středa 13. května 2009

Ze zažloutlého deníčku II.

Další kousek papíru je založen mezi listy starého vydání Trimela… Zase ti to nedá a zvedneš si jej blíž k očím. Třeba se něco nového dozvíš.

V Kmínovém údolí jsem ale narazila i na několik dalších druhů skřítků. Pod velikým lopuchem se za velikého deště skrývala rodinka Papustňáků, také nejspíš dosud neobjevený druh. Ale stejně – kdo by mi to byl uvěřil? Nikdo. To ale nevadí. Stejně si ho tu popíšu, pro případ, že bych na své cestování někdy náhodou začínala zapomínat….

Velikost: Přibližně 3cm

Vzhled: Zakulacená postavička s krátkýma nožkama, ale mimořádně dlouhýma rukama, hlava sedí na krátkém krčku, oči jsou přímhouřené, ve tváří nejčastěji úzkostný výraz

Výskyt: Nejraději se schovávají pod listy lopuchů

Stupeň ohrožení: Vysoký

S Papustňáky jsem zažila ještě hodně srandy. Jsou to poměrně inteligentní skřítci a v jejich schopnostech převažuje umění dokonale zmást oběť. Tedy oběť, jak se to vezme. Na člověka si jako na oběť netroufnou, ale dokáží ho pořádně poškádlit. Obalamutit však dokonale dokážou třeba takovou kunu a to už není zrovna nejmenší zvířátko. Když jich je tak pět, během deseti minut kunu spořádají k svačince... Papustňáci jsou totiž masožraví a přiznám se, chvílema jsem se bála o své prsty.

Při seznamování jsem zjistila, že jsou také velice vynalézaví.

Vylezla jsem si na strom a chtěla si na nějaké počíhat, když se pode mnou začaly míhat drobné tečky které jsem odhadovala na Papustňáky,…..

Stránka je utrhnutá a i kdybys možná ještě rád dál četl, už nemůžeš. Marně prohrabáváš Trimeles, jestli někde nenajdeš ještě kousek deníčku. Marně, bez úspěchu.

Žádné komentáře: