Príhovor pri príležitosti začiatku nového školského roka

Prof. Letitia te Tiba, kolejní ředitelka Mrzimoru

„Je mi ctí, že jsem mohl být kdysi kolejním ředitelem tak skvělé koleje, jakou Mrzimor je. Koleje, v níž jde o něco většího a hlubšího, než mnohde jinde.“
To sú slová riaditeľa Nimrandira Elénére, ktoré adresoval Mrzimoru v kolejní místnosti. Bola to reakcia na darček k narodeninám od mrzimorskej koleje. Pán riaditeľ takto ocenil ochotu mrzimorských „nezištně věnovat tolik času a právě hromadného úsilí, aby potěšila někoho jiného, který z té koleje je třeba i mnoho let pryč.“ Áno, práve to je mrzimorskou hodnotou, že „svou radost rozdává na všechny strany, a to je velmi cenné.“


Chcem privítať všetkých práve zaradených študentov v koleji Mrzimor.
Dúfam, že sa veľmi rýchlo rozhľadíte a začleníte do diania v koleji. Prinášate do Mrzimoru novú energiu a čerstvé sily, ktorými, verím, prispejete k tomu, aby Mrzimor bol vždy tou fakultou, na ktorú bude môcť byť každý jej člen hrdý. Fakultou, v ktorej ide o niečo veľmi cenné. Dokonca cennejšie, než víťazstvo v boji o školský pohár, cennejšie ako víťazstvo vo famfrpálových majstrovstvách (aj keď by bolo krásne, keby sa nám podarilo oboje), cennejšie ako mnoho bodov a cien v rôznych súťažiach...
V Mrzimore ide predovšetkým o priateľstvo, čestnosť, usilovnosť a ochotu potešiť každého bez rozdielu.

Túžim, aby všetci mrzimorskí študenti za každých okolností zachovávali a čo najviac rozvíjali odkaz Helgy z Mrzimoru. Je to práve na vás, milí naši noví, ale aj starší študenti, ako sa bude javiť mrzimorská kolej. Je na vás, aby ste (aby sme spoločne) zachovali odkaz Helgy von Hufflepuff. Vyzývam vás, aby ste zapojili všetku svoju tvorivosť, mnoho síl a celý svoj um na hľadanie čím rozličnejších spôsobov, ako potešovať iných okolo seba, a aby sa vám darilo svoje plány aj uskutočňovať. Aby sa o Mrzimore dalo vždy povedať, že je to kolej ohľaduplných a priateľských ľudí, ochotných vždy pomôcť každému, kto to potrebuje, a hotových vždy potešiť toho, kto to ocení.

Čo sa týka zbierania bodov, nechceme nikoho nútiť k práci, ktorá by bola nad jeho sily. Mrzimor nie je fakultou, ktorá by za víťazstvo obetovala príliš veľa. To ale neznamená, že by vaša kolej nepotrebovala vašu snahu. Naopak, každý môže pre dobro Mrzimoru prispieť tým, čo má. Svojimi schopnosťami (určite odhalíte v sebe mnohé talenty, o ktorých azda zatiaľ netušíte), svojim časom, svojou snahou, svojimi nápadmi...
Možno sa nebudeme pachtiť a hnať hlava-nehlava za tým, aby sa naše bodovacie hodiny plnili žltými kamienkami najviac zo všetkých. Ale verím, že každý bude študovať a plniť si svoje školské povinnosti so zodpovednosťou a usilovnosťou, ktorá je pre Mrzimor charakteristická. Dúfam, že sa budete zapájať do školských i mimoškolských aktivít a súťaží s nasadením, bojovnosťou a vytrvalosťou jazveca - aby ste robili svojej koleji česť. Každý nech obetuje pre štúdium a súťaže len toľko času koľko môže. Ale kto vie, možno máme medzi sebou talent, ktorý to dotiahne až na „snaživca roku“. V Sieni slávy sa týmto titulom môže pýšiť zatiaľ len jedna mrzimorská študentka, no už teraz sa teším, kto bude tým ďalším.

Nech vás múza dobrého slova neopúšťa a nech sa vám darí vždy roznášať tú našu povestnú žltú slnečnú náladu.

