Kam spěje Příčná ulice?

Když jsem nedávno psala článek do Denního věštce o Twilfittovi a Tattingsovi, rozhodně jsem netušila, že mezi komentátory se přidají podrážděné návrhářky Příčné ulice. Bohužel Denní věštec není jediné místo, kde je pan Cihlička propírán; proč tomu tak je? Proč se pan Cihlička stává terčem pomluv uprostřed Velké síně?

Začneme ale od začátku. 18. 12. 2011 byl s velkou pompou změněn post vedoucího Příčné ulice. Pana Werewolfa, za jehož vedení zažila Příčná ulice nevídaný rozkvět, nahradil pan Cihlička. Ze začátku si rozhodně nevedl špatně. Přes zimu byla Příčná ulice stále zásobovaná, i když nutno dodat, že především staršími kousky. Zákazník si ale nemusel stěžovat.

Obyvatelé hradu poté očekávali příchod svatého Valentýna, s nímž měla přijít originální kolekce. Ta přišla sice o den později, než oficiálně svátek slavíme, ale my, smířlivější, jsme se spokojili s vysvětlením, že Příčná ulice slaví Valentýna 15. 2. Kousky z této kolekce potěšily především dámy, i když zlí jazykové tvrdí, že kolekce se rozhodně nemůže rovnat těm, které vznikly pod taktovkou pana Werewolfa.

Vlnu nevole si pan Cihlička vysloužil po uzavření obchodu Twilfitta a Tattingse. Toto oznámení přišlo den po „Valentýnské kolekci“. Kdyby však pánové přijeli před slavnostmi tak, jak bylo slibováno, pan Ernie by jistě nebyl takovým terčem pomluv, jako je tomu dnes.

Velice úspěšná pak byla „Jarní kolekce 2012“ a Příčná ulice žila i letošními Velikonocemi, které přinesly také několik nových kousků, z nichž největším hitem se staly ovečky Shaun.

Některé z návrhářek se netajily ani novou chystanou kolekcí, která podle našich informací nebyla uvedena kvůli panu Cihličkovi.

Čarostav pana Cihličky hlásí, že „pracuje“, ale podle všeho v poslední době není aktuální. V kanceláři se hromadí pergameny s dotazy, na které nikdo neodpovídá (respektive jedna z návrhářek se přiznala, že občas tak činí formou sovy). Navíc v poslední době se na hradě objevuje pouze sporadicky, což je vzhledem k ročnímu období docela pochopitelné, ale naskýtá se otázka, zdali by pan Cihlička neměl o době své nepřítomnosti informovat vzhledem k řadě otevřených věcí; jako to dělá většina „funkcionářů“ na hradě. Je samozřejmě otázka, jestli spojení jako „Hogwarts – virtuální svět“ a „povinnosti“ nezní trochu jako oxymóron, ale slova jedné z návrhářek „některé funkce jsou spíše výsadou“ mluví spíše o opaku. Každopádně pakliže Příčná ulice přijde o nachystanou kolekci, něco je asi špatně.

Přitom začátek kariéry pana Cihličky, coby vedoucího Příčné ulice, jasně ukazuje, že potenciál zde je. Chybí snad už zájem nebo čas? A může takto Příčná ulice, důležitá součást hradu, fungovat dál?

Pravdivost článku potvrzuje i několik dopisů směrovaných některými fialovými panu řediteli.

Exkluzivně pro Žlutý Trimeles jsem získala vyjádření jedné z návrhářek příčné ulice, Seleny Enail Smithové. Ptala jsem se jí na to, zda-li ona sama posílala řediteli školy dopis/petici, a co říká na to, že v ní někteří vidí potenciální náhradnici pana Cihličky:

„Řediteli jsem psala pouze vzkaz, který byl poslán spěšnou sovou, tak doufám, že došel tak, jak měl. O petici se zmiňoval někdo ve Velké síni, když tam byl ohledně Příčné ulice menší vzruch (tak jak se poslední dobou občas děje), ale nevím, jak se to nakonec vyvrbilo, či jestli z toho něco vzniklo. Občas při menší konverzaci ve VS někdo jen tak hlesl mé jméno, ale tady kouzelník neví, zda to bylo z legrace, nebo vlastní názor. Pokud by došla situace až tak daleko a byl vypsán nový/další konkurz na tuto pozici, zkusila bych své štěstí. Jsem asi jedna z posledních lidí, kteří stále doufají, že se něco opět začne dít, a to i přesto, že mé zklamání je větší, jelikož se nějakou částí podílím na práci pro PU. Nevím, jak to vnímají ostatní návrháři ze spolku Skrývanka pod Magnólií, či jestli mají ještě chuť navrhovat, ale pokud se něco nezačne dít a situace bude nadále taková jaká je, tak je tu něco špatně.“

Co dodat? Stejně jako slečna Selena se stavím na stranu posledních doufajících.

Za upřesnění informací děkuji slečnám Angelice Arless a Seleně Enail Smithové.

                                                                                         Pro Žlutého Trimela Vicky Charmant