Plápoláme!

Když jsem dnes zaskočila na moment do Velké síně, hned jsem si všimla plápolajících spolužaček a nového outfitu p. Matthewa (ale tomu bude věnován zvláštní článek, takže ho zde nebudu podrobněji rozebírat). Jasně, vždyť dneska máme svátek a budeme si moci užívat očistné a omlazující koupele v magickém ohni! Ale jakým kouzlem se to dělá?

Sophia Glis Glisová > Jak se to plápolá?

Ellka Willowa > Ak si čarodejka, proste zhoríš =D

Sophia Glis Glisová > Ale jak se mám zapálit? Něco nového na PU?

Ellka Willowa > Ja ti neviem =) u nás taký sviatok nie je, takže ja stále neviem, čo vy to slávite a prečo nás pálite =)

Sophia Glis Glisová > U vás to fakt není?

Ellka Willowa > Neviem o tom, nikdy som o tom nepočula =)

Uvědomila jsem si, že sama přesně nevím, proč vlastně právě dnes, 30. dubna,  tenhle svátek slavíme. A tak, poté, co jsem hbitě vyhledala a zakoupila v Lékárně na Příčné ulici Lektvar Valpuržiny noci (určený výhradně pro čarodějky) a začala také krásně plápolat, rozhodla jsem se prohloubit své vzdělání a také sepsat něco pro poučení slovenských kolegyň. Je to ale zvláštní, že čarodějka neví o čarodějnickém svátku! Zvláštní země, to Slovensko!

Noc z 30. dubna na 1. května je odedávna mezi mudly považována za magickou. Tohle uvádí jejich encyklopedie Wikipedie:

Pálení čarodějnic (také Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. (…)

Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla oslava plodnosti.

Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. (…)

Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země označují tento svátek různými jmény.

Takže i na Slovensku by měli něco jako „pálení čarodějnic“ znát…

Co jsem se dověděla z dalších mudlovských zdrojů: Mudlové původně měli z čarodějnic především strach a domnívali se, že speciálně v tuto noc jim mohou nejvíce uškodit, neboť magické mocnosti mají největší sílu. „Aby se lidé před čarodějnicemi ochránili, museli mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící přec zlem. Na vesnicích bylo nutné chránit i úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky či neměli chlév dokola obsypán pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka!“

Ach, ty mudlovské pověry a předsudky! Cožpak jsou všechny čarodějnice zlé? A nebyla odjakživa spousta černokněžníků mezi muži? Ale mudlové mají jakési zažité představy a ty se jim těžko vymlouvají. Tohle jsem našla ve veřejném, avšak anonymním deníčku nějaké žákyně 7. třídy:

„Jak taková Ježibaba či Čarodějnice vypadá:

Svou postavou připomíná ježibaba polétavá jakoukoliv obyčejnou stařenku. Ze zvláštních znamení lze připomenout velký nos, výrazně čnějící zuby a šedé rozcuchané vlasy, které jí při letu vlají zpod šátku nebo zpod čepice.Rozeznat ji od lidské stařeny je nejsnazší právě ve vzduchu. Ježibaba polétavá ovšem nelétá za každého počasí a v každé denní době, nejčastěji je možno ji vidět v povětří za úplňku a za bouřlivých nocí.“

Jak se zdá, někdo z mudlů se někdy setkal s nějakou nešťastnicí stiženou pazubnicí a zřejmě i nějakými dalšími chorobami, a oni si teď myslí, že tak vypadáme všechny. No, koneckonců, tím lépe, v zájmu zákona o utajení.

Avšak proč se tato noc nazývá filipojakubská, když tento den v mudlovském kalendáři nemá svátek ani Filip, ani Jakub, nýbrž Blahoslav? Představte si, odpověď jsem našla v poradně mudlovské Národní knihovny ČR – ale mám takové podezření, že tam pracuje nějaký našinec!

„Text dotazu: Jak to, že filipojakubská noc (pálení čarodějnic, pověry o magické moci bylin natrhaných té noci atp.) se slaví v noci z 30.4. na 1.5., když sv. Filipa a Jakuba je podle církevního kalendáře až 3.5.? Měli dříve tito dva svatí svátek o dva dny dříve? Nebo se to vztahuje k jinému kalendáři? Kdy se co posunulo a proč? Díky za odpověď - nevím teď, kdy mám letět. ;-)

Odpověď:

Dobrý den,

Filip má svátek 26.5., případně společný s apoštolem Jakubem 3.5. Původně však býval svátek sv. Filipa a Jakuba 1. května, předcházející noc se nazývala filipojakubská a připisovala se jí čarodějná moc.

(BAUER, Jan Velká kniha o jménech. Praha: Regia, 2003.)

Podle starého českého kalendáře v 19. a ještě na počátku 20. století slavili Filipové a Jakubové svůj svátek právě 1.května. (…)

Letět byste měla s ostatními čarodějnicemi 30. dubna, nebojte se, máme ještě dost času.“  

Aha, tak ono je to podle církevního kalendáře a ještě podle jeho starší verze. Kdo byla ale Valpurga, jejíž jméno také bývá dnešní noci připomínáno? Byla to snad nějaká významná čarodějka? Prý se „valpurga“ ve staročeštině říkalo čarodějkám…



Heslo z mudlovské Ottovy encyklopedie:

„Svatá Valpurga (Walpurga), sestra sv. Vilibalda, s nímž přišla z Anglie do Němec a stala se abatyší kláštera hildesheimského u Eichstättu. Zemřela r. 778 a památka její světí se 1. května. Noc před 1. květnem (Walpurgisnacht) má v Němcích týž význam jako u nás noc filipojakubská: v tu noc sletují prý se čarodějnice na Blocksberku a tam provozují svoje rejdy ve spolku se satanášem. Goethe vylíčil tento výjev v 1. díle svého Fausta. Svatá Valpurga nebyla ovšem čarodějnicí, ale naopak měla před čarodějnými mocnostmi ochraňovat. Proslula jako bylinářka a léčitelka.“

Podle všeho tedy Valpurga přece jen čarodějkou byla, ovšem provozovala dobrou, „bílou“, především léčitelskou magii. Někdy se také uvádí, že ve skutečnosti byla Valpurga původně germánská bohyně a ta svatá Valpurga ji měla podle plánů křesťanské církve jaksi zastínit a zatlačit… Takže možná jsou Valpurgy hned dvě.


A ještě nám zbývá tajemný název Beltine.

„Podle historiků a etnografů pochází tradice tohoto svátku od Keltů, je stará přes dva tisíce let a nedokázaly ji překrýt ani pozdější germánské a křesťanské zvyky - naopak, navázaly na ni a ještě ji posílily. Keltové prý na přelomu dubna a května slavili svátek zvaný beltine. Tine nebo teine přitom znamená oheň a Bel, Belen či Belenos je bůh slunečního ohně a léčivých vod, učitel druidů a ochránce prostého lidu. Na jeho počest byly nejprve zhasnuty všechny ohně, pak byl na vybraném místě rituálně zapálen oheň ze dřeva devíti posvátných stromů. Ten si poté lidé odnesli do svých domovů. Beltinový oheň byl považován za očišťující, a tak se jeho dýmem prováděl dobytek, tančilo se kolem něj a mladí lidé ho přeskakovali.

Na beltine se také vztyčoval zdobený kmen břízy, spojující mocnosti nebe a země. I kolem něj se tančilo, aby byla posílena plodivá moc země. Z této tradice se zachoval lidový zvyk vztyčovat májky.“ (podle http://zena-in.cz/)

 

Dnes ovšem, jako je to u mudlů skoro se vším, je z celé „noci čarodějnic“ především záležitost obchodní a zábavná - patrně žádný mudla si nemyslí, že by mu nějaká čarodějnice chtěla uhranout krávu. Zato jsou mudlovské obchody plné „čarodějnických“ klobouků a gumových nosů s bradavicemi… dokonce i dekorativní košťata tam prodávají, samozřejmě daleko dražší, než kdyby si koupili normální pometlo na zametání dvorku… Malé děti ve školce se pod vedením učitelek oblékají za čarodějnice a všichni si myslí, že je to jenom taková roztomilá hra a žádná kouzla ve skutečnosti neexistují… je to dobře nebo špatně?

A jak jsme si dnešní den a noc užily my, opravdové čarodějky? Nu, i Příčná ulice na tomto svátku trošičku vydělávala, lektvar zajišťující zhruba půlhodinový oheň se zde prodával po jednom srpci za kus. Ovšem v ceně byl i nehořlavý komplet košile a sukně…

plápolající Sophia Glis Glisová > Jé, ono mě to v tom ohni převlíklo do něčeho pruhovaného! Asi erární obleček v ceně, aby mi neohořely moje šaty...

A to se vyplatí!

Pro ŽT plápolající Sophia Glis Glisová