Když jsme ráno oblékali famfrpálový dres a naposled kontrolovali všechno na našich košťatech, rozhodně jsme netušili, jakého pozdvižení se ten den dočkáme. A nebylo to ze strany vítězné ani prohrané strany, dokonce ani nikdo z tribun nemohl za události toho dne. Pozdvižení nám udělal člověk, od kterého jsme to nejméně čekali. Komentátor.
Ach ano, pan komentátor se rozhodně nezachoval profesionálně. V jednu chvíli se přímo zapomněl a nebylo ho slyšet, jednou dokonce dobrých deset minut.
„Přirozeně jsme si my ve vzduchu mysleli, že prostě jen neslyšíme, to se stává, že se člověk zabere do hry a nevnímá. Nebo třeba když fouká příliš prudký vítr, to taky znáte skóre, až když spadnete s koštěte. Když jsme nakonec sletěli dolů, všichni se tvářili zmateně. Nikdo nevěděl, co se děje,“ řekl našemu časopisu jeden nejmenovaný hráč.
Jako správná reportérka jsem se rozhodla komentátora navštívit. Adresu jsem nevypátrala, ale získala jsem naprosto legálním způsobem letaxovou adresu jeho krbu. Samozřejmě párkrát utekl, ale já zůstala vytrvalá a nakonec i mé snažení dosáhlo nějakého toho úspěchu.
Požádala jsem ho o setkání (od letaxového spojení mě vždycky bolí kolena) a on svolil, byť zdráhavě. Snad mi na to kývl, jen aby se mně zbavil.
Setkali jsme se na odlehlém místě v Prasinkách, v dosti temné uličce. Pan komentátor si totiž nepřál být focen ani jinak zpodobněn. To však neodradilo ilustrátorku Žlutého Trimela, Magrápu Česnekovou, která se pohotově krčila za mnou s pergamenem a dobře ostrouhanou tužkou.
Pan komentátor svolil k rozhovoru za podmínky, že jej nebudu jmenovat. Proto zůstáváme u označení komentátor.
Redaktorka: Dobrý večer, pane komentátore. Přejdeme tedy rovnou k věci, co říkáte?
Komentátor: Hm. (pokrčil rameny)
R: Jak můžete vysvětlit vaši odmlku při famfrpálovém zápasu, jež se odehrál 27.11., ve kterém figurovala mužstva Mrzimoru a Profesorů?
K: Já… ehm… já ani tak dlouho nemlčel, nemám ten dojem.
R: Podle několika svědků jste jednu dobu mlčel dokonce víc jak deset minut.
K: To.. já… hmm.
R: Tak prosím, mluvte.
K: Já. Trochu jsem si… no…zdřím…ale tak.. ne… já… myslím, že únava… přepracování.. a nízký plat, slečno, slečno…
R: Tedy jste usnul?
K: Já… slečno! Musím…musím…
Pan komentátor zahlédl koutkem oka Magrápu, vyvalil oči a utekl. Když jsem volala jeho známým, ujistili mě, že je v pořádku, jen má chorobný strach ze styku s médii. Prý bude fit na další famfrpálový zápas, do té doby však musí být naprosto v klidu.
Jak vidíte, moc jsem se od pana komentátora nedozvěděla, proto můžeme jen spekulovat, proč se tak tajemně odmlčel, nejpravděpodobněji se však jeví usnutí. Můžeme jen přát mnoho zdaru při příštím zápasu, kterým bude Zmijozel versus Havraspár.
Snad si tentokrát pan komentátor nezapomene termosku s kafem. :)
Pro Žlutého Trimela sepsala Nicol Nash Orchidis
Ilustrovala Magrápa Česneková
2 komentáře:
to chce veritasérum :) kdo jej umí namíchat? :))
Veritasérum neumím. Ale po pár kopancích na ta smrávná místa se přizná ke všemu :D Ale Nicol říkala ať mu neubližuju :D
Okomentovat