Nováčci a body 2

V tomto článku bych znovu prozkoumal, jak jsou na tom nováčci (tedy spíše žáci prvního ročníku, nerozlišoval jsem to) s body a jak s nimi pomáhají koleji. Porovnání oproti začátku školního roku naleznete zde: http://dennivestec.czechzone.net/view.php?cisloclanku=2010092503
(článek Nováčci a body, DV 25.9.)

Přísady aneb jak je nenásilně získat

Vypracováno pro soutěž na naší škole čar a kouzel.

Ovšem proč se s Vámi nepodělit o zkušenosti se získáváním přísad do lektvarů, že? Také jste někdy potřebovali Ledvinový kámen mantichory nebo vlčí trus a nemohli jste ho za boha sehnat? Potom je tento článek určen právě Vám a s jeho pomocí a radami si již jistě potřebné přísady lehce seženete.

Fousek na výletě - Procházka přírodou

Na Paulovu výzvu jsem se rozhodla přibrat Fouska k jedné z častých procházek s mým pejskem. Ne sice nikam do ciziny, ale alespoň do hezké přírody. Krásně nám vyšlo počasí a Fousek se celý nadšený připravil na cestu.

Vezměte Fouska na výlet!

Máte podzimní prázdniny a nudíte se? Mám pro vás nápad!

Náš kolejní krysí miláček je často zavřený v kleci v kolejce a když už ho někdo vezme na nějakou tu procházku, zpravidla se projde pouze po školních pozemcích. Je na něm vyloženě vidět, že by se rád podíval i někam jinam, než jsou hradní pozemky – taky by moc rád okusil nějaký ten cizí kraj. Může poznat novou krysí kulturu, najít si krysí přátele nebo třeba poznat krysu jiné barvy pleti. Krom toho se může na učit i cizí řeč!

A nejen podzimní prázdniny se nabízí k tomu, aby Fousek někam odcestoval, i kdyby měl jít na procházku třeba v Praze nebo na procházce mezi mudly. :)

Na krátkom rozhovore s hlavným lesníkom!

Pred niekoľkými dňami získal obľúbený lesník p. Samael Raukowicz odznak hlavného lesníka. Trimeles bol samozrejme pri tejto novinke prítomný a hneď vyspovedal p.p. Sama :))

Hodnocení prvního úkolu ze Zažloutlého deníčku

Konečně jsme se dopracovali k vyhlášení výsledků. Předem se omlouvám za zpoždění, soutěž bohužel nebude mít tak rychlý průběh, jak jsem předpokládala, ale na výsledcích to nic nemění.

Porota je sestavena z dobrovolníků Mrzimoru – Lucy Koralka, madam Leti, Vicky Charmant, Sophia Glis Glisová, Felicitas Frobisherová, a v neposlední řadě já, jakožto organizátorka soutěže.

Pusťme se ale už do vyhlášení, ať vás dlouho nenapínám.

Stručný rozhovor s Lusiou Fionou Crossovou

Lusia je studentkou mrzimorského prvního ročníku. Je tak nenápadná, že bychom o ní prakticky skoro nevěděli, kdyby to ovšem nebyla její ruka, která byla tou poslední přiloženou k dílu a tím tak dokončila přetvoření naší kolejky. Pro naše čtenáře přinášíme stručné shrnutí jejích dojmů:

Nebezpečná žlutá kolejka

Vážení a milí, dnes (18.10.2010) jsem vešla do naší kolejky a… to byl děs. To byste nevěřili. Málem mě trefil šlak. Pulz mi vystoupal do závratných výšek, nohy se mi začaly podlamovat, kolena klepat. Ani jsem se nestačila nadechnout a už okolo mě začali metat kouzla. Ale kdyby kouzla neškodná, ale oni kouzla škodná! Já chudáček prváček, jak k tomu přijdu?

A kdo a co? No přece Teodorik Valdorius a Jane Karen Langley si potřebovali vyzkoušet a procvičit kouzla z předmětu Kouzelné formule. Ale proč proboha zrovna u nás v kolejce? To bylo fakt o život…však se podívejte. Projít se tam v klidu nedalo a odpočívat. To byl přímo úkol nemožný. Jak byste totiž chtěli odpočívat u polštářů lítajících kolem. A kdyby jen polštářů. Vznášela se i hořící polena a kdo se rychle neschoval, ten rychle došel k úrazu.

Však sledujte: Střídavě se zhasínalo a rozsvěcelo a málem došlo k několika úrazům...


A jak to všechno skončilo? Zaznělo „Konec zvonec…“ ale ne… zaznělo zaklínadlo „NOX“, v kolejce se zhaslo, rozsvítily se svíčky a začaly se vyprávět strašidelné příběhy. Ale jaké, to už Vám neprozradím, to byste museli být členy naší koleje. Ovšem strašidelné byly až, až…

Pro Trimela vyděšená a schovaná Samantha

Sláva vítězům i poraženým:)

První letošní zápas mrzimorský tým sice prohrál, ale za svůj výkon se v žádném případě nemusíme stydět. Jen se podívejte, poměr sil se oproti zápasům v posledních letech výrazně změnil k lepšímu, i když jsou zatím nebelvírští opravdu silnější – to sportovně uznáváme.

05. 06. 2010 - Nebelvír (1930) x Mrzimor (100)
21. 11. 2009 - Nebelvír (3190) x Mrzimor (0)
30. 05. 2009 - Nebelvír (2530) x Mrzimor (450)
20. 12. 2008 - Nebelvír (2950) x Mrzimor (530)

Kapitánce Natalii Davis se daří mrzimorské hráče účinně motivovat, a tak se postupně krystalizuje stabilní tým stále se zlepšujících famfrpálistů, který výborně zvládá i střídání, tradiční slabinu žlutých. Na hřišti bylo vždy, snad kromě několika málo okamžiků, dost hráčů k udržení kompletního obsazení postů, byť mnohdy zaskakovali „papírově slabší“ začátečníci. Mnohdy ale právě oni předvedli krásné výkony, pochvalu si zaslouží zejména střelci Magrápa Česneková a Smajlík Smoulík, oba teprve z 1. ročníku.

Podrobnou reportáž ze zápasu připravujeme! Podílí se na ní právě Smajlík jako sportovní redaktor a Magrápa jako ilustrátorka:)

Mumie a zhaslé lucerny

Úterý, příjemný podvečer. Ve Velké síni bylo najednou přespříliš žluto, spousta mrzimorských prváčků navíc drželo v rukou lucerničky.

„Myslíte, že přijde?“
„Neměl tu už být?“
„Ještě je čas.“
„Já se těším!“
„Já se bojím!“
„S kým to vůbec jdeme?“

Takový šum probíhal Velkou síní odevšud, kde bylo alespoň trochu žluto. Přešlapovali jsme, nervózně jsme pokukovali po všech dveřích, ze kterých by mohl přijít náš dnešní průvodce, který nás měl zavést do Zakázaného lesa.

Pan lesník Samael do Velké síně nakoukl právě načas. My už měli třicetkrát přeleštěná sklíčka lucerniček, dvakrát jsme si každý zkontrolovali, zda máme pevně uvázané boty a každému z nás několikrát sklouzla ruka ke kapse, ve které jsme měli kouzelná párátka.

Byli jsme spočítáni a byly nám rozdány vstupenky. Až na pár zapomnětlivců, kteří si zapomněli lucernu v truhle, jsme se seřadili před Zakázaným lesem.

Hned u prvního stromu Zakázaného lesa jsem se zděsila – před lesem totiž bylo několik kůlů, na nich naražené hlavy. S nechutí jsem je pozorovala, snad jsem vypadala i vyděšeně, když si mě všiml pan lesník a upozornil mě, že jsou to hlavy těch, kteří se vydali do lesa bez průvodce. Na mou otázku, zda nás nenechá někde v lese samotné, odvětil s úsměvem, že jen pokud budeme hodní. Všichni jsme naprázdno polkli a byli zkrátka nejhodnější.

