle do budoucna v rámci školy? – táto otázka je v prílohe inakšia (rozhodla som sa ju zmeniť .-) pôvodná otázka z prílohy bola - S čím si hrajete teď?)
4. Co byste dělali, kdyby spadla škola ?



Jane Karen Langley

1) Můj tatínek Jack Langley dělá na ministerstvu. Absolvoval Bradavice s vyznamenáním za Havraspár :-) tak snad ho napodobím :-) Maminka Caroline Langley pracuje u sv. Munga. Bohužel taky absolvovala s vyznamenáním za Nebelvír, takže mám taky co dohánět. Měla jsem od nich krásnou přípravu, do všeho se mě snažili zasvětit. I pár kouzel mě naučili - accio, wingardium leviosa a podobné jednoduché, abych mohla pomáhat v domácnosti, no...

2) Asi kouzelné párátko po dědečkovi, které jsem později vyměnila za moji současnou hůlku. Mohla jsem si sním hrát, jak jsem chtěla a trénovat ty jednoduchý kouzlíčka. +červená se+ a asi moje knihovnička... já nikdy moc nebyla na hračky, prý jsem si od čtyř let četla...
3) Já chci být hlavně prospěšná Mrzimoru! To je můj hlavní cíl. Dále chci pomáhat madam Honorové v Knihovně a vůbec v knihovně se zasloužit o její rozvoj. No a taky chci zkusit být dobrou hráčkou famfrpálu, ale přednost má studium!!! Dokončit školu je asi největší cíl!!

4) Hned bych přispěchala a pomáhala s obnovou.




Jake Taylor Danys


1. Naše rodina je kouzelnicko-mudlovská, jelikož můj tatínek z čistě kouzelnické rodiny si vzal mudlici, která o kouzlení do té doby nevěděla ani ... nic :)). Tatínek pracoval totiž na ministerstvu a díky němu taky potkal mámu. Musel totiž něco zařídit v mudlovském Londýně. A já vlastně nevím, jak to přesně bylo, ale myslím, že se potkali v nějaké restauraci. Bohužel jsem jedináček, takže žádní sourozenci . :(

2. Jak jsem byl menší, měl jsem docela dost hraček, ale nejoblíbenější byl asi ... začarovaný plyšový mudlovský skřítek. Byl to takový obyčejný skřítek, podobný těm, co mají mudlové vystavené na svých zahrádkách, akorát že plyšový a mluvící :D

3. Postoupit do druhého ročníku ;) To je asi můj největší sen na naší škole :)

4. Prvně bych se smál, pak bych byl smutný. :))


Nicol Nash Orchidis

1. Žiji v jedné kouzelnické vesničce se svým otcem a třemi staršími bratry. Maminka mi bohužel zemřela asi rok po mém narození u své oblíbené činnosti - experimentování s lektvary.
Táta pracuje na Ministerstvu kouzel v oddělení, zabývajícím se nebezpečnými kouzelnými tvory. Často vtipkoval, že nebezpeční tvorové jsou jeho záliba, a proto si vzal maminku. :))
Nejstarší bratr Dennis je bystrozorem, Wilbur a Justin stále studují. Wilbur navštěvuje poslední ročník Vestonské akademie magie v Belgii a stejně jako já má velikou zálibu ve famfrpálu. Již nyní se mu hrnou nabídky na komentování famfrpálových zápasů. Justin se chystá do čtvrtého ročníku a touží se stát léčitelem.
Vycházíme spolu všichni báječně, rádi si zablbnem na košťatech nebo při partii Řachavého Petra. :)

2. Já byla odmalinka knihomol, proto jsem moc ráda dostávala knížky. Ačkoliv jsem si ráda hrávala s plyšovým dráčkem a milovala jsem, když kolem mě létalo miniaturní košťátko, nejraději jsem si listovala v dětských knížkách. A to zejména v "Kouzelníkův klobouk" a "Vítězství zeleného ghúla".

3. Na cíle je ještě brzy. Ráda bych se však stala hodně dobrým hráčem famfrpálu, ráda bych studovala ze všech sil a moc ráda bych byla oporou pro svou krásně žlutou kolej!

4. Patrně bych brala cihličku po cihličce a stavěla ji znovu, třeba vlastníma rukama, když kouzlit ještě neumím. :)

Samantha Ulvenová


1) Moje potrhlá rodinka je čistě kouzelnická již od dob krále Raráška :-) Mamka pracuje na MK v oboru styk s veřejností. Zato taťka pracuje v agentuře MiLi a spol., která se zabývá výzkumem nových kouzel a dalších věcí, které jsou prý strašně tajné...Potom mám ještě o dva roky mladšího bráchu, který je zatím doma s babičkou a snaží se o jakés takés kouzlení. Tak uvidíme, co z něho bude :-)

2) I když jsme kouzelníci každým coulem, moje nejoblíbenější hračka z dětství je mudlovské autíčko. Sice bylo trošku upraveno, aby až ho zase rozbiji se samo do hodiny opravilo, ale jinak to bylo čistě mudlovské autíčko, které jezdilo a daly se mu otevírat dveře.
P.S. V dětství jsem chtěla být kaskadér s auty :-D

3) Moje plány? Teď jsem nastoupila, tak jak to mám vědět? :-) Času mám dost. Ale určitě bych si přála jednou v budoucnu školu dokončit a pokud možno tak své koleji co nejvíc pomoct a třeba se jednou zapojiti i do jejího vedení.

4) To bych se asi zbláznila :D

Ak si chcete prečítať, ako odpovedali na tieto otázky starší študenti Mrzimoru, neváhajte a zavítajte na náš kolejný web .-) Čítanie je to veľmi zaujímavé .-) Odporúčam.
Lucy Koralka

pátek 3. září 2010

S panem Ošemetným o konci světa

Upozornění redakce: Moc se nelekejte, následující informace nejsou zcela ověřené...

Už delší dobu se sem tam objevují informace, že v roce 2012 má nastat konec světa. A já se do toho rozhodla trochu více nahlédnout.

Co nám, kouzelníkům, může být po tom, že nějací mudlovští Májové svůj kalendář už prostě nestihli dopsat? To nás přece vůbec nemůže znepokojovat! Že se Slunce přiblíží planetě a spálí ji na uhel? Kdo ví. Já se ale rozhodla pro možnost opravdového zdroje. Vydala jsem se za panem Adáciem Ošementným, významným vědcem a jednou z nejchytřejších hlav na světě a zkusila s ním trochu prořešit otázku konce světa. Jak to dopadlo, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru.

Alanise Olien Harlin: Dobrý den pane Ošemetný, máte minutku času?

Adácius Ošemetný: Ale jistě že, pojďte dál.

Byl opravdu milý a otevřený, jak většina vědců a významných lidí není, právě toho se na něm dá vážit.

Chtěla bych se Vás zeptat na konec světa. Jaký je váš názor, víte o tom něco?

Víte, s koncem světa se to má tak. Povídá se, že by měl opravdu nastat, určitě ale ne kvůli Slunci a Májovský kalendář nám také moc nepoví. Tyhle informace se vypustily mezi mudly a i většinu kouzelníků, aby měli taky trochu téma, že, pravdu jim říct nemůžeme, ale musí se na to trochu připravit… Ani já vám vlastně celou pravdu říct nemůžu, proto možná budu trochu mást, hlavně se s tím nějak moc neukazujte…

A jak to tedy je, co způsobí konec světa?

Podle mého názoru, mých zdrojů a mých informací hraje velkou roli v konci světa znovupovstání Vy-víte-koho. Není mi zrovna jasné, jak to dokáže, temné síly jsou ale mocné a nepředvídatelné, takže si opravdu nemůžeme být ničím jistí. Nejpravděpodobněji vyhubí všechny dobré lidi a zbydou jen ti zlí, s prohnilou duší. Jenže ani ti spolu dlouho nevydrží, když nebude koho zabíjet a mučit, pustí se prostě do sebe. Samozřejmě, řeknete si, že si Vy-víte-kdo může stvořit vlastní lidi, sám to ale nejspíš nedokáže. Všechny rostliny, zvířata, a jiné organismy vyhynou, zbyde tu jen prach a mrtvá, hnijící těla…. A to bude prostě konec. On tu zůstane sám a možná odletí ničit jiné planety. Kdo ví. Potřebujeme prostě druhého Harryho Pottera, který by nás před ním zachránil. Nemůžeme mu dát šanci nabýt tak velkou moc…

Děkuji Vám za informace, mějte se pěkně, nashledanou…


Už jsem opravdu raději šla, tyhle řeči mi naháněly husí kůži. A stále nahánějí. Jak to tedy nakonec bude? Můžem čekat v roce 2012 návrat Vy-víte-koho? Nebo se objeví nějaký hrdina, který nás zachrání? Bude stačit pouhé spojení sil kouzelníků, kouzelnic, živočichů a rostlin?...

Kdo ví...

čtvrtek 2. září 2010

Nováčkovský dopis mamince

Do své korespondence nám dala nahlédnout
zbrusu nová studentka Mrzimoru Samantha Ulvenová!


Ahoj mami,
tak hádej, do jaké koleje mě Moudrý klobouk zařadil. Přemýšlíš, tipuješ? No nebudu Tě dlouho napínat, jsem v MRZIMORU! Super, že? Jsem nadšená, sice mi bylo docela jedno, do jaké koleje se dostanu, ale tahle je fakt super. Kdybys viděla tu krásně žlutou. Není to normální žlutá, jakou znáš a jaká se všude objevuje. Je to žlutá jako sluníčko. Je to žlutá jako přátelství. Je to žlutá jako štěstí. Fakt jsem nakonec ráda, že jsem tam, kde jsem :-)
Jak mám dál pokračovat? Co chceš slyšet jako první? Je toho tak strašně moc, co bych ti chtěla napsat, ale nevím, kde začít. Asi tím, jaké byly moje první dojmy ze školy. Bylo to takové zvláštní, nic moc teda. Vím, na Hogwarts je už jakási společnost, do které se špatně vstupuje novým lidem. Ale stejně, aspoň pozdravit by mohli. Kolikrát jsem vešla do Velké síně, a nikdo si mě nevšiml, nikdo mě nevnímal. A to jsem mohla zdravit a uklánět se, jak jsem chtěla. Bylo to pro mě smutný, říkala jsem si, jestli tady mám nějakou šanci, zařadit se mezi stávající studenty. Vím, každý si tím musel někdy projít, ale znáš mě. Jednou si něco usmyslím, zatvrdím se a nikdo se mnou ani nehne. Tak doufám, že mě tady žádný „záchvat“ nechytne a vydržím. Byla by škoda zahodit takovou šanci a hlavně, když jsem ve žluťoučké koleji . Uvidíme…
A hrad jako takový? To byl první pohled opravdu pro bohy. Už když jsme přijížděli k hradu, ach… kdybys to viděla. Hrad se tyčil nad jezerem, před lesem. Ohromný ve své… ve své… mohutnosti, majestátnosti… asi to není to pravé slovo, ale jinak to asi vyjádřit nejde, prostě to bylo úžasné. Jednou se mi možná tento pohled omrzí, ale to za hodně, hodně dlouho, protože tenhle pohled… však si ho sama beztak ze školních let pamatuješ, to byla krása.
A pak jsme vešli do Velké síně, tentokrát si mě všichni všímali, všechny oči směřovaly na mě a na další nováčky, to byl aspoň pocit, to se mi líbilo, i když už to bylo trošku moc a znervózněla jsem. Pak dlouho nic a nakonec jsem přišla na řadu a Moudrý klobouk vykřikl, jak už víš, Mrzimor! Jé, to se mi ulevilo, že už mám kam jít, že se nemusím vracet do studeného nováčkovského křídla. Pak jsme se skvěle najedli a konečně nás vedli do mrzimorské kolejní místnosti. Vím, znáš ji ze svých dob, ale do dneška se jistě hodně změnila. Je tak pěkná, teplá, útulná. Na stěnách visí hromady obrazů z dob minulých i přítomných. Prefekti, primusi, kolejní ředitelé, významné osobnosti koleje… krásný pohled, třeba se na tu stěnu taky jednou dostanu... A víš co. Normálně máme kolejní krysu. Jmenuje se Fousek a je fakt roztomilý. Na začátku jsem z něj měla trošku strach, ale je miloučký. Asi jsem se do něho zamilovala :-) Zase, znáš mě a moji úchylku na zvířátkách všeho druhu, jen je musím trošku poznat.
A lidi v koleji? Zatím jich moc neznám. Víš co, první den. Ale snad se rozkoukám. Zatím znám akorát Sophii, naši šéfredaktorku kolejního časopisu Žlutý Trimeles, zdá se milá, dost mi teď, ze začátku, pomohla s různýma hloupýma otázkami novačky :-) (To se divím, já bych na sebe asi takovou trpělivost neměla ). Tak snad s ní budu vycházet, přála bych si to. Už třeba proto, abych mohla čas od času přispět svojí troškou do mlýna do časopisu. A pak Felicitas, ta mi představila Fouska, zrovna mu nesla snídani, když jsem ho poprvé uviděla. Jo a moje patronka je Natalie, šéfka kolejního družstva famfrpálu, tak uvidíme, jaká bude, zatím se se mnou nespojila, ale jsem na ni taky zvědavá. Famfrpál bych si ráda zahrála, na zadku nedokážu sedět moc dlouho.
Tak jo, mami, já se zatím loučím. Brzo se Ti zase ozvu, slibuju, ale teď musím jít pokukovat po hradě a zjišťovat novinky.

S láskou tvoje Sam