Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 2

Madam průvodkyně vůbec nebrala ohledy na naši křehkou dětskou duši, nedala nám čas se s nastálou tragickou situací vyrovnat a rychle pokračovala dál. „V poslední době se v jezeře objevuje něco velmi podivného.“


Inouš rozrušením poskočila. „Jů, Lochness!“ Jen jsem zakroutil hlavou a opravil ji: „Pan ředitel se koupe!“ Hlavní lesnice dodala: „V jeho hlubinách zřejmě jistá nashromážděná magie dala vzniknout novému druhu planktonu.“ Inouš se až teď probrala a otočila se na mě. „Cože?“ zeptala se nechápavě. Zdrtil jsem ji pohledem a s ohledem na nové skutečnosti jsem teď opravil sám sebe. „Takže se krmí!“ a znovu jsem upřel pozornost na madam Monny. „Ten se zdá mít jistou, zdánlivě velmi nebezpečnou, hladinu inteligence.“ Theinka pilně čmárala poznámky do notýsku. „Hm, zajímavé,“ podotkla. Juli se tvářila naprosto netečně a dělala čest tupému žactvu. „Jů, inteligentní humáč v jezeřé! Hůstý!“ vyjekl jsem nadšeně, zatímco Ash znechuceně kroutila hlavou: „Plankton s mozkem se zdá být jako špatný nápad.“

Slečna průvodkyně nás seznámila s podrobnostmi akce. „Zřejmě se rozhodl vydat se z hlubin a prosakuje do půdy lesa, kudy putuje stále dál a dál. Napadá zdejší flóru a drobnou faunu a zanechává za sebou jen mrtvé rostliny a kostřičky zvěře.“ Kopl jsem do kostřičky nějaké havěti, co se tu povalovala. Theia rázně zhodnotila situaci: „No to je docela strašný!“ Madam Monny se zatvářila nesmírně škodolibě a srazila nás na kolena poznámkou: „V první chvíli jsem moc nepochopila úmysl Mrzimoru poslat na tuto brigádu čerstvé nováčky, ale proti gustu …“ odmlčela se a pohlédla na skupinu, zda-li má její proslov správný účinek. A to tedy měl.

Juli mrmlala: „No to je teda pěkná věc!“ ale vůbec nevypadala nadšeně, čím to? Ash se chopila klacku a energicky jím pošvihávala: „No jó, pecka! Proti gustu… Já jim dám gusto!“ Raději jsem se držel z jejího dosahu a znechuceně prohlásil: „Chtěj se nás zbavit! Já veděl, že nemám věřit tomu Klobouku, prej Moudrej? Vypelichaná relikvie je to! Rozežraná molama, tfujtajxl!“ A zatímco Ash s Juli si vzájemně přitakávaly, Theince se jen s námahou dařilo tvářit se statečně. Rychle mi otrnulo. „To jsou ty rvačky v kolejce, co, Thei?“ houknul jsem na ni s úsměvem. „No, Same, asi jsme měli být hodnější,“ smutně odtušila Theia, která se stále ještě nevzpamatovala z toho šoku. Inouš se ostražitě rozhlížela po okolí. „Jestli neuvidim ten žužo plankton,“ seznámila nás se svým plánem pro nejbližší chvíle. Lena se svou praktickou myslí jen suše (neplést se Sůšou) podotkla: „Jsem teda zvědavá, jak tohle dopadne.“

Když se slečna průvodkyně dostatečně pokochala naším zklamáním, pokračovala dále. „První cíl naší cesty je dojít k jezeru a zjistit, jestli si plankton vybírá nějaké speciální kousky, nebo jestli požírá všechno, co se do něj vejde.“ Juli vypadala silně znepokojeně. „A může nás to taky sežr.. totiž .. sníst?“ Madam Monny vyloudila na tváři ďábelský úšklebek, otočila se a pravila: „Takže… za mnou!“ Vydali jsme se na východ. „A prosím, držte se pohromadě, nikdy nevíte, co může číhat v křoví.“ Myslím, že kdyby se v tom křoví teď skrývalo vedení naší koleje, nebylo by již mezi živými. ;) Juli pevně stiskla lucernu a kouzelnické párátko a držela se blízko slečny průvodkyně. Inouš se radši držela Theinky, že prý je aspoň chytrá. Ta se však zase chtěla držet vedle mě. Napřed jsem se cítil polichocen, pak však dodala: „Co kdyby na mě něco zaútočilo a ty seš přece chlap?“ Ten důrazný otazník na konci se mi vůbec nelíbil. Moje ego zas dostalo pěknou ťafku.

Poklusával jsem na chvostu a popoháněl holky, abychom někde nezbloudili. Lenu jsem ani nemusel a Ash přidala sama: „Abyste mě tady nenechali,“ vysvětlila nám. Zrovna když jsem rozvažoval, jestli není právě čas krmení, dotázala se mě Inouš, která se ze šoku taky rychle oklepala: „Same, víš, že příšery žerou toho posledního?“ Tak mě napadlo, jestli by nebylo hezké toho dotěrného Inouše obětovat, chápejte – výhradně pro klid v úderné brigádnické jednotce ;) Předskočil jsem ji a houkl: „Tak to bys měla asi přidat!“ Madam Monny mě však opět, tudíž opakovaně, srazila na dno: „Pane Samslave, jako jediný muž v naší skupině, prosím, uzavírejte průvod.“ Zmohl jsem se jen na odevzdané: „Zase já?“ ale poslušně jsem odcválal na konec skupiny, protože ženu přece ani květinou… ale to už jsem říkal. Bylo mi teď vcelku jasné, že to mám za pár.

~ pokračování příště ~