Už jsi někdy slyšela, jakou barvou zní
vítr?
Noc se halí do tmavých tónů
občas nechá prokmitnout
zlatavě-stříbřitý song
jindy spustí feroce v hromových odstínech bouře
Den v bledě modré
ti zahraje do nálady zrána
jásavě žlutou serenádou
poctí tě k obědu
a červánkovou ukolébavku
zazpívá k večeři
voda stéká v duhovém staccatu...
a v barvě čardáše
tě oheň donutí zavřít oči
Ale...
Už jsi někdy slyšela, jakou barvou zní vítr?
Když ti čechrá vlasy...
Když tě hladí po tváři...
Když s tebou pláče...
Když se s tebou směje...
Jakou barvou by zněl vítr, kdyby se uměl smát?
---
Poznámka: Feroce [feróče] hud. divoce, bouřlivě
---
---
Poznámka šéfredaktorky:
Když jsem hledala vhodný obrázek k Andyho básničce
(díky za ni, Andy!), narazila jsem na píseň, která se jmenuje úplně stejně,
Barvy větru. Zazněla ve filmu Pocahontas, kde ji zpívala titulní postava,
indiánská dívka. Můžete si ji i poslechnout, pokud klepnete hůlkou o kousek
níž, na to modré. A myslím, že je to docela zajímavé srovnání.
Barvy větru
Text písně z filmu Pocahontas
V tvých očích jsem divoška hloupá
A tys byl na mnoha místech, tak asi pravdu máš.
A stejně se mi zdá, že ta hloupá nejsem já.
Ty netušíš, jak málo toho znáš, málo znáš.
Ty pocit máš, že vlastníš zem kam vstoupíš
A půda je jen mrtvé zboží tvé.
Já vím, že každá skála, strom i zvíře,
Život má, má i duši, jméno své.
Ty myslíš, že ti správní praví lidé jsou jen lidé, co jsou
ti podobní.
Když pokusíš se jít po cizích stopách,
Uvidíš, cos neviděl do dnešních dní.
Slyšels táhlé vytí vlků k modrým úplňkům?
Už ptal ses rysa na co zuby má?
Umíš zpívat všemi hlásky horských plání?
Umíš všechny barvy, které vítr zná?
Barvy, které vzácný malíř vítr zná?
Leť se mnou stezkou skrytou v lesní hloubce
A sladké plody slunce chutnej rád.
Jen vdechni každý poklad co zem dává
A hned neptej se, co to může stát.
Ten déšť a říční proud jsou dva z mých bratří
A volavka a vydra přátelé
A vzájemně tu k sobě všichni patří,
Spolu sdílí i to dobré i to zlé.
.
Kam, kam platan může růst nám?
Když ho porazíš, nezjistíš už kam.
Jen ten slyší ten pláč vlků k modrým úplňkům,
Ať kůži bílou nebo rudou má,
Ten kdo si zpívá všemi hlásky horských plání,
Umí všechny barvy, které vítr zná.
Vlastnit půdu je jen klam, dokud neumíš ty sám,
Kreslit mám v těch barvách, které vítr zná.
1 komentář:
Sophi, vidíš, ani jsem neměl tušení, že už něco se stejným názvem existuje. Každopádně ta básnička byla a je pro tebe, jak jsem slíbil :o)
A.
Okomentovat