úterý 16. března 2010

Fouskovy příhody: Tyčinka

Má první příhoda s Fouskem.
Je to už nějakou dobu. No dobře, přiznávám se, nejsem tady zase tak dlouho….
Byl jsem zrovna čerstvý, vyjukaný, žlutý studentík prvního ročníku. Sotva zařazený. Plný radosti a nadšení jsem tehdy vstoupil do spolky. Oči navrch hlavy, jak se říká. Zde ovšem trochu ustupuji ze scény, protože je to příběh někoho úúúplně jiného :-).

Otevře jedno očko, potom druhé a trošku zafuní. Už je ráno, pomyslí si a vyleze ze svého pelíšku, který je dobře ukryt v jednom rohu pod těžkou skříní.
Je to docela pěkná krysa, jmenuje se Fousek a určitě ji všichni znáte, tak proč ji dále popisovat. Prostě takový malý neposeda.
„Něco se určitě dneska semele,“ zapiští si pro sebe a vykoukne ven. Někoho vidí sedět v křesílku. Kdo to je, toho neznám, a co to má v kapsách, že by něco k snědku? Odcupital rychle k dalšímu stolku a začenichal, no něco cítím, olízl se a pohladil si čumáček.
Zdá se mi nějaký nervózní, nebo co? To bude určitě tím, co má v kapsách, něco ho tam tlačí a je neklidný. Určitě je to mrkev nebo sýr…
Rychle doběhne až k jeho židli. Opatrně koukne nahoru k tomu studentíkovi a schová se za nohu. Pak rychle vyšplhá až nahoru do křesla.
Dívá se na něj shora: že bych mu vletěl do vlasů? V té kapse bude určitě sýr, ale zabalený, necítím ho. Pomalinku se drápky přichytává a pokračuje níž a níž. Teď se student pohnul!
Fousek ztuhne a napjatě čeká. Drápky se mu zarývají do měkkého saténu a fousky divoce vibrují. Už jen malý kousek. Uff, je to dobré, kousíček ke kapse, jen malý kousíček. Nakoukne dovnitř a blaženě se usměje. Čokoládová tyčinka, stačí se jen natáhnout, ještě kousíček…..
V tom se Fousek vznesl do vzduchu. Ten student si ho zřejmě všiml a chytil jej za ocásek. Fousek se třepotal ve vzduchu a prskal.
Krysák si nadával, taková chyba, už jsem to měl na dosah a pak se nechám tak hloupě chytit!

Vtom se student usmál a položil Fouska zpátky na křeslo. Fousek byl najednou zmatený - a ještě více, když si všiml, že kluk vytáhl tu tyčinku a kousek mu jí dal.
Nelenil, uchopil tyčinku a metelil pryč do své skrýše.

1 komentář:

Letitia řekl(a)...

To je milý príbeh :-)