Nováčkovská výprava – V doupěti švábí matky 1

„Tak jak to vlastně celé bylo,“ mumlám si pro sebe a probírám se bohatými poznámkami. „Nu, dejme se do vyprávění.“ Když nám starouškové v koleji sdělili, že se chystá nováčkovská výprava do lesa, propadli jsme všichni eufórii a hlásili se jako o život, jen abychom právě my byli vybráni. To jsme ovšem ještě netušili, co nás čeká, že opravdu půjde o život. Jak se říká – nevědomost je sladká.

Na výpravu jsme se nakonec vydali ve složení: Ash, Inouš, Juli, Lena, Theia a moje maličkost, teda Sam. Nadešel kýžený okamžik a všichni jsme se hrnuli z hradu k lesu. Tedy já se hrnul později, protože jsem jako obvykle ještě hledal lucernu, boty, hábit (Barnabáš si v něm vyrochnil pelíšek) a tak vůbec. Zahlédl jsem svůj odraz v okně a skoro jsem se zděsil – úplný módeman, švihák a la homeless. Podařilo se mi ale dorazit na místo srazu ještě před madam průvodkyní. Hlavní lesnicí. Ta jen suše pozdravila a ihned nás vyzvala, abychom ji následovali. Byla už skoro tma a sychravý chlad zalézal za nehty. „To mám za to, že jsem šetřil na kvalitě rukavic,“ pomyslel jsem si a ještě v duchu děkoval dědečkovi Ruprechtovi za poměrně zachovalé jégrovky.

Kráčel jsem před holkama jako předvoj a snažil se neztratit z dohledu madam průvodkyni. Po chvilce madam Monny zastavila u pěšinky na východní straně mýtiny a stoupla si na malou vyvýšeninu. „Doufám, že jste se řádně oblékli. Jak vidíte, dnes je velmi sychravo. Pokud se vrátíte nachlazeni, nebude z vás mít pan zdravotník radost,“ snažila se tvářit přísně, ale zkuste to, když vám v té klendře ztuhly mimické svaly - tudíž výsledek byl poměrně komický. Zůstal jsem v klidu, protože - ačkoli jsem založením chaotik – jsem věděl, že tepleji jsem se oblíknout nemohl, nic lepšího prostě nemám, ale Juli si hned kontrolovala uniformu a lucernu, Theinka si pro jistotu nasadila ještě rukavice a Inouš si jen přitáhla šálu víc ke krku.

Přísný pohled madam Monny se upřel na nebohou Ash, která se tu choulila v minisukni. „Když oni mi vyměnili na Příčné uniformové kalhoty za minisukni,“ zakníkala a snažila se vypadat úplně nenápadně. „Ne že budete v lese fňukat, že je vám zima na nohy,“ pronesl opět drsný lesník Monny, zatímco se vetřela Theinka a snaživě dodala: „Tak sis měla vzít ještě punčocháče nebo podkolenky,“ a souhlasně pokývla k madam průvodkyni, jakože jen ony dvě to vědí nejlíp a tupost žactva je nekonečná. „Nadkolenky!“ vykřikla Ash a pleskla se rukou do lebi, která by potěšila každého antropologa. Vzápětí vysoukala z kapsy hábitu jakýsi neforemný chuchvalec, který si hned natáhla na své spanilé nožky. „Ash, klid, taky mám sukni,“ pošeptala jí Inouš a ukázala na holé nohy.

Madam Monny přehlédla skupinku a usilovně se tvářila, že umí počítat do šesti. Dobře jsem si všiml, jak se nás snažila posčítat na ztuhlých prstech, ale brzy to vzdala – o jednoho studenta víc nebo míň, není to jedno? Je jich tu i tak dost. Se svým výpočtem byla evidentně spokojená a pokračovala ve výkladu. „Tak tedy. Nejprve vám řeknu, proč jste všichni tady.“ Hlas madam průvodkyně zněl díky Moci lesa hlasitěji než kdy jindy. „Máme si psát poznámky?“ hlásila se zas o slovo Theinka a mávala kolem sebe čapím brkem, až jsem se rozkýchal. „Piš, já budu rači taky,“ podotkla věcně Lena, o níž jsme dosud ani nevěděli.

Slečna průvodkyně se nenechala vyrušovat. „Mým prvním úkolem po jmenování hlavní lesnicí je zajistit brigádníky. A právě za tímto účelem bylo vás šest vybráno, abyste mi pomohli,“ samolibě se po nás rozhlédla, zatímco já jsem se po tom šoku chvíli vzpamatovával. „Zase prácé?“ vydechl jsem rozhořčeně a rychle uvažoval, ke komu mohu podat stížnost, že za odměnu je nám přidělována práce bez nároku na honorář. Ash se omezila na prosté „A jéje!“, Juli vyvalila vočadla s dotazem „A pomohli s čím?“, Theinka radostně zatleskala a Lena prokázala praktického ducha slovy „Prací se zahřejeme!“ Vůbec mě ale nenadchl směr, kterým se ubíralo myšlení Inouše: „Sam to zvládne, ten je chlap, viďte, dámy?“

~ pokračování příště ~