úterý 19. února 2013

Louskat Buráčky je občas i zábava

Přesný, jen maličko poupravený, zápis ze schůzky u Tří košťat, kde jsem se snažil z Oříšky tahat informace do medailonku. Ze začátku vypadalo, že budu povídat spíš já, ale pak to nabralo docela jiný směr.

Andrew > ahoj Buráčku, tak co, připravena na výslech prvního, druhého a třetího stupně? – připravuje si lampu a šklebí se- (to byla legrace, aby bylo jasno)
Oresta > -vykuleně hledí- Jen do mě.
 Andrew > Já tedy budu hodný a budu z tebe jen tahat rozumy. Mohla bys mi jen tak v kostce říct, jak ses na Hog dostala a jak ses tu cítila?
Oresta > Co když si na nic nevzpomenu? (jen nechtěla přiznat, že už jí paměť neslouží)
 Andrew > Tak ti budu napovídat. To je toho. Třeba že tvůj tatík byl Orestes Vianueva, studoval na kouzelnické škole kdesi v Jižní Americe...klidně to mohlo být ve Venezuele, a když ses narodila, nechal tě automaticky zapsat sem, protože na jihu je moc horko. A taky to byl poustevník, co studoval erotologii...ehmm... tedy entomologii a ještě další -ologie, ale především ho zajímali brouci, rostliny a zvířata. (to byste neřekli, ale já se trefil!!!)
Oresta > No, on byl hodnej, ale mně vážně to horko nedělá dobře.
 Andrew > Na Hog tě tedy dovedl on?
Oresta > Ne na Hog mě přivedl profesor Soltir.
 Andrew > Co ten s tím měl společného?
Oresta > Já jsem u něj vyrůstala.
 Andrew > Aháá. Takže Orestes požádal svého nejlepšího kamaráda, aby se o tebe postaral?
Oresta > No, asi jo.
 Andrew > A co další rodina? Sestry, bratři, tetičky, strýčkové a tak. Kde ti studovali?
Oresta > Měla jsem mladší sestru, to byla pěkná potvora. Byla rozmazlovaná. Něco jako Dudley v HP. Rozmazlovali ji, protože byla moták. Na ostatní příbuzenstvo se nepamatuji. Vím jen, že Soltirova rodina byla vlkodlačí, jeho tehdejší manželka byla upírka a taky chodila sem. Jmenovala se Klaris.
 Andrew > Fíha.. to byla famílie. Dobře, když ses dostala sem, jak ses cítila?
Oresta > To už si moc nepamatuji. Ale byla jsem hodně překvapená a unešená. Moc jsem ale nezapadla, jelikož jsem netušila, jak se chovat. (jasné...jihoamerické pláně jsou zkrátka divoké a nezkrotné)
 Andrew > Pověz mi ještě něco víc o profesorovi Soltirovi. Staral se o tebe jako náhradní otec dobře?
Oresta > On se o mne staral velmi dobře. Chtěl i po panu řediteli, aby mi změnil příjmení a chtěl mě oficiálně adoptovat, ale i když se znali dobře, pan ředitel to nedovolil. Že je tu „adopcí“ hodně a kdyby povolil jednu, chtěli by ji pak všichni. On byl opravdu laskavý, jen jeho žena nebyla vhodná.
 Andrew > Njn, to se občas stává. Hlavně že se ti tu zalíbilo a žes tu zůstala. A jak ti šla škola?
Oresta > To ano. Velký podíl na tom měla tehdy mdm Leti. Studia docela dobrý, mno. Oblíbila jsem si tehdy OPČM od p.p. Midara. Prvně to ale učil profesor Wood. A tehdejší přeměňování bylo taky skvělé. To učila profesorka Laura. Pak se to ovšem mírně zvrtlo.
 Andrew > Co se zvrtlo?
Oresta > No to víš, Soltire odjel na stáž na sever a já začala bouřit.
 Andrew > Chmmm... puberta?
Oresta > Trošičku...hodně.  Stačí kouknout na můj seznam trestů.
 Andrew > Tak já se pak kouknu... -udělá si poznámku, aby nezapomněl- Ještě jsem se chtěl zeptat, jestli sis přála být žlutá nebo klobouk rozhodl za tebe?
Oresta > To teda!
 Andrew > Takže jsi byla žlutá od narození. Chápu. Píšu si – ačkoliv se narodila v Jižní Americe, narodila se jako Číňan.
Oresta > Andíku! To teda bylo jinam :oD
 Andrew > Už si to mažu :o)) (tak jsem to nesmazal, no a co?)
Oresta > Popravdě nepřála. Chtěla jsem být červená. Když mě klobouk zařadil do Mrzimoru, byla jsem hodně zklamaná a dala jsem jim to pěkně v koleji sežrat. Ale s postupem času a hlavně s přístupem Leti jsem si Mrzimor oblíbila a přirostl mi k srdci.
 Andrew > To jsem rád – uculí se na Buráčka-
Oresta > -usměje se- Mrzimor je nejlepší
 Andrew > Ale ten Číňan se mi tááák líbil!
Oresta > Hele!! :oD
 Andrew > Už jsem hodnej :oD  No... a jak to máš s těmi místními zvířaty? Už máš nějakou tu OVCI?
Oresta > Tak OVCI mám z OPČM, pokud tedy nemyslíš mazlíčky. To mám žblemcokaza a Brumlu taky.
 Andrew > Žblemcoco? –zbystřil a zamrkal-
Anseiola Jasmis Rawenclaw si přisedla ke stolu
Oresta > Aha, ty jsi vlastně žblemcokaza nezažil. Byl to on, kdo mohl za první stěhování hradu a tak. Určitě o něm budou někde nějaké články.
Neměl jsem tu čest a asi bych měl být i rád :o))
Anseiola Jasmis Rawenclaw > hezký večer. Jsem ráda, že už si žblemcokaza hlídáte. To byly krušné časy.
Andrew > Zdravím, mdm... koukám, že ho znáte taky.
Oresta > On je přítulný, když víš jak na něj. Někde budu mít ještě uložený seminář, co o něm psala mdm Leti. Ale jinak... on nemá pevný tvar. Je to mlhovitý tvor, kterého pouhým okem nespatříš.
Andrew > A tomu říkáš mazlíček, jo(někteří lidé mají zvláštní představy o mazlíčcích) No... Ale dobře. Ještě se vrátím k těm OVCÍm. Takže z OPČM?
Oresta > Ano
Andrew > A nějaké ocenění – studuje pergamen, aby našel další otázku – Péčkování? Řád?
Oresta > Prefektem jsem byla, ale nevím, jestli rok nebo dva. Asi spíš dva. A řád jen Absolventa.
 Andrew > Znovu nahlédne do poznámek – hmmm, tak tohle máme, tohle taky... – odškrtává- rodina je taky hotová, žblemcocosi... na to se ještě mrknu...mmmm – podívá se na Oříšku přes pergamen- ...nějaké tajné lásky?
Oresta > Nějaká tu je, ale to už by přeci nebyla tajná, kdybych ti to řekla.
Andrew > To je taky pravda...asi Čabík...-píše si něco do poznámek- aaa teď Patrončata?
Oresta > Čabík? – nakukuje-
Anseiola Jasmis Rawenclaw > Čabík, jo? A já zase nic nevím :)
 Andrew > Honem schovává pergamen- ...ehmmm (ženské zvědavé!)
Oresta > Mdm Ansí, já také ne, z toho si nic nedělejte
 Andrew > No jasné, Čabík tu okouzlil všechny dívky, ale vraťme se k těm Patrončatům.
Oresta > Jéjej, já měla patrončat hafo. Už si je ani nepamatuji.
 Andrew > A nějaké, které tu zůstalo nebo ti utkvělo v děravé paměti? (vůbec nic jsem tím nemyslel)
Oresta > Mám pocit, že ne. Že všichni vždycky odešli... Hele a kdo je vlastně Čabík? Jako Chab?
 Andrew > samozřejmě – Chabrakanes
Oresta > Tak tos možná uhádl, ale jen jednu třetinu  :-)
 Andrew > Buráčku, no téédy :o))
Oresta > Zamrká-
 Andrew > Na co já bych se tě ještě zeptal – hloubavě přemýšlí – máš nějaké další plány? Třeba být fialka?
Oresta > To ano. Upřímně už mi dochází předměty, co bych chtěla studovat a nebýt teď nově udělené KOZY, už bych zfialověla. I když... se proti tomu půlka koleje bouří. Jsem prý kolejní relikvie a nesmím zmizet.
 Andrew> Rozhodně bys nám tam chyběla, ale asi je to přirozený postup... Co bys chtěla učit?
Oresta > Midar mi slíbil OPČM, jenže jak mu to bylo odebráno, tak se jí asi nedočkám. Ale třeba nakonec neodejdu... kdo ví? Času je zatím dost.
Anseiola Jasmis Rawenclaw > na fialovění máte vždycky času dost. A pak už byste se ke koleji nemohla vrátit. On je ten fialový život dost... osamělý.
Andrew > To je pravda, všiml jsem si, že kdo zfialověl, stal se trochu...hmmm... smutný – pokusí se uculit-  no, už tě asi nebudu trápit, kdybych si na něco ještě vzpomněl, pošlu výzvědnou sovu. A... doufám, že jsem tě moc nenudil. Každopádně díky za ochotu a trpělivost :o)

Žádné komentáře: