Andrew
> ahoj
Buráčku, tak co, připravena na výslech prvního, druhého a třetího stupně? – připravuje si lampu a šklebí se- (to byla legrace, aby bylo jasno)
Oresta > -vykuleně hledí- Jen do mě.
Andrew >
Já tedy budu hodný a budu z tebe jen
tahat rozumy. Mohla bys mi jen tak v kostce říct, jak ses na Hog dostala a
jak ses tu cítila?
Oresta > Co když si na nic nevzpomenu? (jen nechtěla přiznat, že už jí paměť neslouží)
Andrew > Tak ti budu napovídat. To je
toho. Třeba že tvůj tatík byl Orestes Vianueva, studoval na kouzelnické škole
kdesi v Jižní Americe...klidně to mohlo být ve Venezuele, a když ses
narodila, nechal tě automaticky zapsat sem, protože na jihu je moc horko. A
taky to byl poustevník, co studoval erotologii...ehmm... tedy entomologii a
ještě další -ologie, ale především ho zajímali brouci, rostliny a zvířata.
(to byste neřekli, ale já se trefil!!!)
Oresta > No, on byl hodnej, ale mně vážně
to horko nedělá dobře.
Andrew >
Na Hog tě tedy dovedl on?
Oresta > Ne na Hog mě přivedl profesor
Soltir.
Andrew >
Co ten s tím měl společného?
Oresta > Já jsem u něj vyrůstala.
Andrew >
Aháá. Takže Orestes požádal svého
nejlepšího kamaráda, aby se o tebe postaral?
Oresta > No, asi jo.
Andrew >
A co další rodina? Sestry, bratři, tetičky, strýčkové a tak. Kde ti
studovali?
Oresta > Měla jsem mladší sestru, to byla
pěkná potvora. Byla rozmazlovaná. Něco jako Dudley v HP. Rozmazlovali ji,
protože byla moták. Na ostatní příbuzenstvo se nepamatuji. Vím jen, že Soltirova
rodina byla vlkodlačí, jeho tehdejší manželka byla upírka a taky chodila sem.
Jmenovala se Klaris.
Andrew >
Fíha.. to byla famílie. Dobře, když ses
dostala sem, jak ses cítila?
Oresta > To už si moc nepamatuji. Ale byla
jsem hodně překvapená a unešená. Moc jsem ale nezapadla, jelikož jsem netušila,
jak se chovat. (jasné...jihoamerické pláně jsou zkrátka
divoké a nezkrotné)
Andrew >
Pověz mi ještě něco víc o profesorovi
Soltirovi. Staral se o tebe jako náhradní otec dobře?
Oresta > On se o mne staral velmi dobře.
Chtěl i po panu řediteli, aby mi změnil příjmení a chtěl mě oficiálně
adoptovat, ale i když se znali dobře, pan ředitel to nedovolil. Že je tu
„adopcí“ hodně a kdyby povolil jednu, chtěli by ji pak všichni. On byl opravdu
laskavý, jen jeho žena nebyla vhodná.
Andrew >
Njn, to se občas stává. Hlavně že se ti
tu zalíbilo a žes tu zůstala. A jak ti šla škola?
Oresta > To ano. Velký podíl na tom měla
tehdy mdm Leti. Studia docela dobrý, mno. Oblíbila jsem si tehdy OPČM od p.p.
Midara. Prvně to ale učil profesor Wood. A tehdejší přeměňování bylo taky
skvělé. To učila profesorka Laura. Pak se to ovšem mírně zvrtlo.
Andrew >
Co se zvrtlo?
Oresta > No to víš, Soltire odjel na stáž
na sever a já začala bouřit.
Andrew >
Chmmm... puberta?
Oresta > Trošičku...hodně. Stačí kouknout na můj seznam trestů.
Andrew >
Tak já se pak kouknu... -udělá si poznámku, aby nezapomněl- Ještě jsem se chtěl zeptat, jestli sis
přála být žlutá nebo klobouk rozhodl za tebe?
Oresta > To teda!
Andrew >
Takže jsi byla žlutá od narození. Chápu.
Píšu si – ačkoliv se narodila v Jižní Americe, narodila se jako Číňan.
Oresta > Andíku! To teda bylo jinam :oD
Andrew >
Už si to mažu :o)) (tak jsem to nesmazal, no a co?)
Oresta > Popravdě nepřála. Chtěla jsem být
červená. Když mě klobouk zařadil do Mrzimoru, byla jsem hodně zklamaná a dala
jsem jim to pěkně v koleji sežrat. Ale s postupem času a hlavně
s přístupem Leti jsem si Mrzimor oblíbila a přirostl mi k srdci.
Andrew >
To jsem rád – uculí se na Buráčka-
Oresta > -usměje se- Mrzimor je nejlepší
Andrew >
Ale ten Číňan se mi tááák líbil!
Oresta > Hele!! :oD
Andrew >
Už jsem hodnej :oD No... a jak to máš s těmi místními
zvířaty? Už máš nějakou tu OVCI?
Oresta > Tak OVCI mám z OPČM, pokud
tedy nemyslíš mazlíčky. To mám žblemcokaza a Brumlu taky.
Andrew >
Žblemcoco? –zbystřil a zamrkal-
Anseiola Jasmis
Rawenclaw si přisedla ke stolu
Oresta > Aha, ty jsi vlastně žblemcokaza
nezažil. Byl to on, kdo mohl za první stěhování hradu a tak. Určitě o něm budou
někde nějaké články.
Neměl jsem tu čest a asi bych měl být i rád :o))
Anseiola Jasmis Rawenclaw > hezký večer.
Jsem ráda, že už si žblemcokaza hlídáte. To byly krušné časy.
Andrew >
Zdravím, mdm... koukám, že ho znáte
taky.
Oresta > On je přítulný, když víš jak na
něj. Někde budu mít ještě uložený seminář, co o něm psala mdm Leti. Ale
jinak... on nemá pevný tvar. Je to mlhovitý tvor, kterého pouhým okem
nespatříš.
Andrew >
A tomu říkáš mazlíček, jo? (někteří lidé mají zvláštní představy o mazlíčcích) No... Ale dobře. Ještě se vrátím k těm OVCÍm. Takže z OPČM?
Oresta > Ano
Andrew >
A nějaké ocenění – studuje pergamen, aby
našel další otázku – Péčkování? Řád?
Oresta > Prefektem jsem byla, ale nevím,
jestli rok nebo dva. Asi spíš dva. A řád jen Absolventa.
Andrew >
Znovu nahlédne do poznámek – hmmm, tak
tohle máme, tohle taky... – odškrtává- rodina
je taky hotová, žblemcocosi... na to se ještě mrknu...mmmm – podívá se na
Oříšku přes pergamen- ...nějaké tajné
lásky?
Oresta > Nějaká tu je, ale to už by přeci
nebyla tajná, kdybych ti to řekla.
Andrew >
To je taky pravda...asi Čabík...-píše
si něco do poznámek- aaa teď Patrončata?
Oresta > Čabík? – nakukuje-
Anseiola Jasmis Rawenclaw > Čabík, jo? A já
zase nic nevím :)
Andrew >
Honem schovává pergamen- ...ehmmm (ženské zvědavé!)
Oresta > Mdm Ansí, já také ne, z toho
si nic nedělejte
Andrew >
No jasné, Čabík tu okouzlil všechny
dívky, ale vraťme se k těm Patrončatům.
Oresta > Jéjej, já měla patrončat hafo. Už
si je ani nepamatuji.
Andrew >
A nějaké, které tu zůstalo nebo ti
utkvělo v děravé paměti? (vůbec nic jsem tím nemyslel)
Oresta > Mám pocit, že ne. Že všichni
vždycky odešli... Hele a kdo je vlastně Čabík? Jako Chab?
Andrew >
samozřejmě – Chabrakanes
Oresta > Tak tos možná uhádl, ale jen jednu
třetinu :-)
Andrew >
Buráčku, no téédy :o))
Oresta > Zamrká-
Andrew >
Na co já bych se tě ještě zeptal –
hloubavě přemýšlí – máš nějaké další
plány? Třeba být fialka?
Oresta > To ano. Upřímně už mi dochází
předměty, co bych chtěla studovat a nebýt teď nově udělené KOZY, už bych
zfialověla. I když... se proti tomu půlka koleje bouří. Jsem prý kolejní
relikvie a nesmím zmizet.
Andrew>
Rozhodně bys nám tam chyběla, ale asi je
to přirozený postup... Co bys chtěla učit?
Oresta > Midar mi slíbil OPČM, jenže jak mu
to bylo odebráno, tak se jí asi nedočkám. Ale třeba nakonec neodejdu... kdo ví?
Času je zatím dost.
Anseiola Jasmis Rawenclaw > na fialovění
máte vždycky času dost. A pak už byste se ke koleji nemohla vrátit. On je ten
fialový život dost... osamělý.
Andrew >
To je pravda, všiml jsem si, že kdo
zfialověl, stal se trochu...hmmm... smutný – pokusí se uculit- no, už
tě asi nebudu trápit, kdybych si na něco ještě vzpomněl, pošlu výzvědnou sovu.
A... doufám, že jsem tě moc nenudil. Každopádně díky za ochotu a trpělivost :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat