Kouzelnický životopis: Nicholas McElen

Vyčerpávající pojednání vytvořené do školní soutěže a přednesené v mrzimorském kroužku v Honorově...

Narození

Nicholas McElen se narodil 5. února 1993 na menším rodinném zámečku Eleyn na severozápadě Irska u vesnice Donegal (čte se jako „‚dani:‘gal“ s vedlejším přízvukem na první slabice a hlavní se nachází na té třetí, v překladu Donegal znamená „pevnost cizinců“, což se k nám dosti pasuje). Nicholasovo jméno pochází z řečtiny a znamená „člověk vítězství“. Zámek Elenů patří rodině již několik staletí, nejstarší odhady mluví o roce 1128, kdy jej majetný Feidhlimidh Helane se svou paní Liadan nechali postavit. Dříve bydleli v Anglickém hrabství Oxfordshire, jenže jakmile se věštkyně začaly ozývat s předzvěstmi „honu na čarodějnice“, který naplno vypukl v 15. až 17. století, museli se přestěhovat do zapadlých krajin Irska, kde pak zůstali i s rodinou a potomky žijícími do dnešních dnů. I když v Anglii ten hon brali poměrně mírněji než jinde v Evropě a zámoří, klid byl klid. Děkuji Merlinovi, že nešli do Skotska, kde mučení bylo několikanásobně horší než u nich doma v Anglii.

Zámek byl několikrát přestavěn, vždy dle výše finančních možností tak, aby byl v souladu s dobou. Avšak za posledních asi 70 let se nijak razantněji nezměnil.

Příjmení Elen bylo původně zaznamenáno v roce 1275 a vzniklo jakýmsi „časovým zkomolením“ původního Helane (z řeckého „Helene“, což znamená „prozářený“). Ve středověké Anglii jméno Helena bylo velmi oblíbené, protože matka Konstantina Velkého se právě tak jmenovala (a taky podle pověsti, že svatá Helena byla dcerou britského krále). Nynější příbuzní mají příjmení od Ellen, Elen, Ellin, Elin, Elleyne (všimněte si, že zámek se jmenuje „Eleyn“), Hellen, Helen a Hellin až k jednotvárnosti podobné Ellens, Ellings, Ellins a Hellens.

Rodina

Nicholas se narodil do kouzelnické rodiny Dalbhachovi McElenovi (v irské gaelštině „plný kouzel“, vyslovováno přibližně jako „dul’vakh“ s přízvukem na poslední slabice) a Aislinn Nuadha (Aislinn – „sen, vize“ s výslovností „ošli:ng“ a Nuadha – „mrakotvořivá“ s výslovností „nu:a“). Rodina McElenů má v sobě povětšinou kouzelnický původ, i když již téměř nikdo neví, kdo si před mnoha stoletími bral koho, tudíž nějaký ten moták v rodině není popřen ani vyloučen.

Nicholas je druhé a poslední dítě jeho rodičů, má starší sestru, která se jmenuje Enola Elenová (pokud převrátíme její jméno, vznikne nám „alone“ čili „samotná, osamocená, jediná“, což je nejpravděpodobnější význam jejího jména. Rodiče totiž nepočítali, že budou mít ještě Nicholase). Enola také studovala v Bradavicích (na Hogwarts Online), dokonce v Mrzimoru. Ostatně podstatná část Elenů studovala v této koleji, vždyť jejich příjmení znamená „prozářený“, a jaká jiná kolej září více než sluneční kolej? Samozřejmě: čas od času někdo skončil ve Zmijozelu nebo Havraspáru, ale i tito členové rodiny byli bráni úplně stejnou váhou jak kdokoliv jiný.

Enola byla v koleji právem nazývána jako „mrzimorské sluníčko“ nebo „sluníčko Enolka“. Avšak školu nedokončila, přibližně po dvou letech studia se musela vzdálit a zůstat se svou prababičkou, ke které měla velmi blízký vztah. Za svého studia ráda psala pro kolejní časopis Žlutý Trimeles, podporovala a starala se o mrzimorskou kolej, ráda četla knihy a v neposlední řadě se zajímala o numerologii. Je o rok starší než Nicholas a trávili spolu hodně času, proto mají hromadu zájmů společných.

