pátek 31. srpna 2012

Člověk si toho začne vážit teprve, až to ztratí

Ano, tak by asi mohl znít titulek článku. A týká se to i mě... 
(píše nám Esperanza Luisana Morgan, tábořící před hradem; abychom zamezili veřejnému pohoršení, doplnili jsme její dosti skrovný oděv alespoň o roztrhanou školní uniformu)


Všichni známe ten pocit, kdy se Hog otevře novým tvářím poprvé, ale záhy u některých počáteční nadšení opadne. To je i můj případ. Na Hog jsem přišla v roce 2010 v srpnu. Ze začátku jsem byla nadšená vším novým a snažila jsem se být aktivní ve výuce a dalších věcech. V lednu, to jsem postoupila do druhého ročníku, jsem měla trošku potíže s mudloškolou a ani Hog mě moc nebavil a na výuku jsem mírně řečeno kašlala +stydí se+. Dopadlo to tak, že jsem zůstala sedět ve druhém ročníku. Někde v polovině srpna 2011 jsem se rozhodla udělat radikální krok a nechala se smazat. První půlrok to ještě šlo, zabývala jsem se mudloškolou, tak jsem na Hog moc nemyslela, jenže v tom druhém půlroce už jsem si začala zoufat. Strašně jsem se chtěla vrátit, ale co se nestalo, byla jsem s rodiči pryč a červnovou registraci jsem prošvihla. Ach, jak já nadávala, že jsem se tenkrát vůbec nechala smazat, proč jsem se radši nezmrazila?(Tohle si říkám dodnes).  Spolu s ostatními lososy jsem v půli srpna netrpělivě vyčkávala na registraci, abych se mohla obnovit. A dočkala jsem se, bylo to přesně v den jejího otevření, tedy 27. 8. 
No, teď už jen čekám, kdy mě pan ředitel pustí do hradu. Žlutí, už se na vás moc moc těším!!! Huf, Huf, HufJ

Žádné komentáře: