Ahoj, jak už jste si mohli předčíst, jmenuji se Alice Way. Pocházím z malé vesničky na okraji Irska, ale pravá Irka nejsem, poněvadž moje maminka je z Francie a táta z Kanady, takže jsem napůl Francouzka a napůl Kanaďanka.
Ptáte se, proč tedy bydlím zrovna v Irsku? To jednoduché, moje rodiče se zde seznámili na zápase famfrpálu. Hned jak viděl jeden druhého, věděli, že je to ten pravý. Samozřejmě jezdíme i do jejich rodných míst – mamka se narodila ve francouzském městečku v Lepálii (tady vždy trávíme Vánoce), kde chodila do takové obyčejné školy, v jakých se učili jenom základní kouzla.Na rozdíl od ní navštěvoval otec velice známou kouzelnickou školu v hlavním městě Kanady, protože bydlel v nedaleké vesnici Lanada, kde slavíme Silvestr. Asi jste o ní neslyšeli, co?
Ale dost už o nich, když hlavním tématem jsem tu já. Moje jméno má nijak složitý původ. V naší rodině panuje pravidlo, že prvorozená dcera se vždy jmenuje po matce, takže už vám nemusím říkat, jaké jméno má mamka, babička, prababička, atd. A příjmení je po otci (když byl malý, štvalo ho, že skoro nikdo neumí předčíst nebo si zapamatovat jeho příjmení Waynglasherewq, a tak jakmile mu bylo 18 let, došel si na nejbližší radnici, kde mu ho zkrátili na Way). A teď, když už víte, odkud jsem a jak vzniklo moje jméno, stačí jen napsat, jak jsem se dostala sem k vám do Bradavic.
Rodiče se pořád hádali, kam se půjdu učit – táta říkal (spíš křičel), že bych měla jít po jeho stopách, což znamená jít studovat do Kanady, protože díky té škole se z něj stal velice známý kouzelník, když vymyslel lektvar na zákeřné bradavice. Mamka naopak tvrdila, že nezáleží na škole, poněvadž můžu získat dobrou práci i bez prestižní školy, když se budu snažit, což je zase její případ (nedávno si otevřela květinářství, které už zná půlka Irska). Takže jsem celou situaci musela vzít do svých rukou (vím, zní to srandovně, ale věřte mi, že není, poněvadž poslouchat celé dny, jak se rozhodují kam poslat svou jedinou dceru, je otravné). Našla jsem si tedy pár dobrých škol, ze kterých mě nejvíce zaujaly Bradavice. Ukázala jsem ji rodičům a ti překvapivě souhlasili, když viděli, kolik dobrých kouzelníků ji vystudovalo. Podala jsem přihlášku, napsala esej, kterou rodiče několikrát zkontrovali, jelikož se jim nezdála moc dobrá, a čekala. Po týdnu mi přiletěla krásná bílá sova s dopisem. Hned jsem ho otevřela (spíše roztrhala) a skákala radostí, jakmile jsem zjistila, že mě přijali. Rychle jsem si zabalila kufry a těšila se, až z tohohle zapadákova odjedu.
Tak a teď už o mně víte skoro vše :)
Alice Way
Žádné komentáře:
Okomentovat