B4 - 1. úkol (4. část): Profesoři v mudlovském vlaku

Claire Magic

Jednoho krásného dne se profesoři rozhodli, že v rámci teambuildingu (překlad pro neznalce – týmová spolupráce) pojedou společně zkoumat mudly a celkově mudlovský svět. Musíme uznat, že jim nechybí odvaha, jelikož mudlové jsou tvorové nevypočitatelní a mnohdy dokonce záhadnější než kouzelníci.

Ráda bych se s vámi podělila o nějaké jejich zážitky z této výpravy. Ptáte se, jak asi, když přece nejsem profesorka ani nic podobně fialového? No, to je jednoduché, prostě jsem použila zmenšovací kouzlo (dobře, použila ho na mě jiná osoba, a to naše primuska, já jsem přece jen třeťák, ten to ještě umět nemůže a myslím, že s mou nešikovností ještě hodně dlouho umět nebude :D) a vecpala se jednomu nejmenovanému fialovému do batohu.

Byla to taková túra po kouzelnickém světě, a to mudlovskou železniční dopravou. Profesorům se to zdálo jako nejvhodnější možnost, protože zde mají šanci poznat mudly z větší blízkosti.

Začalo to tím, že nastoupili do vozu, kterému se prý říká rychlík a hledali kupé, ve kterém by bylo těch pochybných existencí co nejvíc. A našli jich hned několik. Posadili se tedy do jednoho a kupodivu nevyvolali ani žádné údivy ze strany mudlů. To se jim ale vůbec nelíbilo. Co mají vyzkoumat na sedících mudlech, koukajících z okna nebo do blba? Pan profesor Papulka to nevydržel a z batohu vytáhl bůček…

Mudlové pořád nic. Že by na podobné situace byli zvyklí? Pan profesor Wington byl ale odvážnější… Došlo mu, že na mudly se musí trošku víc nápadně, jinak si vás ani nevšimnou, protože většina z nich drží v ruce přístroj, kterému říkají mobilní telefon, a nebo třeba em pé tři přehrávač (divný název, že?)…

A o tomhle bude právě tato příhoda. Pan Tom chvilku pozoroval mudlu, který seděl hned vedle něho a datloval do svého telefonu. :D Řekl si, že by mohlo být vtipné, když si zahraje na zloděje. Nikdy to nezkoušel, protože to dělají jen mudlové. Opatrně se přikradl k tomu muži (ano, bylo mu blbé okrást ženu, i když se mu její růžový mobil líbil o mnoho více, než ten mobil od toho chlapa) a než se mudla stačil vzpamatovat, už mu mířil kouzelnickou hůlkou do obličeje a myslel si, že je ten muž bezbranný, ale to se docela spletl. (Viz obrázky V mudlvlaku 1 a V mudlvlaku 2 – kresba Siny de Sorrow)
Tom totiž nevěděl, že mudlové mají také různá bojová umění. Opravdu nevím, jak se jmenovalo zrovna to, které předvedl tenhleten chlápek, každopádně chytl Tomovu hůlku a zlomil ji na dvě půlky a při tom ho jednou polovinou hůlky přetáhl docela hodně přes hlavu. Panu profesorovi se zamotala hlava a upadl do krátkodobého bezvědomí, ale pořád v ruce svíral ten mudlův mobil.
Nastal veliký zmatek, omráčený pan Tom sebou sekl na zem, což způsobilo velikou ránu. To přivolalo průvodčího, který šel zkontrolovat, co to cestující vyvádějí. Mudla, který se z oběti proměnil v útočníka, se sice snažil vysvětlovat, co se stalo, ale rozrušené profesorky ho nechtěly pustit ke slovu, a když průvodčí uviděl pana Wingtona s rozbitou hlavou ležícího na zemi, popadl mudlovského pasažéra a vykázal ho z vlaku (mezitím totiž akorát dojeli na nádraží). No a tak nakonec mudlovský mobil panu Tomovi zůstal…

Když profesoři vystupovali na další zastávce z vlaku, tak si řekli, že přece jen to v něčem bylo užitečné – mají mudlovský mobil! Sice to nebylo úplně… korektní, avšak bylo to v zájmu vědy! Teď budou moci pořádně prozkoumat, co je schované uvnitř té zajímavé věcičky a jak to funguje. (Viz obrázek Mudlmobil – kresba Siny de Sorrow)

Ale plyne z toho také jeden poznatek, který si zapsali do svých bonzbločků, a to: Nikdy neprovokujte mudlu, kterého neznáte, protože by se mohlo stát, že narazíte na někoho mírně labilního, kdo vás přizabije.

A tak šli bradavičtí profesoři dál zkoumat mudlovský svět a nebezpečí s ním spojená.

Přejme jim hodně štěstí při jejich dalších výpravách, a ať se vrátí živi a zdrávi. x)

B4 - 1. úkol (3. část): "Nuda" v Bradavicích

Bailla Peerlessová

Teambuilding, takové bylo zadání pro naše pátrání… Jistě byla takovýchto akcí spousta… A já, jakožto občasně zlobivý študentík, který už se párkrát podíval za lochneskou do Hanibalova jezera (a samozřejmě se s ní skamarádil), jsem si vybrala snad tu nejpikantnější teambuldingovou akci…

Díkybohu, že lochneska je drbna a samozřejmě ví, co se kde v jezeře šustne, a tak mi posloužila jako důvěryhodný zdroj informací, co se dělo pod hladinou, a taky mě včas informovala o plánech pana ředitele….A já v maskovaném přestrojení za žábu seděla hodiny a hodiny s fotící krabičkou (geniální toť vynález) v křoví a celou akci pozorovala a také řádně zdokumentovala … Ale začněme popořádku:

Když už jsem seděla u jezera nějakou tu půlhodinku, začaly se u jezera sbíhat postavy, ve kterých jsem poznávala některé profesory, zabalené v županech a ručnících… Jen mdm Laskavá si to kráčela oblečená se záchranným kruhem kolem pasu, a taky věděla proč- ale o tom až později.

Profesoři si chvíli lebedili na břehu a čekali na pana řídícího… Působili na mě klidným dojmem, takže už asi věděli, co je čeká… Ale já pořád ne, a tak jsem seděla a čekala, než se zjeví i pan ředitel… Když už konečně přišel a všichni se uvítali, mohla akce začít… A to co se odehrálo poté, mi vyrazilo dech…

Shodili ze sebe ručníky a mně spadla čelist a vyhrklo ze mě hlasité : Kvák!, neměli totiž na sobě žádný oděv (ano, slyšíte dobře, byli úplně nazí) a naskákali do jezera, teda ne všichni, madam Grey-Slytherin musela zůstat na břehu, sádra (a my už víme, kde k ní přišla…) jí nedovolila se koupat a madam Laskavá toužila po opálení…
Naštěstí se mi i podařilo ukořistit pár hezkých fotek…

(Viz obrázek Profesoři koupající se bez oděvu v Hanibalově jezeře )

(fotografie byly z pochopitelných důvodů a s ohledem na pověst profesorek a profesorů cenzurně upraveny)

Když už jsem se trochu otřepala a zvykla si na koupající se profesory, zjistila jsem, že se rozdělili do dvou skupinek… Na skupinku plácající se u břehu a snažící se o něco podobného plavání a skupinku zkušených, kteří znají pravý význam vody a ladně pluli po hladině.

Ještě dříve, než stihlo pominout počáteční paralyzování z nahoty profesorů, se objevil další šok. Někdo z plavajících začal zběsile mávat rukama a pomalu mizet pod vodní hladinou. Očividně přecenil své síly. Samozřejmě se k němu hned vydali všichni okolo, aby mu pomohli, ale nejdůležitějším zákrokem byl ten madam Laskavé, která do té doby pohodlně ležela na břehu… Naštěstí myslela na všechno a s sebou vzala i záchranný kruh: Madam Laskavá tonoucího zachránila a stala se tak hrdinkou týdne, možná i měsíce…

Tím to ale celé rozhodně nekončí. Večer sotva začínal a tma se ještě ani nepřiblížila. Jak by se dalo tušit, plavání brzo profesory omrzelo. Co se ale čekat nedalo, bylo to, že vytáhli podivné mudlovské věcičky, pobíhali po břehu a stříkali na sebe vodu. Někteří místo hračiček vytáhli hůlky a proudy vody šlehali sem tam. Inu, co povídat, zkrátka se zdá, že každý má v sobě dětskou duši a stačí příležitost a už si všichni hrajeme jak malé dětičky.