Otec Dalbhach („plný kouzel“) byl jeden z těch, co studovali ve Zmijozelu. Tam se naučil hrdosti, rozsáhlému umění zaklínadel i kouzel, tvrdé hře famfrpálu a mnohým dalším věcem. Matka Aislinn („sen, vize“) v Mrzimoru, kde se naučila kolektivitě, přátelství, jednotě a oddanosti. Její rodiče ji od mládí vedli k předvídání budoucnosti, proto jí zvolili toto jméno. Milovala tarotové karty, numerologii, tajemství runové magie, čtení z ruky, čajových sáčků a velké množství výkladů uchovávaných v rodinné knihovně.

Nicholas se svými rodiči vychází vcelku dobře. Samozřejmě někdy bývají neshody, ale většinou naleznou vhodné řešení dobré pro všechny strany bez větších kompromisů.

V rodině se nachází několik koček, zvláště ty huňaté, mezi které patří britská kočka Ashley a několik perských (mezi nejoblíbenější patří Manderlay).

Povaha

Nicholas zdědil po otci trochu zmijozelské povahy. Touží po moci, ať už kouzelnické, tak i vůdcovské. Má tendenci se učit novým věcem, ať jsou sebevíc složitější nebo časově náročnější. O to větší uznání se mu dostane, když si danou látku nebo dovednost osvojí a umí ji v běžném i méně běžném životě použít. Avšak pokud si stojí za něčím, ať to je bláznivé jak chce, stojí si za tím a nic s tím ani s ním nehne. Na „správné“ rozhodnutí musí přijít on sám. Názory ostatních maximálně vyslechne, někdy i zváží, ale to je tak všechno. Takže ta tvrdohlavost je namístě.

Naopak po matce zdědil dar naslouchat, snahu pomáhat lidem, schopnost empatie, nadání na jazyky, zrychlené proměny nálad (mnohdy se mu nálada změní doslova z hodiny na hodinu, mnohdy ještě rychleji) a také ochotu, za kterou ovšem musí být dostatečně odměněn, jinak nemá chuť v dané věci pokračovat nebo ji vůbec dokončit (což je možná vlastnost Zmijozelu, kdo ví? – Pouze čas.).

Dříve, když byl ještě mladým a nadějným studentem Mrzimoru, byl mnohem otevřenější jak novým věcem, tak i novým lidem. Každý pro něj byl zajímavý. Byl přímo nadšen do povzbuzování, chválení, ale i seznamování. Poslední dobou byl spíše zdrženlivější, konzervativnější a snažil se obhájit si svou půdu, znovu získat ztracené místo nebo pozici v celém světě čar a kouzel. Byl totiž zvyklý být „něčím více“, alespoň to tak vnímal, když měl období slávy, které je stejné s obdobím největšího selhání a úpadku nejen osobnosti.

Rád šťourá do věcí, hledá na nich chyby a málokdy je dokáže pochválit, natož tak upřímně a od srdce. Však když ony věci vyzvedne, uzná, že jsou precizně vytvořené, má je rád a dokáže je adorovat i půl dne. Jeho nadání na jazyky je možná spojeno s četbou knih, které jej ovšem musí zajímat. Jakmile jej někdo nutí do čtení něčeho pro něj absolutně nezajímavého, nedočte je anebo je ani číst nezačne. Jen pak řekne to, co daný člověk chce slyšet a tím to končí. Ke knize si musí vztah najít sám, jinak to nemá žádnou cenu. Také si myslel, že má filozofického ducha, rád nad obyčejnými věcmi přemýšlí, jako kdyby byly těmi nejdůležitějšími věcmi celé existence.

Ač je na čísla a počty velkým trollem, rád tvoří statistiky a analyzuje situace. Ne vždy se ale dopracuje k řešení, které by jej samotného uspokojilo. Často přiřazuje „náhodě“ takový význam, že o ní dokáže napsat dost dlouhý a obsáhlý článek, jenže bez závěru, protože ta „náhoda“ často ani závěr nemá, není možnost shrnout ten obsah textu. Stejně tak hledá hlubší smysl v číslech, byť to jsou obyčejná čísla umístěná tak, aby je málokdo našel, ale proč by měla být pro jakési „sekce“ stejná a jaký mají smysl? Když si myslí, že je u konce „bádání“, vždy mu něco ulétne a pak hledá chybu ve své teorii. Pokud ji nemůže najít, svou práci odloží a věnuje se tomu až později, často mnohem později.

