Opouštíš vodní proud a přilétáš k podvodnímu paláci, ve
kterém sídlí král Lepikuros, který zbožňuje poezii a sladké. Aby tě pustil do tunelu, kterým máš pokračovat, musíš: a) Napsat dobrou básničku nebo b) Věnovat mu 30 fazolek...
Peter Warhall:
Lepikure, Lepikure,
nejváženější z králů,
jehož oči vždy jsou hrdé,
řev ozvěnou všech sálů,
vládce, tobě vzdávám hold,
nech mne vstoupit do tunelu,
neb já rychlý jako Bolt,
potřebuji být v duelu,
v kterém právě zápasím,
a tady čas snad neztratím.
Patricia Baloure:
Lepikuros, vodný kráľ,
fazuliek veľa rád by si dal.
Jeho palác je pod vodou najkrajší,
taký nemajú ani tí najkrajší.
Lepikuros poéziu rád má,
preto mu píšem báseň ja sama.
Ryby sú tu farebné,
pohľady na to sú nádherné.
Milujem svet pod vodou,
dávam mu plných 10 bodov.
Žiť tam, pomôže mi žiabrovka,
s ňou je to super pod vodou hodinka.
Michael van Burg:
Báseň, ktorú vám rozpoviem,
je niečo na čom si spokojne hoviem*
Po česky košte, po slovensky metla,
to, bez čoho kúzelník nikdy nevzlieta.
Môže byť z duby, môže byť z javora,
tá malá lietajúca potvora,
mám ju aj ja,
a preto sa ma všetci hráči famfrpálu boja.:)
Mám rád metlu, je tak skvelá
dobrú noc všetkým nepriateľom zaželá,
vo famfrpále ju použijem,
snáď sa budúceho rána dožijem:)
Rád na nej lietam,
snáď si prsty neposplietam,
Famfrpál mám veľmi rád,
je to môj dobrý kamarát.
*(pre info v preklade „sedieť“)
Samantha Ulvenová:
Lepikure, Lepikure,
kdepak ty se schováváš?
Lepi, Lepi, ty rád sladké máš?
Copak s tím jen uděláš?
Sladké není zdravé,
bude ti z něj špatně!
Dávej si bacha, kolik toho sníš,
Ať pak s bolobřichem nebdíš!
Jen mě pusť dál,
ať poklad rychle mám,
jen se nade mnou slituj
a bližní své miluj!
Život, to víno hořké, víno trpké,
co mezi prsty protéká,
naplno vychutnávat má se,
krátký je život člověka.
Dítě, to hříbě mladé, hříbě hravé,
rychle chce za sebou vše mít,
a přes všechen spěch zapomíná,
že život má se hlavně žít.
Smrt, ta dáma v černém, dáma temná,
co návštěvu svou nehlásí,
každého, koho chce, si vezme,
svíčku života uhasí.
Čas, ten běžec rychlý, neúnavný,
spěchá jen vpřed a nikdy zpět,
tak neztrácej jej ohlížením,
života brzy zvadne květ.
Ciline Flameová:
Lepikuros
Lepikuros král,
ten by si jen hrál,
furt jedl fazolky
a koukal na holky.
Tedy spíš mořské panny,
aby ho na hrudi hřály.
Nicméně i přes to,
je jak tuhé těsto.
Svaly má na rukou, na nohou,
protivníci na něj vyzrát nemohou.
Každý se ho snažil porazit,
bude se však muset víc snažit.
Lepikuros se nezdá,
je to však hvězda.
Na své straně má přátele,
kteří zaženou všechny dobyvatele.
Takže Lepikuros si žije dál,
blaženě jako král.
Teodorik Valdorius:
Hlubina
Tam v záři jen myšlené,
v pradávném temnu způsobené touhou,
těch, kdož již nežijí.
Tam, kde paprsky blyštivé nedohlédnou,
věčné šero panující,
ducha ovšem obohacující,
kde šero se snoubí se šerem a
hlasu rozléhajícího se nasloucháš,
aniž bys věděl, odkud přichází.
Slyš příteli.
Zavři oči své.
Nedýchej.
Napni ten smysl nejvyšší,
jenž sídlí v hrudi tvé,
tam kde sídlí duše.
Tak prosvítíš jedině tu tmu ukrutnou
svírající tělo i mysl tvou.
Odnikud pak vytryskne pramen poznání,
hlubina nejtmavší - bude vyplněna
všeobjímajícím klidem a mírem.
Cítíš to, příteli?
PS:
Co dobré jest, to ví jen samo nebe tajemné
Jostein Lauierová:
Čokoláda
Je sladká a dobrá
A tmavě celá oděná.
Rozpouští se na jazyku
A zanechává sladkou chvilku
Jen čokoláda vše mi dá
Má láska k ní je trvalá
Jen pro ni jsem tu a žiji
Bez čokolády totiž ani chvíli nepřežiji
Král Lepikuros byl viditelně nadšen a tvářil se polichoceně,
kdykoli zaslechl své jméno. Na Petera a Michaela se blahosklonně usmál a
poplácal je po zádech, na Pat a Cilinku koketně pomrkával, ale prostořeké Samičce trochu
pohrozil prstem, doufejme, že jen žertem. Annie a Teo krále svým stylem opravdu
ohromili a mrzelo ho, že nesložili nějakou ódu na něj nebo aspoň na sladkou
čokoládu jako Jostie, která na jeho tváři vyloudila slastný úsměv...
Žádné komentáře:
Okomentovat