To praje na nadchádzajúci školský rok celému Mrzimoru

jeho kolejní riaditeľka
Letitia te Tiba.

(Pozn. redakce: Rozhovor s p. ředitelem z 20.7. 2009 mohou případní zájemci najít zde:
Aktuální čarointerview s panem ředitelem http://trimeles.blogspot.com/2009/07/aktualni-carointerview-s-panem.html
Aktuální čarointerview s panem ředitelem - 2. část http://trimeles.blogspot.com/2009/07/aktualni-carointerview-s-panem_20.html)

Hlasujte pro nejhezčí Nejžlutější foto! 2. kolo

Vyhlášení výsledků 1. kola a zahájení hlasování o vítěznou fotografii.Mezi pět fotek s největším počtem hlasů se dostaly tyto obrázky:

Jsem žlutá - jupííí:)

Zařazovací slavnost – co se dělo a nedělo. Referuje Vicky de Charmant

Zařazovací slavnost je jistě jednou z nejvýznamnějších událostí hradu, jestli ne úplně nejvýznamnější. Takže by určitě o ní pár řádků mělo být v každém časopise. Proto i já přináším malé shrnutí těm, kdo neměli tu možnost slavnost navštívit.
A proč zrovna já? =) Nu, to je přece jasné. Nejen, že se to týkalo i mě osobně, ale také jsem byla přítomna po celou dobu – klobouk totiž jako vždy bral nováčky podle abecedy, a jak jistě vidíte, já jsem to se jménem v tomto směru zrovna nevyhrála…, ale nakonec jsem se taky dočkala a jsem tady. =)
Ale od začátku. Všechno začalo hromadným oblékáním dlouhých večerních rób, popřípadě obleků. Velká část hradu svůj outfit završila i novým účesem.
V 18:00 už byli všichni nováčci, kteří se chtěli účastnit, přítomni. Kromě obyvatel hradu přišli navštívit zařazování i nechvalně proslulé škrkny…
V 18:01 jsme se my, nováčkové =), strašně vyděsili, protože šestá hodina večerní pryč a klobouk nikde. Vše nám vysvětlila MADAM Jocelynn Firth, která pravila, že se musí počítat s „bradavickou půlhodinkou“. Možná se trochu divíte, proč zvýrazňuji slovo „madam“, ale pravda je taková, že jsem už přistihla několik studentů (a nejen z řad nováčků), kteří netušili, že madam je madam. =)
Kromě již zmíněné madam Jocelynn byl k nováčkům z řad profesorů velmi přátelský i pan McBrave. A jistě by se našlo i mnoho dalších.
Všechno začalo zhruba v 18:15. Seznam nováčků, kteří začínají od „A“, byl téměř nekonečný. Zrovna tak od „E.“ Tam se potom stala zajímavá věc – klobouk si dal asi na 5 minut pauzu. To samozřejmě způsobilo velký rozruch. Na slavnosti jsem si i já, nováček, všimla porušování pravidel. Četla jsem totiž školní řád:
1. Spoustu lidí ve Velké síni křičelo – nikdo však protentokrát za to nebyl stíhaný.
2. Nikdo nerespektoval prefekty (třeba zrovna chudák naše Alaniska si mohla plíce vykřičet)
Po chvíli se klobouk naštěstí vrátil a pokračoval. Po nekonečné hodině a půl se dostalo i na mě. Na to, co mi Moudrý klobou řekl, nikdy nezapomenu.
„Tak co tady máme? O čem mám přemýšlet? Zde je to zcela jasné, tvým domovem se stává kolej MRZIMOR!“
A tak se nakonec dostalo úplně na všechny. Počty studentů v jednotlivých kolejí jsou nyní naprosto vyrovnané.
Jsem strašně ráda, že jsem se mohla osobně slavnosti účastnit, a pevně doufám, že mi to vyjde i příště, kdy už budu jen neutrálně přihlížet a tleskat nováčkům v Mrzimoru…

