Samhain a legenda pana O'Lucerny

Samhain – to je velmi důležitý svátek Keltského národa. Slaví se 1. listopadu a jedná se o ohňový sabat, který se až poněkud – obsahem i datem – podobá křesťanským Dušičkám, čili Předvečeru Všech svatých (v anglicky mluvících zemích tak zvaný Halloween, čili All Hallow’s Evening – Večer všech svatých).

Pojďme se společně kulturně vzdělávat svátkem našich předků a rozšiřme si znalosti o novém magíkovi: Jack-o'-lantern.

Samhain u Keltů byl svátek podobný našemu Novému roku, čili prapůvodní cíl tohoto tzv. „ohňového sabatu“ byl opustit staré návyky a začít něco nového. Uložit všechno dobré ke spánku a připravit se na kruté období zimy, které tímto dnem symbolicky začínalo.

Samozřejmě – jako všechno ostatní – je spjato s keltskou mytologií. Legenda říká, že o svátku Beltaine (1. května) vypukla válka bodů – ehm, to možná u nás na hradě – válka bohů, která vítězně skončila o půl roku později, tedy na Samhain – tento popisovaný svátek.

Avšak Samhain je především svátek běžně neviditelné říše, čili říše mrtvých. Věří se, že právě v tento den se duše z „druhého světa“ mohou dostavit k nám na Zem, čili do sféry, kterou obýváme, za účelem navštívení jejich domova, ať jakožto bydliště, tak i planety (jakože této sféry bytí).

Právě odtud pochází zvyk zapalování svíček, aniž by mudlové věděli, proč to dělají (přiznejme si, že oni hromadu věcí dělají bezdůvodně a bez jakékoliv příčiny, že ano). Ty zapálené svíce totiž sloužily, aby duše nalezla teplo a světlo k vyhledání jejího domova a aby jen tak nebloudila krajem. K přivítání mrtvých rovněž sloužily i dýně, které také měly ochránit obydlí před zlými bytostmi.

Avšak ne pouze dobré bytosti – jakožto duchové (byť mudlové je vidí – no fajn, nevidí, ale myslí o nich – v tom špatném světle) v tento svátek ožívají. Stejně tak i ty méně dobré, snad i zlé, jakožto „mocnosti zla, síly temnot a přízraky“, protože v tento den, respektive v tuto noc, hranice mezi oběma světy (jakože sférami) jsou minimální, někdy i žádné. Dokonce i přízračná vojska z jiných světů, míst i časů vycházejí z hlubin „země“, tedy z magických míst a pohřebišť.

Úžasným příkladem, aniž bychom museli jezdit daleko, jsou naši čeští Blaničtí rytíři. Senzibilní mudla nebo trochu lepší kouzelník dokonce může na vlastní oči vidět, jak tyto bytosti vyjíždějí z Blanického vrchu.

V tento svátek bychom se taky měli usmířit s dušemi a obráceně: duchové s námi, neboť to je skutečně jediná příležitost, jak se „legálně“ a snad i bez zdlouhavého a magicky náročného rituálu s nimi spojit. A nakonec, jak všichni se s ranním úsvitem rozloučí, nastává čas se navrátit každý do své sféry i domu, aby se připravili na zimní období, kdy se lidé i příroda spíše stahuje do sebe než do jiných sfér. 

Ale co s tím má společné kamarád Jack?

 - S popisovanými sférami hodně. Existuje hodně mýtů a legend popisující život osoby, která se stala jedním z nejdůležitějších znamení Halloweenu - vyřezanou dýní.

Jedna legenda říká, že Jack zvaný Skrblivý byl opilec z Irska, který o Halloweenu popíjel tak moc, že jeho duše to přestala snášet a rozhodla se opustit jeho tělo. Jelikož to byl „ztracený případ“ vhodný pro peklo, Ďábel ihned využil své příležitosti a pro Jacka si přišel. Dali se spolu do řeči a když se opilec dozvěděl, že po něm Ďábel touží, poprosil jej, aby si spolu dopřáli ještě poslední drink. Háček byl v tom, že Jack, podle svého přízviska, nechtěl zaplatit a navrhl, aby se Ďábel proměnil v šest pencí a pak se vrátil zpět do své podoby. To se Ďáblovi zdálo rozumné, a tak i učinil. Jenže Jack toho hned využil a minci si schoval do peněženky hned vedle stříbrného kříže, načež Ďábel začal prosit a pak i vyhrožovat, protože se nemohl vrátit do své původní podoby. Jack jej pustil pod podmínkou, že mu dopřeje ještě rok života, což Ďábel slíbil a také i dodržel.
Jack se ovšem po této zkušenosti vůbec nezměnil. Nadále popíjel a válel se všude možně, užíval si života s alkoholem a mohlo se zdát, že svůj čas jednoduše ignoroval. Avšak jak bylo slíbeno, tak bylo i dodrženo: Ďábel se za rok objevil znovu, aby si přišel pro duši. Jack ovšem přemýšlel nad plánem, jak jej znovu ošálit; navrhl, aby si Ďábel vzal jablko z blízkého stromu. Háček byl v tom, že Ďábel na plod nedosáhl, tak Jack mu pomohl se tam dostat. Jakmile byl na stromě, Jack vyřezal do stromu kříž, takže Ďábel se nemohl dostat na zem. Ten mu slíbil, že se pro něj vrátí za deset let, ale to se Jackovi nelíbilo. Požadoval, aby se pro něj již nikdy nevrátil, a tak se i stalo.
Nastal další Halloween a Jack stále popíjel. Tentokrát se opil řádně a jeho tělo již ten nápor nezvládlo - umřel. Jeho duše se tedy vydala k nebi, kde byla odmítnuta kvůli odpornosti svého chování, tak tedy putovala k peklu. Tam rovněž byla odmítnuta, protože Ďábel mu předtím slíbil, že se pro něj již nikdy nevrátí, tak ať jde pryč. Dal mu jen žhavý uhlík, který později vložil do vydlabané řepy, aby mu věčně svítila na cestu.
Irové si tento příběh začali vyprávět mezi sebou, kde hlavní postavou byl „Jack z Lucerny“ (angl. „Jack of the Lantern“); později jenom Jack O'Lantern. Proto, aby lidé se cítili uchráněni, vyrábí jack-o'-lantern, tedy vydlabanou a vyřezanou dýni (dýni, protože to je typická americká plodina, v Irsku to byl tuřín, v Anglii červená řepa), do níž vkládají svíčky. Věří, že Jack je ochrání od všeho zlého.

Tak šťastný All Hallow's Evening,

Nicholas McElen