pondělí 2. února 2009

Ze zažloutlého deníčku III.

(připravuje Alanise Olien Harlin)

Ha! Konečně jsi narazil i na třetí, poslední útržek pergamenu. Co se z něj dozvíš tentokrát? Jen se pozorně začti…

Další výlet jsem si udělala do lesa. Lesní skřítci jsou přece stejně zajímaví, jako ti na louce, a mnohdy ještě víc! Zajímalo by mě, kde se nejvíce vyskytují. První jsem zkusila najít v mechu – to se přece jeví jako ideální pelíšek pro skřítky unavené prací. Nic jsem tu ale nenašla. Asi se sem vrátím až večer, po setmění, třeba se tam skřítkové vydají přečkat noc.
Chodila jsem sem a tam po lese a pomalu už mě začalo napadat, jestli tu vůbec nějací skřítkové jsou.

Následující čtvrtka stránky je utrhnutá a požmoulaná.

Konečně jsem se dostala k tomu obrovskému vykotlanému dubu, který jsem viděla až z támhletoho kopce! Zajímalo mne, co v něm asi tak bude. Nezbývalo mi, než vytáhnout hůlku a na zkoumání si posvítit. A hele! Konečně se mi poštěstilo! Na zemi vystlané trávou se skrývala rodinka skřítků. Dva větší – nejpravděpodobněji rodiče, a čtyři maličcí – vždyť jaro bylo v největším rozkvetu!
Samozřejmě jsem se trochu bála, co když mě kousnou, jsou jedovatí, zlí? Ale po zážitcích s několika druhy jiných skřítků už jsem měla ozkoušené snad všechno. Vypadali docela neškodně.
Sáhla jsem dovnitř kmenu – ale to jsem neměla dělat! Ty potvory mě úplně pokousaly. Odvrátila jsem se od stromu a snažila se ošetřit krvácející ránu. Stejně mi to ale nedalo a u dubu jsem ještě chvíli zůstala.
Tento druh jsem si musela zaznamenat do mého druhého deníčku – tam si popisuju a pojmenovávám druhy skřítků, na které jsem narazila.

Zbytek stránky je rozpitý, už se ji nepodaří nic rozluštit.

Vydala jsem se dál do lesa a pokoušela se najít další skřítky. Narazila jsem na velkou noru – vypadala sice jako pro medvěda, vlkodlaka, možná nějakého potoulného hipogryfa nebo něco podobného, ale já byla přesvědčená, že tam jsou skřítkové. Když jsem ale vstoupila na začátek nory, okamžitě jsem byla jejími obyvateli vyhnána. Naštěstí jenom liška. Uf, tak to bylo štěstí.

Následující text pro změnu není rozpitý, ani utržený – ale podivně zakódovaný. Podaří se ti jej rozluštit? Nápovědu hledej v okolí Žlutého Trimela a kolejní místnosti.

Žádné komentáře: