pátek 31. prosince 2010

Sladký magík ku koncu roka

Milí maškrtníci ,
hlásim sa vám z Godrikovho dolu, konkrétne z domčeka p.p. Fila. Ten od rána pozýva maškrtných študentov do svojho domu a ponúka ich lahodnou čokoládou, ktorá tečie ako inak vo fontánke. (mňam :).) Nemusím vravieť, že zástup nedočkavých študentov pred bránami domčeka sa začal čoraz viac zväčšovať, až tam nakoniec stál dlhý rad študentov. A prečo ten zhon?

sobota 25. prosince 2010

Kebuláčci opět na hradě!

Pomalu se blížila půlnoc a tím pádem i Štědrý den, kdy si všichni chtěli vyzvednout svůj dárek od Fleutýnky, který zanechala pod vánočním stromkem. Když odbila půlnoc, všichni nedočkavci a nespavci se rychle nahrnuli ke stromku, začalo přehrabování, přehazování a rozhazování dárků. Každý chtěl najít dárek se svým jménem. Dárek s překvapením, na který se každý již několik dní těšil.

čtvrtek 23. prosince 2010

Famfrpálové perličky

Aneb co se zatím do našich článků nedostalo.V posledním utkání Mrzimoru proti Zmijozelu (o němž jsem již napsala do Denního věštce, vydáno 20.12.) přišla řeč na rodiče, kteří požadovali po zmijozelských různé domácí práce, jako nošení nákupu či hlídání nezvedených mladších sourozenců, čímž byla narušena jejich koncentrace na zápas. Jediná Elizabeth Lextrová má ideální mamku, která dokonale chápe, co je nejdůležitější:

středa 22. prosince 2010

Poslední hodnocení a závěrečné vyhlášení Ze zažloutlého deníčku

A ať to máme rychle za sebou a můžeme se podívat, co kdo vyhrál, pustíme se do vyhlášení posledního úkolu.

Třetí útržek úspěšně našly tyto dámy:
Letitia te Tiba, Charlotte Von Emotion, Nicol Nash Orchidis, Vendesousa Asio Otusová, Samantha Ulvenová, Safira Jane Bardotová.

Jak to bylo doopravdy s trpaslíky?

Probírala jsem seznam odeslaných soutěží a narazila jsem na soutěž Z pohádky do pohádky, aneb jak to bylo. Myslím, že se mi moje vypracování povedlo, tak jsem se rozhodla, že vám je pošlu do Trimela....

úterý 21. prosince 2010

Jak vzniklo moje jméno - Nicol Nash Orchidis

Tak jako spousta jiných, i já jsem zatoužila prozradit vám příběh, který vedl ke vzniku mého jména. :)
Po kouzelnicku
Nenarodila jsem se v žádném ušlechtilém rodu, právě naopak.

Perličky od Ellky!

Tak milí čitatelia, po dlhej dobe som tu zase s mojimi perličkami z Veľkej siene. Ste zvedaví, čo dokáže vypadnúť z úst vašich spolužiakov a niekedy dokonca aj zo samotných profesorov? Tak sa dajte do čítania, prajem dobrú zábavu! =)

Vzpomínka na podzimní Fouskův výlet

Snad se vám tenhle článek nebude zdát zrovna aktuální, ale byla by škoda tak hezké obrázky neukázat. Dřív jsem to nějak nestihla, pořád jsem měla na práci něco jiného a fotky ležely skoro dva měsíce v krabici. Tak tady je konečně máte!

pondělí 20. prosince 2010

Jak se Fousek chystá na Vánoce?

Milí spolužáci,

už jsme dost dlouho nevzali Fouska na výlet! Já mám ještě v redakci připravenou krabici s fotkami z jednoho podzimního výletu, jenže jsem se od října nedostala k tomu článek vydat. Ještě vám je sem ale chci dát. Snad to stihnu večer! Dneska jsem vyfotila Fouska pod smrčkem, jak se těší na Vánoce.

neděle 19. prosince 2010

Co s hovínky?

Jak spousta z nás ví, tak mrzimorská kolejní místnost je bydlištěm mnoha různých zvířátek, která tam přitáhli studenti. Ale veškeré radosti a zároveň i útrapy s nimi mohli zažít pouze mrzimorští. Ano, zvířátka jsou zábavná, hravá a roztomilá, ale když už si je tam přitáhneme, myslíme i na nevýhody? Nejen, že toho spoustu zničí, ale řekl bych, že se příliš nepomýšlí na produkty, která zvířátka vyplodí. Správně, mám na mysli jejich výkaly a všechno, co s tím souvisí.

Vianočná atmosféra je definitívne na hrade!

Milí čitatelia,

ak ste prežili naše super točivé schody, ktoré vás minimálne 10 krát pošlú úplne inam než ste chceli a konečne nájdete Veľkú sieň, určite si všimnete veľký vianočný stromček, ktorý dominuje VS.

neděle 12. prosince 2010

Podobnost čistě náhodná

Na tohle se prostě musíte podívat...

úterý 7. prosince 2010

Magické lesní rostliny

Už jste se někdy vypravili do lesa i za jiným účelem než byla výprava vedená naším lesníkem, kde jste strachy ohlodávali svou hůlku a při sebemenším zvuku lezli na záda nejbližšímu kamarádovi? Ne? No to je obrovská chyba! Ona se i taková výprava za magickými rostlinami může zvrtnout v napínavé dobrodružství.

úterý 30. listopadu 2010

Kaklperushvaaraat

Právě začínal další podzimní večer a ve Velké síni se začalo ochlazovat, i když v krbu plápolalo několik kusů dřeva. Okna byla pokryta abstraktními obrazci, které se jednou za chvíli jakoby kouzlem změnily, a oživily tím atmosféru síně. Bylo zde přítomno několik lidí různých barev, mezi nimi i profesor McBrave.

pondělí 29. listopadu 2010

Faux pas famfrpálového komentátora!

Když jsme ráno oblékali famfrpálový dres a naposled kontrolovali všechno na našich košťatech, rozhodně jsme netušili, jakého pozdvižení se ten den dočkáme. A nebylo to ze strany vítězné ani prohrané strany, dokonce ani nikdo z tribun nemohl za události toho dne. Pozdvižení nám udělal člověk, od kterého jsme to nejméně čekali. Komentátor.

neděle 28. listopadu 2010

A ještě jednou famfrpál...

Na tomto místě by se měl brzy objevit slíbený článek od Nicol, v předstihu tu máme ilustraci, kterou nakreslila opět Magrápa Česneková:
Pan profesor Filius Orionis přiběhl na hřiště se zpožděním, v pyžamu a papučích, že prý mu nezazvonil budík - přesto právě on nakonec rozhodl celé utkání!

sobota 27. listopadu 2010

Mrzimorské fanouškovské slogany a pár obrázků


Dnešní zápas byl natolik krátký, že jsme nestihli soupeře pomocí našich ostrovtipných sloganů a pokřiků dost zdeptat – i tak ale určitě stojí za zaznamenání.

Krátká první zpráva z bleskového zápasu


Tak rychle snad ještě nikdy zápas mrzimorského týmu neskončil! Zatímco žlutí, zvyklí na čtyřiadvaceti- a vícehodinové souboje, si předem rozdělovali služby a směny, aby byl na hřišti plný stav ve dne i v noci - tentokrát již 12 minut po vypuštění Zlatonky skončil tento nevyzpytatelný okřídlený míček v chytačské rukavici pana Filiuse Orionise!

čtvrtek 25. listopadu 2010

Tři smutné historické dny na škole

Zajímá Vás, jaká je historie naší školy? Ale nemáte čas navštěvovat Historii Hogwarts, Kouzelné svátky nebo Osobnosti? Nevadí. Tedy vadí, je to vaše škoda, ale pro všechny z Vás a i pro ty, co některý z těchto předmětů navštěvují, přinášíme svědectví madam Letitie o třech dnech smutku na naší škole, které si každoročně připomínáme.


Jsou jimi Den zoufalství, První den smutku a Druhý den smutku. A slavíme je od 23. listopadu do 25. listopadu.

úterý 23. listopadu 2010

Dopis mamince 2

Ahoj mami,

Předem se Ti omlouvám, že píši až po tak dlouhé době. To víš, měla jsem práce nad hlavu a vůbec mám pořád a nestíhám už snad nic. Teda jako musím se ti pochlubit, už od prvního dne mám vypracované všechny tři semináře, na které se můžu přihlásit, ale to víš…

Jak vzniklo moje jméno - Tamarka Pudlíčková

Po mudlovsku:Na Hog jsem se dostala přes svou spolužačku Terku, která v hodinách informatiky pravidelně kontrolovala stav svých úkolů, dělala kvízy a vypracovávala soutěže. Stránka na motivy Harryho Pottera, mé oblíbené knihy (a samozřejmě i filmu), mě okamžitě zaujala a už jsem se nemohla dočkat registrace.

neděle 21. listopadu 2010

Žlutý minisraz - fotky

Jelikož jsem uháněna ze všech stran, rozhodla jsem se sem ty fotky teda naházet, když jinak nedáte. :-) Na vlastní nebezpečí!!

Žlutý (mini)sraz – pohledem Vicky

Slíbila jsem, že o srazu něco napíšu. Tákže. Byl povedený a bylo to v sobotu. Stačí? :-)

čtvrtek 18. listopadu 2010

Hodnocení Ze zažloutlého deníčku 2 - Dodatek

S velkou omluvou přikládám ještě později ohodnocený příběh od Samanthy Ulvenové. Ještě jednou se Ti tu veřejně omlouvám a doufám, že už se nezlobíš. Skleróza je prevít O:)...

A jaký příběh nám Samanthka napsala?

pondělí 15. listopadu 2010

Hodnocení 2. úkolu soutěže Ze zažloutlého deníčku

Konečně jsme se dočkali dohodnocení a pořádného ukončení druhého kola.

neděle 14. listopadu 2010

Podzim v Godrikově dole

Godrikův Důl prošel několika dalšími změnami!
Do nedávna jsem měl pocit, že stromy v Godrikově Dole jsou snad umělé. Měl jsem skoro pocit, jako by byly stálezelené a že to listí zůstane krásně zelené i přes podzim a zimu. Jaké překvapení však bylo, když jsem se šel projít a zjistil jsem, že listy ze stromů začaly padat na domky a celá ves hraje všemi různými barvami.

sobota 13. listopadu 2010

Zmijozelský tým profesory rozdrtil, jak si povedou Mrzimorští?

V sobotu 13. listopadu se hrál na hřišti famfrpálový zápas. Proti sobě stály týmy Zmijozelu a tým složený z profesorů a zaměstnanců školy. Zmijozel byl se svojí vytuněnou sestavou favorizován, ale že zápas bude vlastně jenom v jeho režii, to čekal málokdo.

středa 10. listopadu 2010

Pozápasový rozhovor s kapitánkou

Chtěla jsem zveřejnit rozhovor s naší kapitánkou ještě před zápasem, ale jelikož byla extrémně vytížená, tak se nám nějak nepovedl sjednotit čas, proto přicházíme dnes s rozhovorem pozápasovým. Snad Vám jeho přečtení přinese stejnou potěchu, ne-li větší.

Ještě pár obrázků ze hřiště

Publikum usilovně povzbuzuje a Magrápa Česneková skanduje své rýmované slogany, aby narušila koncentraci soupeře. Při tom ještě stihla nakreslit tyto dva obrázky!

Co se dá zažít na famfru

Nastal krásný sobotní den, obě strany, jak mrzimorská, tak havrspárská byly natěšené na zápas. Obě mužstva nastoupila v plné síle. Úderem desáté byly vypuštěny míče a souboj začal. Začala přestřelka a rychlá smršť branek. V počátcích byl boj přinejmenším vyrovnaný.

úterý 9. listopadu 2010

Dvě básničky se jmény a emocemi

Jméno autorky máte opět zašifrováno - v první básničce:)

pondělí 8. listopadu 2010

Duší missák

Hlasování o nejsympatičtějšího bradavického halloweenského ducha se zúčastnilo 43 čtenářů.

Leváci na scénu aneb leváctví výhodou či nevýhodou

Dnešní článek bych ráda věnovala „leváctvía levákům. Sama levák jsem a protože kolem sebe vídám opravdu málo leváků, zajímalo by mě, jak to je tady na Hogu. Nejdříve bych se ale ráda podívala na to, co vlastně „leváctví“ je.

neděle 7. listopadu 2010

Pár obrázků z famfrpálového hřiště

Alanise Olien Harlin - je to nejen výborná odrážečka a hráčka na housle, ale také umí skvěle kreslit!

Mrzimor versus Havraspár neboli Žlutá záře nad famfrpálovým hřištěm

Utkání s Havraspárem je pro Mrzimor již tradičně klíčovým zápasem sezóny. Letos – jak jsem zjistila až teď, když píšu tento článek – to bylo už 10. vzájemné utkání za celou historii školy. Právě Havraspár, jehož studenti v porovnání s červenými a zelenými přece jen vynikají více ve studiu než na košťatech, byl pro žluté obyčejně jediným soupeřem „k poražení“. Zároveň žlutomodré zápasy patří mezi nejdelší.

Magrápa Česneková a její úžasné slogany

První obrázek zachycuje samotnou básnířku,
druhý obrázek představuje mrzimorskou kapitánku Natalii Davis.
A nakreslila ji samozřejmě právě naše Magí!

středa 3. listopadu 2010

Duchové ve VS - Co na ně řekli obyvatelé hradu?


Bystřejší z Vás si mohli povšimnout, že v den oslavy Dušiček po Velké síni sem a tam létali čtyři duchové. Zaslechla jsem na ně různé názory, proto jsem se rozhodla prozkoumat je trochu blíže. A jak dopadl můj výzkum? Který duch si získal srdce obyvatel hradu a který si to u nich vyloženě pokazil?

Kristie Smithová si na první pohled oblíbila zeleného, kolejního ducha. Jeho barva má podle ní pěkný odstín a navíc je tak skvěle hyperaktivní! Hned by ho brala domů. Naopak červeného by si domů nikdy nevzala, je prostě divný….

Srdce Ellky Willowe si okamžitě získal žlutý duch, avšak vůbec ne kvůli její příslušnosti k Mrzimoru. Prostě se skvěle usmívá a připomíná jí kus točené vanilkové zmrzliny. K nakousnutí!

Isabellu Anne Swan naopak všichni dušíci neskutečně prudí, jelikož jí sekají počítač. Jak to ale dokážou, vždyť nejsou schopni sekyru udržet? Toť záhadou. Nejhezčí je přeci ale jen ten modrý, kvůli neodolatelné barvě a pak také žlutý, který je podle Is vyloženě slaďouš. Naopak červený duch je prý moc červený a tváří se až moc jako kolejní, když zuří, protože mu někdo schoval jeho oblíbený míče-pracovní nástroj.

Podle Jane Mooren jsou duchové příjemné zpestření VS. Když už ji ale nutím, aby si vybrala, zvolila by prý červeného kvůli krásné barvě a poté okouzlujícně se usmívajícího žlutého dušíka! Nejmenší zalíbení neshledala ani u jednoho, taky možnost.


Obeslala jsem co nejvíce lidí, na které mi vyšel čas, bohužel odpovědi dostala opravdu jen od čtyř. I tak si jich vážím. Hodnocení duchů proto nebude zrovna objektivní, ale zatím to vypadá takhle:




První místo s přehledem zaujal ŽLUTÝ DUCH! Prosím potlesk!


Na druhém místě se usídlili ZELENÝ i MODRÝ DUCH zároveň! Také prosím o potlesk.


No a totálně to projel duch ČERVENÝ, který se nejhůře tváří. Měl by na svém výrazu zapracovat.





Tímto to ale nekončí, prosím Vás o hlasování v anketě – který duch se nejvíce líbí Vám?
Za pár dní se můžete těšit na krátké vyhodnocení.

Alanise Olien Harlin

Škrkny nebo „jen“ pomalý hrad?

Už nějak dlouho jsme od škrken měli pokoj. Říkala jsem si, jestli se neuložily k zimnímu spánku, ale chyba lávky. Jen jsem si začala výskat, že bude chvilku klid, hned mě škrkny přesvědčily o opaku.

úterý 2. listopadu 2010

Ááá, křičí všichni dokola!

Smutek a stesk,
Tu a tam jak blesk,
Udeří na mě z čista jasna,
Den je pak zlý a basta.
Eště víc se pak trápím,
Nakonec se snad strávím,
Tak to je a jinak ne,
Konec přijde vedle mě,
Ale třeba ještě ne.

pondělí 1. listopadu 2010

Mrzimorská halloweenská výprava 29.10. 2010

Své zážitky vypráví studentka 1. ročníku Safira Jane Bardotová, místy si dovolila trochu ji doplnit Sophia Glis Glisová.
Všechny obrázky nakreslila Magrápa Česneková!

neděle 31. října 2010

Nováčci a body 2

V tomto článku bych znovu prozkoumal, jak jsou na tom nováčci (tedy spíše žáci prvního ročníku, nerozlišoval jsem to) s body a jak s nimi pomáhají koleji. Porovnání oproti začátku školního roku naleznete zde: http://dennivestec.czechzone.net/view.php?cisloclanku=2010092503
(článek Nováčci a body, DV 25.9.)

Přísady aneb jak je nenásilně získat

Vypracováno pro soutěž na naší škole čar a kouzel.

Ovšem proč se s Vámi nepodělit o zkušenosti se získáváním přísad do lektvarů, že? Také jste někdy potřebovali Ledvinový kámen mantichory nebo vlčí trus a nemohli jste ho za boha sehnat? Potom je tento článek určen právě Vám a s jeho pomocí a radami si již jistě potřebné přísady lehce seženete.

pátek 29. října 2010

Fousek na výletě - Procházka přírodou

Na Paulovu výzvu jsem se rozhodla přibrat Fouska k jedné z častých procházek s mým pejskem. Ne sice nikam do ciziny, ale alespoň do hezké přírody. Krásně nám vyšlo počasí a Fousek se celý nadšený připravil na cestu.

čtvrtek 28. října 2010

Vezměte Fouska na výlet!

Máte podzimní prázdniny a nudíte se? Mám pro vás nápad!

Náš kolejní krysí miláček je často zavřený v kleci v kolejce a když už ho někdo vezme na nějakou tu procházku, zpravidla se projde pouze po školních pozemcích. Je na něm vyloženě vidět, že by se rád podíval i někam jinam, než jsou hradní pozemky – taky by moc rád okusil nějaký ten cizí kraj. Může poznat novou krysí kulturu, najít si krysí přátele nebo třeba poznat krysu jiné barvy pleti. Krom toho se může na učit i cizí řeč!

A nejen podzimní prázdniny se nabízí k tomu, aby Fousek někam odcestoval, i kdyby měl jít na procházku třeba v Praze nebo na procházce mezi mudly. :)

sobota 23. října 2010

Na krátkom rozhovore s hlavným lesníkom!

Pred niekoľkými dňami získal obľúbený lesník p. Samael Raukowicz odznak hlavného lesníka. Trimeles bol samozrejme pri tejto novinke prítomný a hneď vyspovedal p.p. Sama :))

středa 20. října 2010

Hodnocení prvního úkolu ze Zažloutlého deníčku

Konečně jsme se dopracovali k vyhlášení výsledků. Předem se omlouvám za zpoždění, soutěž bohužel nebude mít tak rychlý průběh, jak jsem předpokládala, ale na výsledcích to nic nemění.


Porota je sestavena z dobrovolníků Mrzimoru – Lucy Koralka, madam Leti, Vicky Charmant, Sophia Glis Glisová, Felicitas Frobisherová, a v neposlední řadě , jakožto organizátorka soutěže.

Pusťme se ale už do vyhlášení, ať vás dlouho nenapínám.

úterý 19. října 2010

Stručný rozhovor s Lusiou Fionou Crossovou

Lusia je studentkou mrzimorského prvního ročníku. Je tak nenápadná, že bychom o ní prakticky skoro nevěděli, kdyby to ovšem nebyla její ruka, která byla tou poslední přiloženou k dílu a tím tak dokončila přetvoření naší kolejky. Pro naše čtenáře přinášíme stručné shrnutí jejích dojmů:

pondělí 18. října 2010

Nebezpečná žlutá kolejka

Vážení a milí, dnes (18.10.2010) jsem vešla do naší kolejky a… to byl děs. To byste nevěřili. Málem mě trefil šlak. Pulz mi vystoupal do závratných výšek, nohy se mi začaly podlamovat, kolena klepat. Ani jsem se nestačila nadechnout a už okolo mě začali metat kouzla. Ale kdyby kouzla neškodná, ale oni kouzla škodná! Já chudáček prváček, jak k tomu přijdu?

A kdo a co? No přece Teodorik Valdorius a Jane Karen Langley si potřebovali vyzkoušet a procvičit kouzla z předmětu Kouzelné formule. Ale proč proboha zrovna u nás v kolejce? To bylo fakt o život…však se podívejte. Projít se tam v klidu nedalo a odpočívat. To byl přímo úkol nemožný. Jak byste totiž chtěli odpočívat u polštářů lítajících kolem. A kdyby jen polštářů. Vznášela se i hořící polena a kdo se rychle neschoval, ten rychle došel k úrazu.

Však sledujte: Střídavě se zhasínalo a rozsvěcelo a málem došlo k několika úrazům...


A jak to všechno skončilo? Zaznělo „Konec zvonec…“ ale ne… zaznělo zaklínadlo „NOX“, v kolejce se zhaslo, rozsvítily se svíčky a začaly se vyprávět strašidelné příběhy. Ale jaké, to už Vám neprozradím, to byste museli být členy naší koleje. Ovšem strašidelné byly až, až…

Pro Trimela vyděšená a schovaná Samantha

neděle 17. října 2010

Sláva vítězům i poraženým:)



První letošní zápas mrzimorský tým sice prohrál, ale za svůj výkon se v žádném případě nemusíme stydět. Jen se podívejte, poměr sil se oproti zápasům v posledních letech výrazně změnil k lepšímu, i když jsou zatím nebelvírští opravdu silnější – to sportovně uznáváme.

05. 06. 2010 - Nebelvír (1930) x Mrzimor (100)
21. 11. 2009 - Nebelvír (3190) x Mrzimor (0)
30. 05. 2009 - Nebelvír (2530) x Mrzimor (450)
20. 12. 2008 - Nebelvír (2950) x Mrzimor (530)


Kapitánce Natalii Davis se daří mrzimorské hráče účinně motivovat, a tak se postupně krystalizuje stabilní tým stále se zlepšujících famfrpálistů, který výborně zvládá i střídání, tradiční slabinu žlutých. Na hřišti bylo vždy, snad kromě několika málo okamžiků, dost hráčů k udržení kompletního obsazení postů, byť mnohdy zaskakovali „papírově slabší“ začátečníci. Mnohdy ale právě oni předvedli krásné výkony, pochvalu si zaslouží zejména střelci Magrápa Česneková a Smajlík Smoulík, oba teprve z 1. ročníku.

Podrobnou reportáž ze zápasu připravujeme! Podílí se na ní právě Smajlík jako sportovní redaktor a Magrápa jako ilustrátorka:)

pátek 15. října 2010

Mumie a zhaslé lucerny

Úterý, příjemný podvečer. Ve Velké síni bylo najednou přespříliš žluto, spousta mrzimorských prváčků navíc drželo v rukou lucerničky.

„Myslíte, že přijde?“
„Neměl tu už být?“
„Ještě je čas.“
„Já se těším!“
„Já se bojím!“
„S kým to vůbec jdeme?“

Takový šum probíhal Velkou síní odevšud, kde bylo alespoň trochu žluto. Přešlapovali jsme, nervózně jsme pokukovali po všech dveřích, ze kterých by mohl přijít náš dnešní průvodce, který nás měl zavést do Zakázaného lesa.

Pan lesník Samael do Velké síně nakoukl právě načas. My už měli třicetkrát přeleštěná sklíčka lucerniček, dvakrát jsme si každý zkontrolovali, zda máme pevně uvázané boty a každému z nás několikrát sklouzla ruka ke kapse, ve které jsme měli kouzelná párátka.

Byli jsme spočítáni a byly nám rozdány vstupenky. Až na pár zapomnětlivců, kteří si zapomněli lucernu v truhle, jsme se seřadili před Zakázaným lesem.


Hned u prvního stromu Zakázaného lesa jsem se zděsila – před lesem totiž bylo několik kůlů, na nich naražené hlavy. S nechutí jsem je pozorovala, snad jsem vypadala i vyděšeně, když si mě všiml pan lesník a upozornil mě, že jsou to hlavy těch, kteří se vydali do lesa bez průvodce. Na mou otázku, zda nás nenechá někde v lese samotné, odvětil s úsměvem, že jen pokud budeme hodní. Všichni jsme naprázdno polkli a byli zkrátka nejhodnější.

Naším cílem byla návštěva hrobky skřetího šamana. To vzbudilo mou zvědavost a touhu po vědění a temnou cestu lesem jsem si začala užívat. Ačkoliv sama bych asi takhle odvážná nebyla.

Cestou se zas tak mnoho zajímavého nestalo, až na pár hýbajících se keřů, křupajících větviček, párkrát nad námi cosi přeletělo a dokonce i vítr se choval nějak divně. Snad celý les tušil, že do něj vstoupili nováčci, a tak se činil, aby vypadal co nejhrůzněji.

Došli jsme k mohyle, kde se vyskytovala hrobka. Všichni jsme zůstali stát a mlčky jsme si prohlíželi strašidelně osvícenou mohylu. Pan lesník se k nám otočil a s rozpustilým úsměvem se nás ptal, kdo by chtěl jít dovnitř jako první.

Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, snad skryté sklony k novinařině, ale sebrala jsem všechny zbytky své odvahy a zvědavosti a postoupila jsem o krok vpřed. Přiškrceným hlasem jsem oznámila, že já půjdu. Za ruku se mě chytla i další odvážná prvňačka Silvia Slimáková se slovy, že ona půjde také. Lesník jen pozvedl obočí a ustoupil nám z cesty.

Cestou se však stalo něco naprosto nemilého – zafoukal ostrý vítr a Silvii zhasla lucernička. Silvia zpanikařila a začala křičet, že nic nevidí, že jí zhasla lucerna a nevěděla, co má dělat. Přísně jsem ji chytila za ruku a umlčela se slovy, že se může držet mě, já přeci lucerničku měla. Vystrašeně přikývla a pomalu jsme spolu sestupovaly do hrobky. Téměř okamžitě se mě za triko zezadu chytila Samantha Ulvenová. Usmála jsem se na ni, byť to zřejmě vypadalo jako nervózní úšklebek, a do hrobky jsme rázem sestupovaly ve třech. Za námi pak sestupoval pan lesník se zbytkem výpravy.

Najednou jsme všichni zůstali stát – něco jsme zaslechli. Po tichém zasyčení na všechny, kterým drkotaly zuby, jsme zaslechli hlásek.

„Pojďte blíž,“ nabádal nás nelidský hlásek. Byl přiškrcený a utlumený a absolutně nepříjemný. Přesto něčím lákavý a vábivý.

Pan lesník zrozpačitěl a navrhl nám, abychom to šli prozkoumat. A jelikož jsme byly pořád v hlavní linii já, Silvia a Samantha, šly jsme to prozkoumat my.

Po pár krocích se hlásek ozval znovu. Zřetelněji.

„Pojďte blííž!“

Odvaha nás pomalu opouštěla, v mé mysli však převládla zvědavost, a tudíž jsem se vydala s lucernou nataženou před sebe dál do hrobky.

Najednou se však místo očekávaného hlásku ozval cinkot. Snad peněz...

Pan lesník znejistěl a začal nervózně těkat očima.

„Bylo to snad cinkání penízků?“ zeptal se pan lesník, víc však říct nestačil.

Ilustrace: Magrápa Česneková

Uslyšela jsem totiž škrábání ze stěny a jelikož má zvědavost byla už na vrcholu, přiskočila jsem ke stěně. V tu chvíli se stěna rozletěla a na mě se vrhla mumie.

Opravdu to není pěkný zážitek, když na vás leží mumie a snaží se vás uškrtit.
Prala jsem se, co to šlo. Mumie byla však silnější a každou mou ránu odrazila. Navíc chrčela a zrovna nevoněla. Pamatuji si jen veliký křik a spoustu obvazů. Pak však duchaplná Samantha píchla koncem hůlky mumii do boku, mumie ztratila svou soustředěnost a s jistým skřekem se otočila k Samanthě. Ta poplašeně ustoupila, nicméně mi dala možnost udělat jediný zoufalý čin, na který jsem se zmohla – uchopila jsem svou dosud zapálenou lucernu a nastavila ji mumii do očí. Ta s hrozným skřekem a zaúpěním odlezla a já měla šanci vstát.

Nebyl však všemu konec. Mumie, když zjistila, že přišla o svou oběť, vrhla se na prvního, koho uviděla. Bohužel to byla právě Silvia Slimáková, na koho přišla řada. Jakmile se mumie k Silvii blížila, Silvia omdlela. Mumie se nebezpečně blížila…

Pan lesník však jako by se probral a pslal proti mumii kouzlo *Expecto patronum*, čímž mumii zahnal. Zatímco se někteří kochali vykouzleným zajíčkem, který vesele zahnal mumii, pan lesník přísně zavelel „Rychle ven!“

Venku všichni prudce oddechovali, někteří se svalili do trávy. Neodnesli jsme to nikdo nijak vážně, já měla pár pálivých odřenin a Silvia otřes mozku, o žádných jiných zraněních jsem se nedoslechla. Nic, co by nespravil příslušný lektvar.

Tímto zdravíme Silvii Slimákovou, která v záchvatu svého otřesu mozku vypila víc lektvarů než měla a nyní leží na ošetřovně. Uzdrav se, Silvio!


A ačkoliv si všichni nasbírali všechny možné bylinky (a že jich bylo v lese požehnaně), já si odnesla z tohoto náročného výletu mnohem cennější vzpomínku – kousek obvazu z mumie na mé lucerničce.




