Jak vzniklo moje jméno: Tik Tak

Téměř ihned po svém příchodu do Bradavic jsem byla nařčena z toho, že mé jméno zní jak obchodní značka a bylo na mne jemně tlačeno, ať se nechám přejmenovat. Jakoukoliv domněnku o tom, že mé jméno je obchodní značkou, chci vyvrátit i tímto článkem. S žádnými mentolovými bonbony nemá absolutně nic společného.

Při vymýšlení jména pro mou existenci na Hogwarts, nastalo menší dilema. Jít tou klasickou cestou anglických/irských/japonských/nevím-jakých jmen a vsadit na staré, osvědčené způsoby? Čím bych potom vynikla? Jak bych na sebe upozornila? Chce se mi vysedávat hodiny a hodiny na chatu? To rozhodně ne. Chce se mi otravovat každého s dotazy? Taky ne. A pokud nechci být jen „číslem“ v davu, tak něco na mne originálního být musí. To něco musí případného a zatím nestranného pozorovatele přímo udeřit. A jednou mou zbraní se mohlo stát právě mé jméno. Je to právě to první, čeho si každý všimne, nebo co ho může upoutat.

Takže dilema č. 1 bylo vyřešeno. Takže nebudu žádná Angelica, Hermiona, Mathilda, Caroline, nebo snad Mary. Nicméně to byla ta lehčí část. Když už jsem tedy věděla, že chci být „originální“, zbývalo mi to originální jméno „pouze“ vymyslet.

A právě na tom jsem se zasekla. Zkoušela jsem nejrůznější varianty. Nicméně jeden nápad byl horší než druhý. Registrace se kvapem blížila. A já pořád neměla to „své“ jméno. Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že prostě budu další Elizabeth v té nekonečné řadě, když tu jednou v noci jsem nemohla usnout. A hodiny na stropě dělaly takový ten (zvláště v noci) nepříjemný zvuk… tik… tak… tik… tak… slyšela jsem to snad tisíckrát. Možná i miliónkrát. Tik… tak… tik… tak… a bylo to jasný. Budu Tik Tak! Rychle jsem si ještě nastudovala pravidla, zda-li zde neexistuje nějaké omezení vůči trošku „netradičním“ jménům. Když jsem nic takového neobjevila, zavýskla jsem radostí a ihned, jak byla spuštěna registrace, jsem vyplnila formulář. Do kolonky jméno, bylo vepsáno: TIK TAK.

The end.
(Obrázky doplnila SGG)