Rád dělá i nebezpečné věci, má-li k nim dobrý důvod.

Co se mu líbí a nelíbí
Jako mnoha lidem i Nicholasovi se líbí být uznáván, ale nesmí to být za nějakou blbost nebo obyčejnou věc, protože má ve zvyku dělat méně obyčejné věci, možná, aby si dokázal, že přeci není jen tak řadovým studentem. Má ve zvyku hledat chyby a navrhovat jiná řešení, byť nevidí úskalí.

Líbí se mu knihy, které mu přijdou zajímavé, nikdo mu je nemůže nutit, takže kdyby zde bylo něco jako „povinná četba“, patrně by si to nikdy nepřečetl, až v době jeho zájmu o danou věc nebo skutečnost. Líbí se mu temné, ponuré, osamocené a velké místnosti, proto si oblíbil školní laboratoř. Mezi další oblíbené a osamocené místo patří astronomická věž, kde se potápí ve svých úvahách a kde nachází potřebný klid. Byť dříve byl rád obklopen lidmi, pokud možno vzdělanými lidmi, poslední dobou upřednostňuje samotu.

Bez ocenění za dobře vykonanou práci se cítí být ošizen a pocit „ty mi ještě něco dlužíš“ v něm zůstává. Pak bývá jen otázka času, kdy sopka vybuchne. Ale stejně nejdříve vyletí popel a samotná láva se valí až později. Ach ano, miluje metafory (zvláště, vymýšlí-li je).

Miluje hudbu, vždyť pochází z Irska. Dokázal strávit spoustu času posloucháním piana s houslemi a nechal se unášet na různá místa, do různých časů, myšlenek, situací, promítání budoucnosti i minulosti; obdivování dřevěného řezaného stropu s levitujícím křišťálovým lustrem v jeho pokoji patří k nejoblíbenějšímu druhu odpočinku.

Často přemýšlel o mudlech, jak je znal z hodin studia mudlů a strávil hodiny nad jejich situací, věčnému odmítání nových věcí, přízemnosti a přesto i radosti z toho, co mají nebo umí. Proto ze studia mudlů úspěšně složil OVCE.

Líbí se mu hodinové rozpravy s malým počtem lidí o věcech, které je zajímají. S nadšením dělá velká kouzla – z části, aby se mohl předvést a aby také mohl dalším kouzelníkům pomoct, ať se je mohou naučit nebo dokázat, že přeci jen něco umí. Z hudby se mu nejvíce líbí ta melancholická, ale na gramofonu si vždy pustí tu hudbu, na kterou má zrovna náladu. Z ročních období miluje podzim, neboť vše je v nádherných barvách, vše umírá, padá listí, začínají být ranní mrazíky, slunce tolik nesvítí a venku může strávit více času.

Rád chodí do přírody buď se sestrou anebo i sám se svou fotící krabičkou.

Naopak se mu nelíbí, pokud nad něčím tráví hodiny a přesto to nedokáže pochopit. Možná má v sobě po předcích z Havraspáru nějak zafixovanou snahu vše pochopit, avšak dlouho mu trvalo, než přišel ke zjištění, že je skoro nemožné všechno pochopit. Také nesnáší hádky, pokud se nějaká vyskytne, má tendenci opustit onu společnost nebo místnost a jít se schovat někam pryč, ať už do nějaké své oblíbené místnosti na zámku Elyen nebo u nás na hradě.

A nejvíce nesnáší své vlastní selhání, jak tomu bylo kdysi v minulosti.

Vztah ke škole

Doma slyšel o Bradavicích hodně chvály, ať už od Enoly tak i od rodičů; vždyť tam studovala podstatná část předků. Líbí se mu starší vybavení školy i prostory, tam je tolik místa kam se projít! Ať už pozemky, tak i učebny nebo skryté místnosti. Vždy je kam jít. Rád tráví čas na astronomické věži nebo v laboratoři, avšak Příčnou ulicí nikdy neopovrhl (měl-li ovšem peníze), i když se tam moc jemu sympatických obleků neskrývá.

