pátek 27. února 2009

Výsledky sútaže: Ako vyzerá Fúzik?


Konečné výsledky súťaže Ako vyzerá Fuzik?

Na prvom mieste skončila Bailla Peerlessová s počtom hlasov 19 (26%)
Na druhom mieste skončili až dve súťažiace a to:
Sophia Glis Glisová z počtom hlasov 16 (22)
Vendesousa Asio Otusová tiež 16 hlasov

Na tretom mieste skončila Alanise Olien Harlin z počtom hlasov 13 (18%)

Na štvrtom mieste skončil Nicholas McElen s počtom hlasov 4 (5%)

Na piatom mieste skončila Andrea Caruca s počtom hlasov 3 (4%)

Na poslednom mieste Christina von Luna s počtom hlasov 1 (1%)

Hlasovalo 72 študentov. Všetkým súťažiacim gratulujem! Pre prvé miesto je prichystaná odmena :-D

Módna šľachta – nováčikovia






Tak a je to tu! Dočkali ste sa módnej šľachty našich nováčikov. Vítam vás preto už pri druhej prehliadke našej koleje.

Keďže sú to ešte nováčikovia, dala som im viac času, aby si stihli zarobiť peniaze, zorientovať sa v móde na hrade. Myslím, že som spravila dobre a čas priniesol peknú úrodu. Veď posúdite za chvíľku sami. Vybrať piatich najlepšie oblečených nováčikov bolo ťažké, keďže každý sa snažil svojím spôsobom vyzerať čo najlepšie. Ale pozor! rozhodla som sa v tomto kole udeliť divokú kartu, takže dneska uvidíte dokopy piatich nováčikov + divokú kartu čo je ne tak celkom nováčik, ale je v prvom ročníku:-D. Uvidíte päť dievčat a jedného chlapca. Znova prevládla ženská časť koleje :-D ale ta prevažne aj kolej tvorí.

Dneska na prehliadke uvidíte: 1. Elis Jane Cullenovú

2. Baillu Peerlessovú

3. Williama Wickgeha

4. Alanise Olien Harlinovú

5. Christinu von Luna

a divoká karta 6.Ciratofka Rigmarole

Tak sa pohodlne usaďte a pozorujte prehliadku. Po vzhliadnutí modelov nezabudnite zahlasovať o najlepšie oblačeného nováčika.

pondělí 23. února 2009

Fotka Fouska - mimo soutěž


Jenom tak pro zajímavost :-)

Co dělá jezevec v zimě?



V mudlovské encyklopedii o savcích se můžete dočíst, že v zimě jezevec omezuje svou aktivitu, hodně spí a žije z tukové vrstvy, kterou si vytvořil na podzim. Do úplného zimního spánku se sníženou tělesnou teplotou však neupadá. Každopádně, jezevce v zimě jen těžko potkáte.

Ale já bych si dovolila s mudlovskou encyklopedií nesouhlasit. Jezevci si zimu parádně užívají a mám na to i důkaz. Jak jste si mohli všimnout, zima se letos konečně umoudřila a obdarovala nás pořádnou sněhovou peřinou. A takový sníh, ten láká k lyžování, bobování, sáňkování, koulovačkám a jiným zimním radovánkám. A tak jsem ani já neváhala, pořádně se oblékla, zabalila do šály, na hlavu si napařila čepici a vypravila jsem se se sáňkama na kopeček poblíž hradu.

Už když jsem ke kopci přicházela, zdálo se mi, že slyším funění a bručení. Bylo mi to divné, protože bych čekala, že uslyším spíš veselé hlasy a smích. Pak jsem si ale uvědomila, že jsem se sáňkovat vydala místo svačiny, takže všechna děcka jsou nejspíš ve Velké síni a plní si bříška dobrůtkami. Copak to může být? Přemýšlela jsem. Když jsem konečně dorazila na kopec, málem jsem se z něj skutálela dolů. Takové překvapení!
Nahoru do kopce si to funěl jezevec a táhl za sebou sáňky. Když dorazil nahoru, nasedl na sáňky a s veselým bručením se rozjel o sto šest z kopce dolů a smál se přitom pod vousiska. Teda tohle jsem nečekala. Dole sebral sáňky a znovu na kopec. Vůbec mu nevadilo, že jsem tam s ním.
Zamával na mě tlapkou a naznačoval, že si dáme závod. Tak proč ne, řekla jsem si. Prosáňkovali jsme spolu celé odpoledne. Darovala jsem mu svou černožlutou šálu, protože jsem si všimla, že se mu nelíbí, jak mu fouká na krk. Byl štěstím bez sebe a radostně funěl. Když se začalo stmívat, řekla jsem mu, že musím jít. Zamával mi tlapkou a naznačil, jestli zítra přijdu znovu. Slíbila jsem mu, že ano.

Takže až na kopci za bradavickým hradem uvidíte holku, co si na sáňkách dává závod s jezevcem v šále, jsme to my. Neváhejte a pojďte se k nám připojit.
A pokud si neumíte takového jezevce na sáňkách představit, tady máte jeho obrázek ;)

Vendesousa Asio Otusová

Ako vyzerá Fúzik?


Výsledky módnej šľachty


Ako dobre viete, počas siedmich dní ste vy čitatelia mali možnosť hlasovať v ankete kto je najlepšie oblečený z pätice Mrzimorských študentov – mazákov.

Výsledky sú nasledovné: Na prvom mieste sa umiestnila Felicitas Frobisherová s počtom hlasov 24 (32%). V tesnom závese za ňou skončila Ines Dolfin, ktorá získala 21 hlasov (28%). Počas celého hlasovania sme mali možnosť pozorovať vyrovnaný stav medzi prvým a druhým miestom. Na tretom mieste skončila Francisa Ela Ferdehandová s počtom hlasov 13 (17%). Na štvrtom mieste skončila Alienor Holubová s počtom hlasov 10 (13%). Na poslednom piatom mieste skončil náš jediný chlapčenský model dany Kiribatin s počtom hlasov 7 (9%). Spolu hlasovalo 73 ľudí.

Prvú Mrzimorskú módnu šľachtu máme za sebou a vy sa môžete tešiť na ďalšiu tentoraz nováčikovskú módnu šľachtu :-D.

Lucy Koralka

pondělí 16. února 2009

Nepochopení moderní umělci ve Velké síni

Ve Velké síni se malovalo. A proč jste si toho nevšimli? Řekněme, že se to panu školníkovi nelíbilo..
Náš neoficiální kolejní smíšek dostal ztřeštěný nápad - rozveselit naši VS. Samozřejmě já jsem musela hned souhlasit a tak jsem donesla mega velké kýbly barvy.

Modrou, žlutou, oranžovou, fialovou, červenou a zelenou...

Hned co jsem je donesla, šla jsem se převléct.
Po malé „roztržce“ s Baillou (barvu z vlasů jsem umývala hned potom v umyvadle) jsme mohli začít.
Samozřejmě Baillu napadlo vymalovat VS moderním uměním. Cákance, srdíčka, kolečka, ptáčci a otisky Baillina pozadí zdobily stěny. Já jsem malovala srdíčka (když byl ten Valentýn) a spolužákům jsem zpestřovala hábity.
Moc se jim to nelíbilo, ale umění má provokovat. Po chvilce mi Brian sebral štětec. Co mi zbylo - vzala jsem si nový...xD.
A protože Bailla taky zlobila, někdo na ni seslal kouzlo a skončila v mega velkém kýblu žluté barvy.
Co bych to byla za kamarádku...Běžela jsem jí pomoct, zakopla a letěla za ní. Nakonec jsme tam šoupli i Briana. Jsme aspoň správní Jezevci ;). (Jezevci mají ve zvyku skákat do kýblů s barvami? Zajímavé! Pozn. odp. red.)
Dostala jsem strach, že by to panu školníkovi mohlo vadit. Bailla mě uklidňovala, že to je druhá část malování - Uteč školníkovi. Ale nakonec se nekonala.
Zatímco jsme se čvachtali v barvě, ostatní dál malovali. Povedlo se. Velká síň se na nás jakoby usmívala moderním uměním. Ale jak už jsem psala. Panu školníkovi se nelíbilo a protože jsem donesla smývací barvy - bylo po kráse. Snad si to někdy zopakujem.
A jen tak mimochodem: myslím, že by Bailla mohla mít i oficiální funkci kolejního smíška ;).

Christina von Luna

Rozdvojená osobnost pana ředitele?

Je tomu již několik let, co jsem se stala svědkem velice zajímavé situace a ihned jsem ji sepsala a položila na stůl redakce kolejního časopisu. Co se ale nestalo? Pergamen beze stopy zmizel! Proto jsem se pomocí obraceče času nyní vrátila do minulosti a článek ze stolu zachránila, nyní ho předkládám. - vytřeští oči, když jí to dojde - Ten článek tenkrát šlohlo mé já z budoucnosti!


