Dýňové monstrum a slimáci

Reportáž Vey Sophie Williams ze Zapovězeného lesa (9.11. 2012)

Naše výprava začala vcelku normálně. Trošku jsme si pokecali s hlavami (hlavně s hlavou č. 17), vysvětlili hlavě č. 13, že opravdu nemáme žádné bonbony a čekali na pana Galtona. Byla to má první výprava s ním. Protože má ale moc dlouho jméno, budu ho odteďka zmiňovat jenom jako pana G.

Výpravy se kromě mě účastnilo ještě, pokud dobře počítám, 6 studentů Mrzimoru. Byli to Abadaskar Revne, Amy Lizardova, Anet Small Witch, Annie Sami Criss, Helča Morganová a Jostein Lauierová.  Výprava skončila celkem úspěšně. Nikdo na ní naštěstí neumřel a mezi úrazy bych mohla započítat snad jen dvě zlomené nohy a odřeniny.

Ale abych to vzala od začátku. Po příchodu pana G. jsme zamířili do lesa a dozvěděli se, že musíme zase uklízet. Taky co jiného se dá dělat v lese :)

Průvodce vede skromnou skupinku pěšinou k lesu. První stromy v tuto večerní hodinu vrhají strašidelné obrysy.

Když jsme si trošku zanadávali, že lesní tvorové vyzdobí les kvůli Haloweenu a pak dýně hnijí a oni s tím už nic nedělají. Uslyšeli jsme nějaké divné zvuky a nevšimli si, ani kam jsme to vůbec přišli.

Zatímco si skupina povídá, cesta je vede do hlubší části lesa.
Vzdálené zvuky > Dup... dup... dupity dup.
Když se v blízkém křoví ozve opravdu hlasitý dupot, tak se skupina zarazí.
zvuky z křoví > Kšf.. dup.. dup kkkr.. dup

Zjistili jsme, že tajemné zvuky vycházejí z křoví, a proto jsme se k němu rozhodli, napůl zvědavě a napůl ustrašeně, podívat. Prvně tam vletěla Jos, která zapomněla přemýšlet nad následky. Zvuky ustaly, ale Jostein už se neobjevila. Pak jsme tam vyslali mého brášku Aba, nebo spíše se tam vyslal sám, protože se o Jos bál. Stejně jako Jos už se neobjevil. Proto se pan G. rozhodl, abychom se vzali za ruce a do křoví se podívali všichni zároveň. Samozřejmě celkem dlouhou chvíli trvalo, než nás všechny přemluvil, ale protože jsme se o Jos a Aba báli, chtěli jsme je zachránit. Pod křovím byl obrovský tobogán, který nás dovezl do podzemí. Přivítali jsme se s Jos a Abem, kteří nám trošku vynadali, proč nám to tak trvalo, a rozhlédli se kolem.

Skupina se pospojuje za ruce a nebojácně vstoupí do velkého křoviska...
Abadaskar a Jostein už stojí pod ústím tobogánu a sledují, jak se skupina vyvalila.
Skupina se nachází ve spoře nasvícené a zcela zadýňované jeskyni.
Z temné časti jeskyně přistoupí zvláštní postava.

To, co jsme tam spatřili, jsme si nepředstavovali ani ve svých nejhrůznějších nočních můrách. Tajemnou laboratoř spolu s majitelem, kterým byla obrovská dýně křížená s člověkem. No fuj! Dozvěděli jsme se, že si říká Dýňák (měl opravdu originální jméno) a že chce oživit všechny dýně v lese.

Dýňák > Hahaha.. - drží v ruce ježka a dává mu ukousnout z malé nedozrálé dýně -
 Já jsem tvůrce všech letošních dýní. Vítám vás v mé podzemní laboratoři.

Dýňák ukázal rukou za sebe a dotyčná část jeskyně se rozsvítila. Díky tomu studentům odhalil drobné záhonky hlíny, kotlíky plné různých dryáků, hnojiv a tekutin. A krom toho i klec, v které bylo spící děvče. Dovedete si představit někoho tak nelidského? V kleci držel naši Helču, která chudák ještě neviděla, že byla unesena.

