V mudlovské zoo

Ahojky, tohle je můj příběh, který jsem psala do Studia mudlů pro závěrečnou esej. Příjemné čtení. A budu ráda, pokud zanecháte komentář. :))

Esperanza Luisana Morgan 

Bylo krásné listopadové ráno.

Neměla jsem co dělat. Najednou mi zrak padl na mudlovský letáček, ve kterém se psalo o zoologické zahradě.

„Nu co,“ řekla jsem si, „mohla bych tam zajít. V mudlovské zoologické zahradě určitě nebudou fénixové!“ Zasmála jsem se sama sobě.

Oblékla jsem si mudlovské oblečení. Přece nepůjdu mezi mudly v hábitu. Z kasičky jsem si vytáhla peníze. Samozřejmě, že mudlovské.

Šla jsem k zoologické zahradě, zaplatila jsem a vešla dovnitř.

Uviděla jsem plno zvířat. Nejvíce mě zaujal pavilon šelem. Uslyšela jsem vedle sebe cvaknutí a ohlédla se za zvukem. Pán držel v ruce podivnou krabičku. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla jsi, že se jedná o fotoaparát. Učili jsme se o něm ve studiu mudlů.

Procházela jsem dál, až jsem došla ke klecím se lvy. „Ten lev vypadá přesně jak nebelvírský,“ ozval se vedle mě někdo. Otočila jsem se a viděla jsem vedle sebe kamarádku z Bradavic, Ywu od Roztodivných.

„Jéé ahoj, co ty tady?“ zeptala jsem se jí nadšeně.

„Ahooj Espi,“ usměje se, „ale… chtěla jsem poznat rozdíly mezi kouzelnickou a mudlovskou zoo. Jsem v mudlovské zoo poprvé,“ přizná se.

„Já jsem v zoo byla ještě předtím, než jsem zjistila, že jsem čarodějka,“ usměji se. „docela ve mně hrklo, když sem uslyšela tu větu.“ Zasměji se.

Jdeme dál. U pavilonu koní se zdržíme.

„Škoda, že tu nejsou jednorožci,“ prohodí Ywa

„Hm, to je škoda, ale nepamatuju se ani, že bych jednorožce viděla v kouzelnické zahradě,“ řeknu.

Jak se blížím společně s Ywou k jednomu přistřešku, jeden z mudlů na nás promluví.

„Tam nechoďte, je tam ho - - o.“

Pochopitelně jsme mu nevěřily. Došly jsme k přístřešku. První se tam šla podívat Ywa.

„Ten mudla měl pravdu,“ zasměje se

„Ale prosím tě,“ mávnu rukou a jdu se podívat. Vejdu dovnitř - a tam skutečně je ho - - o, které udělalo nějaké zvířátko. Vyjdu ven a jdu k Ywě.

„Mělas pravdu.“zasměji se.

Jdeme ke klecím se sovami.

„Jéé, ty jsou krásné!“ rozplývá se nad nimi jedna dívenka.

„Naše sovy by asi nevydržely být takhle zavřené v klecích,“ prohodí ke mně tiše Ywa.

Dám jí za pravdu.

Mudlové vůbec netuší, že existuje svět, ve kterém se sovy používají k posílání pošty.

„Myslíš, že tu mají jezevce?“ zeptá se Ywa

„To nevím, možná jo,“ jdeme se porozhlédnout po jezevci, ale nakonec žádného nenalezneme. Zato ale najdeme pár myší.

„Hm,“ řeknu „ ale Fousek je hezčí.“

„To je fakt,“ řekne Ywa

Dále už kráčíme mlčky. U východu se rozloučíme.

„Promiň, už musím jít…musím ještě udělat nějakou esej,“ nakrčí Ywa obličej, „děkuju za milou společnost. Ahoj!“ zamává mi.

Také jí zamávám.

Cestou domů přemýšlím.

Mudlovská zoo a kouzelnická se liší v hodně věcech, napadne mě. Třeba v tom, že v mudlovské zoo nemají fénixy, hafoně a podobná kouzelnická zvířata.

To by se mudlové asi divili. Ale zase tu mají sovy. I když musím uznat, že ty naše jsou teda daleko štíhlejší.

Určitě se do mudlovské zoo ještě vrátím. Už se těším, až o tom budu vyprávět spolužákům v Bradavicích. Myslím, že by nebylo na škodu, kdybychom měli v Bradavicích takovou repliku mudlovské zoo.

A nebo kdybychom si udělali výlet do mudlovské zoo. Myslím, že by to bylo přínosné pro žáky z kouzelnických rodin. Asi to navrhnu paní profesorce Elle Sutherland a třeba si šplhnu. Zasměji se v duchu.

Jdu domů, sednu si na postel a přemýšlím o celém dni. Zavřu oči a najednou se objevím znovu v zoologické zahradě. Sedím na slonovi a on prochází areálem. Otočím se a vedle mě sedí na pštrosovi Lucy. Najednou se slon vzepře a já padám dolů. Vykřiknu.

Otevřu oči a rozhlížím se kolem sebe. Žádná zoo, žádný sloni. Jsem ve svém pokoji. Oddechnu si. Byl to jen sen. Asi mi to už leze na mozek.

Sednu si ke stolu, vezmu si tužku a začnu psát příběh o tom, co se dneska stalo.