Náš milý pan ředitel má svůj klon! Jedná se o přesnou kopii jeho samého. Podařilo se mi to vypátrat, když jsem se místo vyučování plížila prostorami hradu. Proč jsem nebyla na hodině, to raději nebudu dále rozebírat, důležité je, že mě zaujal výklad linoucí se z pootevřených dveří jedné učebny. Nenápadně jsem nahlédla a co nespatřím? Za katedrou stojí pan ředitel a probírá danou látku o Bílé magii. To by nebylo nic neobvyklého. Ve třídě krom něj ale nikdo nebyl, a to doslovně! Jeho jediným posluchačem pilně si zapisujícím na pergamen sedícím v první lavici byl pan ředitel! Že jsem se zbláznila a mate mě zrak? To jsem si také myslela, proto jsem tu scénu vyfotila a pořízený snímek přikládám. Byla jsem velice překvapena, když jsem se na fotografii podívala a tam skutečně vše bylo.



Rozhodla jsem se za panem ředitelem zajít a položit mu pro náš plátek několik otázek.

1. Baví Vás více předmět vyučovat nebo studovat?

Těžko říci, oboje má něco do sebe. Jako student jsem velice nadšen, neboť znám odpovědi na každou otázku, již si z profesorské pozice položím, je to opravdu dobrý pocit a myslím, že až dostuduji, tak to dotáhnu daleko.Jako profesor jsem pak nesmírně potěšen znalostmi a zájmem svého studenta a to dokonce i tehdy, pokud položím nějakou zákeřnější otázku.

2. Co si myslíte, že dostanete za známku?

Nepředbíhejme událostem, ještě bych si to mohl pokazit.

3. Jak se hodnotíte jako student z profesorského hlediska a co si plánujete dát za známku?
Nadaný, se zápalem pro věc, hloubavě založený se zajímavými znalostmi, ovšem nosí do hodiny zvířectvo, mhouřím oko jedině kvůli tomu, že to je kachnička. Se známkou ještě nepředbíhejme.

4. Je náročné být současně vyučujícím i studentem?
Nesmírně, kouzelník si musí dát dobrý pozor, aby si někde nepřihoršil nebo stihl začátek hodiny.

5. Nesnažíte si zadávat jednodušší domácí úkoly?
Neřekl bych, ne všechny úkoly jsou sice odpovídajícně dlouhé, zato jsou však náročné na řešení ne vždy triviálních problémů, k jejichž vyřešení je potřeba velká dávka vhledu.


6. Doporučoval byste profesorům, aby si vyzkoušeli svůj předmět ze studentských lavic?
Nu, ano i ne, ovšem technicky to je bezpředmětné, neboť škola vlastní jen jediný exemplář obraceče času a ten bezpodmínečně potřebuji ke svým výzkumům, mimochodem nevíte, kolik je hodin? a doufám, že je včera - nebo už je zítra? um, omluvte mě...



Takže to nebyl klon, ale realita dvou časových rovin. Každopádně pan ředitel vypadal poněkud zmateně, když odcházel. Snad to nebude mít trvalé následky. Rozhodně však musí být celý výzkum obraceče času ohromně zajímavý. To je z mé reportáže vše.

Iva WildDragon

neděle 15. února 2009

Mrzimorská módna šľachta







Tak konečne! Aj Mrzimor sa dočkal svojej Módnej šľachty. Väčšiu časť koleje tvoria práve dievčatá, ktoré ako všetci vieme ,sa rady parádia ( ja tiež :-D). Vyberala som v dvoch kategóriách: 1. Nováčik a 2. mazák . Z každej kategórie po piatich zástupcoch, ktorí mi padli do oka. Áno to je ono, vyzerá dobre, originálne. Vybrať z takého množstva bolo ťažké. Nezabudnite módna šľachta sa bude opakovať každý mesiac. Tak sa pohodlne usaďte a pozorujte estetické cítenie v žltej koleji.

1. Ako prvý na scénu prichádza náš chlapčenský elegán Dany Kirbatin. Na tvári má kolejnú masku, ktorá dodáva jeho outfitu šmrnc. Nezabudnite si všimnúť jeho topánky: kocúrove čižmy. +potlesk+

2. A už nám prichádza Francisca. Všetci si dobre všimnite, že Francisca je zladená do žlto- čiernych farieb. Žltá farba je dobre pristane +smiech + :D. Svoj model doplnila žltým denníkom a vešteckou guľou. +potlesk+

3. A prichádza nám ďalšia slečna Alienor Holúbová. Znova máte možnosť vidieť na tvári elegantnú jezevčí masku. Alienor skombinovala sukňu lesných víl s tričkom Barvy podzimu. Jej model je výrazný, nápaditý a veselý. Čerešničkou na torte je jej náhrdelník Krevní pouto. +potlesk+

4. Na scénu prichádza naša žltá primuska Felicitas Frobisherová. V kombinácií bielo – čierna jej to veľmi pristane . Práve táto kombinácia farieb je v kurze tak prečo si nezaobstarať aspoň jeden kúsok. Jej model je veľmi elegantný. Nie je preplácaný, pôsobí vzdušne a prakticky. Vidno, že naša primuska je pripravená kedykoľvek rokovať :D +potlesk+

5.Ako posledná na scénu prichádza Ines Dolfin. Ines ma na sebe oblečené spoločenské šaty. Krásne zelené šaty jej pristanú. Chválim jej kombináciu šiat s bielymi rukavičkami. Pôsobí to vznešene a jemno. Tak isto maska, ktorú ma na tvári dodáva jej zovňajšku zaujímavý výraz. Dobrá voľba bol aj výber modrých náušníc, ktoré pristanú k jej modrým očiam. +potlesk+

Dnešnú prehliadku máme už za sebou. V ďalšom vydaní sa môžete tešiť na módnu šľachtu našich nováčikov.

Lucy Koralka


sobota 14. února 2009

Žluté studentky se Lesa nebojí

Epická báseň od Sophie


Výpravu do lesa šest žlutých děvčat podniklo,
pátku třináctého žádné z nich se neleklo.
Pod vedením slečny Majdule Hafily
nebojí se, že by se snad v lese ztratily.
“Nemůže nás něco doufám sežrat?“ ptám se průvodkyně,
„Samozřejmě může,“ s úsměvem mi kyne.

Alienor, Bailla, Clemmie,
Iva, Lucy - a já, Sophie.
Kolej vyslala nás dneska s posláním,
vzrušení se těžko ubráním.
Kůru nejvyššího z lesa stromu
máme dneska večer přinést domů.

(Profesorku Zirkon máme totiž zachránit,
ženskou podobu zpět pomoct navrátit,
vinou nehody totiž madam Consuela
zakleta je do mužského těla.
Pokud se nám tato mise podaří,
záchranný si lektvar madam uvaří.)

Madam Hafilu pořádně dohřály
dívky, co ji profesorkou nazvaly -
profesorka v kabinetu spřádá teorie,
madam ale s lesem dýchá, žije,
titul průvodkyně, ten jí náleží,
tedy si to pamatujte, mládeži!

Madam Majdule i testrály má pod palcem,
jenom zahvízdá a už jich stádo letí sem,
kdo nesetkal se ještě se smrtí,
slyší jenom pleskot perutí,
hmatám do prázdna a hledám čumák, hřívu,
stejný problém čeká taky Ivu.

Bailla, Clemmie i Lucy dávno sedí,
ostatní tři do prázdna však hledí.
Za pomoci madam Majdule Hafily
zvládneme to ale za chvíli,
tu neviditelnou šíji opatrně popadnu,
testrál stoupá do výšky, snad nespadnu.

Z testrálova kostnatého hřbetu
shlížím z výše na les v letu,
jednorožce dole marně hledám,
otlačeným zadkem poposedám.
Polštářové kouzlo by tu neškodilo,
to by testrála však nejspíš urazilo.

Myslela jsem, že se jako koně pasou,
když jsem ale zhlédla, jak trhají maso,
které měla pro ně madam v pytli,
nechtěla bych, aby mě tak chytli.
Se vší úctou hladím záda testrála,
raději bych snad už přistála.

Zem je zem, i když je to nádhera,
zeleň lesa všude kolem za šera.
Půlhodina letu a už zdálky vidíme svůj cíl:
Máme za sebou už pětadvacet mil,
vysokých stromů hlouček vprostřed mýtiny
viditelně převyšuje jeden jediný.


„Že vám kůru poskytnu, jsem sice slíbila,“
napíná nás stále madam Hafila,
“Tak jednoduché to ale nebudete mít,
nejmíň z výšky dvacet metrů smíte kůru vzít.
Hlavy dohromady musíte teď všechny dát,
pouze společně to dokážete udělat.

Lucy uctivo sa k stromu prihovára,
na mě otočí se jenom: „Čo to táraš?“
když se divím, jak se stromem plynně konverzuje.
“Toto predsa umí každý,“ vysvětluje.
Dokonce i Bailla prvňačka se na mě uculuje,
“Mluvíš jako mudla,“ neuctivě komentuje.

Sova přinesla mi reklamaci, v paměti mám díru
Musím vyprávění uvést v pravou míru:
Nebola to Lucy, to Alienor, řeči stromů znalá
Nejvyšší strom lesa objímala.
„Prosím, ó velevážený strome, dovolíš nám odnést
kus tvé kůry?“ - otáže se a čeká na odpověď.

Bailla předvádí, jak přes pět metrů vyskočí,
madam Hafilu však její smělost vytočí.
Že je Bailla tolik akční se nám velmi líbí,
úcta k autoritě jí však trochu chybí,
že vše sama zvládne kapku machruje,
slečna průvodkyně ji však varuje.


Doufáme, že může pomoct Iva,
ta se ale na své pravé křídlo smutně dívá.
Pochroumala si ho, ač je napůl dráček,
Asi bude potřebovat fáček.
„Co kdybychom Wingardium Leviosa použily?“
pochvaly se Iva ihned dočká od Hafily.

„Vytáhnout hůlky, připravit a počkat na TŘI,“
poslechneme všechny, jak se patří.
Bailla stojí, nachystána k levitaci,
slečna průvodkyně rázně řídí akci.
„Wingardium Leviosa!“ zazní šestihlasně,
Baillu cosi nadzvedne a už se vznáší krásně.

Cítíme, jak skrz nás proudí mocná síla lesa,
Bailla stoupá lehce skoro na nebesa,
zachytí se větví, my hledíme vzhůru,
Bailla políbí strom a nožem řeže kůru,
“Odpusť, strome,“ ještě ho poprosí,
svým úlovkem se záhy z výšky honosí.

Skočit jen tak dolů madam Baille přísně zakáže,
přestože ta tvrdí, že to dokáže.
Tentokrát už bez pomoci síly lesa
Bailla pomaličku dolů s naším kouzlem klesá,
potom nám ale v hůlkách nějak cukne
a Bailla ze tří metrů na zem žuchne.

Hned ale vyskočí a tvrdí, že je v pohodě,
běžně po stromech prý skáče v přírodě.
“Musíš na ošetrovňu,“ prefektka Lucy zavelí,
madam Majdule nás čokoládou podělí.
Přichází čas do hradu se vrátit,
můžeme si cestu trošku zkrátit.

Madam vytáhla z pytle od piškotů dózu,
zavelela: "Zaujměte kolem piksly pózu!"
Plechovka nás zpátky na kraj lesa přenesla,
při dopadu na zem žádná nehlesla,
kotrmelec a už jsme zase na nohou
na ošetřovně nám jistě pomohou.

Drahocenná kůra v tašce jezevčí
u prefektky Lucy bude v bezpečí.
Hlavně, že jsme získaly tu kůru,
nemyslíme na šrámy ni na frakturu.
S vděčností a díky se s průvodkyní loučíme,
šťastně naše dobrodružství končíme.

Výprava do Zapovězeného lesa


Exkluzivní reportáž Bailly Peerlesnové, odvážné studentky 1. ročníku Mrzimoru

Jak již možná někteří víte, včera (13.2.2009) se konala kolejní výprava do temného lesa…
Nekonala se samozřejmě jen tak, pro srandu králíkům - jak by řekli mudlové … Tato výprava se konala na přání naší milé profesorky (nebo snad profesora ?) Consuely Zirkon, která se stala vlivem nehody s lektvarem mužem (pokud nevíte, čtěte níže - článek Jak se madam v muže proměnila).

Zájem o účast na této výpravě byl veliký, ovšem počet míst omezen a tak byli vzati na milost jen opravdu ti nejrychlejší…
Nakonec, jak se ukázalo, jsou dívky opravdu rychlejší a tak vznikl tým v tomto složení :

Clemmie Conwillová
Sophia Glis Glisová
Alienor Holubová
Lucy Koralka
(naše prefektka)
Iva WildDragon
A já (Bailla Peerlesnová)

Po menších problémech s hodinkami pár studentek jsme se mohly vydat na cestu…
Madam Majdule Hafila nám dala typickou otázku: „Viděly jste už něčí smrt ?“
Tato otázka byla položena z jednoduchého důvodu:
Potřebujeme kůru z nejvyššího stromu v lese, a ten je daleko… Cesta pěšky by nám trvala celý den, proto jsme letěli na trestálech…( já myslela, že letíme na TESTRÁLECH, madam i ty jim ale říkáte TRESTÁLOVÉ, tak nevím, pozn. Sophia Glis Glisová, odpovědná redaktorka)

Cesta byla (no jak pro koho) poměrně snadná, trvala jen půl hodiny, i když pravda, pro některé z nás byla poněkud hmm, no, řekněme náročná, jelikož trestály vnímaly jako neviditelné masožravé potvory… No, tak se posuneme, ne ?

Při doletu na místo nastal další problém, a to, jak se dostat nahoru, jelikož je nutné získat kůru alespoň z 20 metrů , tudíž potřebujeme dvě věci :
1. Nápad, jak se nahoru dostat
2. Šílence, který se obětuje…

No, po menších (hmm, buďte rádi že neznáte opravdový význam slova menší ) dohadech s madam Hafilou, jako že to udělám já, a zvládnu tam vylézt bez jakékoli pomoci, padl konečný verdikt. Holky mě vyzvednou kouzlem Wingardium Leviosa, já vyříznu kůru a nechám se snést zase dolů… No, nejdříve jsem hrála uraženou, že bych to zvládla i bez kouzel, ale pak jsem kývla…

Cesta nahoru byla v klidu, ani jsem nečekala že to půjde tak snadno, čekala jsem krkolomné zdolávání větví, ale síly lesa nám pomohly… No, dejme tomu, že získat kůru bylo taky snadné, i když nebylo to jako krájet máslo… tuhá a hrubá kůra dá zabrat i tomu nejnabroušenějšímu nožíku… No, ale cesta dolů, to už opravdu krkolomné bylo… Prý to půjde snáze, a tak holkám dole síly lesa nepomůžou… No, nakonec jsem spadla z třímetrové výšky a holky byly vysílené jako po maratónu… Řekla bych, že z našeho týmu mi bylo nejlíp… A hned že musím na ošetřovnu, jako kdybych slítla ze tří metrů… No, dejme tomu =)…

Máme kůru, všechny jsme živé, tak půjdeme? Poslední rozloučení se stromem a šup ven z lesa… Teleportovaly jsme se dózou na suchary =D… A už jsme na kraji lesa… Jdeme na ošetřovnu, já pak do postele, některé ještě do kolejky … Tak! A je po všem… Nemám ráda loučení, takže třeba příště a… S hůlkou ;)…

Pro Prozatimní Žlutý Trimeles přímo z lesa Bailla Peerlesnová

pátek 13. února 2009

Fouskův nový obleček!


Konkurs na Kolejního chovatele ještě neproběhl, ale Lucy Koralka už má zdatnou konkurentku v péči o našeho krysáčka Fouska – Ivu WildDragon. Ta taky musí být všude!
Iva vlastnoručně upletla Fouskovi slušivý svetřík v kolejních barvách, a to dokonce s dírkou na ocásek!


(11.02.) Lucy Koralka > - podíde k Fúzikovi, pohladká ho a obviaže mu okolo krku šálu vo farbách žlto-čierna, aby mu nebola zima - :-D


(11.02.) Fousek se pokouší kousat šálu, co má kolem krku.


(11.02.) Sophia Glis Glisová > - vejde a kontroluje, jak se daří Fouskovi - Jejda, aby ses nám s tou šálou neuškrtil! Nebo neudusil! To se mi nějak nezdá! - raději mu šálu odváže a ozdobí s ní Fouskovu klec - uváže ji na mašličku na vrch klece, kam krysa nedosáhne -


(11.02.) Iva WildDragon > - Prohlédne si pořádně Fouska, přeměřuje metrem, zapisuje na pergamen, usedne do křesla a vytáhne pletení - Tak Fousku, těš se na zimní obleček :))


(12.02.) Iva WildDragon > - Probudí se a překvapeně kouká na popletený pletený svetr, nad kterým musela včera usnout - Jej, tady to bude chtít vypárat, hem, to abych začala téměř znova.... - dá se do vyplétání - Tak Fousku, na ten obleček si ještě chvilku počkáš - zápasí s jehlicemi -
(12.02.) Iva WildDragon > - Stále plete, zřejmě nad tím dnes zase zaspí - No ale už to začíná vypadat slibně, co ty na to Fousku? - Pozvedne svůj výtvor aby na něj krysáček viděl. Na svetříku už jdou rozeznat otvory pro zadní nožky a ocásek. - Budeš fešák! - usměje se a pokračuje v pletení -
(13.02.) Iva WildDragon > - Odhodí jehlice a přiběhne k Fouskovi - Fousku, už hotovo! - Souká ho do oblečku - Ukaž se, jaký jsi fešák! :)) a je očarovaný, že mění výhřevnost dle okolní teploty.


čtvrtek 12. února 2009

Jak se madam v muže proměnila



Iva WildDragon exkluzivně pro Prozatímní Žlutý Trimeles!

