Jak správně sedět na násadě od koštěte

I když famfrpálová sezóna je u konce, přinášíme vám velmi zajímavou informaci, bez které se na hřišti vůbec neobejdete. Po přečtení tohoto krátkého a velmi stručného návodu můžete dosáhnout neočekávaných a nikdy nevídaných výsledků. Čili: bez přečtení nemůžete hrát! Dokonce se ke mně donesla informace, že i tento princip používali vítězové celého školního famfrpálového mistrovství – Nebelvírští.

Co mě vlastně přimělo psát o násadě?
Stalo se tak na oficiálním famfrpálovém zápasu s jednou kolejí, kde studentka oné koleje rozebírala, že se jí blbě sedí na koštěti. Je až smutné, jak málo kouzelníků nedokáže sedět na koštěti tak, aby to všem částem těla odpovídalo.
Snad nemusím rozebírat, z čeho se samotné koště skládá – to snad víme všichni. Nyní však přejděme k samotné násadě.
I když si můžeme pomoci polštářovým kouzlem, tak ani to nás nemusí ochránit úplně. Nikdo nám nezaručí, že v legínách nenalezneme kousky dřeva – třísek. Nemluvě o nepoužívání rukavic, hlavně u chytače, neboť ten když si zadře třísku do dlaní, může trvat delší chvíli, než si třísku nechá odstranit.
Polštářové kouzlo může selhat, to se u starších (a poněkud levnějších) košťat stává velmi často a proto si musíme najít jakousi polohu, abychom mohli být v rovnováze a také abychom měli co nejmenší tak zvaný odpor vzduchu, který nás velmi brzdí. Avšak věřím, že každý ví, jaká je jeho ideální poloha pro co nejrychlejší nebo co nejpřesnější let.

Jak tedy najít onu ideální polohu?
Na každém postu je vhodná jiná poloha. Například odrážeč nemůže mít stejnou polohu jako chytač. Proto vám – čtenářům našeho zlatého Žlutého Trimela – nabízím krátký přehled oněch poloh.

Střelec musí mít velký přehled o dění kolem sebe. Vždyť chytá přihrávky a střílí je do branky. Stejně tak se musí vyhýbat potloukům střeleným nejen protihráči. Jeho ideální a také správný posed na koštěti je mírně před koncem násady (koncem násady myslím místo, kde začínají trčet haluzky). Při zrychlování je hlava – a vlastně celý trup – nahnut dopředu a hlavou sleduje potlouky. Nohy má co nejblíže k sobě a ruce co nejdále směrem dopředu. Tím si nažene úžasnou rychlost. Pokud chytá přihrávku, vzpřímí se, natáhne ruce a nohou opačné strany ruky se mírně nakloní, aby vyvážil rovnováhu.

Brankář má na rozdíl od střelce výhodu. Ta spočívá v tom, že nemusí létat většinu času rychle a jedna z činností je, aby sledoval camrál. Avšak i ten může místy dosahovat rychlosti letící zlatonky bez urvaného křidélka. Proto se usídluje hlavně před prostřední bránou, která je nejvyšší. Brankář se dolů dostane rychleji než nahoru. Jeho poloha na koštěti by měla být přesně uprostřed. Tělo je vzpřímené a nohy volně položené dolů. Je vhodné speciální brankářské koště, které má stupačky – na rozdíl od chytače – níže.

Odrážeč má jednu z nejsložitějších poloh na koštěti. Měl by být vždy připraven jak odrážet, tak se i vyhýbat zrádným potloukům (a mnohdy ještě zrádnějším protihráčům). Letí-li odrážeč pro přihrávku, jeho sedací část těla se nachází co nejblíže konci násady, ruka opačná psací a kouzlící se pevně drží násady, jedno oko hledí po potlouku, druhé před sebe a v dlani, která je mu nejsilnější, drží „palici“. Pokud chytá přihrávky, tělo má posunuté o 10 % blíže začátku násady, trup vzpřímený a mírně nakloněný směrem k potlouku (to aby jej odrazová síla neshodila z koštěte úplně) a oběma rukama chytá onu palici, to aby tu letící zrádnou, mnohými prokletou, ale i velmi užitečnou věc odrazil. Je-li to odrážeč zkušený a více jak božský, může potlouk odrazit jen jednou rukou držící palici a druhou se přidržovat, ovšem tento způsob není doporučen komisí zkoumající famfrpálový vývoj.

A naposled se i chytač musí rozhodnout, zdali se bude chránit před úspěšnými odrazy hráčů výše jmenovaných, nebo jestli poletí za zlatonkou. Nejlepší posed, když letí za zlatem, je o kousek blíže, než je polovina koštěte směrem k jeho začátku. Čili rozdělme si násadu koštěte na polovinu a na patnácté procento uvelebte svou část těla. Nohy má co nejdále vzadu, trup nalepený na násadě, hlavu vzhůru tak, aby jej nebolelo za krkem a pohodlně viděl na zlatonku a jednou nebo oběma rukama se drží násady. Tohoto „postoje“ dochází k minimálnímu odporu vzduchu a tím pádem je nejrychlejší z celého týmu (za předpokladu, že všichni hráči mají stejná košťata).

To bylo krátké a co nejvíce stručné pojednání o správném posedu a doufám, že příští rok naleznu všechny hráče, kterým záleží na výhře družstva, sedět podle tohoto krátkého návodu, o to více výstižného.
S tím se s vámi, ctění čtenáři, loučím a přeji mnoho úspěchů v nadcházející sezóně a nechť vyhraje ten nejpoctivější.

Pro Žlutého Trimela Nicholas McElen, expert v košťovědě