Čtenářská tipovací soutěž k Aidě Valemínce – vyhlášení vítězů

Poslední zvláštní úkol, tedy svůj vlastní epilog románu Aida Valemínka, odevzdaly pouze Vicky a Lili. Protože se na pořadí už nemohlo nic změnit, také účast v hlasování nebyla zrovna velká, nakonec těsným rozdílem byl jako lepší vybrán epilog od Vicky:
Epilog od Vicky Charmant 5 (55%) – získává 2 body
Epilog od Lili Smeaglové 4 (44%) – získává 1 bod

Takže stav po vyhodnocení posledního zvláštního úkolu:
1. Lucy Koralka (celkem 21 b) – posílám jí slušivý nový klobouk Noční obloha


2. Lili Smeaglová (celkem 18 b) – může si vybrat mezi těmito cenami: Dlouhá sukně s rozparkem (v kolejní barvě) nebo Cínový kotlík + Modrá plyšová kulička

3. Vicky Charmant (celkem 5 b) – putuje k ní nerozbalená Čokoládová žabka + náušnice Sluneční radost

4.-6. Christina von Luna, Alanise Olien Harlin a Letitia te Tiba (1 b) – dostanou náušnice Sluneční radost
7. Kathlin Rownson (0 b) – dostane 7 fazolek


Konkurs na nový román na pokračování
Připomínám, že do zítřka, tj. do středy 9.9. 23:59 můžete poslat do redakce svou vlastní úvodní kapitolu úplně nového románu na pokračování – měly by se v ní představit hlavní postavy (řekněme tak 3-5) a prostředí a naznačit příběh, který by měl být samozřejmě kouzelnický a nejlépe mrzimorský. Zatím jsme obdrželi jednu úvodní kapitolu! Pokud do redakce dostaneme další úvodní kapitoly, pomocí čtenářského hlasování z nich vybereme jednu nejlepší a každý, kdo bude chtít, bude moci napsat pokračování. Z těchto pokračování bychom zase hlasováním vybrali jedno nejlepší a na ně by navazovala kapitola třetí atd. atd.
Očekáváme úplně nové a originální příběhy – délka úvodní kapitoly by mohla být tak půl až jedna stránka A4.

Sophia Glis Glisová, šéfredaktorka

Jak se vám líbí? 2. část: Lev

Miniseriál Alanise Olien Harlin o kolejních zvířatech
Ahoj :) Pokračuji v mém miniseriálu „Jak se vám líbí?“ (viz Žlutý Trimeles http://trimeles.blogspot.com/2009/09/jak-se-vam-libi-1-cast-jezevec.html)
a dnešní otázkou je:

Jak se Vám líbí kolejní zvíře Nebelvíru - lev? Jaký máte na něj názor?

V originálu je sice kolejní gryf, s Nebelvírem si ale každý hned spojí spíš lva než gryfa :)

Lev je savec čeledi kočkovitých a jedním ze čtyř druhů velkých koček. Je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dříve se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na několika místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách. U lvů se znatelně projevuje pohlavní dimorfismus (pohlavní dvojtvárnost – tzn. samice je úplně jiná než samec)
[ze zdrojů jedné staré a chytré knihy Wikipedie]

Adanedhel Bloom
Nelíbí.

Osiris Flemingová
Lev je nádherné zvíře, myslím, že je ve znaku Nebelvíru oprávněně. Drží spolu jako lví smečka, ale jako u nich, tak i v Nebelvíru se najdou samotáři, kteří táhnou pouze za své lano.

Lenůlie Čihůlková
Dobrá otázka na mě :-D
Tůze lvovsky! :-D
Může se mi vůbec nelíbit? ;-)

Filius Orionis
Pěkné chlupaté kočkovité zvíře, které na mě působí velice sympaticky. :-)

Ignacius Horak
Můj miláček mazlíček lvíček , sice je to trochu líný zvíře ale majest a zatraceně silná potvora ( i když v originálu je to gryf a ne lev )

Dors Venabili
Lvi jsou moc krásná a vznešená zvířata - myslím, že k nebelvírským pěkně sedí. Navíc malá lvíšata jsou táááák roštomilá! +zakření se a šišlá jako babička na malé děcko+

Sirael de Gevaudan
Lva považuju já osobně za jedno z nejkrásnějších zvířat vůbec. Mohla bych se tu rozepsat velmi dopodrobna a popsat, co se mi na něm líbí od tlap až po špičky uší. Lev je nádherný, majestátní zvíře a Nebelvírští by mu měli prokazovat čest a úctu svým chováním - což ovšem neznamená pořád řvát a prospat dvě třetiny dne ... :-)

Siny de Sorrow
Inu, lev se mi celkem líbí, mám z něj respekt (přeci jen by mě snědl než bych stihla říct nějaké kouzlo:D)...Lev je symbol síly a nebojácnosti, mezi zvířaty je králem... Ale takové malé lvíčátko umí být i roztomilé :)

Flex Honzomil Ojmed
Ahoj ;-) Můj názor na lva? Mno, je to zvíře.Neobyčejné zvíře, mudlové tvrdí, že je to král zvířat.Mohl by to být zajímavý domácí mazlíček, pokud by šel bezproblémově ochočit. A Nebelvír by konečně měl jednoho lva pujčit mudlovské zoo do Prahy. Tam totiž věčně není, ony ale ostatní zoo na tom nejsou lépe a tak brzo budeme znát lva jen z pohádek o Krtečkovi a také z vyprávění červených studentů ;-))

Clea Haliová
Lvy mám strašně ráda, i když mám radši tygry, vlastně všechny šelmy kočkovité, tak bych tam i kolejní zvíře Nebelvíru zařadila:D

Jacob Tombola (v současnosti už Jacob Tombola)
No podle mě vystihuje kolej:-) Jakožto hrdé a mocné zvíře se k Nebelvíru hodí..

Sharlotte la Libretëa (v současnosti už Sharlotte la Libretëa)
No...Je to hezké zvíře k Nebelvíru se hodí.

Duší rok

Milí žlutí i jinak barevní přátelé!

Byla jsem požádána, abych připojila pár mrtvých řádků do naší Mrzimorské ročenky.
Jak jistě někteří z vás víte, zachvátila mě nemilá nemoc jménem „Humrovina Dušichmůrová“.
Je to velmi nepříjemná duší choroba, o jejích podrobnostech se tu raději nebudu rozepisovat. Jen vás ujistím, že to není vůbec nakažlivé.
Zklamu vás tedy ohledně nějakých zážitků z našeho školního roku. Většinu času jsem trávila na ošetřovně se svojí žábou Oranžádou. (Oranžáda je moje nyní už ochočená přítelkyně, kdysi bohužel však byla mým vrahem. Sežrala mě i s botama. Když s madame Letitií te Tibou vzpomínáme, vždy mi s úsměvem připomene, že po mě zbyla jen žlutá mašle. Právě paní profesorka se mi pokusila zachránit život. Bohužel, či bohudík? Nepovedlo se jí to.)
Jak už jsem tedy psala, na ošetřovně se mnou trávila veškerý čas oranžová žába Oranžáda. Naše ošetřovatelka často protestovala, ale časem si zvykla a myslím, že si Oranžádu docela oblíbila, i přes to, co žabka na ošetřovně vyváděla. Spolkla pár teploměrů, vypila zmenšovací dryák, takže jsme ji hledali po celé ošetřovně. Ona se zatím s výsměchem schovávala ošetřovatelce ve vlasech. Když jsme jí našli, málem se ve Velké síni objevil pokrm žabí stehýnka. Nakonec jsem madame přesvědčila, že by oranžová žabí stehýnka stejně nikdo nejedl.
Ač byla na ošetřovně mnohdy legrace, mrzí mě, že jsem nemohla s ostatními obyvateli hradu prožívat jejich smutky a radosti. Jsem ale na své žluté přátelé pyšná za všechny jejich úspěchy, kterých se jim povedlo dosáhnout. Ať už ve studiu, nebo v létání či v jiných hrách.
Věřím, že nadcházející školní rok se v chodbách a síních našeho hradu budu objevovat častěji a zase vás budu s radostí strašit.