Po tomto návratu do dětství se už madam Grey-Slytherin značně nudila a bylo to znát, navíc se už přitmívalo, a tak pan ředitel akci ukončil, následoval jeho proslov o tom, jak se vydařilo počasí a přidal i něco z historie nudismu a jeho příznivých účincích, které zapomněl poznamenat na začátku… Lidé holdující nudismu, neboli moderněji naturismu, jsou podle něho velmi upřímní a vlídní. „Je to zřejmě tím, že jsou všichni nahatí, nemají co skrývat a nemohou se nad ostatní povyšovat. No a pak také, když na sobě nemají studivé mokré plavky, nudisté se vyhnou různým nepříjemným chorobám z nachlazení.“

Pak se vyjádřili i někteří profesoři, jako jak se jim to líbilo a že už se těší na další akci a doufají, že se sejdou v hojnějším počtu… Úplně na závěr rozdal pan Nimrandir symbolické dary ve formě (fialového) spodního prádla a hlouček fialových se začal oblékat, tak, a ještě sbalit deky a můžeme jít, nashle příště ;)

Příště: Profesoři v mudlovském vlaku - Claire Magic

B4 - 1. úkol - pokračování

Jak se profesoři učili sportu mudlovskému

Siny de Sorrow

Jak už jsme slyšeli, bradavičtí profesoři propadli zálibě v teambuildingu. A jak už to tak bývá, na teambuildingových akcích vznikají podivné nápady.

S jedním takovým přišel i ctěný pan ředitel. V rámci odpočinku od studentů a od práce vůbec navrhl pan ředitel, aby si profesoři zahráli nějakou úplně novou hru. Vzkázal tedy všem dotyčným, aby se odpoledne dostavili na famfrpálové hřiště ve vhodném sportovním oblečení. Tato akce ale samozřejmě nemohla ujít bystrým studentům, kterým to celé přišlo velice divné a ujali se tedy rolí nezávislých tajných pozorovatelů.

Profesoři se začali pozvolna scházet na hřišti, snad všichni ve famfrpálovém oblečení, jelikož jiné sportovní snad ani neznali. Žádnému z nich nechybělo ani koště - co by to přeci bylo za sport, kdyby se při něm nelétalo?

S malým zpožděním pak dorazil i sám pan ředitel, taktéž vybavený jak na famfrpál a v ruce nesl něco, co tajně pozorující studenti nazvali novinami. Pohodlně se opřel o koště a začal nahlas předčítat jakýsi článek. Jak někteří slídilové později zjistili, šlo o mudlovské noviny se článkem ,,Fotbal, aneb rady pro tatínky s malými dětmi."
I přes vzdálenost půl hřiště byli vidět zamyšlené, někdy až vytřeštěné výrazy v obličejích vyučujících (viz obrázek Překvapení profesoři - od Siny).
Pak kdosi z famfrpálově oděných osob přinesl bednu čítající camrál, potlouky a zlatonku – „kuličky“ potřebné ke hraní famfrpálu. Ale kterou z nich vybrat? Toť byla očividně velká debata. Nakonec se ustanovilo, že bude nejlepší vypustit všechny míče a jim podobné předměty a že se uvidí, se kterým se bude hrát nejlépe.

Nová hádka na sebe ale nenechala dlouho čekat. Strhla se právě v té chvíli, když se sportovci chystali sednout na koště. V tu chvíli totiž pan profesor Nekro prohlásil: ,,Jakožto znalec mudlů a jejich vynálezů...No zkrátka, kolegové, opomněli jsme jeden důležitý fakt. Mudlové neumějí létat na košťatech...." A tak se vytvořily dvě party, které se přely o to, zda se již mudlové naučili létat na košťatech, nebo zda se nejedná o sport, protože bez košťat to zkrátka není sport (viz obrázek Fotbal – od Sophie). Výsledkem byl opět kompromis. Protože jak řekla profesorka A. R. Rawenclaw - ,,Pokud se mudlové naučili létat, rozhodně moc nad zem nevystoupají."
A tak tedy profesoři nasedli na košťata a snažili se létat jen kousíček nad zemí, aby se jejich nohy sotva odlepily od země.
Když se tedy všichni přizpůsobili přízemnímu stylu létání, začali přemýšlet nad tím, čím vlastně budou míče odpalovat, když v článku nebyla žádná řeč o pálkách či něčem podobném. A tak kdosi z řad profesorů přečetl článek ještě jednou.

Udivené pohledy opět nechyběly, jelikož ve článku údajně stálo cosi jako ,,kopat do míče", načež se opět ozval profesor Nekro s komentářem, že slovo kopat znamená hloubit - tedy kopat hrob. K tomu je ale potřeba cosi divného, něco jako lopata nebo jiné náčiní spadajíce spíše do bylinkářství či zahradničení. Pár jedinců se tedy vydalo pro lopaty, někteří pěšky, ti odvážnější letěli na košťatech.