Pro Žlutý Trimeles sepsala Nicol Nash Orchidis

Famfrpálová sezóna za rohem

Za pár hodin začne již dlouho očekávaná famfrpálová sezóna. První zápas v tomto školním roce odehraje naše kolej proti koleji Nebelvír. Jistě to bude velké drama, a proto jsem se rozhodla, že vyzpovídám pár prvňáků. Jak se asi na sezónu těší? Jak moc trénovali a jaký post by chtěli zastávat? To už se za pár řádků sami můžete dočíst, tak jen směle do toho :-)

Trimeles: Jak se těšíš na nadcházející sezónu?
Jane Karen Langley: No těším, budu fandit jak divá.

Magrápa Česneková: Nadcházející sezonu očekávám s velkým napětím, protože famfrpál jsem viděla poprvé až tady ve škole při trénincích. Jen to báječná, ale i nebezpečná hra! Moc se těším.

Calleb Mandrake: Jo, těším se hodně.

Turmawen Handová: Ráda bych řekla, že na nadcházející sezónu se těším jak prvňáček na první famfrpálový zápas. Ale ona to vůbec není pravda - já jsem totiž opravdu prvňáček a tahle sezóna bude skutečně má první. Skoro nemůžu dospat +vzrušeně zamrká na reportérku+.

Trimeles: Plánuješ se účastnit zápasů? Pokud ano, tak na jakém postu?

Jane Karen Langley: Nezúčastním, nemám nalítáno, ani nemám dobrý posty… Ale zápasy budu sledovat a fandit žluťáskům :-)

Magrápa Česneková: Zápasů bych se zúčastnit chtěla, sice nemám moc natrénováno, ale náhradníci určitě budou potřeba. Trénovala jsem střelce, takže určitě střelce :) No a pokud se do zápasu nedostanu, budu stát na tribuně a fandit jako divá!

Calleb Mandrake: A jestli se zúčastním? JASNĚ a budu asi jako brankář, protože ho mám nejvíc natrénovaného.
Turmawen Handová: Jelikož pocházím z chudé mudlovské, navíc nesportovní, rodiny, o famfrpálu, technice, pravidlech apod. nevím zhola nic. Jasně, snažím se proniknout do jeho tajů a ve volných chvílích trénuji v Prasinkách. Ale do našeho profi týmu si zatím netroufám. Nicméně už mám vymyšlené pokřiky a náš sportovní tým se chystám potpořit hlavně zásobou mastí a lektvarů. A co popřát našim Jezevcům na zítřek? Ve žluté je síla, huff huff hufflepuff!

Všem nováčkům za krátké i delší odpovědi děkuji.
Tak to vidíte. Naše posila v nováčcích je veliká a všichni soupeři se mohou těšit na minimálně velmi vyrovnaný zápas :-)

Samantha Ulvenová

pondělí 11. října 2010

Příběh dušice Aryi de Hall

Vytvořeno pro Duchaplný seminář.
Protože nejsem moc "čtivý typ" a nerada se hrabu v zaprášených kronikách, raději jsem se vyptávala přítomných duchů. Napsala jsem všem, co jsem ve škole našla, ale jako první mi odpověděla Arya de Hall.
Arya byla studentkou Havraspáru a je tomu zhruba tak rok a půl (okolo 17.11), kdy umřela. Přesné datum se neví, protože nikdo jistě neví, jak dlouho po své smrti čekala, než ji někdo najde. A jak se to stalo, jak vlastně umřela?

Slovy Aryi:
„Zemřela jsem... Strastiplně! Plná nadějí jsem šla do mrazáku a tam... Jsem zmrzla, v kousek ledu jsem naprosto a totálně zmrzla. A pak jsem se najednou probudila a byla jsem šedivá, proplula jsem kostkou ledu, ve které je moje tělo do teď a začala strašit.“

Výpis z Aryina Curriculum Vitae:
„Byla nebyla studentka Havraspáru Arya De Hall. Študovala a študovala a byla velmi poctivá a kdesi cosi. Však když 13. rok 4.12. jí odbyl, přestala stíhat a zmraziti se nechala. To byla chyba! V mražáku krev se jí zředila a kouzla už nepomáhala. Tak nechali ji v mražáku být a na sochu umrznout. Však také 17.11. umřela. Hle, však druhý den stal se zázrak! Stala se duchem Havraspáru. A její hrobku najdete v lese hlubokém, zapovězeném. V jeskyni chráněné a magické je kostka ledu a v ní... Arya.“

Ale protože mi toto strohé vysvětlení nestačilo, vyptávala jsem se Aryi dál.
JÁ: A jaký to byl pocit, když jsi se probudila jako duch?
Arya: Pocit? Všechno bylo zmatené, člověk se probudí a opravdu si neřekne "Jsem v nebi", ale lekne se toho, že vidí vlastní tělo hned vedle sebe. Takže jsem rychle plula do hradu, úplně zmatená, ale cestou jsem potkala ex-ducha Nebelu Lolu, ta mi všechno vysvětlila, vrátily jsme se do mrazáku a moje tělo přenesly do Lesa, kde je doteď.
JÁ: A potom co?
Arya: Pak už se z toho udělala velká událost, pár lidí mě obrečelo, ale většina koleje byla štastná, že mají nového ducha.
JÁ: Tak to máš vlastně štěstí +usměji se+
Arya: To jo. Ale Lola mi v začátcích hodně pomohla. Ono i to nakupování v šedivé je dost ... těžké:D

Takže co si z toho hlavně odnést? Buďme rádi, že jsme barevní a živí, že nemusíme nakupovat jen v šedé :-)
Samantha Ulvenová

pátek 8. října 2010

Jak jsme pilně přikládali ruce k dílu

Není tomu tak dávno, co se ve všech kolejních místnostech na hradě objevila tajemná lišta směřující od kolejního zvířete do neznáma a nabízející možnost přiložit ruku k dílu.

Všichni byli nejdříve skeptičtí, protože přeci jenom, co se asi tak stane, až ruku k dílu přiložíme? Neupadne nám náhodou? A co se pak stane, až bude dílo dokonáno?

Pak ale zvítězila přirozená lidská zvědavost a zvídavost, a několik odvážlivců, riskujíc život, dobrou pověst, obouručnost a nevím co ještě, ruku k dílu přiložilo a lišta se začala žlutit. (Mimochodem, taky se vám líbí ten odstín žluté? Mně moc! A pak, že to nejde.) Jak se žlutila víc a víc, jak rukou přidaných k dílu přibývalo, rostla i naše nervozita. Co se stane, až bude dílo dokončeno? Vybuchne to tady? Není překvapení vyhrazeno jenom pro první kolej, která dílo dokončí? Budeme první my, nebo nás někdo předežene?

(Foto: 484. ruka přiložená k dílu. Paul sliboval snímek 499. ruky,
ale nakonec zjistil, že ho ztratil...)

K nejnapínavějším okamžikům vůbec patřilo bezesporu čekání na poslední dvě ruce, které zbývalo přiložit, kdy jsme seděli v kolejce, neschopni vnímat nic jiného a jenom čekali, kdy se objeví další žlutí ochotni přiložit ruku k dílu. Ačkoliv jsme věděli, že nebudeme první, jelikož nás o pár hodin předstihl Havraspár, stále jsme nevěděli, co se stane!

A pak, konečně, dnes v ranních hodinách (pro Magrápu jistě v hluboké noci), tedy o půl deváté ráno bylo dílo dokončeno. Ona pětistá ruka přidaná k dílu patřila studentce prvního ročníku Lusie Fioně Crossové, se kterou připravujeme o jejích dojmech rozhovor a snažíme se také zjistit, čí byla úplně první ruka přiložená k dílu.

Ačkoliv Mrzimor nebyl první kolejí, které se podařilo dílo dokončit, jistě každého z nás nyní hřeje pohled na to, co se nám podařilo společnými silami vybudovat.

VÝZVA! Pokud jste to byli vy, kdo přiložil jako první ruku k dílu, nebo víte, kdo to byl, hlašte se do mého sovince, čtenáře Žlutého Trimela budou zajímat Vaše dojmy vyjádřené v rozhovoru!

Pro Žlutý Trimeles
Felicitas Frobisherová

čtvrtek 7. října 2010

Kristie Smithová konečně na svobodě!

Dnes odpoledne, aniž by veřejnosti bylo cokoli vysvětleno,
byla z Azkabanu propuštěna Kristie Smithová. Několik dnů ji vyšetřovatelé drželi ve výslechové místnosti, a to dokonce bez jídla (!) a v příšerné zimě, ačkoli je s největší pravděpodobností zcela nevinná.
Zastihla jsem ji ve Velké síni kupodivu v docela dobré náladě, jen si dělala velké starosti o to, co řekne její přítel na dlouhý plnovous, který jí vyrostl na bradě.

Sophia: Ahoj Kristie, jsem ráda, že už tě pustili, mohla bych se tě zeptat na tvé zážitky z Azkabanu?

Kristie: Ahoj, můžeš (usmívá se)

S.: Co tam s tebou tak dlouho prováděli? To tě celou dobu vyslýchali? Nebo co jsi tam dělala?
K.: No, něco ze mně vydolovali teprve včera, chápeš, byla jsem trochu v šoku. Taky kdo by nebyl, když jde večer spát do postele se zelenými nebesy a vzbudí se v Azkabanu.
Pokaždé, když jsem se jim odhodlala něco říct, někdo mi protivně svítil do očí lampičkou, takže v té tmě to bylo trochu, no jak to říct...protivné.

S.: Byla tam hodně zima?
K.: Zima tam byla neskutečná, možná za to mohla přítomnost mozkomorů, kdo ví, ale připadala jsem si, jako bych měla každou chvíli umřít, nebo umrznout.

S.: Co jsi dostávala k jídlu?
K.: K jídlu?No já si ani nepamatuji,že bych tam jedla.Naposledy jsem večeřela ve Velké síni.

S.: Co vlastně řekli, když tě pustili? Co si o celé této záležitosti myslíš ty? Budeš žádat odškodnění?
K.: "Můžete jít..."...."A dejte si pozor na oči...." - to jsou poslední dvě věty,které jsem slyšela.
Odškodnění...možná… (zatváří se tajemně)

S.: Chtěla bys ještě něco říct veřejnosti?

K.: Veřejnosti řeknu jen tohle: V Azkabanu by se mohli o svědky líp starat.

S.: Díky! A přeju brzké zotavení. Co vousy? Už víš, jak se jich zbavit?
K.: Děkuju :) Pracuje se na tom :D

S.: Můžeš mě pak informovat, jak to dopadlo a jaký je to pocit, když se ten lektvar použije?

K.: Divný, lektvar štípe a pálí. Ale funguje, vousy byly hned pryč. Pocit to byl úžasný, mít zase normální obličej.



Pro Kristie tedy celé "dobrodružství " skončilo šťastně.

Průvodce p. Veldrin Midgard a patnáctiletý zmijozelský
student Halmar de Kato zůstávají i nadále v azkabanské cele... Co bude dál? Nikdo neví.

Sophia Glis Glisová

Kauza Veldrin! Dostatok informácií?

Celý hrad bol šokovaný nedávnymi udalosťami , ktoré sa odohrali v Zakázanom lese. Čo sa stalo, o tom sme vás informovali pred pár dnami. Situácia je momentálne taká, že slečna Kristie, študentka zelenej fakulty, je ešte stále vo vypočúvajúcej miestnosti a v cele sedia pravdepodobný viníci: Veldrin Midgard, Halmar de Kato, samozrejme, kým sa nedozvieme výsledok vyšetrovania, sú zatiaľ nevinní.

Práve v tomto bode nastáva problém. Na hrade sa ozvali nejaké hlasy, že vyšetrovanie nie je dostačujúce a malo by byť sprístupnené aj pre študentstvo, pretože sa to týka aj celého hradu. Hlavným odporcom tých, ktorí sa nahlas dožadujú potrestania lesníka, je mrzimorská študentka Jane Karen Langley. Ta sa verejne vyjadrila v konkurenčnom časopise (CD) aj v našom Trimelovi, že dôkazy nie sú dostatočné.

Preto som oslovila Jane, aby sa k celej situácii vyjadrila a vyslovila svoj hodnotový súd nad kazou:

Jane Karen: No můj postoj je vlastně neutrální, nezaujatý, objektivní. Snažím se prostě o to, abychom byli více informovaní o průběhu, aby nám byly ukázány "hmatatelné důkazy", nejen slovní popisy zúčastněných. Mluví se o zabití Oběti, ale našel někdo tělo? Bylo identifikováno? Byla Oběť opravdu zabita nožem? Rituální nůž... další neznámá. Kde je? Byl prozkoumán? Způsobil smrtící úder při rituálu? Rituál... existuje přece způsob, jak zjistit, jaké kouzlo se tam kouzlilo. Ideálním řešením by bylo vyslat na místo údajného rituálu pátrací skupinu složenou z bystrozorů a profesorů, která by místo prohledala a na základě jejich zprávy už by se dalo lépe stavět obvinění a případný soud.
Soud by též měl být přístupný veřejnosti, přeci jen se o jedná o zaměstnance školy, kterou všichni navštěvujeme. Tímto by se zároveň zamezilo ostudnému zacházení s nevinnými školačkami.
Stručně řečeno neexistují proti panu Midgarovi přímé důkazy. Jen spousta nepřímých, ovšem na základě těchto není možné někoho odsoudit!
Abych to shrnula: Já osobně ke kauze nezastávám žádný názor, počkám si, jak to dopadne a bude-li někdo potrestán. Ovšem důrazně protestuji proti principu a způsobu, jakým je vedeno vyšetřování. Existují snad nějaká lidská práva a pokud od nich odstoupíme, kam budeme směřovat? A pokud uvězníme v Azkabanu člověka, ať už vinného či nevinného, pouze na základě slovního obvinění, pak je to ještě horší.

Prosím drahých čitateľov, aby nekritizovali , alebo neútočili na Jane. Každý má právo na svoj osobitý názor a aj preto som jej dala priestor na vyjadrenie. Za pochopenie ďakujem :))

Lucy Koralka

Rozhovor s nováčkem Silvií Slimákovou

Z ještě horkého J-S-B brku vám přináším rozhovor se Silvií Slimákovou - prvačkou naší koleje, která se chystá na nejbližší sraz slimáků. Zajímá Vás o ní ještě pár maličkostí? Tak jen neváhejte a čtete!

středa 6. října 2010

Madam Letitia: Azkabanské vyšetřovací metody jsou zastaralé a zdraví škodlivé!

Bradavickým hradem již týden otřásá aféra kolem velmi podivné výpravy do Zakázaného lesa, na níž podle svědectví zúčastněných průvodce p. Veldrin Midgard nabádal studenty k rituální vraždě. Mnozí jsou právem zděšeni a volají po exemplárním potrestání tohoto zaměstnance školy. O tom již bylo napsáno mnohé jak v našem časopise, tak v Corvinu Declaratio.

Nás však dnes zaujal jiný aspekt celé této události, a sice způsob a průběh vyšetřování. To, že byl vzat do vazby p. Veldrin, je jistě správné, ale že byly, byť na přechodnou dobu, uvězněny v Azkabanu i studentky, které o průběhu výpravy podaly stížnost řediteli školy a měly být pouze vyslechnuty jako svědkyně – to rozhodně v pořádku není.
Havraspárské Melánie Hale a Theresa Leagwitová byly sice včera odpoledne propuštěny, ale jak s nimi asi vyšetřovatelé museli zacházet, když musely být okamžitě hospitalizovány na Ošetřovně?

O vyjádření jsem požádala školní zdravotnici, prof. Letitii te Tibu.

Sophia Glis Glisová: Madam Letitie, doneslo se mi, že Vy jako zdravotnice jste ošetřovala a léčila Melánii Hale a Theresu Legvitovou, které se z Azkabanu vrátily s podlomeným zdravím. Obě byly nakaženy Azkabanskou horečkou a navíc i chorobnou vousatostí. Jsou to onemocnění ohrožující přímo lidský život? Bylo těžké děvčata vyléčit?

Prof. Letitia te Tiba: Fúzatosť je úplne neškodný syndróm. Ide vlastne len o kozmetický problém, ak to tak môžem nazvať. V podstate ide o to, že sa telo čarodejníka bráni pred zimou, aká v Azkabane vládne, rastom nadmerne odolného ochlpenia.
S azkabanskou zimnicou je to horšie. Táto choroba naozaj podľamuje čarodejníkovo zdravie. Má viacero prejavov, ktoré pri zanedbaní liečby môžu viesť k vážnym komplikáciám. Ale počas mojej praxe som sa ešte nestretla s tým, žeby niekomu postihnutému ostali vážne následky, či dokonca by prišiel o život. Pravdaže nepoznám prípady, ktoré by ostali neliečené naozaj dlhý čas.

Či bolo ťažké vyliečiť ich? Viete, pokiaľ máme dobré knihy s presne popísaným postupom liečby a dobré zásoby liečiv, z ktorých sa dá namiešať elixír, aký potrebujem, tak sa dá všetko zvládnuť pomerne jednoducho. V súčasnosti máme na hrade aj dostatočné zásoby byliniek, takže úspešnej liečbe nič nebránilo.
A som rada, že som mohla použiť aj tie nadobudnuté vedomosti, ktoré pri bežných študentských ochoreniach nezužitkujem.

S.: A co si myslíte o tom, že studentky, které byly povolány k výslechu pouze jako svědkyně v případu p. Veldrina, byly na čas uvězněny, a to patrně za dosti otřesných podmínek?

L.: Je smutné, že ešte stále používame také zastaralé vyšetrovacie metódy. Myslím, že je najvyšší čas takéto praktiky zmeniť, aby sa zákon stal ochrancom nevinných a nie ich ešte väčším mučiteľom.
Našťastie študentky nepobývali vo vyšetrovacej väzbe veľmi dlho, ale aj tak budem všemožne podporovať zmenu. Nie je dobré, keď nevinní mladí ľudia musia zažívať takéto traumy.

Dúfam, že aj slečna Smithová sa čoskoro dostane na slobodu. A takisto pán Kato, ktorého tiež pokladám za obeť, napriek tomu, že s týmto hrozným činom súhlasil. Nikdy sa pod pláštikom školskej akcie nemal dostať pred takúto voľbu.

--------
Ano, ve výslechové místnosti nepochopitelně již třetí den zůstává Kristie Smithová ze Zmijozelu. Vždyť je to teprve jedenáctiletá prvačka! A vzhledem k tomu, jak vyhladovělé musely být Melánie a Theresa, které se po návratu doslova vrhly na jindy opovrhovaný nemocniční pudink - tohle je opravdu neuvěřitelné hazardování se zdravím studentů.
A jak to dopadne s patnáctiletým Halmarem de Kato? Ten skončil bez jakéhokoli soudu dokonce v cele…

Třeba se ukáže, že šlo opravdu ze strany p. Veldrina jen o jakousi zvrhlou hru, při níž ve skutečnosti nikdo nezahynul, snad byli studenti omámeni jen jakousi děsnou iluzí – ale o to horší je, že kvůli excesům nezodpovědného průvodce musejí nezletilí studenti prožívat hodiny v hrozivém prostředí Azkabanu.
A nechci ani domýšlet možnost, že rituální vražda byla realitou…

Namísto, aby otřeseným studentům byla poskytnuta odborná pomoc kouzlopsychologa, byli vystaveni dalším traumatům! V jakém století to žijeme? A co na to vedení školy? Zatím jsme neslyšeli vůbec žádné oficiální vyjádření.


Sophia Glis Glisová

pondělí 4. října 2010

Dany Kiribatin už má zase jinou barvu!

Pro ty, kdo to nestačí sledovat: dany Kiribatin, v sobotu nečekaně zhnědlý, je již zase tmavě fialový. Zajímá vás, jak to nese? Čtete dál! Čtenářům Žlutého Trimela přinášíme mini rozhovor s neustále jinak barevným danym Kiribatinem.

Felicitas: Začněme pěkně od začátku, proč jste se rozhodl pro změnu hábitu na fialovou? Byl to vždycky Váš cíl, udělat OVCE a zfialovět?

dany: Ano, cítil jsem to jako správnou posloupnost - vystudovat, udělat zkoušky a stát se zaměstnancem, který bude předávat své zkušenosti dál.

F: Jaké to bylo, vejít poprvé do sborovny, vypsat první soutěž?

d: Bylo to, no - víte je strašně těžké přijít z koleje, kde stále cítíte podporu a kolektivní sílu, do prostředí, kde jste jen sám za sebe. Najednou jste v novém prostředí, máte plnit úkoly, ale vlastně vůbec nevíte jak, nemáte se moc na koho obrátit. Ale nesmí to vyznít jako cesta do pekla - je to jen stres z nového.

F: Jaké jste měl pocity, když jste přišel na hrad a vaše barva nebyla fialová, ale hnědá? Čekal jste to?

d: Vůbec ne a ani teď vlastně moc nevím, co se stalo...

F: Teď je vaše barva zase tmavě fialová. Plánujete ještě nějakou změnu? Třeba na světle fialovou?

d: Ano, to bych rád:-)

F: Když se vrátím k vaší první soutěži (Poznej místo I.), jak ji teď, krátce po skončení hodnotíte? Přišlo vám hodně příspěvků? Hodně správných odpovědí? A co obrázky?

d: Přišlo necelých 90 odpovědí - ne všechny byly správné, ale drtivá většina ano. Ona to nebyla také těžká otázka, myslím:-) Překvapilo mě, že spousta studentů opravdu věnuje soutěžím čas a posílá i krásné obrázky - sám bych s tím měl velké obtíže - klobouk dolů.

F: Chcete něco vzkázat našim čtenářům?

d: Nechť ano je ano a ne je ne (není to tak úplně moje myšlenka, ale je strašně hluboká a těžká ke splnění)

Děkuji danymu za rozhovor a s čtenáři Trimela se loučím s konstatováním, že stále neznám páně ředitelovu odpověď...

Pro Žlutý Trimeles Felicitas Frobisherová

Kauza Veldrin!! - priebeh vyšetrovania!

Milí čitatelia,

V konkurenčnom časopise (CD) ste sa mohli dnes ráno dočítať o hanebnej kauze lesníka Veldrina Midgarda. Celá kauza sa týka výpravy, ktorú zorganizoval dňa 30. 9 . Výpravy sa zúčastnilo až deväť osôb, čo je na výpravu dosť veľký počeť, ale určite nikto z nich nečkal čo tam zažijú. V skratke, ich lesník Veldrin naviedol na rituálnu vradžu, ktorú vykonal zmijozelský študent Halmar de Kato. Zvyšné osadenstvo výpravy samozrejme s tým nesúhlasilo, ale nemali žiaden vplyav na rozhodnutie a silu lesníka Veldrina!

My vám prinášame menšie informácie z priebehu vyšetrovania!



V poobedňajších hodinách sa na hrade objavili bystrozori a odviedli všetky osoby zamotané do tejto kauzy do znovu otvorenej cely v Azkabane.


Do cely sa dostavajú:
Veldrin Midgard,
Halmar de Kato,
Theresa Leagwitová a
Melánie Hale (do cely sa dostala až neskôr - autorka článku v CD ohľadne kauzy), prečo je Mel v cele sme zistili vďaka Queya Aislinn AnMhoráiv : Ehm, Mel v šoku špatně odpověděla na jednu otázku, takže si ji tam nechali

Vo výsluchovej miestnosti sú:
Kristie Smithová,
Sharlotte la Libretëa,
Arien Rellyová a
mdm. Niam (tá bola pustená po niekoľkých minutách a rýchlom výsluchu).

Podarilo sa mi kontaktovať niektorých svedkov tejto kauzy. Položila som im nasledujúce otázky:
Aké otázky vám dávali bystrozori? Aký je váš názor na celú udalosť?Čo si myslíte, ako tento prípad skončí?


Queya Aislinn AnMhoráiv: Ehm, nejsem si jistá, jestli je povoleno poskytovat informace z výslechu, tak raději pomlčím. Ráda bych se někdy zbavila tohohle - dívá se na vousy -. Svůj názor jsem již vyjádřila v Corvinovi a také když jsem podávala stížnost k panu řediteli. Celá záležitost mi připadá ohavná a jsem ráda, že se řeší. Pevně doufám, že skončí potrestáním pana Veldrina. Vím, že řada lidí si přeje trest i pro Halmara, ale snažím se brát v úvahu, že je nezletilý a že byl k tomuto činu naveden.



Niam i Tirnanog: Noo, otázky se dost opakovaly... vlastně byly jen dvě. Zdali jsem smrtijed a pak chtěli jména a informace. Tak nějak... co o tom prostě vím... no v rukavičkách se mnou rozhodně nejednali. *ještě zlehka otřeseně*. Nevím co si o tom myslet. Na dané výpravě jsem sice byla, ale neúčastnila jsem se toho, co se dělo... vlastně až z dnešního tisku jsem se dočetla, co se údajně mělo dít. Jaksi jsem se... zabloumala někde mimo. Jak? Netroufám si nic předpovídat. Rozhodně doufám, že se vyřeší brzy a s co nejmenší úhonou na lidském zdraví a psychickém stavu studentů.

Nimrandir Elénére: Omlouvám se, ale vyšetřování dosud probíhá a tedy nemohu poskytovat žádné informace.


Kauza ešte len prebieha, tak ako aj vyšetrovanie! Prinesieme vám ďalšie informácie, len čo sa bude dať zistiť viac!

sobota 2. října 2010

Konečně konec "šílenství" kolem fobií

Zdálo se to být jako sen. Začala jsem nový školní rok, jako mladší profesorka a s velkým napětím jsem čekala na den, kdy se bude zapisovat do předmětů. Překvapení střídalo překvapení. Ještě stále jsem se seznamovala s profesorským životem a nejistě procházela hradem. Když pak nastal ten den, kdy se studenti začali přihlašovat do tříd, jen se zatajeným dechem jsem sledovala ty desítky studentů, kteří se hromadili před třídami a snažili se zapsat na "svůj" předmět.

Jen na okamžik jsem odvrátila svůj zrak od té vřavy, abych se podívala z okna, a když jsem se pak podívala zpátky na ty zástupy, občas se ke mně dostaly věty jako "Kruci, fobie A jsou už plný". Trošku jsem se zasmála, ale opradu jen trošku, a radši jsem se vydala do svého pokoje. Druhý den dopoledne jsem se hned vydala do Velké síně, hlad již začal ovládat moji mysl, a jak jsem tak prochzela kolem všech těch učeben a tabulí se seznamy tříd, málem jsem omdlela. Obě mé třídy plné, v tak krátkém čase. Toto opravdu předčilo má očekávání, a už jen zbývalo čekat, až se začne učit.

Těšila jsem se na ten okamžik, kdy poprvé okusím opravování úkolů, rozdávání bodů a podobně. Se začátkem vyučování se v mém sovinci však začaly hromadit vzkazy, zda by nebyla možnost otevřít další třídu. Musím se přiznat, že mě to trošku vyděsilo, otevřít další třídu, ale za zkoušku kouzelník nic nedá. A tak začalo "nekonečné" kolo shánění zájemců, domlouvání s inspektorkou výuky, ale nakonec vše dobře dopadlo, a byla otevřena třída C. Zájemci byli předem informováni o čase otevření, a tak se zdálo, že vše již proběhne bez problémů. V klidu jsem si odjela na výlet do mudlovského světa, a když jsem se druhý den ráno vrátila, šla jsem se podívat na seznam svých nových studentů.

Přejela jsem seznam očima a nestačila jsem se divit. Ze studentů, kteří byli nahlášeni u mě v kabinetu, se jich do třídy dostalo pouze pár, o zbytku studentů jsem neměla ani páru, že by chtěli tento předmět navštěvovat. Už se s tím však nedalo nic dělat. Skoro všichni, co se tam nedostali, to však vzali statečně a počkají si na další rok. Však ono to uteče jako voda, a kdo ví, co bude potom.

Jedno je však jasné. Pro letošek je již konec šílenství kolem fobií, mé sovy si konečně pořádně odpočinou a já si můžu užívat profesorského života plnými doušky.

Selena Enail Smithová

Ze zažloutlého deníčku - NOVÁ SOUTĚŽ PRO VŠECHNY MRZIMORSKÉ

Představení soutěže „Ze zažloutlého deníčku“
Tak, milí nováčci, i starší studenti. Ráda bych vám představila další soutěž, jež nese název Ze zažloutlého deníčku. Jedná se o kolejní soutěž, takže ostatní máte bohužel smůlu :).
A o co teda půjde?
V archivu Žlutého Trimela – kolejního časopisu – jsou ukryty útržky deníčku, který jsem si vedla, když jsem se vydala na dovolenou mimo hrad. Vaším úkolem bude je najít – hledat budete postupně – na hledání nechám vždy 5 dní.

Dany Kiribatin opět změnil barvu!

V sobotu v dopoledních hodinách osazenstvo Velké síně zaregistrovalo novou barvu na hradě. O tom, že je to divná kafebronzdozelena barva, která asi spíš měla být hnědá, tento článek nepojednává. Zajímá vás osud bývalého mrzimorského studenta danyho? Čtěte dál!

Změna barvy č. 1

Jak všichni víme, mrzimorský student a kolejní fazolkář dany Kiribatin po svém absolutoriu přijal nabídku tmavě fialového hábitu a stal se zaměstnancem.

Změna barvy č. 2

Jak bylo již výše avizováno, dnes se v našem společenství objevili nově barevní lidé – obyvatelé Prasinek. Jedním s nich se stal i dany Kiribatin, který tak v krátké době podruhé změnil barvu hábitu. Z jeho vyjádření ve Velké síni (kam mimochodem vůbec nemá mít přístup) vyplývá, že je z celé situace poněkud zmatený a nechce o ní zatím veřejně hovořit.

