Jak šel čas s… Mrzimorským jezevčím řádem

Původně jsem sice zamýšlela napsat článek pouze o své nejoblíbenější kolejní odměně, ale vzhledem k tomu, že článek přímo vybízí k pokračování…

Rozhodla jsem se pokračovat odměnou, kterou také vlastním, tím se mi výběr sice moc nezúžil, ale nakonec je druhý díl této série věnován právě Mrzimorskému jezevčímu řádu. Já osobně si řádu vážím spíše jako ocenění než jako předmětu, jehož provedení je dle mého názoru trochu jednodušší (koule je koule).

Na rozdíl od koule, které se v průběhu let rozdávala za různé kolejní aktivity, Mrzimorský jezevčí řád se odjakživa uděluje pouze na konci školního roku; tuto výsadu má pouze kolejní ředitel. Dle mého názoru je toto ocenění těsně pod řádem Helgy z Mrzimoru, slouží pro studenty, kteří by si Helgu daný rok zasloužili (téměř) stejně jako onen vybraný jedinec. Navrhla ho ve svých začátcích Alanise Olien Harlin, bývalá mrzimorská prefektka, která se však sama tohoto řádu nikdy nedočkala. (Nutno ale zdůraznit, že Alanise rozhodně bez ocenění nezůstala, stala se laureátkou nejprestižnějšího Řádu Helgy z Mrzimoru za zimu 2010, pozn. Sophia)

Pátrání po držitelích a držitelkách řádu bylo o mnoho jednodušší než pátrání po Mrzimorské věštecké kouli. Tentokrát jako zdroj postačila „pouze“ vývěska.

Vůbec poprvé se řád v koleji objevil ve školním roce Léto 2009. Jeho prvními držitelkami se staly primuska Felicitas Frobisherová za aktivitu v koleji, Sophia Glis Glisová, u níž krom aktivního kolejního života madam Leti vyzdvihla také psaní do školních periodik, Iva WildDragon za všestrannou aktivitu v koleji a Oresta Vianueva, která se coby skvělá pokladnice podílela také na skvělé kolejní atmosféře.

Ani v následujícím školním roce (Zima 2010) se oceněním nešetřilo. Madam Leti tímto opět vyjádřila pochvalu a uznání několika studentům. V prvé řadě primusce Lucy Koralce za udržování atmosféry v koleji. Následovala Selena Enail Smithová, v té době největší mrzimorský bodohrotič a Christina von Luna za oživení společenského života v koleji. A nemůžeme nezmínit ani Sophii Glis Glisovou, která získala řád podruhé. Samozřejmě, že předmět nedostala znovu, namísto něj jí madam Leti věnovala unikátní brk z ptáka Moaan. Pokud tedy někdy zahlédnete Sophi se zvláštním žlutým brkem v ruce, víte už, jak k němu přišla.

V Létě 2010 se seznam obdarovaných trochu zúžil, o to více snad řád nabyl na prestižnosti. Madam Leti opět vyzdvihla nedocenitelnou práci kolejní kronikářky Sophii Glis Glisové, ta si na místo řádu vybrala jiný kolejní předmět, veřejně byl takto pochválen i Nicholas McElen především za práci na kolejních stránkách, za aktivitu v koleji jsem tehdy byla oceněna řádem i já…

Zima 2011 přinesla další držitele. Nikoho snad nepřekvapí Sophia Glis Glisová, řád obhájil i v té době kolejní pokladník Nicholas McElen, prefekt Paul Brewer a kapitánka Natalie Davis. U ní jen maličká poznámka, madam Leti tehdy prohlásila, že Natalie „řád obhájila“ - to by znamenalo, že ho dostala i v předešlém roce. Pro tuto příležitost jsem využila i kumbál a zjistila následující: Natalie Davis řád v létě 2010 nezískala, madam Leti jí „pouze“ vyjádřila pochvalu coby kapitánce za jeden vyhraný zápas (pozn. tehdy jsme začali vyhrávat nad Havraspárem) a výborné vedení žlutého famfrpálového týmu a věnovala ji nový Forcer 2006. Nutno ale dodat, že Natalie byla už v té době (konec zimy 2011) nezvěstná až nám jednoho dne zmizela úplně.

Na konci školního roku Léto 2011 se řád kupodivu nerozdával, s madam Leti jsme ale aktivním členům koleje rozdaly spoustu jiných kolejních odměn.

V Zimě 2012 se v tradici uvolil pokračovat nový kolejní ředitel Matthew Whitecrow. Rozhodl se tak ocenit aktivitu Ellky Willove a Safiry Jane Bardotové.

V Létě 2012 kolejní ředitel nevědomky přidělal práci kolejním kronikářům, když novou držitelku řádu vyhlásil pouze na závěrečném kolejním večírku. Šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem se dopátrala i poslední držitelky, je jí Samantha Ulvenová, řád jí byl předán jako poděkovaní za vynikající práci primusky.

V kumbálu tuto chvíli zůstává ještě šest Mrzimorských řádů, dějiny ale ukazují, že jich může být mnohem více, na kohopak asi čekají…?

Vicky Charmant