Připravila Alanise Olien HarlinDobrý den:) Přicházím se slibovaným rozhovorem. První otázka zní:
Kdy, na jak dlouho a za jakých okolností se Vám naskytla příležitost pečovat o jezevce? :)
Bylo to v době, kdy mi bylo přibližně čtrnáct let. Na záchranné stanici přivezli jezevce s poraněnou nohou. Všichni členi sdružení se o něj (a jiná zvířata) starali. Trvalo to asi půl roku.
A měla jste ho třeba i doma ? Nebo jakým způsobem probíhala péče o něj ? :)
Domů jsme si zvířata brát nesměli. Musela stále být na záchranné stanici. Ono v případě, že by se jim přitížilo, nebo by se třeba otevřela rána, tak bychom jim doma moc nepomohli, spíš by to zvířatům ublížilo. Péče probíhala stejně jako u domácího mazlíčka. Museli jsme mu pravidelně měnit vodu, čistit jeho "domeček" a dávat najíst. Poté, když už na tom byl lépe, tak jsme ho hlídali, když byl ve "volném výběhu". Bylo to vlastně jen na zahradě záchranné stanice, ale šlo o to, aby se nepřiblížil k voliérám s dravými ptáky.
Co vlastně takový jezevec žere? A pokud to správně chápu, vy jste byla (nebo pořád jste?) členkou nějakého sdružení?
No, jezevec jí skoro vše, ale u nás se mu dával hmyz, malí potkánci (samozřejmě už mrtví, jestli někdy dostával živé, tak jsem u toho nebyla) a nějaké bylinky a bobule. Bohužel už si vůbec nepamatuji, co to bylo, opravdu už je to dost let.
Ale k druhé otázce. Bývala jsem členkou Českého svazu ochránců přírody.
Ale na střední škole jsem odstoupila, protože jsem neměla vůbec žádný čas na schůze. Příležitostě se ale zapojuji do určitých akcí pořádaných v našem městě.
Kolik toho přibližně může sníst jezevec za jeden den?
Zajímavá organizace :). Byla v té době hodně rozrostlá? Nebo kolik přibližně vás tam mohlo být? Určitě Vás to bavilo, že ano :).
S tím množstvím jídla už opravdu nevím. Nestarala jsem se o jezevce celý den, vždy jen po škole, když byl čas, takže přesné množství Vám nepovím.
Tato organizace je docela rozsáhlá. Stačí si ji najít na internetu. U nás měla docela dost členů. Když nebudu počítat dospělé, se kterými jsem se skoro nestýkala, tak dětí tam bylo vždy minimálně patnáct a po mém odchodu jsem se dozvěděla, že se počet ještě rozrostl a tak se museli členové rozdělit do dvou skupin a každá měla schůzky v jiné dny. Za mě to byl úterý a čtvrtek, přičemž poté byly ještě víkendové akce.
Super, myslím, že otázek už stačilo :). Děkuju moc za rozhovor a přeju krásný zbytek dne :).
I já děkuji a přeji hezký den.
Bylo to v době, kdy mi bylo přibližně čtrnáct let. Na záchranné stanici přivezli jezevce s poraněnou nohou. Všichni členi sdružení se o něj (a jiná zvířata) starali. Trvalo to asi půl roku.
A měla jste ho třeba i doma ? Nebo jakým způsobem probíhala péče o něj ? :)
Domů jsme si zvířata brát nesměli. Musela stále být na záchranné stanici. Ono v případě, že by se jim přitížilo, nebo by se třeba otevřela rána, tak bychom jim doma moc nepomohli, spíš by to zvířatům ublížilo. Péče probíhala stejně jako u domácího mazlíčka. Museli jsme mu pravidelně měnit vodu, čistit jeho "domeček" a dávat najíst. Poté, když už na tom byl lépe, tak jsme ho hlídali, když byl ve "volném výběhu". Bylo to vlastně jen na zahradě záchranné stanice, ale šlo o to, aby se nepřiblížil k voliérám s dravými ptáky.
Co vlastně takový jezevec žere? A pokud to správně chápu, vy jste byla (nebo pořád jste?) členkou nějakého sdružení?
No, jezevec jí skoro vše, ale u nás se mu dával hmyz, malí potkánci (samozřejmě už mrtví, jestli někdy dostával živé, tak jsem u toho nebyla) a nějaké bylinky a bobule. Bohužel už si vůbec nepamatuji, co to bylo, opravdu už je to dost let.
Ale k druhé otázce. Bývala jsem členkou Českého svazu ochránců přírody.
Ale na střední škole jsem odstoupila, protože jsem neměla vůbec žádný čas na schůze. Příležitostě se ale zapojuji do určitých akcí pořádaných v našem městě.Kolik toho přibližně může sníst jezevec za jeden den?
Zajímavá organizace :). Byla v té době hodně rozrostlá? Nebo kolik přibližně vás tam mohlo být? Určitě Vás to bavilo, že ano :).
S tím množstvím jídla už opravdu nevím. Nestarala jsem se o jezevce celý den, vždy jen po škole, když byl čas, takže přesné množství Vám nepovím.
Tato organizace je docela rozsáhlá. Stačí si ji najít na internetu. U nás měla docela dost členů. Když nebudu počítat dospělé, se kterými jsem se skoro nestýkala, tak dětí tam bylo vždy minimálně patnáct a po mém odchodu jsem se dozvěděla, že se počet ještě rozrostl a tak se museli členové rozdělit do dvou skupin a každá měla schůzky v jiné dny. Za mě to byl úterý a čtvrtek, přičemž poté byly ještě víkendové akce.
Super, myslím, že otázek už stačilo :). Děkuju moc za rozhovor a přeju krásný zbytek dne :).
I já děkuji a přeji hezký den.
Žádné komentáře:
Okomentovat