Tajemství dvojčat - 6. kapitola

Tentokrát máme jen dvě nové soutěžní kapitoly, ale myslím, že rozhodování bude i tak opravdu těžké. Jsou jedna napínavější než druhá a oběma je společné, že se v nich ve velice zvláštním světle projeví dosud poměrně sympaticky působící pan školník Lernej Servisto... Ať už tedy vyberete tak či tak, máme z něho zloducha...nebo se podaří autorovi následující kapitoly z toho nějak vybruslit a jméno pana školníka očistit?
 Ale to bychom předbíhali!
Nejprve si přečtěte obě šesté kapitoly a dejte svůj hlas jedné z nich (hlasování končí v poledne v sobotu 28.11.):a) 6. kapitola - Nebelvírské konto

Obě měly roubíky, ale bylo to vlastně stejně jedno, protože byly v bezvědomí. Když Warick doběhl k Ondině a chtěl se jí dotknout, něco ho poslalo zpátky. Byla to strašná rána, která ho odhodila o 5 metrů zpátky!
„Sakra, tak co se tady vlastně děje, co jste jim udělali?!“
Skřítek Truppy už tam ale nebyl. Zůstal tam jen pan Servisto a netvářil se zrovna přátelsky. „Jde o nebelvírské konto, které moje rodina hlídá,“ vyslovoval pomalu, ale zřetelně Lernej. Skoro šeptal, až z toho Warickovi běhal mráz po zádech. Nyní se konečně měl ukázat jako ten statečný bratr, který dokáže ochránit svou sestru.
„Ale co s tím má sakra společného moje sestra a ta její kamarádka? Co tady dělají? Proč zrovna ony?!“ Znovu se rozeběhnul k Ondině, ale opět byl povalen zpět.
„Nevíme, kdo ukradnul Nebelvíru peníze,“ pokračoval dál Lernejo, v klidu, jako kdyby šlo o úplně nepodstatnou věc. „Ale je úplně jasné, že to odnesou skřeti. Jako vždycky. Proto jsme byli nuceni získat nějaké rukojmí. Nebelvír je sice hrdá kolej, ale nebude chtít, aby se mladým studenkám něco stalo. Ochotně nám podepíší pergamen, že z jejich konta se nic neztratilo a Gringottova banka bude ušetřena skandálu, to je výhodné, ne?“
Warick se opět zvedal, tentokrát ale nešel k Ondině, nýbrž chtěl uštědřit ránu rovnou panu Lernejovi. To se mu ale samozřejmě nepodařilo. Naopak stalo se ještě něco horšího. Těla obou dívek zmizela.
„Nač tak ukvapená reakce?“ povytáhl Lernej Servisto obočí. „Ani jedné se nic nestane, pokud Nebelvír podepíše tento pergamen,“ upustil ho do Warickovy ruky.
„Věřím, že ti na sestře záleží, a proto to bude podepsané primusem i pokladníkem nebelvírské koleje už zítra. A samozřejmě, ještě malý detail, nikdo kromě primuse a pokladníka Nebelvíru se o tom nedozví, nechceme přece žádný skandál, že?“
Nato zmizel i Lernej. Warick chvíli zoufale křičel. Brzy ale upadnul do sladkého nevědomí…

Probudil se až ráno na ošetřovně. Nejdříve zadoufal, že všechno byl jen zlý sen, ale pergamen, který ucítil v kapse školních kalhot, ho přesvědčil o opaku. Věděl, že musí co nejdříve sehnat primuse Nebelvíru, ten druhý – pokladník - se bude hledat hůře. Kdyby tak alespoň věděl, kdo to je. A jak se sem vůbec dostal? Podíval se na hodiny na stěně. Bylo deset hodin. Všichni jsou ve třídách a učí se. Tedy až na Ondinu, její kamarádku a jeho.
V tu chvíli dostal nápad. Vylezl z postele. Ke své velké radosti zjistil, že ho nic nebolí, jenom se mu z rychlého vstávání zatočila hlava. Přešel k oknu. Ošetřovna byla ve druhém patře, byla to docela výška, ale spojením dvou prostěradel, možná tří… Nelenil a svůj nápad začal ihned realizovat.
Za čtvrt hodinky už stál venku.
„Tak, jdu na to! Obětuju se pro ni!“ A s tímto výkřikem vyrazil.

Jedinou ilustraci (s názvem Zapovězený les) nám v tomto kole poslal Paul Brewer, a tak automaticky získává odměnu 12 srpců. Paul ale není autorem ani jedné z nových kapitol, protože jako vítěz minulého kola se tentokrát psaní neúčastnil.

b) 6.kapitola – Skřítkovo odhalení

„Ondino, Ondino, prober se!!!“ křičel Warick a jako šílený třásl se svou sestrou.
„Co se jim stalo?“ dožadoval se vysvětlení, zatímco zuřivě odvazoval Ondinu i tu druhou dívku.
„Proč jsou tu tak svázané, co se jim stalo?!“ opakoval pořád dokola, ale ani skřítek, ani školník Servisto nic neříkali.
Truppy se zase jen rozhlédl kolem a školník rychle začal něco kolem sebe sbírat. „Tak můžete mi odpovědět?!“ zařval Warick

„Ehm, no víš,“ řekl Truppy pomalu, „našli jsme je tady tak svázané už hnedka dneska brzo v podvečír. Museli jsme ti snad něco říct, tak se jako laskavě nerozčiluj, jó, ty kluku! My jsme ti chtěli jenom pomoct!“
Ale to už se Warick vydal nahoru k hradu sám pro pomoc, takže už neslyšel, jak malý školník říká skřítkovi: „Tohle jsme si nedomluvili, měli jsme je zabít hned, jak jsi je sem přinesl!“ Skřítek něco sprostě odsekl a školník jen zavrtěl hlavou a pod vousy si zabručel: „Tohle ti teda opravdu nedaruju.“

„Můžeš mi jako nějak vysvětlit, co jste tam dole v lese s Ester dělaly?“ ptal se Warick svojí sestry poté, co se konečně dozvěděl jméno její kamarádky a co ji a Ester vytáhl s pomocí Patrika z lesa. Patrick se ale potom odmítl vrátit na kolej, tak byli všichni čtyři na ošetřovně, která by jinak byla prázdná.
„No, víš, já vlastně nevím. Šla jsem večer normálně spát, ale pak jsem se vzbudila a šla jsem na záchod… potkala jsem tam Ester, tak jsme si začaly povídat, a když jsme spolu tak mluvily, někdo Ester trefil zezadu do hlavy nějakým divným omračujícím zaklínadlem.“
„Kdo tam mohl být? Na dívčích záchodech a v noci?“ vyhrkl Patrick, ale Ondina jen pokrčila rameny.
„Začala jsem křičet a najednou zezadu za mnou někdo vyskočil, bouchnul mě do hlavy a něčím mi zacpal pusu. A pak si pamatuju jenom bolest a takové tupé opojení, nevím, co to bylo. Nevím, jakto že jsme byly pak v lese… Hele, já už fakt nic víc nevím, mohl bys mě teď už nechat odpočívat, bolí mě hlava a něco mě pálí na krku. Hele, tak mohl bys…“ Ondina ale tuhle větu nedořekla, Warick se totiž k ní naklonil a odhrnul jí vlasy z krku.
Uviděli dvě hluboké malé jamky, jakoby od zubů. Ondina zrychleně dýchala a Warick i Patrick fascinovaně i zhnuseně zírali na její obnažený krk. Ondina se ale Warickovi vytrhla a sesula se na polštář. Oba chlapci byli neschopni slova.

„Musíme se nějak spojit s Truppym, ten jediný bude vědět, co se stalo!“ řekl po chvíli Warick Patrickovi. Patrick jen přikývl a začal se rozhlížet po jejich teď už vylidněné společenské místnosti, kam právě s Warickem vběhli.
„Je to dobrý, nikdo tady není.“ řekl Patrick po důkladném prozkoumání kruhovitého pokoje. „Ehm, ehm,“ odkašlal si Warick, „Truppy… Truppy? Mohl by ses nám prosím ukázat?“
„Ale ano, já vždy říkám, že PROSÍM pomůže jako to nejlepší zaklínadlo!“ ozvalo se z jednoho kouta a s hlasitým PUK! se před nimi objevil skřítek.
„Volal mě zas někdo? Moje práce nespočívá jen v poflakování se kolem malých kluků. Co zase chcete?“
„Chceme vědět, co se doopravdy, slyšíš, doopravdy stalo v tom lese. A žádný věci typu ´v podvečír jsme je tam našli´ neberem. Chceme jen pravdu, rozumíš?“ řekl mu varovně Warick a skřítek se bázlivě přikrčil.
„Ach jo, tak dobře“, řekl skřítek a posadil se na postel. „Víte, měli byste jako vědět, že i když sem, co sem, sem hodnej, a nikomu jsem neublížil. Víte, já jsem poloupír. Nejsem stoprocentní, ale pořád jsem.“
Oba chlapci ohromeně zírali.
„Dneska pozdě odpoledne jsem měl opravdu žízeň, neměl jsem nikoho, koho bych moh kousnout, tak jsem se jen tak porozhlížel po Vstupní síni. Uviděl jsem nějaký moc hezký holky, tak jsem si řek, proč nekousnout, nic hroznýho se jim přece nestane, ne? Tak jsem to udělal. Počíhal jsem si na ně na dívčích záchodech. Trošičku jsem je omráčil a odnesl jsem je do lesa… Nic se jim nestalo, jenom pak byly trochu malátný. Ale kousnul jsem je až potom, co jsme je s Lernejem svázali, tvoje sestra se teda panečku bránila!“ řekl furiantsky a ukázal na Waricka. „No, ale pak se to zvrtlo. Zatímco jsem pil, přikradli se tam nějací opravdový upíři a Lerneje i mě omráčili. Pak se ale ozval nějakej výbuch a od tý Ondiny, nebo jak ste říkali, že se menuje, to jednoho z nich, co se na ni sápal, odhodilo. Ten druhej u tý její kamarádky se tak lek, že začal najednou strašně utíkat pryč, a ten odhozenej utíkal hned za ním. Lerneje sem musel postavit na nohy sám, omráčili ho teda pořádně, to vám řeknu! A pak jsem se vydal za tebou. To je všechno.“
Warick i jeho kamarád si oddechli, holkám se nic vážného nestalo!
„Jo, ale něco sem zapomněl: mé kousnutí těm holkám nic neudělalo, ale když se smísí můj jed s jedem opravdových upírů, je z toho smrtící kombinace. Ondině i její kamarádce teď zbývá asi…“ začal to počítat, „asi tak 12 hodin života, víc ne.“
Patrick se jen šokovaně díval jakoby skrz zeď, Warick se proti zdi dokonce rozběhl a mlátil do ní pěstmi jako šílenec. „Copak není proti tomu nějaký protijed?!“ ptal se Patrick.
„No, myslím, že mléko dvourohého jednorožce, jinak nic. Ale těch žije v Zapovězeném lese jen pár, asi tak čtyři, víc ne, ty teď ve tmě nenajdete!!“ křičel za nimi skřítek, protože oba chlapci se rozběhli ven, pryč z bezpečné a teplé místnosti, a dolů, dolů do temného lesa, získat mléko jednorožců a zachránit tak obě dívky...