Tak tedy na strašenou
vaše dušice Susy Wernerová

Madam Eillen McFir Elat a jezevec v její péči

Připravila Alanise Olien Harlin

Dobrý den:) Přicházím se slibovaným rozhovorem. První otázka zní:

Kdy, na jak dlouho a za jakých okolností se Vám naskytla příležitost pečovat o jezevce? :)

Bylo to v době, kdy mi bylo přibližně čtrnáct let. Na záchranné stanici přivezli jezevce s poraněnou nohou. Všichni členi sdružení se o něj (a jiná zvířata) starali. Trvalo to asi půl roku.

A měla jste ho třeba i doma ? Nebo jakým způsobem probíhala péče o něj ? :)

Domů jsme si zvířata brát nesměli. Musela stále být na záchranné stanici. Ono v případě, že by se jim přitížilo, nebo by se třeba otevřela rána, tak bychom jim doma moc nepomohli, spíš by to zvířatům ublížilo. Péče probíhala stejně jako u domácího mazlíčka. Museli jsme mu pravidelně měnit vodu, čistit jeho "domeček" a dávat najíst. Poté, když už na tom byl lépe, tak jsme ho hlídali, když byl ve "volném výběhu". Bylo to vlastně jen na zahradě záchranné stanice, ale šlo o to, aby se nepřiblížil k voliérám s dravými ptáky.

Co vlastně takový jezevec žere? A pokud to správně chápu, vy jste byla (nebo pořád jste?) členkou nějakého sdružení?

No, jezevec jí skoro vše, ale u nás se mu dával hmyz, malí potkánci (samozřejmě už mrtví, jestli někdy dostával živé, tak jsem u toho nebyla) a nějaké bylinky a bobule. Bohužel už si vůbec nepamatuji, co to bylo, opravdu už je to dost let.
Ale k druhé otázce. Bývala jsem členkou Českého svazu ochránců přírody. Ale na střední škole jsem odstoupila, protože jsem neměla vůbec žádný čas na schůze. Příležitostě se ale zapojuji do určitých akcí pořádaných v našem městě.

Kolik toho přibližně může sníst jezevec za jeden den?
Zajímavá organizace :). Byla v té době hodně rozrostlá? Nebo kolik přibližně vás tam mohlo být? Určitě Vás to bavilo, že ano :).

S tím množstvím jídla už opravdu nevím. Nestarala jsem se o jezevce celý den, vždy jen po škole, když byl čas, takže přesné množství Vám nepovím.
Tato organizace je docela rozsáhlá. Stačí si ji najít na internetu. U nás měla docela dost členů. Když nebudu počítat dospělé, se kterými jsem se skoro nestýkala, tak dětí tam bylo vždy minimálně patnáct a po mém odchodu jsem se dozvěděla, že se počet ještě rozrostl a tak se museli členové rozdělit do dvou skupin a každá měla schůzky v jiné dny. Za mě to byl úterý a čtvrtek, přičemž poté byly ještě víkendové akce.

Super, myslím, že otázek už stačilo :). Děkuju moc za rozhovor a přeju krásný zbytek dne :).

I já děkuji a přeji hezký den.

