Po klasickém zmatku ve VS, kdy z nahlášených sedmi studentů zůstali jen čtyři původní, jsme se přeci jen dostali do lesa. Madam Monny trpělivě počkala, až se všichni sejdou před branou a pak nám ukázala na hromadu kýblů a mopů.
„Budeme uklízet!“ prozradila nám zvesela.
Nějak jsem její náladu nesdílel. „Už zase? Kdykoliv vlezu do lesa, jdu uklízet.“
Mdm taktně mou poznámku přešla a vykročila do lesa.
„A co jdeme uklízet?“ zajímaly se dívky, zatímco Čab pohupoval kýblem a zálibně si prohlížel mop.
Madam Monny máchla neurčitě rukou před sebe. „Jedno takové místo uprostřed lesa, prý tam nadělali nepořádek pavouci a černé žáby.“
Při slově „pavouci“ se začaly holky hromadně ošívat a ozývalo se:
„Tak to ne!“
„Pavouky nemám ráda.“
A „Brrr.“
Měl jsem pocit, že se madam dobře baví.
Vydali jsme se na cestu. Všude kolem byly stromy (jaký div) a my jsme procházeli mezi nimi.
Najednou z křoví vylezl rosomák. Chvíli se na nás díval a my se dívali na něj. Najednou sebou mrsknul do křoví, a když vylezl, držel v zubech rysa. Protože jsem o rosomákovi už něco četl, bylo mi jasné, že rys to má podtržené a spočítané. Ostatní, ale kulily oči a nechtěli věřit, že by tak „malá“ šelmička mohla zdolat mnohem větší šelmu. Nicméně rosomák jim předvedl, co umí. A že uměl!!
Čab mu sice nenápadně naznačoval, že má v okolí dost kořínků, ale to mohl klidně přesvědčovat zebru o výživné hodnotě hovězích steaků. Za chvíli nám zmizel z očí i s dodělávajícím rysem v zubech…
Vydali jsme se dál. Holky byly otřesené z otřesné podívané, pořád se ohlížely, Kim dokonce spadla a museli jsme ji s Čabem zvedat, jak byla z té scény vyklepaná. Nakonec není divu, něco takového se nevidí každý den a ten rosomák se s tím fakt nemazal…
Šli jsme dál. Madam Monny nás vedla jistým krokem kupředu. Najednou se zarazila a dívala se na strom. Přiblížila obličej skoro k větvi…
„Hm…Kolem tohohle listu jsme už šli,“ pronesla zadumaně a studovala list.
Koukali jsme na ni a doufali, že ví, kde jsme a kam směřujeme. Madam pak pokrčila rameny a vydala se dál. Asi věděla…
A pak jsme na to samé místo přišli potřetí. To už nám bylo divné. Mdm znovu studovala nějaké listí na stromě a něco si mumlala pro sebe, pak se na mne obrátila a ukázala na pařez.
„Tady se postavte. Zůstanete tady a my půjdeme dál, tak alespoň poznáme, jestli chodíme v kruzích nebo ne.“
Vykulil jsem oči a ostatní začali živě protestovat. Kdo to kdy viděl, aby mdm lesnice, která tak dbá svých povinností, nechávala samotného studenta v lese. Ale madam Monny jen mávla rukou a pronesla, že já to zvládnu a basta fidli!
Trochu jsem remcal, že se mi tedy nechce stát v lese jako patník u pařezu, protože na obojí psi…. ale to už mi mizeli z očí.
A pak....no, pak jsem se ztratil! Já jsem se samozřejmě neztratil, dál jsem stál u toho pařezu, co mi mdm Monny ukázala, ale ostatní tvrdili, že jsem se ztratil. Že prý znovu, už asi po páté přišli na ten samý plac, co rosomák ulovil rysa, ale já tam prý nebyl. Volali mne, křičeli, hledali, ale byl jsem zmizelý.
Navíc se mdm Monny začala chovat divně. Když se jí prý ptali, co teď, co jako se mnou bude, tvrdila, že žádného Andyho na výpravu nebrala, žádného nezná a že prý dokonce nikdo toho jména na škole neexistuje, protože by prý o něm něco slyšela. To žluťásky naštvalo. Začali se domlouvat, jak mdm Monny probrat. Chtěli na ni lít vodu a Čab ji dokonce štípl do ucha!! Esperanza zase navrhovala se vrátit, že v hradu by jí pomohli. Nakonec náš kolejní je přeci lékouzelník!