Rozhovor s účastnicí podivuhodné události přináší Sophia Glis Glisová.

Jak už všichni víme, namísto paní profesorky Consuely Zirkon máme nyní pana profesora Consuela Zirkon. Po neopatrné manipulaci s nebezpečným lektvarem, jenž působí změnu pohlaví, zůstala madam Consí uvězněna v mužském těle.


„Všechno by dopadlo skvěle, ale bohužel při nehodě jedné nejmenované studentky se lektvar rozstříkl na všechny strany. Zasáhl jak mě, tak i studentku, kterou jsem posledním zbytkem lektvaru stihla vrátit do původního stavu, ovšem já už takové štěstí neměla,“ prohlašuje paní (nebo spíše pan) Consuela.


Bohužel, já sama jsem svědkem této jistě pozoruhodné události nebyla – no je to k vzteku, člověk jednou nezajde do Velké síně, a přijde o takový zážitek. O proměně madam v muže jsem se, stejně jako řada spolužáků, dověděla až druhý den, když se na nástěnce soutěží objevil pergamen s velkým nápisem POMOC!


Během vzrušené diskuse o magické nehodě prof. Zirkon a o nové soutěži pro koleje, která se ihned rozpoutala v mrzimorské společenské místnosti, padla také jedna věta, která tehdy nějak zapadla bez povšimnutí…

(29.01. Iva WildDragon > Heh, ta nejmenovaná studentka jsem, prosím pěkně, já O:) Ale byla to skutečně nehoda! :D

Až po řadě dnů mi došlo, co to vlastně Iva tenkrát řekla! A tak jsem za ní okamžitě běžela.

Ahoj Ivo, zmínila ses, žes to byla Ty, ta nejmenovaná studentka zúčastněná při nehodě, která poznamenala profesorku Zirkon. Nějak se na to zapomnělo, ale já bych Tě ráda požádala, mohla bys pro Trimela podrobněji vylíčit, jak to tehdy bylo, co se přesně stalo, co jsi cítila? Ty jsi tedy byla také proměněná v muže? Jaké to bylo? Nemáš náhodou nějakou fotku z té události?

To tak jednoho krásného zimního dne přiběhla madam profesorka Consuela Zirkon do Velké síně a hledala svůj plášť. Visel na věšáku u krbu, na což jsem ji upozornila, jelikož jsem seděla hned vedle v pohodlném křesle.


V tu chvíli jsme si také všichni přítomní povšimli, že madam svírá v rukou pohár s prapodivným obsahem. Ochotně nám pověděla, že se jí podařilo po úmorné dřině namíchat úžasný lektvar, jehož účinky by si velice ráda někde vyzkoušela. Tou dobou po síni pobíhal také domácí skřítek. Jak nyní jistě už tušíte, madam Consí ihned zajiskřilo v očích při pohledu na něj.


Chytla ho a s pomocí několika studentek přidržovala u země, přičemž jedna studentka držela ruce, druhá nohy a nebohý skřítek se zmítal, nic však naplat. Madam nad něj nahnula pohár, no já raději rychle odlétla na druhou stranu síně, kdo ví, co to udělá, žejo.


Několik kapek dopadlo na skřítka a ten najednou sebou začal nekontrolovatelně házet, oči mu lezly z důlků, pot se valil proudem. Zrudl, zbledl a.... ze skřítka se stala skřítčice! Madam Consí se spokojeně pousmála, my ostatní nevěřícně zírali.


„S tím byste mohla vydělat majlant, madam!“ bylo první, co ze mě vypadlo. „Kolik lidí podstupuje složité operace, no tento lektvar je hotový zlatý důl.“
Madam profesorka se spokojeně usmívala.


„Jistě bude docela vhodný pro mou výuku,“ rozšířil se její úsměv. „Takto i pánové budou moci lépe pochopit Magii krásy, na kterou zatím chodila převaha děvčat.“
Pak ale její úsměv zmizel a nahradilo ho znechucení. „Přestaneš se osahávat?“ křikla na skřítčici, která zatím prováděla průzkum své blůzky. Na chvíli přestala, namísto toho začala poskakovat radostí. „Už se nemůžu dočkat, až nachytám své přátele!“ povykovala skřítčice, co ještě před chvílí byla skřítkem.


To už bylo moc i na ostatní. Jedna ze studentek s odznáčkem vykopla zlobivou skřítku do Hanibalova jezera. Připomínám nyní, že se tak stalo za kruté vlády zimy. To jsme tak přeci nemohli nechat! Vylétla jsem proto oknem a za chvíli se vrátila s kostkou ledu v pařátech.

Počkej, Ivo, jak vylétla a v pařátech? Ty jsi snad ptačí zvěromág?

Ne, zvěromág nejsem, tím bych se v budoucnu chtěla stát. Ale narodila jsem se jakožto půldrak. Jsem člověk s plazími zornicemi, ostrými zuby, křídly, ocáskem a spáry místo nohou. :)

Aha! Tak je to tedy! A víš, že jsem si toho ani nevšimla? (pozorně si spolužačku prohlížím, v těch bílých teniskách to vážně není poznat, že má pařáty místo nohou, a křídla se skrývají pod záplavou dlouhých hustých vlasů – Iva prostě nechce na sebe zbytečně upoutávat pozornost okolí)
A jak to bylo dál?


Upustila jsem ji na zem, kde ihned madam Consuela pohotově vytáhla hůlku a seslala na skřítčí slečnu ohřívací kouzlo.


Co se však nestalo? Nějakým nedopatřením namísto ohřevu skřítka chytla plamenem! Vzala jsem proto první nádobku s tekutinou a chrstla ji na skřítčí pochodeň. Oheň se zasyčením zmizel. Ve stejnou chvíli se ozval zvuk dopadnuvšího poháru na kamennou podlahu. To jak mi vypadl z ruky, když jsem si uvědomila, co za vodu jsem to k hašení použila.
Skřítčice padla na podlahu ihned. Madam Consuela s překvapením na sobě zpozorovala několik kapek a ohromeně v křečích padla k zemi.

Jediná kapička dotkla se mého prstu, než jsem pohár upustila. S otevřenou pusou dokořán a vytřeštěnýma očima jsem ji nyní zpozorovala.

Vlna horkosti mě zaplavila. Začalo mi hučet v hlavě a zrak se zahleděl někam do neproniknutelné tmy. Padla jsem na kolena. Otřásla mnou zimnice a povalila na podlahu. Nějakou dobu jsem zmítána třesem bezvládně ležela. Třes pomalu ustal, horkost pominula a... nevěřícně jsem se na sebe koukla, heh, to oblečení je nějaké těsné! A jé, já jsem kluk! Co teď, co jen budu dělat?
Skřítek sebou zmítá na podlaze, neustále se mění na skřítka, skřítku, skřítka, skřítku... madam, ehem mistr Consuela už přichází k sobě. Dívám se na pohár. Je zcela prázdný.

„Hmm, pane profesore, máte někde recept?“
„A...ano mám, v plášti,“ vzpamatoval se sličný mladík a pomalu se belhal na nohy. Trošku zděšen, vytáhl zrcátko. „Wow!“ zálibně se na sebe zahleděl.
„Hmm, možná, že na tom skřítkovi ještě něco zbylo!“ napadlo mě náhle.

„Ano, zkuste to,“ usmál se na mě profesor, až mi zahořely tváře. Odvrátil svůj pohled na okamžik od zrcátka, přesto se neubránil osahávat si mohutné svaly. Přešla jsem k třesoucímu se skřítkovi, stále měnícímu podoby a skutečně jsem spatřila malou kalužku lektvaru. Dotkla jsem se ho a... opět jsem padla k zemi zmítána proměnou.


Když jsem se vzpamatovala, skřítek už byl také v klidu a jeho podoba se k jeho nelibosti ustálila na verzi skřítek - on. Zato, když jsem se podívala na Consuelu, stále to byl ten úžasně krásný profesor!


„Bohužel,“ to slovo neznělo vůbec přesvědčivě, bylo řečeno docela zvesela, „na skřítkovi bylo lektvaru již jen na jednu proměnu. Tudíž, budu muset sehnat přísady na nový lektvar.“ vysvětlil profesor. „Nu ale,“ dodal zahleděn do zrcátka, „jakožto reklama pro mé předměty je to vynikající, ne?“ mrkl na mě a zářivě se usmál.

„To...to j..j..jistě...ano!“ vykoktala jsem a s ohromným ruměncem na tvářích rychle vystřelila z Velké síně.

Ty, Ivo, že ty ses nám do pana profesora zamilovala? Vím, že jsi se přihlásila na záchrannou výpravu do Zapovězeného lesa, kde máme sehnat přísadu do lektvaru na pomoc prof. Zirkon – ale nedala ty bys nakonec přednost tomu, aby madam zůstala v podobě tohoto sličného mladíka? Nechceš třeba náhodou zabránit ostatním, aby tu „kůru z nejvyššího stromu v lese“ získali a přinesli?

„Heh,“ zčervená Iva. „No, nemůžu říct, že by mě to nenapadlo....ale ne, opravdu chci madam profesorce pomoci!“ řekne docela přesvědčivě, ale jestli o tom přesvědčuje okolí či sebe, to už je ve hvězdách. :D

sobota 7. února 2009

Krysa!

Kromě našich milých nováčků si v Mrzimoru hýčkáme ještě jednoho mazlíčka, a sice krysu jménem Fousek alias Fúzik.
Byla chycena 29.1. ve Velké síni a má posloužit velké věci!

V kolejní místnosti krysičku vykrmujeme zrním, cereálními tyčinkami, jablíčky a jinými pamlsky, děvčata Fouskovi dokonce nosí na hraní plyšáky a čtou mu speciální pohádky pro hlodavce. Jedině psychicky labilní a zirpoidní student Abrielan Zirp kryse vyhrožoval zabitím, ale později se ukázalo, že patrně takto poctivě plní svoji úlohu zlobivého žlutého studenta. Na doporučení kolejní ředitelky madam Leti přislíbil zaměřit své zlobení na jiné cíle.

A cože to tedy máme v plánu? 28. ledna se na nástěnce soutěží objevila zoufalá prosba o pomoc od paní profesorky(nebo pana profesora?) Consuely Zirkon, která vinou nehody při svém nebezpečném experimentování zůstala strašlivým kouzlem přeměněna na muže.
Pomoci jí může pouze speciální lektvar, no a se sháněním potřebných ingrediencí mají p.p. Zirkon pomoci jednotlivé koleje.
Mrzimor má za úkol opatřit: Peří z polštáře zlobivého žlutého studenta, kůru z největšího stromu v lese, no a také drápek krysy, nacpané obilím. Takže proto máme našeho Fouska! A také nás čeká dobrodružná výprava do lesa.
A kdo chce vědět ještě více, viz nástěnka soutěží, heslo Pomoc!

pátek 6. února 2009

Perličky

A je tu znova ďalšia séria perličiek z prostredia VS alebo letného kempu :-D

Prajem vám príjemné chvíle pri čítaní a dúfam, že vám zlepšia náladu na celý deň.


ech.. scéna sa odohráva vo VS potom čo som sa rozhodla hrať na sovu :D a to malo svoju odozvu

Lucy Koralka > huuuu :-D

Lucy Koralka > - tvari sa, že je sova -
Amon Revan Travt > - bere svou P-90, dvojici microsgmek, dva desert eagly, brokovnici SPAS a opasek s granáty a chystá se na sovu :D –

Lucy Koralka > hafff - radšej sa začne tvariť, že je pes - :P

Amon Revan Travt > cože? nějakej cizí vořech schovávající se za mé štěně?! - natáhne P-90ku a snaží se zamířit :D –

Lucy Koralka > - ako poslušný psíček sa priplazí k p.p Amonovi a vezme mu z rúk P-90ku a zahrabe na dvore - :D


Abri mele z posledného :D

Ginevra de Naga >Zirp smrdííí - ozvalo se tiše a hned potom hlasitě od nikud - Fleký od citrooonu :D

Abrielan Zirp > Facka poprvé. - Vlepí si facku. - Uáá, měl bych si dát na chvilku pauzu. - Sebere se a odejde si odpočinou ke kávičce do kolejní místnosti. –


Výroky p.p Sabriel Werewolfovej

Sabríel Werewolfová > sl.Roxy já taky nemuzu za to,ze jste hyperaktivní brzda :D

Sabríel Werewolfová > Adélko mno prej jsem chlap :D :D so why not :D


Rozhovor medzi profesormi :-D

Veldrin Midgard > http:// [link] dejte hlas dívce 11 děkuji

Veldrin Midgard > co by ste odpověděli na takovou zprávu??? :)

John Werewolf > Veldrine, asi, že hlasovani už je ukončeno=D



Ginevra a Ignacius sa snažia definovať chlapcov :D

Ginevra Anne Linew > =D kluci =D co dodat? =D

Ignacius Horak > dokonalý úzasný sexy krasavci ?:D

Ginevra Anne Linew > Igni, no tohle bych zrovna nepoužila =D

Ignacius Horak > gin ješítní nabubřelí sexy krasavci ?:D
Ginevra Anne Linew > Igni, nn, spíš ješitní, nabubřelí, .... =D
Ignacius Horak > gin já vim ale hodně odobně :D


Iné perličky :P

Aileen Brokenheart> Felisko, samozřejmě xD já mám vždycky pravduu xD a pokud ne, má jí ZirP... x

Claire Magic > žlutá kostka ledu, která se nechce rozmrazit ( akože Nich :-D) XD

Felicitas Frobisherová > fuj, to musí být hnusný - žlutá kostka ledu" XD


Perlička z letného kempu :D
debatní kroužek (Claire, Nich, linssi a aileen) a pride k nim Filius Orionis

debatní kroužek > co chceš?
Filius Orionis > dělám pobertův plánek
aileen > a budeš ho taky aktualizovat?

Deep: Moje začátky v Bradavicích

Den před posláním sov jedincům, kteří dávali žádost o registraci, jsem si myslel, že se nikdy nemůžu dostat na školu čar a kouzel v Bradavicích, protože jsem jedináček z mudlovské rodiny.
Den, kdy měly sovy roznášet dopisy o přijetí a nepřijetí, mi začalo být úzko, a tak jsem si sednul doma k topení, kde jsem čekal, než mi začne klepat na okno sova.Po pár minutách čekání jsem se skulil do klubíčka a usnul jsem jako dudek. Přesně v 22:21, takhle pozdě večer jsem se vzbudil a za zavřeným oknem lítala sova. Pošta z Bradavického hradu ležela na parapetu a já s úzkostí jsem ji otevřel a dozvěděl jsem se, že jsem byl přijat. Okamžitě jsem si sbalil věci a dospal jsem noc.
Ráno, jak jsem vstal, tak jsem se vydal na nástupiště do Bradavic, už na kouzelnickém nástupišti to vypadalo velmi hezky, krásné zděné tunely.
Vlak do Bradavic vyjel přesně v 11:00, z vlaku jsem se koukal po okolí a bylo velmi nádherné, krásně zelené louky, lesy byli krásně tvořené a cesty byly velmi udržované.
Dorazili jsme na školu čar a kouzel, kde hned druhý den jsem se zúčastnil zařazování do kolejí, sice za dveřmi hradu, když mě nechtěli pustit dovnitř kvůli kapacitě míst, ale byl jsem velmi moc spokojený, že jsem se dostal do Mrzimoru, koleje žlutých jezevců a velmi skvělých lidí.
V Mrzimoru, kde je mnoho super lidí velmi chytrých, bystrých a taky srandovních, jsem očekával, že budu mít nový domov.
Po rozřazování mě konečně pustili dovnitř a hned jsem se rozeběhl za prefektem do kolejní místnosti, kde byly vyvěšeny vlajky s jezevcem a obrazy. Taky mě v kolejní místnosti zaujal krb, kde plamínek hořel neustále. V kolejní místnosti bylo mnoho nástěnek, například o bodování, tresty žáků, důležité info a taky zastoupení koleje. Hned jsem tam seděl a poslouchal instrukce a rady prefektů a starších lidí kolem mě. Potom jsme dostali volno po celém hradu, který není zrovna malý. Hned jsem se byl podívat do svého pokoje, kde jsem měl skříň na prádlo, postel, psací stolek a všechny potřebné věci nutné k údržbě pořádku, bylo to tu mnohem luxusnější než doma u mudlovské rodiny.
Vyšel jsem z pokoje, kde jsem měl vyskládané věci v komínkách, na chodbu, kde bylo nejmíň 500 obrazů, které na mě pořád něco žvachtaly - bylo to úžasný, velmi kouzelnické dojmy jsem měl, když na mě obraz mluví.
Došel jsem na konec chodby a vešel jsem na ošetřovnu, ta se mi moc nelíbila, nechtěl bych, abych tam skončil, ale nepřál jsem to ani nikomu jinému.
Potom jsem vyrazil do největší místnosti na škole, a to byla Velká síň. Vešel jsem dovnitř. Bylo tu velmi živo, kolejní duchové lítali nad stoly kolejí, to bylo úžasný, myslel jsem si, že jsem v sedmým nebi, oči se mi rozzářily, div jsem nebrečel.
Chvilku jsem si tam poklábosil a koukal na skvělý oblečení, co mají bohatší lidé, než jsem já. Taky zde bylo velké množství obrazů a kantoři, kteří byli velmi kouzelnického vzhledu...někteří měli na pohled zlé tváře a někteří se usmívali.
Poté jsem se šel podívat na Letovou plochu v Prasinkách a na krámy, co tam byly. Prolezl jsem všechno, co jsem stačil, ale nejvíc mě zaujala letecká plocha. Hned jsem si u půjčovny půjčil zadarmo koště a lítal jsem na něm až skoro do večera.
Večer jsem si prohlídnul naposled pohyblivé schody a koupelnu na pokoji,
kde od teď budu bydlet.
Ulehl jsem a koukal jsem z okna na hvězdy a úžasné famfrpálové hřiště. Můj sen, který jsem si uvědomoval ráno, byl o tom, jak je tahle škola úžasná a že budu nejlepší odrážeč v koleji....Taky jsem si ráno říkal, že je to tu lepší než doma u mudlů. Kamarády jsem zatím moc nepoznal, tak doufám, že se tu taky seznámím. Jinak je to tu prostě celý super, doufám, že bude více srandy než v mudlovském světě.
Na závěr: moje dojmy jsou kouzelnické, extrémně uspokojující, rozzařující můj úsměv a taky přátelské.

Seznamte se s našimi nováčky

V úterý 4. února 2009 jsem oslovila několik budoucích prvňáčků, které jsem ten den potkala ve škole, abych se jich zeptala na jejich první dojmy v Bradavicích a hlavně v mrzimorské koleji. Rozeslala jsem jim tento dopis:

Ahoj (Gabriello, Cassandro, Mafaldo, Alanise, Morne, Deepe),

srdečný žlutý pozdrav! Jmenuji se Sophia Glis Glisová a mám za sebou první ročník Bradavic. Pocházím z kouzelnické rodiny, moji rodiče žijí v Austrálii a mají tam ovčí farmu (z vlny vyrábějí speciální šály pro absolventy OVCE, dodávají je i do Anglie). Nemám žádné sourozence – aspoň jsem si to myslela, ale teď už vím, že mám nevlastní sestru Lili, která teď nastoupila do Bradavic. Seznámily jsme se náhodou o prázdninách. Je to dcera mého táty a jedné mudlovské paní, takže je docela zvláštní, že se Lili dostala do Zmijozelu.

Tak co? Prozradíš něco o sobě i Ty? Odkud jsi? Jsou Tvoji rodiče kouzelníci? Máš sourozence?
Co říkáš Bradavické škole čar a kouzel, když už jsi konečně uvnitř?
Je to tu takové, jak jsi čekal(a)? Překvapilo Tě něco příjemně? A nepříjemně?
Zažil(a) jsi už nějakou zajímavou příhodu?
Jak se k Tobě chovají spolužáci? Jsou na Tebe hodní? Jak se Ti líbí péče koleje o nováčky? Jsi spokojen(a) se svým patronem (patronkou)?
Už sis pořídil(a) vlastní sovu? A prozradil(a) bys mi, co zajímavého sis už koupil(a)? A co by sis třeba rád(a) opatřil(a) v budoucnu, až budeš mít více peněz?
Jaké máš plány - kolik předmětů si zamýšlíš zapsat? Jaké? Už jsi se zúčastnil(a) nějaké soutěže? Plánuješ přispívat do Denního Věštce? A do kolejního časopisu?
Potřeboval(a) bys s něčím pomoct?

Odpovíš mi? Vadilo by Ti, kdyby se Tvé odpovědi zveřejnily v kolejním časopise??
Ahoj Sophia Glis Glisová, Tvoje spolužačka z koleje Mrzimor



Gabriella Ann Camargo

Se svým identickým dvojčetem (Jessica Ann Camargo, pozn. Sophia) pocházím z Francie (Maisey), má sestra skončila v Havraspáru a já tady. Mí rodiče jsou kouzelného původu a já jsem tak trochu albínka.
Tahle škola je úžasná a pořád mě stále překvapuje, někde bych čekala trochu víc a někde trochu míň. Zatím jsem ale na této škole toho moc nezažila
Spolužáci jsou příjemní, zvláště mrzimorští.
Péče o prvňáčky je perfektní, dostala jsem úplně super patronku (je to Alienor Holubová, pozn. Sophia).
Svou vlastní sovu zatím nemám, ale půjčila jsem si od patronky a co nejdřív si chci koupit svou. Jinak jsem si koupila povinné věci na předměty a pergamen a deník.
Do budoucna si budu chtít pořídit nový hábit, hůlku a jak již jsem řekla i sovu.
Bohužel ještě nevím, jaké předměty si zapíši, ale budu chtít co nejvíc. Již jsem se dozvěděla, kolik výuka stojí, a tak mám již 5 soutěží vyplněných.
Samozřejmě, že budu chtít přispívat články do DV, abych z toho získala nějaké peníze, ale s kolejním časopisem si nejsem jistá.



Cassandra Brigitte Causney

Jmenuji se Cassandra Brigitte Causney a jsem jedináček. Moje maminka je z Francie a tatínek je Angličan. Oba pocházejí z čistokrevných kouzelnických rodin. Nejen proto mě velmi překvapilo, že jsem se nedostala do Zmijozelu (mám i spoustu 100% zmijozelských vlastností). Ale v Mrzimoru se mi moc líbí. Hlavní podíl na tom má moje patronka Sophia Glis Glisová, která se o mě skvěle stará. Ihned mi odpovídá na všechny otázky a je mi vždy při ruce, aby mi mohla pomoci. Taky mi dala Bertíkovy fazolky. Ale i ostatní mrzimorští, s kterými jsem měla tu čest mluvit, byli velice sympatičtí.
Díky Sophii jsem si již koupila školní uniformu, samozřejmě na rozpadnutí a taky jednu starou sovu Cherry, která sice létá pomalu, ale létá.
Chtěla bych se zapsat zhruba na tři předměty, ale ještě si nejsem zcela jistá. Asi to bude záviset hlavně na tom, kolik budu mít peněz. Na vydělávání poctivě pracuji. Už jsem byla na dvou brigádách v Prasinkách a vyplnila jsem dvě soutěže. Na další se chystám. Už se těším, až bude všechno i za body a pevně věřím, že Mrzimor v novém školním roce vyhraje školní pohár!
Do Denního Věštce se zatím psát nechystám. Nemám ho moc v lásce, protože mi to přijde jako snůška drbů a nic pořádného. Třeba ale změním názor. Zato do kolejního časopisu bych přispívat chtěla, protože je lepší.
S ničím pomoct nepotřebuji, protože mám skvělou patronku, která mi vždy pomůže. Jsem v Mrzimoru opravdu spokojená.


Mafalda la Cour

Ahoj, moje rodiče jsou mudlové i má sestra. Jsem z Asie, ale bydlím v České republice.
Miluju Bradavice!! Protože vím,že Bradavice jsou NEEEEJJJJ škola v jak v kouzelnickým, tak v mudlovským světě, tak ani nevím, jak popsat mou radost, že mě vzali, hlásila jsem se sem už 3x a nikdy mě nevzali. Chtěla jsem sice do Nebelvíru, ale nevadí, Mrzimor je má 2. nejoblíbenější kolej. Jo, patronka už mi napsala (je to Gargamela de Villon, pozn. Sophia).
Koupila jsem si sovu a sukni a košili (na víc nemám).


Alanise Olien Harlin

Wow :D Moc otázek najednou... No já pocházím z rodiny, v níž můj dědeček ze strany otce je mudla a babička čarodějka, matka je čistokrevná čarodějka. Jsem z dalekého západu :D a mám sestru - začátečnici (čarodějku) a bratra, který se narodil bez umění kouzel a čar :))...
Škola super, čekala jsem to tu tak, jak to tu je :D, protože mi holky o prázdninách vždycky něco popsaly :)... No já nevím, asi mě ani nic nepřekvapilo, příhoda zajímavá není žádná.... spolužáci docela mile, ale zatím jsem neměla moc času je "otestovat" :)))...
Péče se mi moc moc moc líbí :) patronka je taky super....(je to Ciratofka Rigmarole, pozn. Sophia).
Sovu ještě nemám a v budoucnu bych si ji chtěla pořídit... Koupila jsem zatím jen základ a změnila učes, až našetřím, hodlám si koupit něco žlutého na sebe :)))... Předmětů si nechci dávat zas moc - abych stíhala... Soutěže už jsem udělala, sice né všecky, ale pár jich je :))... Do DV zatím přispívat ani nechci, ale na kolejním časopise bych se podílela ráda :))... Pomoct, teď momentálně ne :)


Morn Grinfil Gran

Zdravím, mohu ti prozradit, že jsem z chudé čistokrevné kouzelnické rodiny, jsem původem Angličan a sourozence nemám. Moji rodiče dělají drobné pomocné práce všeho druhu, netoužíme tak moc po majetku.
Na škole se mi velmi líbí, jsou tu skvělí lidé a to včetně profesorů. Překvapen nejsem, protože jsem od této školy předem raději neočekával nic, abych právě nebyl zklamán.
Příhodu jsem ještě zatím nezažil, zatím jsem si jen povídal, i když - chtěl jsem požádat skřítka o rybu na oběd, ale nějak jsem byl horlivý a měl jsem na ni obrovskou chuť, tak jsem na něj své přání spíš vyhrkl, jako že chci, než že bych poprosil. Asi jsem ho tím urazil, byl nevrlý a ani se mu nedivím, doufám, že ho ještě potkám, abych se mu omluvil.
Ptala jsi se na patrona a mou spokojenost s ním, jsem s ním velmi spokojen, snaží se mi vyhovět s kde čím, je skvělý (je to Abrielan Zirp, pozn. Sophia).
Sovu jsem si zatím nepořídil, nemám na ni peníze, proto už jsem se zúčastnil několika soutěží, asi šesti a doufám, že třeba něco vyhraju:). No a když mi zbude dost peněz, pořídím si sovu a možná i něco na sebe, což by bylo docela fajn:)
Pomoct s ničím naštěstí zatím nepotřebuji. Do Denního Věštce nevím, zda budu přispívat, stejně tak nevím, zda budu přispívat do kolejního časopisu. V plánu mám asi 4-7 předmětů, ale nejdřív na ně musím mít peníze:D

Deep Kemeny

Deep mi napsal o svých prvních dojmech tak pěkné a obsáhlé vyprávění, že jsem mu navrhla ho uveřejnit jako samostatný článek. Hledejte ho v Trimelovi pod názvem Deep: Moje začátky v Bradavicích (pozn. Sophia)

Sovu jsem si zatím nepořídil, protože šetřím na výuku...
Koupil jsem si hlavní věci na výuku, školní uniformu, ale dostal jsem fazolky od jedné holky z Havraspáru jménem Phillipa O´Connel.
Rád bych si koupil výbavu na famfrpál...
No zamýšlím si koupit tolik předmětů, kolik budu mít galeonů,soutěží jsem dělal přesně 8 a zamýšlím dělat další :)
Do kolejního časopisu se budu snažit přispívat, ale do Denního Věštce je moje přání...
Pomoc nepotřebuju, jsem samostatný :) doufám :D (Deepovým patronem je Nicholas McElen, pozn. Sophia).

Básnička od Lucy

Bol šťastný, že nový život začal
a preto hneď medovinu načal
len čo knihu kúziel mal
už zas nadával

S knihou kúziel teraz bol pán
nevyrovnal sa mu už ani Peter Pan
len čo jedno kúzlo znal
za mudlicou utekal

Teraz on všetko mohol mať
a preto už kadibúdku nechcel mať
keďže on už majster kúziel byl
na ministerstvo kúziel zamieril

Ale tam už prišla facka
radosť mu už nerobila ani jeho mačka
vraj on príliš hlúpy je
môže sa tam vrátiť až celú múdrosť sveta zje

Pokorený mukel k Bradaviciam šiel
a tam pri bráne čosi stále mlel
študenti mali radosť
mudel nemal cnosť

Mesiac tam stál mukel predo dvermi
zo zúfalstva kričal mami
on všetko chcel mat
ale najprv musí kúzla znať

A preto sa snažil do školy isť
hoci prijímali málo míst
a tak sa pomocníkom v kuchyni stal
a celý deň dlážku zametal

Popri tom stále študentov na očiach mal
v učebniach tajne knihy obzeral
raz vo Veľkej sieni službu mal
a tak sa nové čary priúčal

Raz na ošetrovni skončil
Po tom čo mu kameň hlavu skosil
Na jednej posteli prihlášku zočil
A v jeho hlave sa plán zrodil

Do prihlášky cudzie meno vpísal
a v duchu si už pískal
tešil sa už ako dieťa
bude z neho prvá trieda

Myslel si, že pravidlá sa mu podarilo obísť
a múdry klobúk už chcel zočiť
ale profesori nekonečnú múdrosť mali
a falošnú prihlášku hneď rozstrihali


Mukel dostal výnimočný trest
hovná jednorožcov preto musel jest
všetci naň krivo hľadeli
a tak mudlu jedného dna zrazili

V hlave veľkú dieru mal
mozog sa mu vysypal
piliny mu preto dali
a hneď pred ním utekali

Od vtedy on divný pohľad mal
hovná jednorožcov vkuse žral
v hlave mal on ozveny
vkuse hľadel na steny

Študenti sa ho začali báť
na cintorín pred ním utekať
v očiach mal len prázdny výraz
všetko robil len na príkaz

Čoskoro bol bradavickým mýtom
vyberali naňho mýto
zatvorili ho do veži Baculka
dostal prezývku marhuľka

Keďže počas jedných prác
urobil do marhuľovej farby bác
odvtedy on marhuľový bol
a do pivnice utiekol

V pivnici on temnomága stretol
potešením preňho bol len kotol
temnomága diabolský plán napadol
z mukla vyčaroval Barby Dol

Z mukla teraz krásavica bola
premenou mu mozog objavil sa
teraz on či ona na Bradaviciach zmätky spravil
veľkolepý navráť si pripravil

Ale čo temnomág tou premenou chcel?
A čo mukel, čo bude s ním ďalej?
jedného dna hrad výkrik preťal
po hrade každý lietal

Záhadou sa kachnička vyparila
bol to krutý osud Pána riaditeľa
bolo vyhlásené všeobecné pátranie
a z pivnice každému veselý hlas znie

Teraz sa situácia vyhrotila
to všetko naštvalo Pána riaditeľa
temnomág si s kačičkou kráčal
zviazaný mukel v pivnici kľačal

Kto tuto situaciu vyrieši?
každý je z toho šiši
na scéne sa Mrzimorská kolej objavila
a mukla z pivnice zachránila

Od mukla informácie mali
a do pôvodnej podoby ho dali
mukel chcel všetko zachrániť
a svoju povesť uchrániť

Medzitým bezmocná kachnička v pazúroch temnomága bola
a temnomág si spieval ola
netušil, že zrada sa chystá
jeho posledná hodina bola istá

Mukel vedel ako jeho moc zlomiť
musia kachničku na mačku zmeniť
Mukel svoju starú knihu kúziel našiel
keď sa z rohu ozval kašeľ

Temnomág od študentov správu začul
že mukel do mágie zase načal
a teraz z rohu ho vidí
ako knihu jemné hladí

Svoju moc si nechcel dať vziať
a temno sa začal smiať
prútikom na mukla kúzlo vystrelil
a mukla na prach premenil

Zrazu temnomágovi do očí svetlo strelí
a kachnička z jeho rúk letí
do pivnice študenti, riaditeľ a mukel vbehli
mukel bol stále živý, lebo temnomágovu pomstu šípil

Temnomág jeho klon zničil
takže mukel živý bol
riaditeľ kachničku rýchlo premenil
a temnomága do večných lovísk pozdravil

Od vtedy mukel rešpekt mal
s mudlicou v lese prebýval
riaditeľ znovu kachničku mal
a temnomág v pekle prebýval.

Rozhovor s Christinou von Luna

Nováčikovia. Každý to pozná rok čo rok po ukončení školského roku na hrad prichádzajú noví, nadaní študenti. Ako každého roku aj tohto sme dostali do koleje posilu nováčikov. Ich zvedavé otázky zaliali našu kolejnú miestnosť a my im s radosťou odpovedáme. Tentoraz som si však rolu vymenila. Rozhodla som sa vyspovedať otázkami našich nováčikov a tak ich všetkým priblížiť.
Mojou prvou „obeťou“ sa stala Christina von Luna.

1. Ahoj Chris :-D Ako si sa dozvedela o našom hrade/škole?

ahoj.. Řekla mi o ní spolužačka (Claire Magic).

2. Do akej koleje si sa chcela dostať?

Když jsem poprvé uviděla HP do Nebelvíru. Claire mi říkala, že v Mrzimoru je to super a že tu jsou skvělí lidé a tak jsem teda chtěla do Mrzimoru- :-D

3. Si spokojná, že ťa zaradili do Mrzimoru?

Nad míru. Je to ta nej.kolej na celém světě. +usměje se+

4. Aké sú tvoje prvé pocity z hradu? Prvé zážitky?

No..první zážitky. Radost, že jsem se tu dostala. Také radost z koleje a údiv nad všemi místnostmi.

5. Skamarátila si sa už s niekým?

Hmm..Samozřejmě s Claire Magic, Cathy nevím jak, s Radkem a mnoha dalšími..

6. Keď sme už pri Radkovi je jeden z mála chlapcov na hrade. Si spokojná, že ich je na hrade tak málo?

+zrudne+ Ne. Mohlo by jich být víc než holek abychom se nemuseli tak moc snažit..

7. Chystáš sa zapojiť aktívne do boja o školský pohár? Čo si myslíš o školskom pohári?

Ano. Už jsem chtěla za soutěž body svojí koleji, ale bohužel to ještě nešlo. Tak příště.

O školním poháru? Nevím, ještě jsem o něm nepřemýšlela..

8. Zoznámila si sa už so svojím patrónom? Aký je?

Herwen je na mě moc hodná. Právě si píšeme v nemocnici. Jsem ráda, že jsem za patrona dostala zrovna ji.

9. Rozmýšľala si už aké predmety tu budeš študovať?

Dnem i nocí. Ne jenom nocí xD .. Na doporučení Claire asi Taj lesa a jeho života. Mám ráda kytky takže asi ještě Bylinkářství a v minulosti jsem se zajímala o Astrální cestování takže ještě do něj. Ale kde na ně seženu-nevím..

10. Posledná otázka. Na záver mi prezraď ako vzniklo tvoje meno alebo čo symbolizuje?

Další příhoda s Claire.. :D. Když se mě Claire zeptala jak se chci jmenovata odpověděla jsem Christin Moon. Takové jméno tu už někdo má tak jsem místo Moon napsala Luna a za Christin dala A..Bohužel jsem se překlepla tak je ze mě Chrisina :D..Luna znamená měsíc a Chrisina je..no.důkaz toho, že jsem pako.

Chris ďakujem, že si našla čas na rozhovor.

Čo sa udialo počas Vianoc 2008






Psal se rok 2008, kdy k nám do Prasinek několik dnů před Vánoci přicestoval Troll. Vypadal děsivě, muž, chci říci obr, jako hora - křemen, řekla bych. A zuby z pravých diamantů. Děsivý pohled, jen kdyby neměl na hlavě čepici Otce prasátek a neustále si nezpíval koledy. Těsně za magickou cedulkou oznamující vstup do městečka, rozložil si ohromný zelenobílý stan, ze kterého se neustále ozývalo cinkání. Prvních několik zvědavců nahlédlo dovnitř a nestačilo se divit. Stan byl plný stromků a stromečků, různých druhů a velikostí a Troll s veselou písničkou o chystaném příletu Otce prasátek na saních tažených divočáky zdobil stromečky ozdobami, cukrovím, svíčičkami a řetězy. To smíchané s jehličím a neodmyslitelným Trollím odérem vytvářelo tak silnou vůni Vánoc, že zvědavci začali nadšeně poskakovat a hned tu novinu běželi říct ostatním. Netrvalo dlouho, a troll konečně otevřel svůj stan, kde si všichni, kdo na to měli, pořídili stromeček. Ten se dal sehnat za pětici kartiček zelené barvy, co do svých Fazolek Tisíckrát jinak přimíchal pan Bertík a o kterých se dříve obyvatelé hradu jen domnívali, k čemu pak asi slouží. No teď měl každý svůj stromeček, který na Štědrý den nádherně svítil. Záhy Troll svůj sortiment ještě rozšířil a začal prodávat cukrové hůlky, co mají tu moc, že dokáží kouzelníka na chvíli proměnit na skřítka. Je to vskutku ohromná legrace. :)


Iva WildDragon





Představuje se Úcenime Mahtarin

Pocházím z Islandu, konkrétně z malé vesničky na řece Hvítá. Moji rodiče byli mudlové - lehce ujetí na jména, ale i tak na ně vzpomínám s láskou. Když jsem měla dva roky, tak zemřeli při autohavárii a já i moji čtyři mudlovští sourozenci (Eruvérë – 8, Lótion – 7, Mahtiel – 5, Ahantuon – 4) jsme byli odvedeni každý do jiného dětského domova.
Co se stalo s ostatními, netuším, ale mě si asi po půl roce vybral mladý bezdětný manželský pár, jak jsem později zjistila – kouzelníci. I u mě se časem začalo projevovat kouzelnické nadání a mamka s taťkou byli oba hrozně rádi.

Když mi bylo devět, přestěhovali jsme se od milované Hvíty do Anglie, abych mohla chodit do Bradavic. Anglie bylo docela drsné probuzení ze snění, škaredá,deštivá a pro mě neznámá země se vůbec nepodobala mému milovanému Islandu. Časem jsem si však zvykla, rodiče mi dost pomáhali zařadit se do obyčejného života, nyní žijeme asi dvacet kilometrů od Londýna, takovém malém městečku, které se mi pomalu stává domovem.
Když mi přišel dopis z Bradavic s kladnou odpovědí, byli jsme všichni tři hrozně moc šťastní. Taťka mi vyprávěl, jaká hezká léta prožil v Nebelvíru, máma si zase pochvalovala Havraspár. Také se u nás hodně mluvilo o Zmijozelu, kde studovala mámina nejlepší kamarádka Hetty. V Mrzimoru nikdo z naší rodiny nikdy nestudoval, já tam ale hrozně chtěla a moji rodiče to na Mrzimor viděli vždycky – jsem prý správný Jezevec. Tak jsem se do Mrzimoru, krásné žluté kolejky přeci jen dostala a nemůžu si jej vynachválit. Nikdo na mě není škaredý, i když jsem dost uzavřená a nerada se seznamuji, třeba mého – nepochybuji, že skvělého – patrona (je to Thomas Spellman, pozn. Sophia Glis Glisová) jsem ještě nekontaktovala s jedinou žádostí o pomoc nebo třeba jen tak – abych věděla, kdo že se o mě má tak trochu starat.
Drsný, ale krásný život v islandském prostředí mě naučil všechno, co jde, si vyřešit sama, že je to tak nejjistější, takže se s nástrahami peru co se dá a hlavně sama – už jsem holt taková.
Máma mi slíbila, že mi koupí sovu, ale nakonec jsme od toho upustili – v Bradavicích jsou přeci jen i školní sovy, které můžu poslat. Koupila jsem si zatím jen pár věcí – kouzelné párátko s chlupem z hřívy lva a pak nějaké to oblečení, které je ale v opravdu příšerném stavu. Až budu mít víc peněz, tak si koupím sovu a koště, které je nad naše možnosti, i když máma s tátou by se jistě uskromnili, ale přineslo by to jen a jen potíže.
Protože nemám moc peněz, dokonce ani ten jeden galeon na zápis do výuky už nemám, tak se plánuji přihlásit pouze na jeden předmět, a to asi na Bonzologii nebo Kouzelnickou francouzštinu, ještě si to budu muset rozmyslet a získat někde ty zatracené peníze, protože naše nechci otravovat. Zúčastnila jsem se několika soutěží, jedna už byla i vyhodnocena a získala jsem 3 srpce, ale pořád je to dost málo mno.

Do kolejního časopisu nebo Denního Věštce bych psala děsně ráda,ale protože jsem jak už jsem řekla uzavřená a jen nerada někomu o sobě řeknu tolik, kolik teď píši, tak s tím asi budu mít trošku problém.
Pomoci zatím s ničím kromě financí (zvládnu!) nepotřebuji a kdyby jo, tak se obrátím na svého drahého (pevně tomu věřím) patrona.

pondělí 2. února 2009

Ze zažloutlého deníčku III.

(připravuje Alanise Olien Harlin)

Ha! Konečně jsi narazil i na třetí, poslední útržek pergamenu. Co se z něj dozvíš tentokrát? Jen se pozorně začti…

Další výlet jsem si udělala do lesa. Lesní skřítci jsou přece stejně zajímaví, jako ti na louce, a mnohdy ještě víc! Zajímalo by mě, kde se nejvíce vyskytují. První jsem zkusila najít v mechu – to se přece jeví jako ideální pelíšek pro skřítky unavené prací. Nic jsem tu ale nenašla. Asi se sem vrátím až večer, po setmění, třeba se tam skřítkové vydají přečkat noc.
Chodila jsem sem a tam po lese a pomalu už mě začalo napadat, jestli tu vůbec nějací skřítkové jsou.

Následující čtvrtka stránky je utrhnutá a požmoulaná.

Konečně jsem se dostala k tomu obrovskému vykotlanému dubu, který jsem viděla až z támhletoho kopce! Zajímalo mne, co v něm asi tak bude. Nezbývalo mi, než vytáhnout hůlku a na zkoumání si posvítit. A hele! Konečně se mi poštěstilo! Na zemi vystlané trávou se skrývala rodinka skřítků. Dva větší – nejpravděpodobněji rodiče, a čtyři maličcí – vždyť jaro bylo v největším rozkvetu!
Samozřejmě jsem se trochu bála, co když mě kousnou, jsou jedovatí, zlí? Ale po zážitcích s několika druhy jiných skřítků už jsem měla ozkoušené snad všechno. Vypadali docela neškodně.
Sáhla jsem dovnitř kmenu – ale to jsem neměla dělat! Ty potvory mě úplně pokousaly. Odvrátila jsem se od stromu a snažila se ošetřit krvácející ránu. Stejně mi to ale nedalo a u dubu jsem ještě chvíli zůstala.
Tento druh jsem si musela zaznamenat do mého druhého deníčku – tam si popisuju a pojmenovávám druhy skřítků, na které jsem narazila.

Zbytek stránky je rozpitý, už se ji nepodaří nic rozluštit.

Vydala jsem se dál do lesa a pokoušela se najít další skřítky. Narazila jsem na velkou noru – vypadala sice jako pro medvěda, vlkodlaka, možná nějakého potoulného hipogryfa nebo něco podobného, ale já byla přesvědčená, že tam jsou skřítkové. Když jsem ale vstoupila na začátek nory, okamžitě jsem byla jejími obyvateli vyhnána. Naštěstí jenom liška. Uf, tak to bylo štěstí.

Následující text pro změnu není rozpitý, ani utržený – ale podivně zakódovaný. Podaří se ti jej rozluštit? Nápovědu hledej v okolí Žlutého Trimela a kolejní místnosti.