Čtenářská tipovací soutěž jde do finále

Minule jsme zveřejnili obrázky od tří soutěžích a vy jste měli rozhodnout:
Kdo nakreslil nejhezčí mrzimorské vyznamenání? Celkem hlasovalo 26 čtenářů a svou přízeň rozdělili takto:
madam Letitia te Tiba 5 hlasů (19%) - tj. 3. místo a 1 bod
Lucy Koralka 13 hlasů (50%) - tj. 1. místo a 3 body
Lili Smeaglová 8 hlasů (30%) - tj. 2. místo a 2 body
Takže stav po vyhodnocení třetího zvláštního úkolu: 1. Lucy Koralka (celkem 21 b), 2.Lili Smeaglová (celkem 17 b), 3. Vicky Charmant (celkem 3 b), 4.-6. Christina von Luna, Alanise Olien Harlin a Letitia te Tiba (1 b) a 7. Kathlin Rownson (0 b)
Posledním soutěžním úkolem bylo napsat svůj vlastní epilog příběhu o Aidě Valemínce - čeká ji v budoucnosti šťastný a bezstarostný život, nebo bude muset ještě čelit dalšímu nebezpečí? Byly zlé a smrtící Bytosti definitivně poraženy?
Jak se bude Aidě dál dařit ve studiu? Dozvíme se, čím bude Aida v dospělosti? A co Fiona? Využijí své zvláštní schopnosti ve své budoucí práci?
Bohužel stav soutěže už byl natolik jasný, že Lucy Koralka se vůbec nemusela namáhat a přesto má své první místo jisté. Proto závěr tohoto klání bude už víceméně prost napětí – soutěžní epilog do redakce poslaly pouze dvě dívky, Lili a Vicky – a vzhledem k tomu, že ve hře jsou tedy pouze 2 anebo1 bod, pořadí na 2. a 3. místě je také známo už předem. Přesto prosím ohodnoťte jejich výtvory – zaslouží si ocenění už proto, že se snažily až do konce soutěže, ačkoli už vlastně o nic nešlo:)
Hlasujte tedy, který závěr příběhu o Aidě Valemínce se vám líbí víc.


Epilog - Vicky Charmant
Aida se dál pilně učila a studovala. Protože se chovala velmi příkladně, pomáhala nováčkům a neměla vůbec žádné problémy, správa školy ji ke konci třetího ročníku jmenovala prefektkou. Škola fungovala už bez potíží, zlo bylo přemoženo a studenti ani profesoři se nyní neměli čeho obávat.
Na začátku čtvrtého ročníku se ale stalo něco, z čeho Aida zrovna valnou radost neměla. Do školy totiž nastoupila nová profesorka Demílková, která se specializovala právě na Teorii kouzel, která byla ve škole prozatímně na dva roky zrušena. Teorie kouzel se stala opět povinným předmětem pro všechny ročníky.
Studenti ale s novou profesorkou nevycházeli, obzvlášť Aida ne. Profesorka je totiž trýznila dlouhými slohovými pracemi a chovala se velmi přísně, ba až nepřátelsky.
Nikdo v té době ještě nemohl tušit, že je hlavou jedné kouzelnické společnosti, která ničí duše. První obětí se o rok po nástupu nové profesorky stala jedna Aidina kamarádka. Byla to právě ta dívka, které si tehdy přisedla k Aidě, když jela poprvé do Bradavic - Klara Wachowski. Zůstala v bezvědomí a musela ležet na ošetřovně, nikdo nevěděl, jak jí vrátit ukradenou duši.
Počet obětí se později zvýšil na pět a v té době už ředitel Valemínek zařadil novou profesorku mezi hlavní podezřelé.
I tentokrát na pomoc přišla Fiona s Aidou, které měly díky svým schopnostem více možností. I tehdy bylo velmi těžké svoje umění ukrývat, ale co teprve teď, když Aida byla jednou z nejvýše postavených studentů v Mrzimoru? Málokdy byla k zastižení ve společenské místnosti, a tak není divu, že u spolužáků byla hlavní podezřelou ona.
Nikdo se nedivil, když jí ještě ve čtvrtém ročníku odebrali prefektský odznak. O to více se ale divili, když jí Valemínek připnul odznak primuse! Tento čin komentoval slovy: „Jednou se všichni dozvíte, že Aida dělá nejvíc nejen pro mrzimorskou kolej, ale i pro celou školu...“

