Hodnocení 2. úkolu soutěže Ze zažloutlého deníčku

Konečně jsme se dočkali dohodnocení a pořádného ukončení druhého kola.

Lucy se jako porotkyně pro nedostatek času (i když si tím nejsem tak jistá, když o ni pořád zakopávám ve VS :D) bohužel nezúčastnila.

Popravdě se mi do toho nechtělo, zase přišly jen 4 příspěvky. Fajn, už vás k tomu nutit nebudu, přece jenom, soutěže a úkoly za body jsou pro nás přednější…

Pusťme se tedy k vyhlašování.

(Pozn. redakce: soutěžní příspěvky otiskujeme bez korekturních zásahů.)

----

Příspěvek číslo jedna patří Vendesouse Asio Otusové. Příjemné počtení!

Vylezla jsem si na strom a chtěla si na nějaké počíhat, když se pode mnou začaly míhat drobné tečky, které jsem odhadovala na Papustňáky,…..
Seděla jsem na stromě a ni jsem nedutala, abych je náhodou nevyplašila. Zajímalo mě, co se bude dít. Jdou na lov nebo si jdou jenom protáhnout svá tělíčka? Protože jsou tak malí, tři centimetry není žádná pořádná výška, tiše jsem v torně nahmatala přibližovací brýle, abych z pozorování aspoň něco měla. Papustňáci se mezitím pode mnou v klidu procházeli. Nepůjde tedy o lov. Bylo jich devět a jeden byl o trochu větší a asi i starší než ostatní. Všichni na sobě měli kabátky a kalhoty ušité z lopuší. Na hlavě měli lopuchové čepičky. Nepochybně proto, aby si jich při odpočinku pod lopuchovým listem nikdo nevšiml. Zpozorovala jsem,že někteří z nich mají na čepičce malinkou červenou mašličku. Aha, to budou papustňáčí slečny. Ten největší papustňák rozestavil ostatní do řad a začal jim předcvičovat, ale menší to moc nebralo a začali zlobně prskat. Asi je rozcvička moc nebavila, protože za chvilku si cvičili po svém. Tedy, spíš na paloučku metali kozelce, přeskakovali jeden druhého a velkému nezbylo než přihlížet, protože si z něj vůbec nic nedělali. Musela jsem se potichu smát. Velký bezradně šermoval rukama a menší na něj cenili zoubky prskali a smáli se. Nepomohlo ani, když si vztekle dupnul. Malí si dál vyváděli podle svého. Když se dostatečně vyřádili, v cukuletu zmizeli - ještě jsem chvíli čekala, zda se neobjeví. Najednou se jich na palouk nahrnulo celé hejno, nebo spíš dav, který si odkudsi vlekl malého zajíčka. Škoda, že jsem neviděla, jak ho ulovili...Každopádně mají veliký apetit, protože se do králíčka pustili se stejnou vervou jako předtím metali kozelce. Za ušima se jim dělaly boule, jak usilovně žvýkali syrové maso. Zanedlouho nezbylo z králíčka nic jiného, než ohlodaná kostra. Nasycení papustňáci začali po vydatném jídle odpočívat. Mladí to ale příliš dlouho nevydrželi a rozhodli se využít králičí kostru jako prolejzačku. Šplhali, houpali se a přitahovali se na králičích žebrech. Trochu mi z toho běhal mráz po zádech, ale pro ně je to asi normální zábava. Když se mladí protáhli a staří prospali, vyhrabali společnými silami velikou jámu a pohřbili do ní králičí ostatky. Potom zmizeli mezi lopuším. Ještě jsem chvíli čekal, zda se nevrátí, ale žádný další neobjevil Možná to bylo dobře, protože jsem už byla od sezení na stromě celá ztuhlá a také jsem dostala hlad, i když králíka si asi k večeři nedám.

A jak její výkon ohodnotili porotci?

Alanise: Originální, pěkné, vtipné, čtivé. Líbí se mi i to, že jsi z Papustňáků neudělala žádné krvežíznivé potvory, a že po sobě alespoň uklidili... I přes to uděluji 4 body, mohlo to být možná trošku dějově obsáhlejší.

Madam Leti: 4 body - Pekný príbeh, papustňáci sú opísaní veľmi živo, skoro som ich videla... Čo mi trošku chýbalo - bola som zvedavá, ako sa prejaví ich vynaliezavosť a asi som jej čakala v príspevku trochu viac.