Co se týče předmětů, tak nejraději má ty, které mu jdou. Takže od kouzelných formulí, fortunace, upíry přes literární seminář, barvokouzelní, historie Hogwarts až po studium mudlů, prefektování a primusování, tajemství cizích řečí, věštění a lektvary.

Obdivoval nabídku předmětů a velmi rád by se chtěl někdy prokousat všemi předměty. Už dlouhou dobu má zálusk na tarotové karty, numerologii a runy, protože jejich praxi vidí u své matky hodně často (v období prázdnin, když Nicholas byl doma).

Kdysi zde měl hodně přátel, opravdových přátel, jenže postupem času o ně začal přicházet. Pak si uvědomil, že to byla chyba patrně v něm a ne v přátelích a začal se sebou něco dělat. Potřeboval na rok vypadnout z toho prostředí a hledat na sobě chyby. Několik jich našel, dokonce si pár nových přivezl, ale vrátil se. Trocha přátel na něj čekala, našel si pár skutečných přátel a tím to skončilo. Zjistil, že mezi přátele nemůže považovat osoby, které si s ním chvíli povídají. To mohou být jen známí, ale ne přátelé.

Známí, kamarádi a přátelé

Nicholas měl mnoho známých, méně kamarádů a jen minimum přátel. Nikdy se nikomu nesvěřil úplně se vším. Při hovorech se známými odpovídá tak, jak to buď cítí, nebo jak to slyšet chtějí. U kamarádů někdy říká i pravdu, nebo si dovolí oponovat s jejich názorem, a u přátel skoro ve všem pravdu.

Jakožto nováček zde měl jen jednoho přátele – svou sestru Enolu, která ovšem později odešla, tak si musel najít někoho jiného. Později poznal různé lidi, kteří na něj povětšinou pozitivně zapůsobili, vždy se snažil si z jejich rozhovoru něco odnést, nějakou zkušenost, která by se mu později mohla hodit. Jenže Nicholas měl velmi děravou paměť, proto zde žádné nechce jmenovat.

Minulost

Minulé časy Nicholase McElena byly od jasných dnů až po období temna, různými cestami spletené a zauzlované. Avšak všechno má vliv na přítomnost. Od myšlenek přes slova až k činům. Nicholas je narozen ve znamení Vodnáře, což jej vystihuje. Jakmile pozná pro něj zajímavou osobu, zajímá se o ni, snaží se jí jakkoliv pomoct, a jak ji pozná, nechá ji zapomenout a hledá další osobu ke zkoumání. To by se dalo považovat za dosti velkou negativní vlastnost, avšak někteří Vodnáři tací jsou.

Jakožto nováček se snažil být jiný. Radoval se i z prohraného famfrpálového zápasu, povzbuzoval hráče, cenil si jejich přítomnosti. Pak se na půl roku přestěhoval do země chladu – Mrazákolandu. Po návratu poznal nové lidi, na starší zapomněl nebo obnovil přátelství, snažil se akčnit a „odměna“ nedala dlouhého čekání. Byl pozván do zasedačky a po několika měsících profesor Serge Renine zasedl za mrzimorský trůn kolejního ředitele. Dne 5. září 2007 se stal prefektem koleje a 19. října toho roku už začínal řešit konflikt s panem Veldrinem Midgarem a jeho spamování v síni. A když je někdo naštvaný na Veldrina, je naštvaný i na Lynn, i když o tom neví. Ke konci října přišla krize. Mrzimor na plné čáře prohrál famfrpálový zápas, stihl se pohádat s famfrpálovým kapitánem jiné koleje, což není taková dřina, rozbouřit zasedačku, chytit pazubnici a rozhodl se o budoucím bytí na Hogwarts. Smazání či zmrazení, definitivně. Do toho mu kolejní ředitel – profesor Renine – sdělil, že žádné opouštění postů nebude, žádost byla zamítnuta.

25. ledna 2008 znovu přemýšlel o bytí, tentokráte v koleji. Byla totiž podána výzva k přijetí knihovníka, jenže v té době mu byl nabídnut post primuse. S kolejním ředitelem přišli k závěru, že kolej by mu patrně chyběla, tak přijal primusovství.

Začala u něj éra dlouhého usínání, ponocování a s tím spojené přemýšlení v noci. Z Pragoconu mu bylo řečeno, že lidi jej za primuse nechtějí. Vždyť on se taky nechtěl, ale nikdo jiný nebyl ochotný nebo přijatelný. V květnu sepsal na vývěsku motivaci pro nastávající školní rok, poděkování a rozloučení se s kolektivem, protože byl na krátké cestě do Mrazákolandu, zase. Kolej převzala tehdejší prefektka Felicitas Frobisherová a Nicholas se mohl v klidu a bez povšimnutí vypařit do ztracena.

28. ledna 2009 se po sedmi nebo osmi měsících podíval do hradu. Reprezentoval také nový mrzimorský web, který začal vytvářet v době jeho primusovství, jelikož ten „starý“ již byl nefunkční.

1. července 2010 mu již staronová kolejní profesorka Letitia Te Tiba nabídla možnost stát se prefektem na dva měsíce nebo kolejním pokladníkem. Prefekt jej velmi lákal, jako ukončení kariéry, protože nastupoval do sedmého ročníku, z něhož již není možnost vybrat odznakovou funkci. Nakonec mu byl přidělen jak prefekt, tak i kolejní pokladník. V té době byl ještě, tuším, správce obrazárny, takže už mu chybělo obsadit jen poslední post – famfrpálového kapitána, a měl by plně obsazené posty v koleji, samozřejmě krom kolejního ředitele a ducha. Ale třeba i to někdy přijde.

Prožil Nicholas McElen něco zajímavého? Co?

Pokud se zajímavou událostí považuje prefektování a primusování, tak ano. Stejně tak správce kolejní obrazárny nebo kolejní pokladník. Někteří lidi touží být prefektem, natož tak i primusem! Pokud na to mají a vědí, co mají dělat, pak vše je v naprostém pořádku. Ovšem, budou-li jako někteří v minulosti včetně minulosti jeho, lituje koleje. Setkal se i s názvem období vlády pana Sergeho a prefektování Nicholase McElena s pozdějším primusovstvím jako „temné období“. Docela to i vystihuje. Žádné kolejní odměny, žádné motivační soutěže – absolutně nic. Naštěstí Felicitas trochu více pozvedla lid, udělala mnoho dobrých věcí, které pozvedly kolej.

Až při studiu předmětu prefektování a primusování zjistil své chyby, jak to měl dělat a co naopak ne.

Avšak mezi události, které si pamatuje nejvíce (to znamená z poslední doby) ho nadchla účast školy v Turnaji tří kouzelnických škol (TriWizard Tournament), kde se mu podařilo získat místo asistenta šampionky Larrie Larstonové z Havraspáru. Na šampiona nikdy nechtěl, divil se, že stačilo vhodit své jméno s esejí do poháru a vybrat jedince. První dva úkoly, které s Larrie řešili, byly docela fajn, poslední úkol nechal na Esperanze Milagrose z Nebelvíru, kde procházeli něčím jako bludiště nebo labyrint. Jen chudinka Dors Venabili z Nebelvíru si moc nezahrála. Bohužel, naše škola skončila třetí ze tří, takže žádný úspěch. Někdy se i na sebe v síni slávy podívá, avšak vždy odchází se smutnýma očima.

A co se týče nedávné přítomnosti… byl starým členem zasedačky, kolejním pokladníkem, správcem kolejního webu, „korektorem“ a velmi občasným redaktorem Žlutého Trimela (který ovšem nic nedělá), spisovatelem na vývěsce a v neposlední řadě líným studentem s mnohými zájmy, na které ovšem nemá sílu.

Věci si totiž zpravidla nechává na poslední chvíli, což je špatně. Jakmile dodělal práci pro kolej v kolejní pokladně a na kolejním webu, odložil klíče od pokladny, řekl heslo do tajemné komnaty webu budoucímu strážci, a odebral se do rodných krajů navštívit své rodiče, sestru, příbuzné, pozdravit tamní přírodu, procházet se lesy, učit se na piano, které tak miloval, číst v rozsáhlé knihovně Elyenu a vzpomínat na život v Bradavicích. Vrátí se ještě někdy? To neví ani tarotové karty, s nimiž velmi rád pracuje.

Who knows?

~ Only time.