Epilog – Lili Smeaglová
Po celý zbytek školního roku byla Aida obležená spolužáky. Tito ji obdivovali - byla šťastná, že tu je. Byla pyšná, že může nosit řád Jezevce. I přes nával obdivovatelů (a nejen mrzimorských) si nechala Aida chladnou hlavu. Snažila se dělat čest své milované koleji.
A pak jednoho dne Aida vstala do krásného slunečného rána. Jako každý jiný den se oblékla, ale nikoho neviděla v ložnici. Proto se potichu vykradla dolů - bylo zhasnuto. Aida zamrkala a protřela si oči, ale žádná změna nenastala. Najednou slyší šramot. „Je tu někdo?!“ Ale žádnou odpověď nedostala. Ozvala se rána. Z ničeho nic celou místnost zalilo teplé světlo, v křeslech čekala Fiona a jiní. „Co se děje?“ „Ale Aido, vždyť se dnes odjíždí!“ Jak jen mohla na toto zapomenout, byla si jistá, že něco zapomněla, teprve teď si to uvědomila! Rychle běžela zase nahoru. Spolužáci na sebe nechápavě koukali. Aida se přiřítila s několika balíčky a každému jeden podala. „No nebojte, nekousne vás to!“ řekla Aida s úsměvem. Najednou zavolali profesoři studenty do VS, odkud se dobrali až k vlaku. Jakmile Aida dorazila domů, vzala sovu a napsala na pergamen: „Diojoelpa jaseemi vo paoeřdápdqkmu. Awipdga“
Pergamen přivázala sově na nohu a ta odlítla. Ach, jak už se Aida těšila na další rok…
Potom Aida vystudovala Bradavickou školu, žila šťastně, až do té doby, kdy zemřel její dědeček - ředitel školy. Po něm se stala ředitelkou a Fiona mrzimorskou kolejní ředitelkou.

------------------
No a teď nám zbývá už jen podívat se, jak svůj příběh o mrzimorské studentce Aidě Valemínce zakončila sama jeho autorka, Lemma Plíživá. Možná budeme překvapeni, jak velice stručný ten epilog ve skutečnosti je. Konec příběhu tak zůstává nejotevřenější, jak jen může být… ale zlé Bytosti patrně ještě své poslední slovo neřekly… ovšem kde a kdy opět udeří, to neví nikdo…

Aida Valemínka - epilog
Lemma Plíživá

Crr. Crrr.
„Ano?“
„Brána je opět připravena, pane.“
„Dívka?“
„Nebude již mezi živými.“
„Výborně. Kde a kdy?“


..:: K O N E C ::..

Příště tedy vyhlásíme oficiální výsledky soutěže a rozdáme ceny. Do nedělní půlnoci hlasujte pro vítězku posledního úkolu.

A nezkusíme napsat úplně nový společný příběh?
Prosím všechny nadějné spisovatele, aby se ozvali:) Do středy příštího týdne ( tj. 9.9.) můžete poslat do redakce svou vlastní úvodní kapitolu úplně nového románu na pokračování – měly by se v ní představit hlavní postavy (řekněme tak 3-5) a prostředí a naznačit příběh, který by měl být samozřejmě kouzelnický.
Pokud nějaké úvodní kapitoly do redakce dostaneme, pomocí čtenářského hlasování z nich vybereme jednu nejlepší a každý, kdo bude chtít, bude moci napsat pokračování. Z těchto pokračování bychom zase vybrali jedno nejlepší a na ně by navazovala kapitola třetí atd atd.
Ovšem jde tu o to, jestli se najde alespoň pár lidí, kteří by se do toho chtěli pustit! Do příštího týdne tedy očekávám úplně nové a originální příběhy – délka úvodní kapitoly by mohla být tak půl až jedna stránka A4.

Nejžlutější foto - 1. kolo hlasování

Milí žlutí i jinak barevní čtenáři!
Přinášíme Vám kolekci těch nejžlutějších fotografií, které nám během prázdnin do redakce nanosily sovy. Obrázky budou označeny pouze názvy a podle nich můžete v anketě v levé části stránky hlasovat - můžete svůj hlas dát i několika obrázkům, ale ne zase všem:) Ve druhém kole pak budeme (resp. budete) z nejlepších pěti fotek vybírat absolutního vítěze.

Jak se vám líbí? 1. část: Jezevec

Miniseriál Alanise Olien Harlin o kolejních zvířatech

Vydala jsem se po stopách našich studentů a některých fialových… A ptala jsem se. Na otázku, která by se mohla zdát blbostí, ale myslím, že docela zajímavou :). Copak by žádného Mrzimorčana nezajímalo, jestli se ostatním líbí naše kolejní zvířátko – jezevec?

Líbí se ti/Vám jezevec? Jaký máš/máte na něj názor? (třeba že pořád spí :D)

Marilen Rose Gregerová
Ale jo, líbí se mi jezevec. No, mně to nevadí, že pořád spí :D.

