pondělí 11. října 2010

Příběh dušice Aryi de Hall

Vytvořeno pro Duchaplný seminář.
Protože nejsem moc "čtivý typ" a nerada se hrabu v zaprášených kronikách, raději jsem se vyptávala přítomných duchů. Napsala jsem všem, co jsem ve škole našla, ale jako první mi odpověděla Arya de Hall.
Arya byla studentkou Havraspáru a je tomu zhruba tak rok a půl (okolo 17.11), kdy umřela. Přesné datum se neví, protože nikdo jistě neví, jak dlouho po své smrti čekala, než ji někdo najde. A jak se to stalo, jak vlastně umřela?

Slovy Aryi:
„Zemřela jsem... Strastiplně! Plná nadějí jsem šla do mrazáku a tam... Jsem zmrzla, v kousek ledu jsem naprosto a totálně zmrzla. A pak jsem se najednou probudila a byla jsem šedivá, proplula jsem kostkou ledu, ve které je moje tělo do teď a začala strašit.“

Výpis z Aryina Curriculum Vitae:
„Byla nebyla studentka Havraspáru Arya De Hall. Študovala a študovala a byla velmi poctivá a kdesi cosi. Však když 13. rok 4.12. jí odbyl, přestala stíhat a zmraziti se nechala. To byla chyba! V mražáku krev se jí zředila a kouzla už nepomáhala. Tak nechali ji v mražáku být a na sochu umrznout. Však také 17.11. umřela. Hle, však druhý den stal se zázrak! Stala se duchem Havraspáru. A její hrobku najdete v lese hlubokém, zapovězeném. V jeskyni chráněné a magické je kostka ledu a v ní... Arya.“

Ale protože mi toto strohé vysvětlení nestačilo, vyptávala jsem se Aryi dál.
JÁ: A jaký to byl pocit, když jsi se probudila jako duch?
Arya: Pocit? Všechno bylo zmatené, člověk se probudí a opravdu si neřekne "Jsem v nebi", ale lekne se toho, že vidí vlastní tělo hned vedle sebe. Takže jsem rychle plula do hradu, úplně zmatená, ale cestou jsem potkala ex-ducha Nebelu Lolu, ta mi všechno vysvětlila, vrátily jsme se do mrazáku a moje tělo přenesly do Lesa, kde je doteď.
JÁ: A potom co?
Arya: Pak už se z toho udělala velká událost, pár lidí mě obrečelo, ale většina koleje byla štastná, že mají nového ducha.
JÁ: Tak to máš vlastně štěstí +usměji se+
Arya: To jo. Ale Lola mi v začátcích hodně pomohla. Ono i to nakupování v šedivé je dost ... těžké:D

Takže co si z toho hlavně odnést? Buďme rádi, že jsme barevní a živí, že nemusíme nakupovat jen v šedé :-)
Samantha Ulvenová

Žádné komentáře: