Máme klavír! Ó, my se máme!

V posledních pár dnech začala voda na hradě opět stoupat a začala zaplavovat dokonce i soutěže. A tak jsem pochopili, že prostě musíme něco udělat - přece nechceme o nedávno navrácené soutěže zase přijít! Pomocí důmyslně zorganizované akce se nám podařilo vytáhnout z jezera klavír z mrzimorské zasedačky.

Nebylo to vůbec snadné, protože i když jsem si domluvili sraz, sice nás bylo nachystaných až šestnáct, ale když konečně odplavala havraspárská knihovna, na mělčině se pro změnu strašně dlouho motalo zmijozelské zelené křeslo… Zkoušeli jsme ho odtlačit, aby se u břehu udělalo místo pro naši almaru anebo klavír, ale křeslo tam nějak uvízlo a nechtělo se hnout. Herwen zatím v Laboratoři nasazovala život, když se snažila navařit lektvary síly… z neznámých důvodů, ale nejspíš to bylo způsobeno nervozitou, několikrát vybouchla… Rozdala jsem tedy zatím všem přítomným žlutým lektvary z kolejních zásob a pak už jsme jen čekali, jestli se nějaká naše věc vynoří. Konečně dorazila i kolejní ředitelka madam Leti!

A pak…

Vlny přinesly něco velkého a třínohého! Mrzimorský klavír!

Máme už vypít lektvary, nebo ještě počkáme? Nejdřív jen trénujeme, abychom se sehráli a tahali rovnoměrně… A pak madam Leti zavelela: Vypiť lektvar na tri!

Spolkli jsme rychle lektvar a pádili k jezeru… Zabrali jsme… Teo za Leti, Sophia za Tea, Herwen za Sophii, Ellka za Herwen,Chiara za Ellku, Sam Am za Chiaru a Smajlík za Sam Am… táhneme, potahujeme… a pak nám podklouzly nohy a sesypali jsme se všichni na jednu hromadu.

A další lektvar jsme už vypít nemohli, až za hodinu, abychom se nepředávkovali… Spočítali jsme však, že nás musí být patnáct a že bychom to tedy mohli dokázat i bez lektvarů…

Čtrnáct! Honem, ještě jeden!

A pak se to přece jen podařilo! Klavír je venku! Teď ještě vycídit klapky, vysušit a můžeme začít koncertovat.

A pro velký úspěch ještě foto u Paštičky!

 

Sophia Glis Glisová