Dopis mamince 2

Ahoj mami,

Předem se Ti omlouvám, že píši až po tak dlouhé době. To víš, měla jsem práce nad hlavu a vůbec mám pořád a nestíhám už snad nic. Teda jako musím se ti pochlubit, už od prvního dne mám vypracované všechny tři semináře, na které se můžu přihlásit, ale to víš…

Spíš jsem si to chtěla postěžovat a třeba i poprosit o radu. Sama dobře víš, jak jsem se na školu těšila, když jsem se přihlašovala a jak jsem se nemohla dočkat, kam budu zařazena, jak se mi povede, kdo mě první pozdraví a tak. To už jsem všechno zažila, zapadla jsem tak říkajíc „do kolejí“ a hledím si svého. Ovšem nemůžu si nevšimnou, co se děje okolo.

Je to fakt děsný. Naše kolej…super, nemůžu si stěžovat. Kamarádi, zábava, když jsem měla trošku svoje dny, tak mi vždycky někdo pomohl. Ale jinak vztahy na škole? No hrůza…nevím, jak se k tomu mám postavit. Mám dělat, že nic nevidím nebo mám místo toho něco řešit? Nechci se s nikým pustit do konfliktu a nechci ani nikoho urazit, protože přesně nevím, jak to kde je. Takže se raději nevyjadřuju, ale opravdu mě to strašně mrzí a nechápu, proč si tohle lidé dělají.

Na začátku roku spolu bojoval pan ředitel s bývalým kolejním ředitelem Zmijozelu p.p.Nekrem a nyní se zase v této zelené části hradu bojuje. I když p.p.Nekro už s tím nemá nic společného. Opravdu mě to mrzí, chtěla bych jim nějak pomoci či je potěšit, ale můžu? Já jako nováček, který „ničemu nerozumí“ a je zde „nový“, takže to nemůže pochopit?

Nechci říci, že tohle je jediný konflikt na hradě. Sporů je zde určitě více, ale žádné nejsou tak výrazné, aby na sebe upozornily celý hrad. Ale tohle se mi opravdu nelíbí. Jsem z toho otrávená a přemýšlím, jestli má cenu něco dělat a snažit se dělat. Protože pak se třeba někomu znelíbím a co? A všechna moje snaha, jakkoliv dobře myšlená, bude v troskách…

Ach jo, jsem z toho fakt smutná, mami, tak mi poraď, co mám nebo nemám dělat.

S pozdravem Tvoje Sam