Kde se vzal, tu se vzal, přiběhl rosomák, sedl na kámen a začal skupinu sledovat. Dokonce se prý pochechtával a měl na Esperanzu nějaké připomínky, ale pak přiběhl k mdm Monny a začali si povídat jako staří známí. Žluťásky docela pobavilo, že se jmenoval Angrešt. Ale pak začali mdm pobízet, aby mne šli hledat. Jenže mdm si stála na svém. Žádný Andrew Uroboros neexistuje!!!
Zkrátka s ní nic nezmohli…
Navíc ukázala na Felisku a řekla jí to samé, co mně. Na pařez a čekat! Felisce se ani dost málo nechtělo a dívky s Čabem hlasitě protestovaly. Že prý když už Mrzíku ztratila jedno Péčko, Felisku už nedají (když mi to vyprávěli, měl jsem co dělat, abych nepraskl pýchou. Ti hrdinní a neohrožení jezevci!)
Když už skoro všichni málem propadali panice, dívky si zoufaly a Čab, ohánějíc se mopem, měl vražedné úmysly, napadlo Albu, jestli v tom nemůže mít prsty to divné listí, které mdm údajně poznávala (to je samozřejmě jen slovní obrat, listí prsty nemá! Nebo že by….? Ne! Nemá!)
Madam Monny právě na mýtině hovořila s rosomákem Angreštem, když Alba ten list utrhla. Nic podezřelého na něm neviděla, ale pak zahlédla, jak Angrešt pochvalně kývá a mrká na ni. Zkusila list zmačkat a on se jí prý rozpadl v ruce.
V tu chvíli jakoby madam procitla, začala se rozhlížet a shánět se po mně. Když ji všichni o překot přesvědčovali, že jsem ztracenej, protože mne nechala kdesi u pařezu, nechtěla tomu věřit. To by prý nikdy neudělala, protože je zodpovědná a ví, jak je les nebezpečný. Jenže naši žluťásci byli neoblomní.
„Ale ano, nechala jste ho tam,“ tvrdili svorně, „a teď jste tu chtěla nechat i Felisku!“
Feliska kývala a s jistým ulehčením nenápadně couvala od pařezu, u kterého měla, stejně jako já, čekat.
Konečně se jim podařilo mdm přesvědčit, že mne ztratila, a ona se vrátila.
Já jsem mezitím z nudy stavěl mravencům tunely z jehličí a studoval jednoho kůroleza, kterému se to ani trochu nelíbilo a sprostě mi nadával.
Pak se objevila mdm, celá vykulená, co prý dělám sám v lese, jestli nevím, jak je to nebezpečné a tak.
Civěl jsem na ni a nic nechápal.
Vrátili jsme se ke kamarádům, kteří mne málem umačkali radostí.
„Tak jdeme, ať konečně uklidíme tu zříceninu,“ zavelela mdm Monny a vyrazila opět na cestu.
„Jakou zříceninu?“ nechápal jsem.
„Tu, kterou jdeme uklidit,“ odpověděla mdm.
Všichni mluvili o tom, že jdeme něco uklízet a že ten mop a kýbl, co jsem držel v ruce, mám na to.
Sakra! Ale na co???? Byl jsem nějaký zmatený. A nejen já. Ostatní na mne divně pokukovali, šeptali si o nějakém listí… Nechal jsem to plavat.
Za nedlouho jsme dorazili k rozpadlému stavení, které prý bylo dřív nějakým sídlem, či co. Seděl tam chlap. Celý v černém. Okamžitě jsem měl jasno. Byl to ten vrahoun, který chtěl minule obětovat jednu holku, co ji nakonec pan Matt a mdm Monny zachránili. Ale kupodivu si mdm Monny k tomuhle chlapovi, z kterého se později vyklubal pan Galton, jen tak přisedla, vytáhla buřty a začali si je opékat. Nám ukázali na hromadu nějakého bord… nepořádku a poručili nám ho uklidit.
Snažili jsme se všemocně. Kouzly i bez kouzel. A že nám to šlo!!! Vyčistili jsme tam všechno, včetně několika brnění. Zkrátka…makali jsme jako domácí (lesní) skřítci.
Holky nacházely různé poklady jako jsou tučné housenky a děravé ponožky. To jsem fakt nikdy nepochopil, kdo může po lese pořád trousit ty fusekle… možná je tam někde obří stonožka. Možná.
Těch housenkových hodů si ale všimly sovy a začaly se k ruinám slétávat taky. Za chvíli jich tam bylo celé hejno a my jsme jen udiveně koukali. Jenže najednou mezi ně vtrhnul rosomák Angrešt s rodinou a začal je tam masakrovat. To už nás ale mdm Monny chytla a přenesla před hrad…
Žádné komentáře:
Okomentovat