Feliska: 4 body - slušně rozběhnuté, a pak najednou konec. A museli večeřet toho králíčka?:D

Sophi: Tahle povídka se mi zdá asi nejlépe a jaksi nejvyspěleji napsaná, líbí se mi smysl pro detail (jedině v této povídce je popsáno i oblečení Papustňáků), jenom pozor na důslednost: zajíček není to samé co králíček a napřed byla řeč o zajíčkovi:) – 5 bodů

Vicky: Líbí se mi, jakým způsobem autor popsal jejich život. Velmi nápadité, hlavně u těch mladých jsem se pobavila. :-) – 4 body

--------

I další příspěvek zaslouží potlesk – Charlotte Von Emotion.

Vylezla jsem si na strom a chtěla si na nějakého tvorečka počíhat, když se pode mnou začaly míhat drobné tečky, které jsem odhadovala na Papustňáky, no co by vás v tu chvíli napadlo, že jsem udělala. Chtěla jsem zjistit, zda to jsou opravdu oni, tak jsem si pořádně schovala nohavice kalhot do bot, pečlivě utáhla tkaničky, aby se nedostaly k mým prstíkům a pomalu začala slézat dolů na zem.

Jak už to u Papustňáků bývá, hned si mě všimli a okamžitě se začali sbíhat okolo kmene stromu. Já, patřící do skupiny „trochu strašpytlů“ jsem zbystřila, jakmile se tečky v trávě začaly pohybovat. Zastavila jsem svou snahu se nepozorovaně dostat dolů a okamžitě jsem změnila svůj směr pohybu směrem nahoru.

Uslyšela jsem jak se mi začaly smát a něco na mě pokřikovat. Moc jsem jim nerozuměla a tak jsem musela zase slézt trochu níže abych slyšela: „Nebój čarodějko, my ti neublížíme, na nás jsi moc velké sousto, ale prsty si před námi očitě radši schovej.“ No pomyslela jsem si, co bych vlastně měla bát takových tří centimetrových prcků jako jsou oni. Rozhodla jsem se tedy, že pomalu slezu, ale samozřejmě opatrně, protože jsou to malá stvořeníčka, tak abych jim neublížila nebo některého nezašlápla.

Po zdárném pošlápnutí na pevnou zem, jsem se rozhodla, že chci ty malé tvorečky poznal lépe a tak jsem klekla na čtyři a začala vyzvídat. Občas mě něco zatahalo za nohavici nebo za rukáv. To proto, že ti prckové chtěly prostě vyzkoušet jak se šplhá po čarodějce. Takže jsem neobyčejně zvědaví. Samozřejmě jsou také neskutečně hbití, protože sem ani nevěděla jestli se bavím s jedním a tím samým nebo zda už je to nějaký jiný. Tak jsem tam tak klečela u nich, tak jsem dokonce pocítila, jak mě něco štípe. Tak se podívám do rukávu a tam zakousnutý jeden malý Papustňák a jak to viděli ostatní, okamžitě se na mě vrhly. Nestačila jsem se ani bránit, to prostě nešlo. Začal a jsem se bránit nejprve slovně: „ Vy potvory mrňavý, co mi to děláte, neříkali jste náhodou…“ . +Někde z rukávu se ozývá+ : „Ty nám taky nesmíš všechno věřit, ty jsi samozřejmě velké sousto, ale co bychom to nezkusili Hi Hi.“ +škodolibě se mi smáli+ A Papustňáků přibývalo čím dál víc. Tak jsem silou vůle +žádnou jinou sílu už jsem neměla+ vstala a začala jsem oklepávat ty malé neřády.

To ovšem nebylo tak jednoduché jak se zdálo, když máte ty malé potvůrky už všude, tak jsem musela svléknout hábit, poté i košili a zůstala jsem tam jen ve spodním prádle s modřinami a kousanci, rychle jsem je sklepala, hodila na sebe prokousané oblečení a pak se do nich pustila. Jak si to mohli dovolit, že jsem na mě mohla použít nějaká kouzla, že to nemuseli přežít. Samozřejmě se jenom huhňaly a už se zase zkoušeli sápat po nohavicích. Vytáhla jsem hůlku a to samozřejmě už pochopili, že je zle. Tak mě v klidu nechali odejít a já si mohla své poznámky doplnit o další důležité informace a zjištění. Malá rada na konec, nevěřte těm nevinným malým prckům Papustňákům, jsou zákeřní.

Alanise: Vadí mi tam trochu časté překlepy, chyby v gramatice, čárky, záměna rodu nebo čísla ve slovesech, ničí to celkový dojem a špatně se to čte. Jinak ale velice zajímavý příběh - 3 body.

Madam Leti: 4b - Áno, zdá sa, že ste popísali charakter papustňáků dobre, sedí aj podľa toho, čo sme sa dozvedeli z článku. Úplne som tie potvorky malé videla. Ale prvý príspevok sa mi páčil štylisticky trošku viac.

Feliska: 2 body - příběh pěkný, ale musela jsem to číst několikrát, přišlo mi to takové zmatené, stylisticky bohužel nic moc a chybějící interpunkce tomu taky nepřidala.

Sophi: Tahle povídka mě svým dějem zaujala asi nejméně, tihle Papustňáci mi připadají opravdu nesympatičtí, postrádám u nich zmiňovanou vynalézavost, celé je to nějak moc brutální a agresivní. Dost mě při čtení rušil nezvládnutý pravopis (hlavně přímá řeč) a spousta překlepů… - 2 body

Vicky: Tady bych ani ne tak jako samotný příběh ocenila autorovu odvahu. :-) – 2 body

---------

Další příspěvek mi sova přinesla od Safiry Jane Bardotové.

Vylezla jsem si na strom a chtěla si na nějaké počíhat, když se pode mnou začaly míhat drobné tečky, které jsem odhadovala na Papustňáky. Protože jsem z této výšky nemohla bohužel nic bližšího vidět, slézala jsem pomalu nesyšně na nižší větve. Bohužel v plném soustředění na Papuštňáky jsem si nevšimla, že jedna větev je suchá a ztrouchnivělá a šlápla na ni. Všichni si asi dokážete představit, co se stalo. Když jsme na tuto větev přenesla celou svou váhu a chtěla slézat níž, větev zakřupala a ulomila se. Já už jsem samozřejmě nestačila zareagovat a letěla spolu s větví dolů na zem. Cestou jsme samozřejmě neminula ostatní větve, takže když jsem dopadla na zem mezi Papuštňáky, byla jsem hodně poškrábaná, bolelo mě zápěstí a listy a malé větvičky jsme měla zapletené snad všude. K mé velké nelibosti jsem také zjistila, že jsem si také během pádu vyvrkal kotník, takže jsem otřesená z pádu musela zůstat ležet na zemi. Ale také bylo samozřejmé, že po mém nečekaném příchodu, resp. příletu se Papuštňáci rozutekli schovat na všechny světové strany a myslela jsem si, že už je nikdy neuvidím. Vzhledem k tomu, že jsem měla vyvrknutý kotník, měla jsem pouze dvě možnosti, buď se odplazit pryč a nebo zůstat sedět na místě a čekat zda se Papuštňáci přijdou podívat, co se vlastně stalo. Spoléhala jsem totiž na jejich přirozenou zvědavost a doufala jsem, že se podobají kouzelníkům právě v tomto rysu. A také jsem potřebovala čas na to, uvést se do normálního stavu, nechtěla jsem před nimi ale kouzlit. Nemohla jsem si být totiž jistá, jestli mají v oblibě kouzelníky, aby třeba nezareagovali jako obři, když vidí kouzelníky kouzlit. Po nějaké době se začali listy lopuchů okolo hýbat a nadzvedávat. Postupně se ke mě přibližovali Papuštňáci a zvědavě si mě prohlíželi. I když jsem se předtím snažila uvést svůj zevnějšek do původního stavu, ale podle toho jak si mě Papuštňáci prohlíželi, moc se mi to nepovedlo. Tvářili se, jakoby před nimi sedělo strašidlo. Nakonec se jich několik přiblížilo a pozorovalo mě docela zblízka. Nechtěla jsem se pohnout, abych je nevyplašila a nezahodila tak vzácný okamžik poznat tyto vzácné nevídané tvory. Zdálo se jakoby se se mnou pokoušeli komunikovat, i když jsem jim vůbec nerozuměla, pochopila jsem, že se koukají na mou ruku a vykloubený kotník. Nechala jsem je tedy přiblížit se a podívat se, co se mi vlastně stalo. V tom okamžiku u mé ruky i nohy byla početná skupinka Papuštňáků a já na kotníku a zápěstí cítila jejich jemné ručičky. Najednou se oddělili dvě skupinky a někam oběhly, měla jsem už strach, aby se neztratili a já je už neviděla. Ovšem za chvíli se tyto dvě skupinky zase vrátili a k mému velkému překvapení nesly něco, co připomínalo dva obklady. Raději jsem se ani nesnažila přijít na to, co to je, ale bylo to uvnitř lopuchových listů a něčeho, co připomínalo obvaz. Když mi je přiložili, unikl mi z úst tlumený výkřik. Obklady totiž studili, a když je potom začali utahovat okolo kotníku a zápěstí celkem to bolelo. Když tuto práci dokončili, vypadalo to, že chtějí odejít. Snažila jsem se je jemně zastavit, začala jsem na ně tedy mluvit, děkovala jsem jim za ošetření a pomoc a najednou se obrátili a vrátili zpět. Přisoupili k mé zdravé ruce a postupně mě všichni třásli prstem, jakoby se se mnou seznamovali. Poté naše němá komunikace pokračovala a já jsem postupně zjistila, že i tak si rozumíme. Snažili se mi vysvětlit, jakou mají hierarchii ve své skupině. Nejstarší Papuštňák je vede a ostatní jsou mu podřízení. Kuny jsou jejich nejobliběnější jídlo a dokonce mi i předvedli jak je loví, když se v naší blízkosti jedna kuna objevila. Musím přiznat, že tento výjev mi trochu nahnal strach. Poté mi ukázali i svoje ženy s dětmi, ti byli obzvláště roztomilí. Postupně jsem se tak seznámila se všemi členy skupinky a jejich zvyky a životem. Když se začalo stmívat odstranili mi Papuštňáci obklady a znovu mi po jednom potřásli prstem. Pochopila jsem, že je to rozloučení. Znovu jsem jim poděkovala a rozloučila se s nimi. Poté začali odcházet. Počkala jsem, až odejdou všichni a opatrně jsem se pokusila se zvednout. K mému překvapení mě zápěstí nebolelo vůbec a kotník občas trochu píchnul. Malá skupinka Papuštňáků se ještě vrátila a donesla mi kus neopracované větve a já si ji od nich vzala, byla to od nich poslední laskavost, která mi pomohla odejít z lese po svých. Hned jak jsem se dostala zpět domů, svoje zážitky jsem zapsala do Zažloutlého deníčku, abych náhodou nic z tohoto kouzelného dne nezapoměla.

