Hromadný útok škrken nebo opakující se historie?

Dnešní neděli jsem se rozhodla strávit s rodinou, neboť příští týden jsem byla vyslána na seminář pro mladé nadějné Ekokouzelníky. Jelikož jsem již v rozšiřujícím studiu, občas se mi stane, že mě pan učitel Taje lesa někam vyšle. Hned po famfrpálovém zápase jsem se tedy přemístila domů a strávila pohodový den s rodinou. Při balení na seminář jsem zjistila, že jsem si zapomněla nějaké podklady v hradě.

Nu, co zastavím se pro ně večer. Přemístila jsem se tedy k branám hradu a ejhle, zrada, brána byla zavřená. Jako první mě napadlo, že se opakuje historie a přijdou dny smutku jako před pěti lety. To by bylo celkem „povedené“, vzhledem k tomu, že jsme nedávno oslavili Ohnivý den. Jako další mě napadlo, že škrkny vzaly hrad hromadným útokem a učitelé radši bránu zavřeli, aby neinfikovali i nově příchozí. Kolem nebyl nikdo, koho bych se optala na vzniklou situaci, a potřebovala jsem vědět, zda mám zachovat paniku.

Vytáhla jsem tedy přenosný krb, který mám vždy při ruce, kde se mi podařilo zastihnout prefektku Lucy. Po nezbytných zdvořilostních frázích typu „Ahoj“ jsem se jí zeptala, zda byla vpuštěna do hradu. Povídala, že ne, jinak by neseděla doma na krbu a já bych měla smůlu. Řekla, že ráno kolem osmé byla brána ještě otevřená, a pak že hrad spadnul a brána se zavřela. Protože nechtěla stát celý den před zavřenou bránou, vrátila se domů. Víc toho také nevěděla. Neklesala však na mysli a přes krb mi začala notovat povzbudivou písničku:

Hog nam padol, Hog nam padol, ktože nam ho postavi?

Mladá kačka nie je doma a...

Na chvilku se zamyslela. Rozhodla jsem se tedy zachovat paniku a hned jsem ji doplnila:

a Nim to bez ní neumí.

Lucy neváhala a pokračovala dál:

Zavoláme Angelu...

Tady jí už zase došla inspirace, ale naštěstí jsem byla po ruce já:

ta má velké kladivo, dá do toho čtyři rány, pak jí dáme na pivo.

Nakonec jsem se s Lucy rozloučila a rozhodla jsem se, že na seminář pojedu bez oněch zapomenutých podkladů, co jsou schovány v pro mě nepřístupném hradě. Pevně věřím, že to byl jen útok škrken a až se ve čtvrtek vrátím k bráně, pustí mě dál.

Vendesousa Asio Otusová

Pozn. red.: V neděli večer je již hrad opět v pořádku postaven, takže se nelekejte.