Bohužel došlo k tomu, že madam Adrianet le Ros přecenila své síly a skončila mezi květináči. Ihned byla samozřejmě dopravena na ošetřovnu, kde jí hezky ovázali hlavu a doporučili klid a odpočinek.

Zbytek profesorů se zatím snažil přijít na to, co má společného míč a kopání hrobu. Přišel na to až netrpělivý pan Papulka, který vzteky a nudou dohromady kopl levou nohou do míče položeného na zemi. Ten zasvištěl vzduchem a pak opět dopadl na zem, byl to totiž camrál (viz obrázek Fotbal 2 – od Sophie).

,,Zajímavé!" vykřikl nadšeně pan řídící a všichni se hned začali kolem sebe rozhlížet, co se děje. Po chvilce dohadování, co se vlastně stalo, dotyčný profesor zopakoval svůj kopanec. ,,To bude ono," řekla zamyšleně madam Rawenclav zkoumající novinový článek. ,,Podívejte se na tu fotografii, tady nemají žádné rýče a mají míč tak divně u nohy. To bude asi ono..."

A tak profesoři konečně přišli na to, jak se hraje fotbal. Už jen chybělo odložit košťata - ale to by již bylo moc mudlovské, to bychom snad ani neměli dopustit.
Tímto vznikl kouzelnický fotbal s prazvláštními pravidly, která čítala mnoho podivných způsobů, ať už to bylo prostředí famfrpálového hřiště či honička stylu ,,všichni za míčem a míč za námi..." Samozřejmě nesmějí chybět košťata a ladný nízký let. Nejtěžší ovšem na tomto sportu je dokopnout míč až do vysokých branek patřících famfrpálu. Je to tedy hra na dlouhý čas a kdo se první trefí, vyhrává.

Nutno ovšem podotknouti, že jsou k tomu potřeba pořádné boty. Právě na to totiž doplatila Angela Grey - Slytherin, která navštívila ošetřovnu krátce po madam Adrianet a taktéž si odnesla pořádný obvaz, ba dokonce sádru jako novou ozdobu sličné levé nožky.

Ač to tak ze začátku rozhodně nevypadalo, tak se profesoři velice bavili a vydrželi hrát dlouhé hodiny, než je začalo bolet celé tělo. Ale i potom očividně rádi vzpomínají na tento zážitek a v domnění, že o tom nikdo ze studentů neví, se klidně usmívají nad všemi trapasy a zábavnými momenty, které je při této hře potkaly.

Příště:
„Nuda“ v Bradavicích - Bailla Peerlessová

Obrazová příloha k článku Co prováděli profesoři v Zakázaném lese?

První pomoc (autor Sophia Glis Glisová – koláž s použitím nalezené fotografie z mudlovského tisku)Ředitelský stan (autor Sophia Glis Glisová - koláž s použitím nalezené fotografie z filmu HP a Ohnivý pohár a dvou obrázků ze Školní obrazárny Bradavické školy čar a kouzel – se svolením p. Renina)Mudlovské stany (autor Sophia Glis Glisová s použitím nalezené fotografie stanu, fotografie lesa od Nicholase McElena – se svolením autora*) a jednoho obrázku ze Školní obrazárny Bradavické školy čar a kouzel – se svolením p. Renina)

Ředitelský stan 2 (autor Sophia Glis Glisová - koláž s použitím vlastní fotografie a dvou obrázků ze Školní obrazárny Bradavické školy čar a kouzel – se svolením p. Renina)

*) zvláštní poznámka – zadání úkolu jsem samozřejmě neprozradila

Co jsme to vlastně napsaly do B4?

PROFESORSKÝ TEAMBUILDING
Čtyři pikantní střípky
Pro Bradavickou čtyřku 2009 sepsalo reprezentační družstvo Mrzimoru
ve složení Claire Magic, Bailla Peerlessová, Siny de Sorrow a Sophia Glis Glisová

Co prováděli profesoři v Zakázaném lese?

Sophia Glis Glisová

Vážení čtenáři, možná že si vzpomínáte na loňské podivné události v Zakázaném lese. Kouzelnický tisk tehdy spekuloval na jedné straně o šikaně mezi bradavickými studenty, nezodpovědnosti průvodců a laxnosti vedení, na druhé straně o hysterických puberťačkách a vulgárních výrostcích…
Ministerstvo kouzel zvažovalo vyslání inspekce do Bradavické školy čar a kouzel, nakonec k tomu ale nedošlo - díky konexím pana ředitele Elénéra, flirtování ředitelské kachničky s ministerskými úředníky na odboru čarovzdělávání a také díky utěšenému kusu řádně vyuzeného bůčku, který věnoval ze svých zásob pan profesor Papulka
Studentské kolejní časopisy vedly rozsáhlou polemiku, šířily se všelijaké fámy a šuškanda, avšak nikdo pořádně nevěděl, co se vlastně přesně stalo.
Ale jisté je, že jednoho rána začátkem prosince roku 2008 se na hlavní školní nástěnce objevilo šokující oznámení:
Les byl potom zavřený celý měsíc a samozřejmě se množily jak domněnky, co to má znamenat a co se v Lese vlastně děje, tak také stížnosti a reptání. Ze strany lesních skautů se ozývaly námitky, že právě teď je zapotřebí, aby lesní pracovníci mohli do lesa, neboť je potřeba v zimě přikrmovat zvířátka.
Vedení školy však nijak nespěchalo s vysvětlením prapodivné situace. Jen profesor Werewolf vyzval osazenstvo hradu ke klidu a prozradil: „Změna v lese nebude úplně malého rázu.“

Někdy po Novém roce se zrekonstruovaná brána Lesa otevřela a v přebudované přijímací kanceláři se návštěvníci dočkali zajímavé novinky: Lesní knihy, která je veřejně přístupná pro každého studentíka a v níž je zaznamenán průběh všech výprav do Zapovězeného lesa.
Všech? Nu, jen těch, které proběhly PO Novém roce.
Co se však odehrávalo v Lese po dobu, kdy byl uzavřen?
Proč se to nemá nikdo dovědět?

Jako investigativní novinářka, šéfredaktorka Žlutého Trimela a redaktorka Denního Věštce jsem to nemohla nechat jen tak.
Opravdu přestavba vstupní brány Lesa trvala celé čtyři týdny? A proč v té době bylo ve škole tak málo profesorů? Vždyť jsme několikrát měli suplování! Dobře, pak do toho přišly vánoční prázdniny, ale stejně! Co před námi ti důstojně vyhlížející muži a ženy ve fialových hábitech vlastně tají?

A tak jsem se začala pozorně rozhlížet okolo sebe…
Moje podezření vzbudil mladý profesor Ségolas Clermond Revain, který se neustále promenoval po hradě s křišťálovou lahvičkou v ruce a zasněným výrazem ve tváři. Na lahvičce sice byl nápis Elixír štěstí, ale přesně do takovýchhle lahviček si přece lidé odkládají vzpomínky, od kterých si chtějí – no řekněme odpočinout…
Pan Révain, známý milovník hudby, je tak trochu roztržitý, a tak se mi podařilo ho jednou zastavit a pod záminkou dotazu na podrobnosti chystaného hudebního večera jsem mu lahvičku nenápadně vyměnila za jinou, na pohled úplně stejnou. Byl v ní jitrocelový sirup…

A zatímco pan Révain odběhl za hudbymilovnými studenty, já jsem se schovala v dívčí umývárně a zamkla se v jedné kabince…
Otevřela jsem lahvičku a podívala se do ní: opravdu, vypadalo to jako vzpomínka.
Naštěstí jsem si ještě pamatovala tajný vchod do havraspárské muzejní expozice – byla tam přece vystavená opravdická myslánka!
A tak (samozřejmě neprozradím jak a kudy) jsem se tam tajně v noci vplížila. Ve své Jezevčí taštičce jsem měla dvě lahvičky: jednu plnou, kterou jsem sebrala panu Révainovi, a jednu prázdnou. Do té jsem nalila vzpomínku pana Werewolfa, která byla v jedné z myslánek, nádobu jsem raději ještě vyčistila kouzlem Pulírexo a vyklopila do ní vzpomínku pana Révaina.

A tady je.

Jsem v nějaké honosně zařízené místnosti, je plná profesorů, a tak usuzuji, že to nejspíš bude sborovna. Samosebou, až dosud jsem tu nikdy nebyla, a tak se zvědavě rozhlížím.
Ale všichni profesoři jsou shromážděni v hloučku kolem pana ředitele a pana profesora Gravediggera, který jim něco náramně důležitě vykládá, a tak jdu honem poslouchat.

Pan Nekro, proslulý jako expert na mudly, drží v ruce nějaký barevný leták vytištěný na křídovém papíře, bezpochyby mudlovský. A už slyším, co předčítá:

„Outdoorové aktivity jsou velice oblíbeným prostředkem vzdělávání zaměstnanců a zároveň způsobem, jak stmelovat pracovní kolektivy. Přínosy takového programu jsou především v zlepšení pracovní spolupráce, zvýšení motivace a zlepšení vnitro- i mezitýmové komunikace, vzájemné poznání členů týmu, ale také relaxace a odpočinek nebo zvýšení fyzické kondice.“

„Čože? Čo je to autdúrové?“ ozve se madam te Tiba. Ostatní se sice tváří, že tomu rozuměli, ale je vidět, že si také moc jistí nejsou.
„No…jak bych vám to…prostě víte, jak pan ředitel vykládal o tom teambuildingu,“ začne vysvětlovat pan Nekro. „Že je to ohromně populární mezi mudly, když si na nějakém pracovišti jdou už všichni na nervy, na ničem se nejsou schopní domluvit, nikoho to nebaví a práce se jim nedaří, tak prý pomůže, když odjedou někam na výlet a třeba po sobě střílí barvičkama, skáčou na gumovém laně z mostu nebo sjíždějí řeku na kánoích, no a protože to jsou všecko věci, které se dělají venku, tak se tomu říká out-door, to je anglicky. To slovo teambuilding je taky anglicky, je to něco jako budování týmu.“

Bylo zábavné sledovat stupňující se zmatek ve tvářích profesorů, jindy tak suverénních.
Madam te Tiba nepřestávala kroutit hlavou a zaslechla jsem, jak něco šeptá panu Reninovi, ale nerozuměla jsem jí.

„No a tadyhle pan Nekro pro nás objednal ohromně zajímavý teambuildingový program u jedné mudlovské agentury, která se jmenuje Survival. Jedná se o kurs přežití v extrémních podmínkách, a všichni určitě uznáte, že jako pedagogové toto určitě využijeme. Dostaneme mudlovského instruktora, který bude vše organizovat, samozřejmě mu potom budeme muset trochu pozměnit paměť,“ zamrkal pan Elénére na profesorky, které k němu s úctou vzhlížely.

„Bude se to celé odehrávat v Zapovězeném lese, takže nyní jistě chápete opatření, která jsem učinil,“ pozvedl pergamen s kopií oznámení o uzavření Lesa z důvodu reorganizace. Mezi profesory to zašumělo. Ředitel je pohybem ruky utišil a pokračoval: „Nemůžeme přece potřebovat, aby nás okukovali nějací mrňaví zvědaví studentíci, jak se snažíme postavit na sněhu mudlovský stan.“

Profesoři nevěřili vlastní uším. Cože? Mudlovský stan? Ředitel jim však nenechal žádný čas k váhání. Naopak, na cestu se měli vydat teď hned.
„Všichni se teple oblékněte, jinak si s sebou nic neberte a hůlky nechte v ložnici. Zkusíme si přežít ve sněhu a mrazu v Zapovězeném lese úplně bez použití kouzel! To bude úžasně dobrodružné! Uvidíte, jak nás takový zážitek ohromně stmelí! Naučíme se lépe spolupracovat, pomáhat si a řešit nečekané problémy!“
„Nemohli bysme se prostě vožrat jako vždycky? To bysme byli kamarádi hnedka!“ zeptal se někdo, ale pan ředitel se hrozivě zamračil. A tak se všichni rozběhli do svých komnat, aby se oblékli na nečekanou výpravu.

Za chvíli už jsem je viděla, jak v houfu směřují k bráně Lesa. Utíkala jsem za nimi. Všimla jsem si, že teď je s nimi nějaký urostlý a ohromně hezký, i když drsně vyhlížející mudla kolem třicítky, samý sval a šlacha…no nic, budu pokračovat. Opravdu netuším, jak se dostal k hradu, ale samozřejmě pro pana ředitele není nic nemožného.

Byl to zaručeně ten instruktor. „Takže…vy jste tedy učitelé a rádi byste si vyzkoušeli přežití v zimní přírodě…tak poslouchejte, co nás zhruba čeká.“
Bylo vidět, že profesoři vlečou nějaké těžké pytle a vaky, samozřejmě ale nemohli použít žádné nadnášecí kouzlo, jak byli zvyklí.

Instruktor u lesní brány všem profesorům rozdal nějaké divné zařízení a ukázal jim, jak si to mají připevnit na boty. Byly to takové asi půl metru dlouhé placky z čehosi spleteného do oválného tvaru. Instruktor vysvětlil, že jsou to sněžnice a mají jim pomoct, aby se při chůzi nebořili do hlubokého sněhu.
„Samotný kurz začíná nácvikem pohybu v neupraveném terénu na sněžnicích, orientací v terénu jak pomocí klasické mapy, tak i prostřednictvím GPS přístroje,“ vykládal instruktor zkoprnělým profesorům. Dámy, které se nedokázaly vzdát elegance, se klopotně snažily zašněrovat své střevíčky s jehlovými podpatky do sněžnic.
„Poté následuje krátký úvod do první pomoci v horských podmínkách a nácvik lavinové záchrany. V odpoledních hodinách pak přesun na místo noclehu, kde si účastníci postaví stany a přenocují.“ Madam Grey-Slytherin vyjekla a madam Čihůlková omdlela. Když se podařilo obě profesorky přivést k sobě a jakž takž uklidnit, instruktor pokračoval:
„Druhý den skupinu čeká krátká túra na sněžnicích, nácvik pohybu v hustém lese a v lavinovém svahu. Ještě jednou si pak všichni vyzkouší reálné řešení krizové situace – simulaci záchrany pod lavinou. Jako bonus nakonec je před návratem zpět do civilizace pro všechny připravena možnost vyzkoušet si jízdu se psím spřežením.“

Celý den až do odpoledne profesoři pochodovali lesem. Instruktor jim občas něco ukazoval na veliké barevné mapě. (Zajímavé! Tak mudlové normálně mají mapu Zapovězeného lesa, a nám se pořád tvrdí, že žádná neexistuje. Instruktor něco vykládal o snímcích z „družice“, ale to nevím, co tím myslel.) Potom se všichni shlukli okolo jakési malé krabičky, o které instruktor řekl, že to je „džípíeska“ a vysvětloval, jak to funguje. Prý se nějak zadá, kam se chceme dostat, a ta krabička nám říká, jak máme jít – je tam prý nějaká šipka, která ukazuje směr a ozve se hlas, který radí třeba „sto metrů rovně“. No a pak že prý mudlové neznají kouzla…

Také si cestou zkoušeli záchranu raněného (viz obrázek První pomoc – obrazová příloha). Zavázali profesorce Grey-Slytherin nohu, jako že ji má zlomenou (to ještě nevěděli, že zanedlouho se jí to vyplní – viz článek Jak se profesoři učili sportu mudlovskému od Siny de Sorrow). Pan Werewolf a pan Nekromacer posadili madam Grey-Slytherin na jakési dřevěné tyčky jako na nosítka a nesli ji na ramenou, pan Kilahim s panem Reninem nesli nějakou jinou profesorku, myslím, že to byla madam Ravenclaw, protože dost nadávala, že ji to dřevo tlačí a že to moc drncá.

Když se přiblížil soumrak, zavelel instruktor, že je třeba postavit stany. Pan ředitel, který přece nabádal profesory, aby hůlky nechali doma, sáhl do své holínky a hádejte, co vytáhl! Ukázal na plácek sněhu před sebou a pronesl jakousi formuli, načež se z jeho pytle vybalil stan a sám se postavil. Instruktor na to koukal jako blázen, ale to ještě nebylo nic proti tomu, když se podíval dovnitř a uviděl ten luxus (viz obrázek Ředitelský stan – obrazová příloha). Profesor Werewolf si zuřivě plácal na čelo a honem provedl na instruktorovi důkladné paměťové kouzlo.

Pan Nekro všem připomněl, že si mají své stany vlastnoručně postavit, a to stany mudlovské, zapůjčené od agentury Survival, které nesou v pytlích. Vypadalo to zajímavě. Profesoři vytřepali z obalů velké všelijak poskládané cosi ze šustivé látky s různými poutky a šňůrami, pak nějaké divné tyčky a kolíky a bezradně nad tím stáli. Instruktor obrátil oči v sloup, ale jen si pomyslel své a šel jim pomáhat a radit. Za hodinu stany opravdu stály! Bylo zajímavé, že v nich byly nastrkané dlouhatánské pružné tyče, měly aspoň deset stop, ale přitom je instruktor vysypával z úplně malého sáčku a pak je nějak zvětšil nebo co…

Profesoři vlezli do stanů a ihned se začali hrozně divit, jak se mají vejít do tak mrňavého prostoru (viz obrázek Mudlovské stany a Ředitelský stan 2 -– obrazová příloha) a madam Angela se ptala, kde to má koupelnu. Instruktor si myslel, že to má být vtip, tak se úslužně zasmál, ale pan Nekro za jeho zády na všechny potichu gestikuloval, aby mlčeli. Instruktor profesorům rozdal spací pytle a chvíli poté se vzpomínka pana Révaina zatměla. Pravděpodobně usnul.

Sice měl následovat ještě další den, ale uvědomila jsem si, že mám druhý den písemku z Chovu dinosaurů a musím se ještě učit. A tak jsem se zhluboka nadechla a vrátila se z myslánky zpět do přítomnosti.

Obrazová příloha byla přidána v dalším příspěvku, takže se nachází NAD tímto článkem:)


Příště:
Jak se profesoři učili sportu mudlovskému od Siny de Sorrow

Jak si vedou naši v Bradavické čtyřce?

V současnosti (28. 4.) už děvčata (Claire, Bailla, Siny a Sophia) pracují na druhém úkolu, který se má odevzdávat do soboty 2. května.

Ze Sophiina deníčku: Zadání se zatím musí udržet v tajnosti, ale mohu prozradit, že se maximálně snažíme a že se nám daří báječně spolupracovat. Holky jsou fakt skvělé. Věřím, že kolej nezklameme a že prokážeme, že jsme důvěru dostaly právem!
Všichni Mrzimorští mohou vyjadřovat podporu svému týmu, která se projevuje na speciálním měřiči. Děkujeme zejména Piper Jarwealth:) Alespoň někde Mrzimor vede.
Netrpělivě čekáme na hodnocení 1. úkolu…Pak vám budeme moci také naše první dílo představit.

Hodnocení 1. úkolu by mělo být zveřejněno s koncem termínu pro odevzdání 2. úkolu (sofistikované, že?), ale pan profesor Renine na školní nástěnce avizuje nějaké své problémy technického rázu, tak to nevidím jako moc jisté...

Nejlepší béčkotričko

A vítězem se stává...
se sedmi hlasy Bailla Peerlessová se svým návrhem jezevčího potisku.
Jako dárek od šéfredaktorky dostává čokoládovou žabku.
Na druhém místě s pěti hlasy je Sophia Glis Glisová
a na třetím místě se čtyřmi hlasy Alanise Olien Harlin.

Doufáme, že se nám Bailla pochlubí, jakou našla v žabce kartičku.

Bradavická čtyřka a kolejní béčkotrička

12. března 2009 byl na školní nástěnce vystaven pergamen s vyhlášením nového ročníku soutěže Bradavická čtyřka. Stálo tam mimo jiné:
„Po čtyři týdny se budou čtyři soutěžící ze čtyř kolejí potýkat se čtyřmi soutěžními úkoly. Nu a na konci roku si za toto snažení odnesou čtyři body do školního poháru. A to se vyplatí! Tato akce započne dnem 4. dubna, kdy soutěžící obdrží první úkol! Každá kolej si do 24. března vybere čtyři sebevražedné soutěžící ze svých řad, kteří se budou snažit vhodně prezentovat svoji kolej. Jména těchto čtyř nešťastníků budu očekávat ve svém sovinci do půlnoci 24. března, kam mi je odešlou primusové kolejí. Kolejím přeji šťastnou ruku při výběru a našim soutěžícím pevné nervy! Serge Renine“
V Mrzimoru bylo vyhlášeno výběrové řízení. Přihlásili se tito odvážlivci (v abecedním pořadí): Abrielan Zirp, Bailla Peerlessová, Claire Magic, Christina von Luna, Lucy Koralka, Morn Grinfil Gran, Siny de Sorrow, Sophia Glis Glisová.
Hlasování bylo velice napínavé a nakonec se reprezentanty koleje staly čtyři slečny:
Siny, Claire, Bailla a Sophia.
Doufejme, že svou úlohu zvládnou se ctí. Co je asi čeká?

Dnes 4. 4. jsme dostaly první úkol. Je to ale zatím přísně tajné.
Ostatní Mrzimorští nám můžou svou podporu projevit v místnosti B4. Klikejte jak diví :)
Ale aby se dělo i něco viditelného, vymyslela jsem soutěž o nejlepší návrh na kolejní mrzimorská BÉČKOTRIČKA a jiné reprezentantské i fanouškovské oblečky. Zatím se zapojili tři návrháři, a to ještě jeden z nich jsem já (Sophia Glis Glisová) a jedním je Abrielan Zirp, který účast dostal za trest od madam Letitie, protože "Chodí po hrade nedostatočne oblečený". Třetí návrh je od Bailly Peerlessové:)
Pokud ještě někdo pošlete další návrhy, přidám je sem!

Zatím jsou obrázky vystaveny v tomto pořadí (tím myslím, jak jdou v článku za sebou, ne který je nejlepší - to můžete ohodnotit Vy, čtenáři).
Bailla (návrh potisku na cokoli)
Sophia (4 varianty potisku trička)
Abrielan (tepláky a tričko)
Alanise Olien Harlin (dámská a pánská verze trička, přidáno 5.4.)