Vendesousa Asio Otusová
Jezevec se mi jako zvíře líbí. Hlavně ta kombinace černé a bílé a potom taky malý ouška :-) Někomu může připadat jako "mouchy snězte si mě," ale spíš trpělivě čeká, až přijde jeho chvíle. Proč by se měl rozčilovat, když to za to nestojí, ale když se naštve, stojí to za to ;-) A že pořád spí, kdo rád nespí ;-) Možná je pomalý, ale řekla bych, že když se zakousne, tak se nedá. (tento názor se mi fakt líbil :)

Lilien Emity Meissed
Jezevec, no abych řekla pravdu, nikdy jsem nad jezevcem moc nepřemýšlela -začne přemýšlet-. A teď když nad tím přemýšlím, myslím, že se mi jezevec líbí. Vypadá velice roztomile. Moc se mi líbí jeho hlava, ale nevím jak popsat to, proč se mi líbí -směje se-...-prohlíží si jezevce na obrázku- no vlastně se mi líbí tak nějak celý.-směje se.-...A že furt spí? No bože, tak se rád válí v pelechu. Myslím, že mu to všichni můžeme jenom závidět :-) (taky pěkný a pozitivní názor :-P )

bibi střeštěnka
Osobně proti jezevci nic nemám, vypadá v celku neškodně :D. Naživo jsem ho ale nikdy neviděla, není to zrovna lákadlo zoologických zahrad. Krom toho mu také dělá špatnou pověst film Pod jezevčí skálou.

Barush Talandie
No myslím, že celkově je to takové nevýrazné zvíře, ale určitě jako každý má jezevec svou osobnost a kouzlo a to, že pořád spí, mu neuvěřitelně závidím :-)

Meggie Moon
Jezevec je jedno ze tří zvířat, které mám na tomto světě ráda. Kdyby se mi naskytla možnost, tak toto zvířátko bych si do bytu pořídila (asi jsem blázen, ale jezevec je moc roztomilý) :-)

Lucira de Radimaru
Jezevec je krásný zvířátko, ale opravdu kdykoliv se na něj někde dívám, tak spí a spí a spí :-) Myslím si osobně, že Mrzimor zas tak spací není :-)

Ginevra de Naga
Jezevec je dobré zvíře, ale říká se, že nepořádné - do toho já nevidím =D
Líbí se mi jeho kombinace barev :)

Jessamine Keats
Abych pravdu řekla, nelíbí se mi. Ne že by to nebyla roztomilost sama, ale pamatuju si ho z toho filmu o Vénovi, jak zavalil Bročka v té noře :D

Albert Williams
O jezevce jsem se nikdy moc nezajímal. Takže jestli se mi líbí - asi tak nějak normálně. Určitě je to zvláštní zvíře. ;)

A co na to zástupci z řad fialových?

Eillen McFir Elat
Jezevec je nádherné zvíře. Dokonce jsem měla možnost se o jednoho chvíli starat.

Alisma Bailly Fisto
Abych pravdu řekla, s jezevcem osobně jsem se nikdy nesetkala, ale vždy mě na něm fascinovaly jeho pruhy, stejně jako schopnost zahrabat se a celou zimu prospat (alespoň to nám tvrdili ve školce :))
Myslím si, že je to velice užitečné zvířátko našich lesů, i když popravdě bych si ho za domácího mazlíčka asi nepořídila ;)

Letitia te Tiba
Jazvec je veľmi zaujímavé zviera. Je veľmi čistotný a pracovitý. Vedeli ste napríklad o tom, že v lete si každé ráno vynáša výstelku von z nory, aby sa vyvetrala? Celkom ako ľudia, keď vetrajú periny. Má silný vzťah k rodine i k miestu, ktoré si vybral za svoj domov. Odsťahuje sa len ak naozaj musí. Pripadá mi pracovitý, vytrvalý a húževnatý.
Ano, páči sa mi a myslím si, že si z neho v mnohom môžme brať príklad.

Protože mě velmi zaujala odpověď madam Eillen, na rozhovor o její péči o jezevce se můžete těšit někdy příště :)