A co řekla porota na tento výkon?

Alanise: Taky občas nějaké gramatické chybky, není jich ale tolik, abych na to musela brát velký zřetel. Líbí se mi to, trefilo se mi to do vkusu, dala bych 5, ale bohužel to moc nevystihuje popis Papustňáků z článku. - 4 body

Madam Leti: 3b - Milý príbeh. Určite z neho vidno, akí sú papustňáci milí, dobrosrdeční a vynaliezaví. Vlastne, naozaj majú byť milí a dobrosrdeční? Dojem trochu kazili neopravené preklepy.

Feliska: 3 body - je to pěkný příběh, bohužel, na rozdíl od ostatních, mi tam chybí nějaká akce... A taky ta interpunkce, no...

Sophi: Tak nějak celkově je to pro mě 3. místo. Stylisticky je text občas neobratný, zbytečně zdlouhavý (např. „Všichni si asi dokážete představit, co se stalo“ by úplně stačilo, je už zbytečné podrobně popisovat, že se větev ulomila), ale líbí se mi nápad s ošetřením od Papustňáků a komunikace beze slov mezi čarodějkou a Papustňáky. Podobně jako u č. 2 mi ale připadá, že si to autor/ka po sobě vůbec nepřečetl/a, chyb je opravdu dost. – 3body

Vicky: Opět velké plus za nápaditost. Autor se asi setkal s úplně jinými papustňáky než autor druhého příspěvku. :-) – 4 body

------

A poslední příspěvek poslala Nicol Nash Orchidis.

Vylezla jsem si na strom a chtěla si na nějaké počíhat, když se pode mnou začaly míhat drobné tečky, které jsem odhadovala na Papustňáky, vždyť jsou taky malincí, co jiného by to mohlo být?

Rychle jsem zahnala představy o všelijakém mrňavém hmyzu, který by mě mohl poštípat, pokousat nebo sežrat a nenápadně jsem sešplhala ze stromu. Dost rychle a dost ladně, než aby si mě všimli. Až jsem se tomu sama divila, vždyť obyčejně nejsem takhle zručná.

Lehla jsem si kousek dál do trávy, aby si mě nevšimli, rozhodla jsem se dál plazit. Své pocity o tom, jak směšně musím vypadat, když se dost nešikovně plazím vysokou trávou, musely stranou. Teď byl důležitý průzkum Papustňáků.

Blížila jsem se opravdu opatrně, ale já už jsem hold nešika. Jako bych stokrát neslyšela historky o tom, jak pod někým křupne větvička. A hle – pode mnou křupla.

Jeden z Papustňáků, stojící nejblíže u mě, rozevřel dokořán oči (viděla jsem to tak poprvé, nezapomenout si zapsat – Papustňáci ze strachu rozevírají svá přimhouřená očka!), vypískl a poděšeně se utíkal schovat pod lopuch.

