První historka ze soutěže Fouskovy příhody! Zatím ji vydáváme bez jména autora, až se nám nashromáždí příběhů více, budeme hlasovat pro nejlepší a dotyčný pisatel dostane odměnu. Pak teprve jména zveřejníme - kvůli nestrannosti hlasování:) Malý dárek ale obdrží každý, kdo se do soutěže zapojí! První kolo končí v neděli 21.3.Byl nebyl jeden hrad, který se jmenoval Bradavice a v tom hradě kolej, která se jmenovala Mrzimor a v tom Mrzimoru primuska, která se jmenovala Lucy a chovala kolejní zvířátko, které se jmenovalo Fousek. A teď jsem tu taky já. Každý máme rádi něco jiného. Lucy má ráda Fouska a Fousek má rád všemožné věci, které se dají sníst, vlastně oprava, měl rád. Od té doby, co se to stalo, si dává pěkný pozor na to, co mu kdo nabídne za jídlo, nebo si dává pozor alespoň na mě.
Zajímá vás, co se to vlastně stalo, že o ničem nevíte a ničeho jste si nevšimli? No tak se tedy přiznám, trošku za to můžu možná i já, ale opravdu jenom minimálně. Stalo se to takto. Jednou v noci, když už všichni pokojně spali ve svých kolejních ložnicích, jsem se vydala strašit. Různě po hradě, kde se dá. A protože už za ten čas, co jsem tady, jsem se tak vžila do své role kouzelníka, tak mě ani ve snu nenapadlo si vzít baterku. Ne, nějakým takovým pochybným mudlovským vynálezem si přeci nebudu svítit, po chodbách hradu se musí chodit, jak se patří - se svíčkou.
Potíž ale byla možná v tom, že já normální svíčky nevlastním, jenom ty jasmínové, jejichž vůně působí příznivě při depresích, vyčerpanosti a při pocitu psychického napětí a mírní bolest hlavy atd., a bez kterých (ještě spolu se zvlhčovačem vzduchu a relaxační hudbou) večer nemůžu usnout.
Napadlo mě totiž, že bych mohla trošku postrašit i Fouska, když nic netušící Lucy spí hlubokým spánkem a nedívá se, a tak jsem šla. Fousek ale vůbec nepochopil (stejně tak asi jako všichni ostatní), že straším a asi si myslel, že mu nesu nějakou dobroučkou jasmínov
ou mrkvičku, a tak se na ni hned vrhl a chtěl ji sníst. A býval by ji i snědl.
Merlinžel však ta svíčka pořád ještě hořela. To by mu ale ani zas tak moc nevadilo, Fousek v sobě totiž objevil skrytého polykače plamenů, jako jedí oheň ti v cirkusech. Jak se tak ale ládoval tou mojí nebohou jasmínovou svíčkou, která pořád hořela, a vůbec se jí nelíbilo, že ji někdo chce sežrat, tak se nešťastnou náhodou a nedopatřením od toho jejího plamínku zapálily Fouskovi jeho fousky a tak nějak samy od sebe začaly hořet (moji svíčku z toho ale neobviňujte, ona se jen chudák malá bránila).
No ale větší chudáček Fousek se tak strašně leknul, že mu ta svíčka, kterou jedl, zaskočila a začal se ještě navíc dusit. A já jsem taky nemohla děsem dýchat a jenom jsem se dívala, jak Fouskovi hoří fousky a přemýšlela, jak zítra ráno najde Lucy místo Fouska hromádku popela. Naštěstí pro nás pro všechny to ale nakonec všechno dobře dopadlo, jak můžete vidět, protože Fousek je pořád živ a zdráv a nikdo z nás nevzbudil na nikoho žádné podezření. Den před tím totiž Paul s Teem v kolejce něco slavili a popíjeli při tom dýňovou šťávu. Prefektka Chris sice navrhovala něco tvrdšího, naštěstí to ale nakonec nezrealizovala, protože se nám s Fouskem ty plné korbele s dýňovou šťávou, které tu zbyly, den poté moc hodily. Ještě že v nich nebyl žádný alkohol!
Protože já sama mám v krizových situacích zástavu myšlení v mozku, tak tuto milounkou, chytrou a neuvěřitelně statečnou krysečku (totiž jak tak hořela) napadlo, do jednoho s těch zbylých korbelů s dýňovou šťávou skočit, aby se uhasila. Dýňová šťáva ale neposloužila bohužel až zas tak úplně na 100% svému účelu, protože Fousek sice už nehořel, to bylo jednoznačná výhoda pro něho, zato se ale teď topil, protože to byly opravdu velké soudky, které Teo s Paulem pili. A jak se tak topil, protože se topil dlouho, tak jsem zvládla rozdýchat tuto nejvyšší krizovou situaci, a doslova za nasazení svého vlastního života jsem ho zachránila tak, že jsem mu do toho jeho soudku hodila pomocné lano, kterého se chytil a pak za vynaložení značné síly (je to přeci jenom značně vykrmená krysa) jsem ho z toho korbele s dýňovou šťávou vytáhla ven.
A tak jsem mu zachránila život, a on to ví a je mi vděčný, takže jsou z nás teď nejlepší kamarádi. Fousek je totiž takový dobrák, že si neuvědomuje, že nebýt mě, tak by se jeho život v ohrožení asi nikdy ani neocitnul, na druhou stranu ale on mi zase snědl tu moji svíčku a posuďte sami, co je horší, jestli když vás někdo sní, nebo vám trošičku ohoří fousky tak, že si toho nikdo ani pořádně nevšimne.
Ale protože mě mrzí, jak se situace pro nás docela nepříznivě vyvíjela, tak jsem mu na oplátku slíbila, že mu to nějak vynahradím a slíbila jsem mu, že může jít někdy v noci strašit se mnou, a zažít tak další úžasná dobrodružství, když se z nás teď stali takoví opravdoví kamarádi. Jsou z nás úžasní přátelé doslova na život a na smrt.
Nejprve na to ale musím koupit novou svíčku. Levandulovou nebo zázvorovou?
V pondělí 15. března naši Sedmibojaři obdrželi slušivé sedmibojové dresy a také první úkol. V nově zbudované Síni Sedmiboje si zadání může přečíst úplně každý: každý z nich se musí vypravit do Zapovězeného lesa a získat tam žíni jednorožce. Budeme našim reprezentantům držet palce - můžeme jim to ukázat také na počítadle podpory v Síni Sedmiboje!
