Koberečkový rozhovor s Anet Small Witch

Andy nám z výpravy za koberečky přinesl článek s Anet Small Witch.

Redaktor se posadil ke stolu a trpělivě čekal, až dorazí objekt jeho zájmu. Po dvaceti minutách
začal „trpělivě“ okopávat stůl a okusovat brk. Když konečně slečna Anet Small Witch dorazila, neměl už čím psát…
R. „Ahoj, Anet.“
ASW. „Promiň, dodělávala jsem DÚ.“
R. „Nevadí. Tak začneme. Co se ti na hradě asi nejvíc líbí?“
ASW. „To už chceš odpověď?“
R. „Pokud ji znáš?“
ASW. „A musí to být větama?“
R. „Bylo by to fajn, ale klidně můžeš i heslovitě.“
ASW. „Spolužáci, kamarádi, profesoři, Kolejní místnost, Velká síň, Prasinky, Příčná ulice, Godrikův důl, soutěže, domácí úkoly, semináře, Sovinec.. Stačí?“
R. „Ale jo. A co se ti tu nelíbí?“
ASW. „Nejde říct, co se mi tu nelíbí, všechno je tu fájn, Určitě bych to tu neměnila.“
R. „Dobře. Třetí otázka – Co bys tu naopak ještě chtěla mít?“
ASW. „?“
R. „!“
ASW. „Andy, když tobě se to řekne, já nevím, co mám povídat.“
R. „Anetko, tak to ber tak, že si tu prostě jen klábosíme.“
ASW. „Brala bych víc seminářů, když se dostanu v pondělí odpoledne k počítači, ty dobré jsou už
rozebrané.“
R. „To je fakt problém. Menší děti, co nemohou být v noci na compu jsou dost znevýhodněné. Ale já spíš myslel nějakou zábavu. Co bys ještě chtěla v téhle oblasti? Je tu třeba Řachtavý Petr, šachy, jáma…“
ASW. „Řachtavý Petr? Co to je?“
R. (vykulí oči) „Tys ho ještě nehrála?“
ASW. (zavrtí hlavou) „Nebyla jsem ani v Herně u Čmouda, ani u Dobyté věže.“
R. „A zkusila jsi vlézt do arény Sedmiboje?“
ASW. „Nevzpomínám si…“
R. „Nevadí, už ji stejně zrušili. Škoda, byly tam super soutěže.“
ASW. „Aha.“
R. „Jaký předmět vlastně studuješ?“
ASW. „Kouzelnická angličtina, ale teď mám galeon, tak se podívám ještě na nějaký. Těch deset srpců od tebe si šetřím na semináře.“ (uculí se na redaktora)
R. „A už víš co?“

Další hodinu strávili klábosením o nejvhodnějších předmětech a názorech ostatních studentů na
předměty a kantory…

R. „Tohle ještě někdy probereme, jo?“
ASW. „Ještě že tě mám.“
R. (zrůžoví) „Ehm… a na ošetřovně už jsi byla?“
ASW. „Jojo, byla. Povídaly jsme si tam s Vicky jednou.“
R: „Takže víš, jak probíhá samoléčba?“
ASW. Tak že tam mám psát cosi a vyléčím se. Hele, Andy? Kdy bude další výprava?“
R. (ani si nevšiml, že se role obrátily) „Nejspíš dvacátého října, podle toho, jestli to nebude k
kolidovat s famfrpálovým tréninkem.“
ASW. „A kdo se jí může zúčastnit?"
R. „To ještě netuším... hodně záleží na tom, kdo se přihlásí. Z přihlášených pak vybírám ty, kteří ještě nebyli nebo dlouho nebyli. Neříkej, že bys zase chtěla jít do lesa?“
ASW. „Jasnačka.“
R. „To se ti tam tak líbilo?“
ASW. „Ani nevíš jak moc.“
R. „Pan kolejní si zařádil, co?“
ASW. (chvíli se dusí smíchy) „Asi tak.“
R: (došlo mu, že tu má nějakou práci) „Na famfrpálové tréninky se chystáš?“
ASW. „Možná jen kouknout… Kdy vlastně máme tréninky?“
R. „Příští víkend a pak začátkem listopadu...Samantha to psala v kolejce, ale je potřeba něco nalétat na Letové ploše.“
ASW. „Tak tam jsem už létala.“
R. „A?“
ASW. „Tož dobré, nejvíc dvacet terčíků jsem chytla.“
R. (zasměje se) „Tož odkud ty jsi?“ (podívá se do profilu… aha, Zlín. Už je mu to jasné.)
R. „Poslyš, kolik ti vlastně je?“
ASW. „Jéj…12.“
R. (znovu vykulí oči) „Tý jo, to jsem vážně udivený. Čekal jsem o něco víc. Na dvanáct roků máš skvělou gramatiku. Jsem zvyklý tu spíš vídat hrubky.“
ASW. „Taky dělám chyby, ale těch si raději nevšímej.“

Nastala chvíle handrkování, zda Anet chyby dělá nebo nedělá. Nakonec se shodli na tom, že je Anetka
chytrá holka a ona ze slušnosti redaktorovi neodporovala (tvářil se totiž velmi zarputile).

ASW. (opět přebrala redaktorovu roli) „Hele, Andy, kde je kuchyně?“
R: „V dívčí umývárně.“
ASW. „A kde ji tam mám jako najít?“
R. „Na hledání kuchyně je třeba mít trpělivost...chodit do dívčí umývárny a jednou... tam nebude
umývárna.“
ASW. „Aha.“
R. (vzpamatoval se) „A co Koberečky? Jak se ti líbí? Koukal jsem, že už jsi docela daleko.“
ASW. „Jo, dobré. Už mám hotové 1, 2, 3, 6…“ (zarazí se) „Kdes zjistil, jak na tom jsem?“ (podívá se na plánek Koberečků) „Jo, už to vidím taky.“
R. „Tak to asi ukončíme, co říkáš?“
ASW. „To budou jen tyhle tři otázky?“ (nějak si nevšimla, že její Patron ji mezitím docela slušně
vyzpovídal). „Já chci další otázky!!“
R. „Ještě mám jednu. Tys chtěla od začátku do Mrzíku?“
ASW. „To je ta otázka?“
R. „No jo.“
ASW. „Je?“
R. „Jo.“
ASW. „Tak momentík.“

Redaktor čekal „menší momentík“.

ASW. „Ze začátku, jak jsem se sem zaregistrovala, tak jsme neměla ještě ani tušení, kam bych chtěla.
Potom jsem se skamarádila s Vicky Charmant od nás z Mrzíku a tak jsme se jako bavily, a jednou se
mě jakože zeptala, kam bych chtěla, ale ještě jsem neměla tušení. Tak mi začala vykládat o kolejích.A tak mě nejvíc zaujal právě Mrzimor. Jelikož jsou v Mrzimoru studenti hodní, milí a pomohou nám
- všem nováčkům. A jelikož je i Vicky z Mrzimoru, tak jsem říkala, že by nebylo špatné navštívit
zrovna Mrzimor. Od našeho rozhovoru uplynul přibližně týden, a začala jsem poznávat nové lidi. i
z Mrzimoru. Tak jsem si řekla, že budu chtít jít právě sem. Moudrýmu klobouku jsem řekla, že bych
chtěla do Mrzimoru, a nezklamal :)) A teď na sebe nemůžu nadávat, že tu jsem, protože jsem ráda, že
jsem právě tady s Váma a nejdýl, co to půjde, bych tu chtěla zůstat. :) FOREVER Mrzimor ♥♥.“

R. „Nooo, krásně řečeno.“
ASW. „Děkuji. Myslím, že to je nejlepší odpověď ze všech.“