Plazila jsem se za ním, v domnění, že bych to mohla urovnat. Nedošlo mi, že se už nemusím snažit být potichu. Ten původní Papustňák přede mnou zděšeně utíkal, zatímco ostatní Papustňáci se nepokrytě bavili mým plazícím uměním.

Najednou jsem uslyšela šílené zavřeštění (Nezapomenout, znělo to asi takhle: AAAFFFAAUIUIUIU.), které mě donutilo ztuhnout na místě. Byla jsem opravdu zkoprnělá strachem. Jeden z Papustňáků se ke mně přišoural, vydal jiný skřek, ne nepodobný tomu předchozímu, a já najednou ucítila kolem sebe provazy. Nebyly to ani tak provazy jako malá lanka, pevnější však než pavučinové vlákno. Byla jsem spoutaná v nebetyčně směšné pozici a pořád ochrnutá zděšením.

Ten „hlavní kápo“ Papustňák si stoupl před můj nos a začal něco písklavým hláskem vykřikovat. Ostatní souhlasně mručeli, občas vykřikli s ním. A jelikož jsem se konečně probrala ze svého zkoprnělého stavu, promluvila jsem.

„Milí Papustňáci, nechci vám ublížit. Jsem dobrá čarodějka, která se zajímá o nové druhy kouzelných tvorů a bytostí. Je mi líto, že jsem vás vylekala.“

Krásná řeč, že ano?

Smůla byla, že mi Papustňáci nerozuměli ani slovíčko z toho, co jsem řekla. (Nezapomenout – Papustňáci mají vlastní řeč, skládající se ze skřeků a mručení)

Byla jsem zoufalá, hlavní kápo na mě zíral opovržlivě a úzkostně zoufale. Sám asi nevěděl, co se mnou.

A víte, zoufalost vás často dovede někam, kde byste se za normálních okolnosti ani neukázali.

A tak i já spustila sérii skřeků, výkřiků a úpění. V duchu jsem se modlila k Merlinu, aby to nebyly nadávky.

Nevím, co jsem jim řekla, ačkoliv se již snažím rozluštit jejich řeč. Fakt je, že po mé sérii výkřiků chvíli zůstali zkoprněle stát, načež hlavní kápo zavelel a já byla volná. Poté mě zavedli do jejich malinkaté vesničky a seznámili mě se spoustou tradicí a zajímavostí. Sami byli zvědaví na mě, na „můj druh“, křičet a sípat jsem se již ale neodvážila. Raději jsem jim kreslila obrázky o tom, co dělám, co dělají jiní kouzelníci.

Když jsme se loučili, dali mi jejich pochoutku – semínkovité kupole, jichž jsem si mohla vzít celé jejich vozíky a neměla jsem je ani do dvou dlaní. Přesto byly výborné.

Na Papustňáky vzpomínám s pozitivními pocity. Byli to opravdu roztomilí tvorečkové.

Teď už ale vzhůru za dalším dobrodružstvím!

Alanise: Nemůžu si pomoct, ale tak nějak mi to připomíná námět Gullivera, jinak je to ale milé a čtivé, tady je rozhodování opravdu těžké. Vidím to asi na ty 4 body :)

madam Leti: 5b - Pekne napísané. Poviedka ma celkom vtiahla do deja. A myslím, že aj vcelku dobre vystihuje papustňákov takých, ako som si ich predstavila podľa článku.

Feliska: 5 bodů - velmi živě vyprávěné, stylisticky v pořádku, interpunkce na svém místě, moc se mi to líbilo

Sophi: Tahle povídka je opravdu zajímavě napsaná, pěkný je motiv kreslení obrázků jako řešení vzájemné nesrozumitelnosti řeči, ale přece jen se mi zdá malinko slabší než ta první. Místy trochu divné vyjádření („opovržlivě a úzkostně zoufale“), i když celkově je to čtivé a napínavé. – 4 body

Vicky: V jednu chvíli jsem měla pocit, že to autor nepřežije. Tento příběh mě zaujal asi ze všech nejvíce. :-) – 5 bodů

Obodování za tento úkol je tedy:

Vendesousa Asio Otusová – 21 bodů + 2 za nález

Charlotte Von Emotion – 13 bodů + 2 za nález

Safira Jane Bardotová – 17 bodů + 2 za nález

Nicol Nash Orchidis – 23 bodů + 2 za nález

Marylin Cuthbert a Samantha Ulvenová každá po 2 bodech za nález

Průběžné hodnocení si zvědavci mohou posčítat s výpomocí předchozího hodnocení (http://trimeles.blogspot.com/2010/10/hodnoceni-prvniho-ukolu-ze-zazloutleho.html).