Švábí matka si všimla naší skupinky a vylezla z výklenku. „Umíte taky mluvit?“ zeptala se Inouš tlumeně Švábí matky. „Tiše!“ syknul jsem a radši před sebou držel kouzelnickou hůlku. Ash se radši držela dál a obřího brouka neprovokovala. „Tak jsme to zjistili. Můžeme jít pryč,“ špitla roztřeseně Juli. Švábí matka se dala do pohybu. Byla stále blíž. Nacpal jsem holky za sebe a držel se blízko madam Monny. „Klid! To nevíte, že nejvíc na sebe upozorníte pohybem?“ okřikla nás potichoučku Inouš a ostražitě sledovala, co udělá Netvor.
Díval jsem se na Švábí matku a v tu chvíli mě to trklo. Položil jsem oko na brouka. Položil jsem oko na madam Monny. A zase na Švábí matku.
A madam Monny. Nemohl jsem si pomoci, ale shledal jsem tu jistou podobnost. Ta mordička totiž … a vůbec celé fyzično … No zkrátka jak už to v takových chvílích bývá, trest na sebe nenechal dlouho čekat. Sice jsem to nezaregistroval, ale údajně mě něco lechtalo na ruce. Když jsem na ni pohlédl, lezly mi po ní dva malí švábi. Pohrdavě jsem je smetl na zem, ale neublížil jim, vypravěč však byl jiného názoru (jak jsem samozřejmě tušil) – než jsem stačil šváby shodit, jeden mě prý kousl. Po ruce se mi začaly šířit zarudlé pupínky. „Nikdy nedráždi vypravěče,“ to by mělo být napsáno na vstupu do lesa. „Že to musím bejt zas já,“ smál jsem se, i když mi pomyšlení na ošetřovnu a naši sadistickou zdravotnici pana Matta přivodilo pnutí tenkého střeva, třas slinivky a tik v oku. „Ze Sama se stane Šváboman!“ smála se mi škodolibě Inouš, ale pak patrně zaregistrovala šířící se rudé pupínky a raději poodstoupila. Stejně jako Juli. Švábi začali vylézat z výklenku a rozlézali se po stěnách. „Tak kdo tu zná nějaké kouzlo proti hmyzu,“ šeptala slečna průvodkyně. Theinka se přiznala, že žádné kouzlo proti hmyzu nezná. „Co oheň?“ navrhla nesměle Juli. Švábí matka zacvakala tlamou a vydala bublavý zvuk. „Ajajaj! P-protego!“ zkusila Ash, ale nic se nestalo. „Imobilus!“ zkusil jsem pro změnu já. Postup Švábí matky byl trochu zpomalen. Z její tlamy začali postupně vylézat další a další švábi. „Zopakuj to!“ vybídla mě Inouš. „Imobilus!“ zařval jsem důrazně a napřáhl hůlku na obřího Netvora. Bez účinku. Švábí matka se valila stále pomalu, ale švábíci se z ní sypali dost rychle.
Následovala salva všech možných kouzel, na která jsme si v tu chvíli vzpomněli. „Reducto!“ seslal jsem jako první, ale Švábí matka se jen mírně otřásla.
Následovalo Theino „Vipera Evanesco!“ a Inoušovo „Ebublio!“. Juli namířila na Netvora párátko. „Im... Totiž … Impedimenta!“ zkusila. „Madam, pomozte nám!“ ječela Ash a házela „impedimenta“ na všechno, co se kolem ní rojilo. „Ebublio!“ nahodila znova Inouš, ale mnohem důrazněji. „Zkuste to někdo, mělo by ji to roztrhnout!“ ječela zoufale. A konečně měla úspěch. Její druhý pokus zasáhl Netvora plnou silou a odtrhl mu tři zadní končetiny a půlku švábí krovky. Povzbuzena Inoušovým úspěchem, zkusila podruhé štěstí i Theinka. Napřáhla ruku s párátkem a vykřikla: „Vipera Evanesco!“ Její kouzlo celou vraždu dokonalo.
Švábí matka se rozprskla po okolí. „Je… je po ní?“ vydechla roztřeseně Ash, zatímco Juli se spokojila s tím, že mi pozvracela boty. Ani Lena nevypadala teď moc dobře. „Konečně! Dobrá práce, holky,“ gratuloval jsem nadšeně a provedl na boty „pulírexo“. „Už je ti líp, Juli?“ zeptal jsem se. „Pro – promiň,“ omlouvala se roztřeseně Juli. „Dobrá práce, bando!“ houkla nadšeně Inouš a se všema si plácla. „Už jsem myslela, že to nevyjde,“ svěřila se nám Theinka. Radovali jsme se ale předčasně. Juli ukazovala, teda spíše klepala, párátkem směrem k stovkám malých švábů, kteří se teď hromadně vrhli směrem k nám.
Sam of Freezerland
~ pokračování příště ~
Žádné komentáře:
Okomentovat