Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 3

Pokračovali jsme v cestě. Ash se najednou vrhla do křoví a nadšeně volala: „Ó, ponožtička! Jako nová!“ Byla teda spíš děravá jak řešeto, preferuju ponožky poněkud více kompaktní, ale zas na rozdíl od šťastné Ash nemám magíka ;)

Theia to škodolibě komentovala: „Ash, pěkný úlovek! Ta ti bude slušet!“ Pak usoudila, že moje mužná přítomnost nebude taková výhoda, nenápadně se začala přesouvat za madam průvodkyni a mnohem pozorněji sledovala okolí, jestli taky něco nenajde. „Díky, Thei,“ poděkovala jí způsobně Ash a mazlila se s ulovenou ponožkou. „Au,“ sykla Lena, když zakopla. „Musím dávat mnohem lepší pozor na cestu,“ mudrovala naštvaně. „Nevykecávejte se, holky, a jděte rychlejc. Vždyť nám madam uteče!“ upozornil jsem přítomné dámy a tlačil je před sebou.

Čím hlouběji jsme pronikali do Zakázaného lesa, tím větší byla zima a najednou se začaly snášet první sněhové vločky. Sice mi chlad zalézal až pod jégrovky, ale ze sněhu jsem měl radost. Přitáhl jsem si kolem sebe těsněji hábit a nenápadně jsem se snažil chytat vločky na jazyk. Inouš vyjekla: „Jůůůů!“ a hned se snažila taky chytat vločky, asi se stejným úspěchem. Pak nespokojeně zadupala a zavolala: „Ash, nepůjčíš mi teď tu ponožku, prosím?“ a vrhla na ni prosebný pohled typu jsem-tvoje-nejlepší-kámoška. Theia okázale exhibovala s rukavicemi, šálou a punčochami a se zalíbením pozorovala padající sníh. Ash vytáhla děravou ponožku a podávala ji Inoušovi. „Tady máš, ale fakt nevim, jestli ti moc pomůže,“ pronesla skepticky. Lena znechuceně zavrčela. „Normálně se mi sníh líbí, ale dneska teda nevim …“

Z jižní strany lesa nás zaskočily hlasité zvuky. Bylo slyšet podivné funění a dusot. „Jůůů!“ vykřikla zas Inouš svoje oblíbené citoslovce. „Kentauři!“ a oči jí zasvítily nadšením. Theia pozorně zkoumala směr, odkud se ozýval dusot. Madam Monny se zastavila. Ash bystře zhodnotila situaci: „Hmm, funění, to nikdy nevěstí nic dobrého.“ Bohužel mi občas unikají Inoušovy myšlenkové pochody, proto nemohu vysvětlit, proč se v této chvíli zeptala přítomných: „Sam je chlap?“ a strašně se divila. Z pochopitelných důvodů jsem musel bránit mou čest, tak jsem se zvídavě optal: „Inouši, máš snad pochybnosti?“ a zamrkal jsem na ni, až mi sjela z mého apartního slamáčku sněhová lavina. „No samozřejmě!“ okamžitě odtušila In a vypadala, že se velmi dobře baví. Snažil jsem se sklepat i zbytek sněhu z mého slamáku, což byla jediná dostupná přikrývka hlavy, neboť se sněhem na Příčné ještě nějak nikdo nepočítal. „Inouši,“ vmísila se do hovoru Ash. „Viděla jsem jeho fotky v prádle a teda řekla bych, že je!“ Inouš se zasmála. „No když to říkáš ty, Ashaii, tak jo. Same, jsi chlap!“ Opravdu se mi ulevilo, že mé pohlaví již není nadále zpochybňováno.

Theia si nevšimla včas, že jsme zastavili a vrazila do přítomných dam. „Jej, omlouvám se, holky,“ špitla a rozhlížela se. V napadaném sněhu se valila jak těhotná mamutice, ostatně jako my všichni. Funění bylo slyšet stále blíž a mě mimoděk napadlo, jestli to nefuní slečna průvodkyně. Lozit do lesa po večeři není moc dobrý nápad. Juli popošla blíž k nám a zašeptala: „Co to je?“ Cosi kolem nás proběhlo. „Držte se pohromadě. Jen žádnou paniku,“ pronesla slečna průvodkyně a ostražitě sledovala okolí. Rozhlížel jsem se, jestli zahlédnu to, co nás právě minulo.

Theia zvedla svou lucernu, aby lépe viděla. „Žjůva, viděli jste to?“ vřískla Inouš a vypadala fakt nadšeně. „Máte všichni hůlku?“ dotázala se madam Monny. „Jen kouzelnické párátko,“ zavrtěla hlavou Juli. „Taky mám jen párátko,“ pronesla Lena a povzbudivě se usmála na Juli. I Ash už svírala v ruce párátko a dlouze vzpomínala, jestli zná nějaké obranné kouzlo. Theinka pilně prohrabávala kapsy a naštěstí slavila úspěch. „No, aspoň něco,“ s odporem zamávala - pro změnu - párátkem. Inouš zamachrovala a okázale vytáhla hůlku se slovy: „Dobrá práce, Thei!“ Theia náhle vztyčila lucernu a pozorně se zahleděla vlevo. „Co to tam je? Na zemi?“ Přiblížili jsme se. Držel jsem se na konci skupiny s hůlkou v pohotovosti.

~ pokračování příště ~