Dýňák > Tu jsem našel dneska odpoledne. Byla shánět nějaké materiály na seminárku, či co. Tak jsem ji vzal sem, aby mi pomáhala.. s testováním různých.. emulzí.
Děvče má na sobě černý hábit se žlutým lemováním. Zcela nepochybně je to Mrzimorská studentka.
Při slově Helča dívenka procitne.

Snažili jsme se mu pohrozit, aby Helču pustil, vyhrožovat mu, prosit ho a žadonit. Nic nepomohlo. Dokonce jsme se pokoušeli i lomcovat s klecí a kouzly ji otevřít. Nic. Nakonec přistoupil na nějaké podmínky a pokoušel se z nás vymámit slib.

Dýňák > Pokud chcete, propustím vaší kamarádku. Musíte mi ale dát slib.
Po lese je rozmístěno na tisíc mých dýní, které čekají, až provedu rituál.
Rituál, který spící dýně probudí do stavu, tak jako jsem teď
Lidi totiž nevědí, že my dýně nejsme vůbec žádná zelenina, ale živé bytosti.
Potřebuji poslední surovinu pro tento rituál.
Pustím Vaší kamarádku, ale vy se vydáte okamžitě, kam řeknu.
Máte snad na vybranou?

Dýně osvěcující místnost se škodolibě usmívají, patrně se těší na obživnutí
Dýňové monstrum se šine ke kleci.

Nejdříve jsme nesouhlasili a snažili se na Dýňáka zaútočit, ale nařídil, aby některé ze studentů sežralo Dýňové monstrum. Jak nařídil, tak se i stalo, ale naštěstí se studenti dostali i ven. Potom jsme se rozhodli souhlasit. Zaprvé kvůli tomu, aby nás znovu nesežral a zadruhé kvůli Helči, které se strašně chtělo na záchod.

Po chvíli studenti vyjedou trávícím traktem monstra opět ven, akorát náležitě umazaní. Dýňák > Počkat, zdá se že studenti přišli k rozumu. Výborně, myslím, že budete ku prospěchu. Jednou Vám budou všechny dýně vděčné. Ingredienci, která udělá ze všech dýní v lese živoucí dýňáky. Výborně, člověkové… teď k té vzácné ingredienci

Dýňák dovedl skupinu k velkému kotli… Snažili jsme se dozvědět, co vůbec musíme udělat, ale on si z nás pořád dělal legraci.

Dýňák > Tohle je srnčí vývar s kousky srdce kentaura a žaludku vlkodlaka. Musíte ho vypít - začne plnit kalíšky -
Chacha... dělám si z vás strandu, človíčkové...
Toto je můj lektvar, ale chybí v něm poslední část - čertvě narozené jezevčí mládě.. Chachacha... Vy jste tak důvěřivá skupinka. Opět si dělám srandu.

Dýňové monstrum > Cha...cha..cha.

Nakonec jsme se to dozvěděli a nebylo to vůbec nic příjemného.

Dýňák > Potřebuji pouze tucet slimáků. My dýně nesnášíme slimáky, rozežírají nás zevnitř.  > Pomalu.. bolestivě.. něco jako člověčí rakovina.

Dýňové monstrum > Blee-ee-e

Dýňák > Nasbírejte mi je do tohohle - podá jim velký sáček z kůže neznámého tvora

Najednou jsme stáli na paloučku plném slimáků a snažili se vymyslet plán, který by Dýňáka a všechny jeho dýně zničil.

Po chvíli stojí skupina na paloučku, kde se to jen hemží slimáky. Na stromech jsou zavěšené dýně, které plápolají a vrhají výhružné stíny na studenty.

A pak nás to napadlo. Slimáci přece dýně rozežírají, ne? Co kdybychom nasbírali pytle slimáku a hodili je na dýně?  Tento nápad se ukázal jako skoro skvělý. Rychle jsme naplnili pytel i všechny naše kapsy a rozhodli jsme se ho naoko dát Dýňákovi. Když jsme se dostali zpátky do laboratoře Dýňáka, začali jsme metat slimáky na všechny strany a dýně jsme zničili. Potom jsme se všichni spokojeně vydali domů.