Napište třetí kapitolu románu Tajemství dvojčat!

Jak vidíte, náš nový román už má své jméno. Název Tajemství dvojčat získal 63% hlasů. „Volební účast“ sice nebyla zrovna masová, ale každý tu možnost měl, a tak komu se tento název nelíbí, může si leda vyčítat, že nehlasoval:)


Vyberte název pro náš nový román. (Hlasovalo celkem 22 čtenářů.)Mrzimorská tradice -1 hlas (4%) – autor: Teodorik Valdorius
Předurčení - 3 hlasy (13%) – autor: Teodorik Valdorius
Rodina Niedelsonů - 0 hlasů (0%) – autor: Teodorik Valdorius
Tajemství dvojčat - 14 hlasů (63%) – autor: Alanise Olien Harlin a Sophia Glis Glisová *)
Nelíbí se mi ani jeden, měli bychom vymýšlet dál - 4 hlasy (18%)
*) Velice se omlouvám Alanise, která již 10.9. ve svém dopise redakci, v němž posílala 2. kapitolu, navrhovala název Tajemství dvojčat aneb Div rodu. Úplně jsem na to zapomněla, nebo to snad přehlédla, a když mne pak napadl název Tajemství dvojčat, asi se mi vynořil z podvědomí, protože jsem ho už četla v tom dopise....opravdu jsem byla přesvědčena, že to je můj vlastní nápad, nechtěla jsem Alanise poškodit.... Sophia

Myslím, že Tajemství dvojčat (podtitul Div rodu by název příliš prodlužoval, takže ho se svolením Alanise vypouštíme) je název natolik všeobecný, že další spisovatele nebude nijak brzdit v tvůrčím rozletu, a doufám, že se opravdu časem dočkáme odhalení nějakého pořádného tajemství. Nemusí to být hned v následující kapitole, můžeme si užít trochu toho napětí:)

Kdo napsal jednotlivé příspěvky? A která soutěžní povídka získala nejvíce příznivců a stala se oficiální 2. kapitolou?

Hlasujte pro nejlepší 2. kapitolu románu o Warickovi a Ondině!(Hlasovalo celkem 18 čtenářů.)a) Kapitola druhá - Zvláštní událost - 1 hlas (5%) – autor: Alanise Olien Harlin
b) Kapitola druhá - Jezero - 2 hlasy(11%) – autor: Teodorik Valdorius
c) Kapitola druhá - Zařazování - 3 hlasy (16%) – autor: Vicky Charmant
d) Kapitola druhá - Seznámení s hradem - 3 hlasy (16%) – autor: Jaromira Drakenová
e) Kapitola druhá - Nový život - 9 hlasů (50%) – autor: Sophia Glis Glisová
50% hlasujících čtenářů vybralo kapitolu Nový život. Její autorka Sophia Glis Glisová se proto nebude účastnit následujícího kola – je to na vás ostatních, jak si osud s Ondinou a Warickem zahraje ve třetí kapitole. (Podobně to bude i s budoucím vítězem; "přespříštího" a dalších kol se zas může účastnit bez omezení.)Pokračování posílejte opět do týdne na adresu redakce trimeles@gmail.com – uzávěrka 3. kapitoly je ve čtvrtek 1. října 23:59, pak budou soutěžní kapitoly zveřejněny (opět bez jmen autorů) a bude zahájeno hlasování.
Abyste si připomněli, co se odehrálo ve 2. kapitole, aniž byste museli v papíru připraveném do sběru hledat staré číslo Žlutého Trimela, s dovolením ji otiskneme ještě jednou a na závěr si krátce shrneme fakta, kterých by se autoři pokračování měli přidržet.
První kapitolu (s názvem To jsou Niedelsonovi) od Vicky Charmant najdete tady:
http://trimeles.blogspot.com/2009/09/novy-roman-vymyslete-pro-nej-nazev.html


