Snad se vám tenhle článek nebude zdát zrovna aktuální, ale byla by škoda tak hezké obrázky neukázat. Dřív jsem to nějak nestihla, pořád jsem měla na práci něco jiného a fotky ležely skoro dva měsíce v krabici. Tak tady je konečně máte!
O podzimních prázdninách jsem se i s rodinou vypravila na návštěvu k mojí bývalé spolužačce z mudlovské školy Petře, která bydlí na Vysočině a na statku tam chová koně. To by bylo něco pro Fouska, podívá se do přírody a na zdravý vzduch, napadlo mě hned. A tak jel mrzimorský kolejní krysák s námi. Počasí nám opravdu přálo a na výletě nás čekalo nejedno překvapení.
Protože jsem Petru už dlouho neviděla a tohle měla naše být první návštěva ve vesničce jménem Rybníček, tak trochu jsme cestou bloudili, ale nakonec jsme k cíli šťastně dorazili.
Protože jsem Petru už dlouho neviděla a tohle měla naše být první návštěva ve vesničce jménem Rybníček, tak trochu jsme cestou bloudili, ale nakonec jsme k cíli šťastně dorazili.
Statek byl opravdu malebný, to jsme ovšem ještě netušili, že se zde nesetkáme jen s Petrou.
Tohle opravdu nebylo nijak předem domluveno: k našemu velkému překvapení jsme zjistili, že v Rybníčku bydlí tři úplně stejné krysy, jako je náš Fousek! Hned jsme je vzájemně představili a to víte, že si spolu měli dlouho co povídat!
Potom, protože bylo tak krásně, jsme se vydali na procházku po okolí. Tady zkouší Fousek historické sáňky - škoda, že se tam nemůžeme podívat teď v prosinci, kdy musí být kopeček krásně zasněžený!
A tady jsme se šli podívat k ohradě na koně. Petra jich má pět!
Na fotku se mi je ale všechny nepodařilo dostat. Ten dvoubarevný je Karlíček, bělouš se jmenuje Cvalík, pokud mě paměť neklame, a ta hnědá kobylka by měla být Cikáda.
Na statku byla neuvěřitelná idyla a kromě krys a koní jsme se tu setkali taky s pejsky a kočkami.
Ovšem na takové venkovské usedlosti může číhat na zvědavého Fouska i všelijaké nebezpečí!
Najednou to udělalo cvak! a Fousek byl v... v pasti!
Ale nebojte se! Naštěstí jsme byli nedaleko a krysáka jsme včas zachránili.
Pak jsme se šli podívat ještě k lesu. Tam bylo nádherně!
Cestou jsme objevili takovýhle krásný sklep. Ale dovnitř jsme se nedostali ani my, ani Fousek.
Ovšem ještě že tak, kdoví, co by tam na nás mohlo ještě vyskočit!
A nakonec jsme si prohlédli i stáj. Fousek byl s koníky hned velký kamarád, i když byl proti nim tak maličký.
Naše Lili se na koni i projela.
No a večer přišel čas na přátelské posezení a povídání.
To se ví, že jsme neseděli jenom tak nasucho. No a Fousek, ten nemohl zůstat pozadu.
Jak vidíte, ochutnával ze všech skleniček...
A takhle to dopadlo...
Byl nejvyšší čas uložit se k spánku!
To se nám to krásně spalo! A ráno, když jsme se se všemi rozloučili, rozhodli jsem se ještě cestou domů navštívit zajímavé město Pelhřimov.
Mají tam opravdu pěkné historické náměstí.
Nás ovšem lákalo především zdejší mudlovské muzeum rekordů a kuriozit.
To je ale velikánská konvice, co?
A tohle je největší stolní kalendář.
Fousek a nejdelší šála na světě.
Tady vidíte největší kartáček na zuby, největší naběračku a největší štětec - a jak vidíte, měli tam dokonce i koště! Je s těmi mudly docela legrace!A to by bylo pro dnešek všechno.
A co vy? Vezmete Fouska sáňkovat? Vyfotíte ho u vašeho vánočního stromečku? Už se na vaše příspěvky v redakci Žlutého Trimela moc těšíme!
Sophia Glis Glisová
1 komentář:
No téda! Ten si užíval. Ale keď ho to priškriplo v tej pasci, veru som sa už o F/zika bála! :-o
Okomentovat