pondělí 21. února 2011

Mrzimorčata a boj s Velkým Bulíkem

O výpravě do Zakázaného lesa a setkání s krvelačnými zajíčky a podezřelými polštáři přináší zprávu Adriana Bella Lee. Své poznámky doplnila a obrázky nakreslila Ciline Flameová.
Dne 20. února 2011 se konala nováčkovská výprava do lesa. Po delší době, kdy se zmatkovalo s tím, kdo půjde a kdo ne, se do lesa dostalo pět nováčků : Emily Moonová, Ciline Flameová, Fritjof Skarpsvärd, Susan Cooková a Lilian Isabella Rorrs. Ze starších studentů se výpravy účastnili Teodorik Valdorius a já (Adriana Bella Lee). Jako průvodce s námi šel pan Chyn Ti.
Když jsme se všichni sešli, mohli jsme teda vyrazit na strastiplnou cestu lesem. Při vstupu do lesa mi cosi přeběhlo přes nohy, lekla jsem se, ale pan Ti mě s úsměvem ujistil, že to zřejmě nebylo nic nebezpečného, protože jinak už by mě to sežralo. Pro jistotu jsem kohosi chytila za ruku. Hned po několika krocích jsme narazili na skupinku zajíců. Požírali mrtvé selátko a vypadalo to opravdu nechutně, několika mladším studentkám se z toho udělalo nevolno. Zajíci, hopsálci, chtěli zaútočit, a tak je šel pan Chyn Ti zastavit. My jsme zdrhali, až nám za patami hořelo a zastavili jsme se až po 300 metrech. Odpovědnost zůstala hlavně na mně a Teovi, přece jenom jsme tam byli nejstarší. Uslyšeli jsme výstřel. Po chvilce jsme uslyšeli mluvit tajemné polštáře, před kterými nás pan Ti varoval. V tu chvíli jsem zjistila, že sice držím něčí ruku, ale ta ruka nemá svého vlastníka. Hlasitě jsem zaječela a omdlela. Ačkoli jsme byli jako myšky, polštáře nás zpozorovaly. Najednou mi někdo vrazil facku a já se probrala. Blížily se k nám a zlověstně na nás mířily jakýmsi mudlovským vynálezem jménem brokolice či snad brokovnice.

Já a Teo jsme se snažili ochránit nováčky a když se polštáře přiblížily, vypálili jsme po nich kouzla úplného spoutání. Levý polštář okamžitě ležel ztuhlý na zemi, ale pravý, jak jsme se později dozvěděli, měl na sobě kouzelnou kočičku, která ho před kouzly chránila. Naštěstí se ukázalo, že nám nechtěly ublížit. „Živý“ polštář se představil jako Culík a zjistili jsme, že je velmi milý. Všichni jsme se mu řekli svá jména. On a jeho kolega tvořili jakýsi „bulánkovský odboj“. Jejich náčelník Velký Bulík se totiž chystal vyhladit lidstvo a naši společníci se tomu chtěli postavit. Žádali nás, abychom jim pomohli kouzly. Jelikož jsme netušili, kde jsme, souhlasili jsme a šli s nimi. Teo teda „probudil“ druhý polštář a vyrazili jsme. Přestože nám Culík tvrdil, že se ochranka skládá z pár polštářů, narazili jsme na odpor. Svedla se bitva mezi studenty a polštáři, kdy jsme bojovali čímkoli, co se nám dostalo do rukou. Hlavně teda kameny, šiškami, lucernami a ti zdatnější kouzly. Po náročném boji jsme vyhráli. Bohužel, studentka 1.ročníku Ciline Flameová neopatrně pozřela jakési houbičky a ještě dlouho poté se pořád jenom smála.

V tom se z Muchomůrky (království Velkého Bulíka) ozval křik o pomoc. Pár z nás tam okamžitě vběhlo, ale co se nestalo. Na zemi ležel umírající Culík! Ukázal na tunel a jeho poslední přání bylo, abychom Bulíka definitivně zastavili. Já a odvážná Lilian jsme okamžitě vběhly do tunelu a ostatní nás po nějaké době následovali. Běželi jsme už asi pět minut, když v tom jsem si něco uvědomila. Kde je Teo?! Volali jsme na něj, ale nikde nebyl. V tu chvíli jsem opravdu hodně znervózněla. Byla jsem tam přece jen nejstarší a měla za ostatní zodpovědnost. Při běhu tunelem jsem zakopla, upadla a zvrtla si kotník. Dorazili jsme na konec tunelu, kde nás čekalo překvapení. Stál tam pan Ti a Velký Bulík už byl pouze sochou. Všem se nám podstatně ulevilo. Měli jsme radost, ale i strach o Tea. Pan Ti nám ukázal cestu k hradu a sám ho okamžitě vyrazil hledat. Poté už naštěstí žádné komplikace nenastaly. Zdárně jsme došli na famfrpálové hřiště a prohlíželi „škody.“ Až na pár odřených kolen a roztrhaných sukní se nic vážného nestalo. Pan Ti Tea nakonec našel v chaloupce s Culíkem. Jediné, co dosud přetrvalo, je chechtající se Ciline, která se pořád nemůže uklidnit.
A ještě můj kotník, který pan Ti označil za ,,rychlevyléčitelný".

Adriana Bella Lee (černý text)
a Ciline Flameová (hnědý text)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Účinky stále lehce přetrvávají, ale dnes se už pouze na každého usmívá a sem tam se uchechtnu. A zapomněla jsi na můj kotník, který pan Ti označil za ,,rychlevyléčitelný" =oD Ale bylo to super =o)
Ciline Flameová