V souvislosti s tím vyvstává ovšem zásadní otázka! Mají (nejen mrzimorští) studenti svému bývalému spolužákovi tykat nebo vykat? Školní řád jasně říká, že vykat se musí fialovým, tedy zaměstnancům. To ovšem dany, ani ostatní obyvatelé Prasinek, není. Můžeme si s ním tedy po vzájemné dohodě tykat?

Na tento problém jsem se otázala osoby nejpovolanější – pana ředitele. Na odpověď nedočkavě čekám.

Celou situaci pro Vás nadále sledujeme, snažíme se získat vyjádření pana ředitele i danyho a jakmile budeme mít nové informace, čtenáři Trimela se to dozvědí!

Pro Žlutý Trimeles,

Felicitas Frobisherová

Šokujúce zistenia!

Milí čitatelia Trimela,

Prinášame vám absolútne novinky z hradu, ktoré sa tykajú zamestnancov na hrade.
Vo VS bol normálny rozhovor ako vždy, keď tu zrazu som si všimla podivnú vec. Zamestnanca školy, ktorý mal na sebe habit divnej farby. Jakživa som takú farbu doposiaľ na hrade nevidela! Bola som z toho mimo a premýšľala som, či náhodou netrpím farbosleposťou. Ale keď istá modrá študentka Leelee na to poukázala tiež, bolo mi jasné, že to vidia aj ostatní. Rýchlo som bežala zistiť popis toho zamestnanca a našla som tam kolonku – Obyvateľ Prasiniek. Vo VS sa zanedlho objavila mdm. Elerin (správca kalendára) a veci nám bližšie objasnila.

Na našu otázku, kto sa stane obyvateľom Prasiniek sme získali túto odpoveď.


Na otázku či to môžu napraviť, sme zistili toto:

Samozrejme som bola zvedavá, či majú títo obyvatelia nejaké obmedzenia v pohybe a zistila som toto :

Bola som zvedavá ako to je s výplatou :)


A nakoniec som chcela vedieť,prečo k tomu vlastne došlo

čtvrtek 30. září 2010

Duhová výprava do lesa

Reportáž přináší Teodorik Valdorius

Průvodce: Samael Raukowicz
Účastníci výpravy:
Briseis Kouzelná, Cathrine Lokwood,
Elizabeth Lextrová, Nicolette Marique Leroy, Teodorik Valdorius

Takhle v podvečer jsme se sešli, nebozí studenti, okusit trochu toho dobrodružství v Zakázaném lese.Trošku se ochladilo, ale nálada očividně neklesala. Eliz hned na začátku prohlásila, že jsme jako duha. Každý z koleje tu má svou barvu.
Netrpělivě jsme čekali, až dorazí pan Samael. Někteří si zvědavě prohlíželi lebky těch, co se pokoušeli dostat do lesa na vlastní pěst. Konečně dorazil náš průvodce.
„Tak kam půjdeme?“ prohlásil ihned na začátku.
Navrhoval jsem jezero, protože jsem si myslel, že by to mohlo být poklidné místo. Jenže byl jsem přehlasován novým návrhem. Hřbitovem. Prý jestli v lese nějaký je? A vskutku pan Samael mě šokoval kladnou odpovědí.
Některé dívky si sebou do batůžku vložily šišky a vyrazilo se. Cathrine zřejmě zaspala a dál s námi nešla. Nebo snad si to rozmyslela? No to nevím.Za chvilku už jsme si to štrádovali směrem ke hřbitovu.
V průběhu cesty nás snad pozorovaly nějaké oči, ale možná se nám to jen zdálo. A když jsme se jednou ohlédl , abych některé loudaly trochu popohnal... Tak se to stalo. Zákeřný kořen se mi postavil do cesty a já zabrzdil svým obličejem o matičku zemi. Když jsem se ale zvedal, našel jsem bylinu, takže jsem na ten protivný kořen hned zapomněl.
Po tomto malém zdržení už cesta probíhala v klidu, na to, že jsme byli v Zakázaném lese, to je obdivuhodné. Rychle jsme pospíchali za našim průvodcem a konečně jsme dorazili k polorozpadlému plůtku od místního hřbitova. Z něj se ozýval podivný hluk. Pomalu jsme se shromáždili u branky, jen Eliz už byla dávno za ní.
Trochu jsme asi halasili, když se před námi objevil skřet. Nesměle jsme ho pozorovali a pak i pozdravili. On se na mne podíval a najednou zakřičel dozadu:
„Hééj, našel jsem nový buben!“
Všichni jsme se na sebe podívali se to děje, ale když se vynořili ostatní skřeti (celkem šest jich bylo) a u sebe měli bubny z lebek, začínali jsme mít neblahé tušení. Ten největší skřet přestoupil a řekl, když nám necháte tohohle, můžete jít a nic se vám nestane (nevím, proč ukazoval na mne).
Naštěstí jsem drželi při sobě a nabídku odmítli. Strhla se šarvátka. Kletby se míhaly vzduchem spolu s špatně mířenými noži.
Jednoho skřeta složil pan Samael, a po jednom já s Eliz. Dalšího skolila dobře mířená šiška a já ani nevím, jak jsme ty další přemohli. Byla to mela, to Vám povím.
Všichni jsme byli rádi, že se nikomu nic nestalo a rychle jsme se vrátili k hradu, co kdyby se skřeti začali rychle probouzet, nebo tam byli další.

Pozdravy z Velké síně

"Ahojky."
"Zdravíčko!"
"Nazdárek."


Tohle je jen zlomek pozdravů, se kterými se setkáváte denně v prostorách školy a zejména Velké síně. Nic zajímavého, úvodní frázička, která vás začlení do rozhovoru.
Po lehké manipulaci však ve Velké síni zazněl pozdrav jiného kalibru, vymykající se normalitě. Pozdrav, který byl cílen nám - čtenářům a redaktorům Žlutého Trimela.
To, co nyní uvidíte, není v žádném případě zmanipulované, ani jinak narafičené.




Po pozdravu naší paní kolejní ředitelky se vesele přidala i Palačinka Med Džemová. Obě pozdravily náš nejmilejší časopis naprosto dobrovolně a bez nátlaku.
Jménem Žlutého Trimela jim za pozdrav děkuji, moc nás potěšil.


Pro Žlutého Trimela napsala Nicol Nash Orchidis

Velká síň zabrána žlutými!

Velká síň je rozlehlá místnost přístupná pro všechny. Barevné i nebarevné, duchy i živé, kolikrát bývá Velká síň příbytkem i kdejakých netvorů a potvorů.
Ne však večer 28. září.
Tento večer se zapsal do dějin, jako večer žluté koleje. V této rozlehlé místnosti se totiž ten večer nacházely jen dvě žluté studentky. Ano, přiznávám, byla jsem jednou z nich! Samozřejmě z čistě novinářskými úmysly. Druhou žlutou studentkou byla již několikrát přistižená s rukama zapatlanýma od medu - Palačinka Med Džemová.
Uběhlo několik desítek minut, než jsme si uvědomily, že jsme zůstaly ve Velké síni samy. Nevěříte?


Ovládly jsme celou Velkou síň! Nikde nebyla jiná barva než žlutá, která se vyjímala nádherně. Dokonce jsme nenápadně zapíchly i vlaječku (žlutou, s jezevcem). To aby bylo jasno, že Velká síň patří nám. Kam jsme ji zapíchly, to zůstane utajeno.
Zejména proto, že ani jedna ze zapichovaček si nepamatuje polohu.


Teorií o tom, proč všichni opustili Velkou síň, je mnoho. Zatím převládá názor, že jsme s Palačinkou všechny vyhnaly naším zpěvem, který jsme si naprosto cvičně cvičily.
To samozřejmě není pravda.
Kdo by se chtěl přesvědčit o mé nadání pro zpěv, nechť se ozve, zazpívám mu velice ráda. Aspirin podmínkou!


Inu, doufejme, že se tato žlutá ojedinělost znovu ukáže.

Pro Žlutý Trimeles sepsala Nicol Nash Orchidis

Na krbe s Magrápou! :)

Lucy Koralka: Ahoj, dneska máš svoj veľký deň. Si už zase o rok staršia :D ako sa cítiš? :))

Magrápa Česneková: Ahoj Lucy! - usměje se - Starší? Nééé, v žádném případě, rok od roku mládnu - smích - Ale tak samozřejmě, artróza, skleróza, znáš to. Lepší už to nebude - smích -

L: Ako prežívaš tento deň na škole? Sú k tebe profesori milší? Škriatkovia ti dávajú extra porcie na obed? :) (Mne nedali! Lotri!)

M: Dnešek jsem si užívala v mé mudlovské škole celých čtrnáct hodin, takže ideálně strávený den! - směje se - Ale jeden z učitelů mi dal nejkrásnější dárek – nepřišel do školy - lišácky se usměje - Tady v Bradavicích mi skřítkové přichystali nádherný dort a všichni jsou moc milí.

L: Si spokojná s množstvom gratulantov? Chystáš sa nejako špeciálne svoje narodeniny ešte osláviť? :)) (trebárs objednaním bazéna pre kolej? :D)

M: Spokojená? - vyjeveně se podívá - Spokojená?! Jsem šokovaná a nadšená! Takových lidiček si na mě vzpomnělo, to se mi stalo snad poprvé. - spokojeně se zavrtí - Těch dárečků a květin, no paráda! Ale zvláštní oslavy neplánuji, protože slavím každý den něco – že je venku krásně, že je čtvrtek, protože pak už bude pátek, že jsem přežila cestu v mudlovském metru… - smích -

L: Teraz prejdime k tvojej kariére študenta. :)) Aké máš plány do tohto roka? Koľko predmetov plánuješ zložiť? :))

M: Jsem věčný student, Lucy, ale raději si vychutnám to málo předmětů co mám, než abych šílela ze třiceti úkolů. Takže u svých třech předmětů zůstanu – bylinkářství, taj lesa a zeměplochismus. Všem doporučuji! - Tázavě zvedne obočí - Není to nepovolená reklama? - smích -

L: Ktorý profesor je tvoj najobľúbenejší? :)) Máš nejakú vtipnú príhodu z hodiny s ním? :))

M: Jo, já ti řeknu, který je nejoblíbenější a zbytek se na mě sesype a dá mi z úkolů trolly - směje se - Ale mám moc ráda naši kolejní - madam Leti, má srdíčko na správném místě. Vtipná příhoda? - zamyslí se - No, nevím, jestli je to tak vtipné, ale při bylinkářství jsem panu profesorovi Georgii upustila na nohu květináč a když jsem se mu omlouvala, tak jsem mu přišlápla i druhou nohu. Tak tam tak hupkal - názorně předvádí - a házel po mně dračí trus, co jsme měli na hnojení.

L:Keby si bola profesorka, aký predmet by si učila? Skús sa nám predstaviť, ako by si vyzerala vo fialovom habite :))
M: Určitě bylinkářství. V bylinkách je taková síla, kterou si mnoho kouzelníků ani mudlů nedokáže představit. Já a profesor? - směje se - To by byl průšvih! - další výbuch smíchu - Raději ne, stouplo by mi to do hlavy a pořád bych všechny poučovala. Žlutá mi sluší víc - vykouzlí jezevčí úsměv - Ale určitě bych nosila extravagantní účesy, měla perníkovou chaloupku a po večerech pekla děti. (pozn. Lucy – dúfam, že Mag tým myslela perníkové deti a nie tie skutočné :D)

Mag, krásne ti ďakujem za rozhovor a neostáva mi nič iné, len ťa pozvať na poriadny korheľ ďatelinového piva! :))) (samozrejme nealko :D)

Jak zahnat nudu?


Taky někdy bloumáte po našem milovaném hradu a nemůžete si najít nic, co by vás zabavilo? Já merlinužel ano. Řekla jsem si, že bych mohla napsat alespoň článek do našeho Žlutého Trimela. Ale ejhle! Při psaní se mi stala nemilá věc. Neměla jsem co psát! Nevěděla jsem, co by vás mohlo zajímat a mě přitom i pobavit. Rozhodla jsem se tedy, že se náhodně zeptám několika hradních obyvatel a zjistím od nich, jak se dá nejlépe zabavit a zbavit se tak nebezpečné nudy, která nás všechny jistě občas otravuje. S úspěchem mohu říci, že dotázaní byli ochotni mi poradit a pomoci mi najít návody, jak tu mršku nadobro zahnat.Tady jsou jejich odpovědi :).

Otázka byla následující : Pocítili jste někdy nadcházející nudu? Jestli ano, tak mi prosím popište nejlepší způsob, jak jste se jí zbavili.
Pokud jste se jí nezbavili, tak si potom přečtěte tento můj článek, a třeba se vám to na základě jiných odpovědí zdárně podaří :).

Odpovědi :

Iva WildDragon - „Na přicházející nudu se musí extrémně. Jsou dva druhy řešení: buď si jí nevšímat a jít spát, nebo ji odehnat totálním akčněním, například veselou taneční party v Komnatě nejvyšší potřeby. :))“

Mintaka Orionis - „Nudu? Tak tu bych fakt chtěla někdy zažít. Minimálně na jedno odpoledne...“

Belatris Nithelas Malrinová - „Já nudu trávím směsí jedu na chropotaly a běhnicidu. Také je důležité na závěr přidat špetku nápaditosti v prášku a sedm kapek tekutého vtipu. To na nudu vždycky zabere ;-).“

Nicholas McElen - „Ahoj Herwí, nudu se mi zatím přes všechny snahy a pokusy nepodařilo ani přivolat. Možná to bude způsobeno tím, že pořád mám na hradě co dělat. Ať už práce pro kolej, jako je zasedačka nebo aktuálně mrziweb, tak i sál rady. Když si chci odpočinout, rád se projdu do schodů a zamířím do astronomické věže se kochat výhledem, jak je tady hezky, nebo se projdu k jezeru a odpočívám tam. Miluji totiž samotu, ale ani komorní společnost nezavrhuji ;)
Tak přeji tobě i čtenářům, aby se jim přivolaná nuda podařila co nejdříve odehnat a naši si třeba hezké místo v knihovně - doufá, že mu nikdo nepoleze do astronomické věže 0:-)) -“

Lucy Koralka - „Nuda ma hocikedy dokazala zastihnúť. Dokonca vtedy, keď som to naozaj nečakala. A ako som proti nej bojovala? Jednoducho :D zobrala som veľkú baseballovú palicu a mlátila nudu hlava-nehlava, kým to nevzdala a po 10 minutach neodišla :))“

Niane z Libelusie - „Dobrý den, nudu jsem nikdy nepocítila, protože jsem činorodá a slova jako "nicnedělání" a "nuda" v mém slovníku nejsou, takže jsem sotva ten správný respondent ve vymýšlení nápadů na její zahnání. Nicméně všem, kteří se nudívají pravidelně, doporučuji pro začátek vyzkoušet dvě věci: nejprve zvednout pozadí z gauče, křesla, sesle či kukuřičného "bobku" k sezení a pak si najít jakoukoliv činnost či práci.
Zdraví Niane z Libelusie, šéfredaktorka Lví tlapou“

Nebelbrach Mechacha - „Já nudu nezaháním, ona se mi vyhýbá. To takhle ráno vstanu a řeknu si, že jsou prázdniny, a tedy nemusím nic dělat. Nějakou dobu pak strávím hledáním Kuchyně, neboť snídani jsem zaspal a mám hlad. Pak obejdu místa, jako je Zasedačka nebo Ředitelna, abych se dozvěděl, co je nového. Po obědě mám chuť se válet, ale je krásně slunečno, ideální čas na létání, navštívím tudíž Letovou dráhu. Když už mě to tam nebaví, přečtu si všechny možné časopisy, co jich jen na škole je. Nastřádanou energii si vybiji v Soubojovém klubu. Po večeři udělám nějakou tu soutěž, peníze jsou vždy až na prvním místě. Mezitím vším potkávám různé lidi a dávám se s nimi do řeči. Když už se chci konečně začít nudit, přiletí sova od šéftlapky s korekturami do Lví tlapou. Udělám je a mám nejvyšší čas jít spát. Takže tak je to s mým nuděním. :-)“

Nicol Nash Orchidis - „Ach, nuda? Nuda je nesmírně zlá a zákeřná. A samozřejmě - i mě jednou praštila a ne zrovna mírně. Většinou přijde znenadání, obvykle, když není co na práci. Pak se zakousne a nepustí podstatně dlouho. Na nudu je nejlepší koníček. Nebo celá stáj koníčků. Nejlépe psaní, malování, hudba, seriály, filmy, čtení nebo třeba studium či práce. To každému podle vkusu. Radím všem - Nenechte nudu zvítězit! Vždy, když vás kousne nuda, vezměte pořádně tvrdou pálku a práskněte ji do obličeje!“

Marguerita Laux – „No, já když pociťuju nudu, tak většinou usnu (když to jde). Ale zrovna moc často se nenudím. Možná proto, že skoro pořád spím.“

Elanius Aine Neil – „Nuda? Co je to za slovo? To neznám. Pořád mám co dělat. Ať už je to psaní článků do CD, otravování Johna, Larstonky, apod., nebo dělání humbuku ve VS.“

Theresa Leagwitová – „Nastávající nudu zaháním spaním, zevlováním a nebo opět spaním :o)“

Já osobně bych se asi držela rady od moudré Nianky a vzala velkou pálku, kterou doporučuje náš nový mrzimorský objev Nicol :). A co Vy?

Vaše Herwen Indil Eruvea:)

Salón De Grematule

Pracovala jsem takhle jednou večer na Semináři a tu mě napadlo: „Proč se s ním nepodělit s ostatními?“. A tak vám zde přináším novinky o Salónu De Grematule ve Francii, který by měla každá mladá čarodějka navštívit. I jen na prohlídku, bez nákupu :-)

Tento salón se nachází ve Francii. Také kde jinde než v centru módy, přímo v Paříži. Jeho historie je velmi bohatá. Počátky se mu přisuzují již od roku 1453, kdy jeho hlavní návrhář pan De Grematule navrhl šaty pro anglickou královnu a zasloužil si tím velký obdiv a úctu. Od té doby se jeho salón rozrostl a získal ohlas. V dnešní době se jeho praprapra (kdoví kolik pra) vnuk snaží historii udržet a i když moderní čarodějky už nemají tolik peněz na utrácení (to víte, krize, auta, atd.) tak i s těmito problémy si nechávají významné čarodějky šaty šít. Šaty jsou originály – druhé takové na světě nenajdete. Jsou na ně použita nejrozličnější kouzla, od kouzla lesku, přes voděodolnost, až po nepotrhatelnost či úžas okolí. Samozřejmě s těmito kouzly roste i cena šatů, ale věřte: Pokud si již necháte ušít šaty od tohoto salónu, tak na nějaký ten galeon již hledět nemůžete.

Večerní koktejlky Květy mládí

Tyto šaty jsou ušity z nejjemnějšího hedvábí, které je dovezeno až z daleké Číny. Černá a bílá má zdůrazňovat kontrast mladí a stáří a květy znázorňují obnovu přírody a i lidí. Obnovu, kterou každý musí někdy projít, a posuďte sami, jestli je dobrá či nikoliv. Navíc mají ještě kouzlo věčného mládí, takže i když si je oblečou starší dámy, tak v nich budou vypadat jako mladé krasavice. Jejich cenu se mi zjistit nepodařilo, ale asi je to dobře. Takto se můžu kochat a snít, že si třeba jednou budu moci podobné šaty pořídit.





Šaty římské princezny


Tyto šaty byly kdysi dávno navrženy pro římskou princeznu. Ona ovšem již zemřela a šaty nechala vrátit do salónu. Šaty jsou z jemné látky, dovezeny z pobřeží Nilu, kde je připravily jemné ručky Egypťanek. Jsou opatřeny kouzlem štíhlosti (proto ty tmavší pásy okolo břicha). Barva se může změnit, dle požadavku kupující ženy. Šaty jsou určeny pro mladé, nezadané dívky, které touží po své životní lásce.












Doufám, že se Vám malá exkurze líbila a třeba se tam někdy potkáme…

S pozdravem z dálek Samantha Ulvenová