Tajemství dvojčat - kapitola druhá: Nový životSophia Glis Glisová
Na nástupišti se hemžil pestrý mumraj mladších i starších studentů a Ondina měla trochu strach, aby se neztratila. Už se začínalo stmívat. Honem se rozhlížela po panu školníkovi.
„Všichni nováčci se shromáždí tady u cedule odjezdů! Nikam se nerozcházejte!“ ozval se silný a rozhodný mužský hlas.
Ondinu udivilo, když se otočila za hlasem a spatřila drobného mužíčka, snad i ona sama byla vyšší! Stál na hromadě jakýchsi klád, aby ho mezi všemi těmi dětmi bylo vůbec vidět, na sobě měl trochu podivný dlouhý hábit a jeho až nepříjemně ostře řezaná tvář plná vrásek působila velice přísně.
Přes tu nevelkou postavičku bylo zřejmé, že má skutečnou autoritu… při pohledu na jeho zvláštní vizáž se Ondina neudržela a drcla do Emmy: „Ten školník je opravdu –“ „Skřet, ale buď potichu, nemá rád, když ho nováčci takhle okukují,“ zarazila ji starší dívka. „Jedeme přece do kouzelnické školy, tak co se divíš?“ rozumoval Warick, ale sám byl z toho taky celý pryč. Vanessa se tvářila, jako by to byla naprostá samozřejmost, mít za školníka skřeta; přece jenom díky starším sourozencům už asi leccos o Bradavicích věděla.
Nebyl ale čas nad tím přemýšlet, školník se představil jako Lernej Servisto a překvapivě rychle zorganizoval a seřadil tlačící se dav do skupin podle ročníků. Vyšší třídy se v úhledných trojstupech vydaly pod velením primusů a prefektů pěšky k hradu, nováčky však školník zavedl k přístavišti na břehu jezera. Jako ve snách nasedla Ondina s Warickem a ostatními do červené loďky.
Naplněné lodičky vyrazily nečekanou rychlostí přes jezero a po půlhodině plavby se z šera vynořila světla bradavického hradu. Po dalších pár minutách už jasně rozeznávali osvětlená okna různých velikostí i tvarů, kamenné zdi a nejrůznější věžičky a arkýře. Hrad vypadal trochu jako slepenec různých historických slohů, ale nepůsobilo to nijak rušivě. „Je opravdu úžasný,“ vydechla Ondina, když vystoupila z vratké loďky na břeh. Ale už zas musela rychle cupitat za ostatními, aby je neztratila z dohledu. Chytila se bratra instinktivně za ruku, ale pak se zarazila a pustila ho. Jak se blížili k vstupní bráně, nedočkaví nováčci viditelně zrychlili.

Těžká vrata zdobená podivuhodnými řezbami se před nimi sama otevřela. Prošli vstupní halou, Ondina si stačila jen letmo všimnout spousty soch z bílého mramoru, které se na nováčky usmívaly, pomrkávaly a některé dokonce mávaly na pozdrav. Snad to byli nějací slavní kouzelníci z historie, ale nebyl čas si je prohlížet a číst mosazné tabulky, které u nich visely… už zase Ondinu někdo poštuchoval dopředu a ona vešla s ostatními do rozlehlého a jasně osvětleného sálu, v němž stálo pět dlouhých stolů – čtyři byly obsazeny studenty, kteří byli u každého stolu oblečeni do hábitů jiné barvy, u jednoho modré, u druhého červené, u třetího zelené a u posledního žluté. Warick už by se byl málem šel rovnou posadit k mrzimorskému stolu.
Nějaká profesorka ale vstala od učitelského stolu postaveného v čele sálu a s dlouhatánským stočeným pergamenem v ruce zamířila doprostřed síně k malému stolku s vyřezávanými nožičkami s tlapami s velikými drápy, který vypadal, jako že tu normálně nestává a dali ho sem jen pro tuhle příležitost. Byl ale prázdný..
Profesorka na něj namířila hůlku a polohlasně pronesla nějakou formuli. Náhle se na stolku objevil špičatý špinavě hnědý klobouk samá záplata.
„Hlavně se teď nezačni vyptávat, jestli je to ten Moudrý,“ sykl Warick.
Profesorka, která nováčkům právě vysvětlovala, jak bude zařazování probíhat, asi musela mít velice dobrý sluch, protože se zatvářila popuzeně a přísně se na Waricka zamračila.
„Posadíte se na tuhle židli,“ ukázala hůlkou na místo, kde žádná židle přece nestála – a v tu ránu to udělalo „puf“ a jakoby odnikud se zhmotnila stará sesle.
„Nasadíte si Moudrý klobouk a on vás zařadí do vaší budoucí koleje. Každý zařazený se bez zdržování půjde ihned posadit ke svému kolejnímu stolu.
Uvědomte si, že klobouk je opatřen mocnými kouzly a vidí do vašeho nitra lépe, než vy sami. Jeho rozhodnutí je nanejvýš moudré a neměnné, přijměte je s důvěrou, i když jste třeba čekali něco jiného. Vaše kolej tady v Bradavicích bude vaším domovem a něčím jako rodinou, přeji vám, abyste v ní byli spokojeni a nalezli nové přátele. Nedá se říci, že některá kolej je lepší nebo horší než ostatní. Jaká vaše kolej bude, to záleží i na vás, jak se přičiníte.“
Více či méně vyjukaní nováčci předstupovali podle toho, jak je profesorka v abecedním pořadí vyvolávala, odškrtávajíc si jména ze seznamu na dlouhém pruhu pergamenu. Každý si pln očekávání narazil klobouk na hlavu, a ten po různě dlouhé chvilce napětí vykřikl název jeho koleje.
Ondina si uvědomila, že se Vanessy ve vlaku nezeptala na příjmení, neměla však odvahu se jí teď ptát, protože si byla vědoma, že přísná profesorka nováčky sleduje ostřížím zrakem a nelibě nese jakékoli vyrušování. Občas se sice okolo ozvalo šuškání, ale jakmile na ně profesorka káravě pohlédla, dotyční okamžitě zmlkli.
„Konrádová, Vanessa!“ přečetla profesorka a Ondina viděla, jak Vanessa okamžitě vystartovala. Ondina v duchu doufala, že by se její nová kamarádka mohla dostat do Mrzimoru, o kterém byla přesvědčena, že bude určitě i její kolejí, jako dosud pro všechny v její rodině.
„Nebelvír!“ ozval se ale hlas klobouku téměř ihned, jak dosedl na Vanessinu hlavu. Ondina přemohla zklamání a povzbudivě zamávala na Vanessu, která se na ni jakoby omluvně ohlédla a rozběhla se k červenému stolu, u něhož v čele jako prefektka seděla i její starší sestra.
Následovala dlouhá řada jmen od K, L a M. Ondinino rozrušení se stupňovalo a zase měla nutkání chytit se Waricka za ruku, ale neudělala to – co by si o ní ostatní řekli? Přece už není malá!
Její bratr se snažil tvářit, že je nad věcí, ale Ondina si všimla, jak se napětím kouše do rtu.
„Niedelson, Warick!“
„Neboj, vždyť to přece stejně víme, že budeme spolu v Mrzimoru,“ pošeptal pobledlé sestře a odhodlaně se rychlým krokem šel posadit na starou židli.
„Mrzimor!“ zvolal klobouk bez váhání. Warick se zatvářil, jako že mu to bylo od začátku jasné a usadil se spokojeně na lavici mezi žlutě oděné studenty.
„Niedelsonová, Ondina!“
Ondina měla pocit, že snad omdlí. Na třesoucích se nohou došla k židli a převzala od profesorky klobouk. Sebrala všechnu odvahu a nasadila si ho.
„Myslíš si, že musíš jít za svým bratrem do Mrzimoru, viď?“ pošeptal jí klobouk do ucha. „Ale neměla by ses konečně stát víc sama sebou? Nemusíš přece pořád dělat totéž, co on. Ani nevíš, co se v tobě skrývá… pošlu tě tam, kde budeš moci své schopnosti nejlépe rozvinout.“
Ondina strnula.
„Tvým domovem bude Nebelvír!“ vykřikl klobouk a Ondina zalapala po dechu.
Na dálku zahlédla bratrův vytřeštěný pohled a rozjásanou tvář Vanessy, která jí ukazovala na volné místo vedle sebe u nebelvírského stolu. Jako v tranzu odevzdala klobouk dalšímu v abecedě a vyšla vstříc svému osudu.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Ondinu jsme opustili ve chvíli, kdy se celá překvapená šla posadit mezi nové spolužáky z Nebelvíru. Také Vanessa zamířila mezi červené. Budou z těchto dvou děvčat dobré kamarádky? Je to výhoda či nevýhoda, že má Vanessa starší sestru prefektkou? (Jmenuje se Mercedes, mimochodem.) A co měl klobouk na mysli tím „ani nevíš, co se v tobě skrývá“?? Projeví Ondina nějaké zvláštní schopnosti?
Waricka poslal Moudrý klobouk ve shodě s jeho očekáváním do Mrzimoru, který absolvovali i jeho rodiče a další příbuzní. Jak se dvojčata vyrovnají s rozdělením? Najdou si nové přátele, nebo se naopak s někým budou nesnášet?
Jakou úlohu bude v dalším ději hrát zvláštní školník pan Lernej Servisto? Také zatím neznáme žádné profesory, setkali jsme se pouze s přísnou profesorkou, která řídila zařazování. Její jméno dosud nezaznělo a nevíme, jaký předmět vyučuje. Také zatím nevíme, má-li Bradavická škola čar a kouzel v čase našeho příběhu v čele ředitele či ředitelku. Dozvíme se ve třetí kapitole více?
Voláme tedy nadějné spisovatele, kteří posunou děj zase o kousek dále – nemusí být pouze z Mrzimoru, klidně se mohou zapojit i studenti jiných kolejí, nebo i někdo fialový. Už se těšíme, jaké překvapivé dějové zvraty a dobrodružství na Waricka a Ondinu čekají.Ještě jednou připomínám, že uzávěrka 3. kapitoly je 1. října. (Minimální rozsah kolem 7 palců.) 2.-8. října pak proběhne čtenářské hlasování.
Jako malou motivaci vám prozradíme, že každý z autorů dostane odměnu 8 srpců a autor vítězné kapitoly v každém kole obdrží prémii 15 srpců.