Naším cílem byla návštěva hrobky skřetího šamana. To vzbudilo mou zvědavost a touhu po vědění a temnou cestu lesem jsem si začala užívat. Ačkoliv sama bych asi takhle odvážná nebyla.

Cestou se zas tak mnoho zajímavého nestalo, až na pár hýbajících se keřů, křupajících větviček, párkrát nad námi cosi přeletělo a dokonce i vítr se choval nějak divně. Snad celý les tušil, že do něj vstoupili nováčci, a tak se činil, aby vypadal co nejhrůzněji.

Došli jsme k mohyle, kde se vyskytovala hrobka. Všichni jsme zůstali stát a mlčky jsme si prohlíželi strašidelně osvícenou mohylu. Pan lesník se k nám otočil a s rozpustilým úsměvem se nás ptal, kdo by chtěl jít dovnitř jako první.

Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, snad skryté sklony k novinařině, ale sebrala jsem všechny zbytky své odvahy a zvědavosti a postoupila jsem o krok vpřed. Přiškrceným hlasem jsem oznámila, že já půjdu. Za ruku se mě chytla i další odvážná prvňačka Silvia Slimáková se slovy, že ona půjde také. Lesník jen pozvedl obočí a ustoupil nám z cesty.

Cestou se však stalo něco naprosto nemilého – zafoukal ostrý vítr a Silvii zhasla lucernička. Silvia zpanikařila a začala křičet, že nic nevidí, že jí zhasla lucerna a nevěděla, co má dělat. Přísně jsem ji chytila za ruku a umlčela se slovy, že se může držet mě, já přeci lucerničku měla. Vystrašeně přikývla a pomalu jsme spolu sestupovaly do hrobky. Téměř okamžitě se mě za triko zezadu chytila Samantha Ulvenová. Usmála jsem se na ni, byť to zřejmě vypadalo jako nervózní úšklebek, a do hrobky jsme rázem sestupovaly ve třech. Za námi pak sestupoval pan lesník se zbytkem výpravy.

Najednou jsme všichni zůstali stát – něco jsme zaslechli. Po tichém zasyčení na všechny, kterým drkotaly zuby, jsme zaslechli hlásek.

„Pojďte blíž,“ nabádal nás nelidský hlásek. Byl přiškrcený a utlumený a absolutně nepříjemný. Přesto něčím lákavý a vábivý.

Pan lesník zrozpačitěl a navrhl nám, abychom to šli prozkoumat. A jelikož jsme byly pořád v hlavní linii já, Silvia a Samantha, šly jsme to prozkoumat my.

Po pár krocích se hlásek ozval znovu. Zřetelněji.

„Pojďte blííž!“

Odvaha nás pomalu opouštěla, v mé mysli však převládla zvědavost, a tudíž jsem se vydala s lucernou nataženou před sebe dál do hrobky.

Najednou se však místo očekávaného hlásku ozval cinkot. Snad peněz...

Pan lesník znejistěl a začal nervózně těkat očima.

„Bylo to snad cinkání penízků?“ zeptal se pan lesník, víc však říct nestačil.

Ilustrace: Magrápa Česneková

Uslyšela jsem totiž škrábání ze stěny a jelikož má zvědavost byla už na vrcholu, přiskočila jsem ke stěně. V tu chvíli se stěna rozletěla a na mě se vrhla mumie.

Opravdu to není pěkný zážitek, když na vás leží mumie a snaží se vás uškrtit.
Prala jsem se, co to šlo. Mumie byla však silnější a každou mou ránu odrazila. Navíc chrčela a zrovna nevoněla. Pamatuji si jen veliký křik a spoustu obvazů. Pak však duchaplná Samantha píchla koncem hůlky mumii do boku, mumie ztratila svou soustředěnost a s jistým skřekem se otočila k Samanthě. Ta poplašeně ustoupila, nicméně mi dala možnost udělat jediný zoufalý čin, na který jsem se zmohla – uchopila jsem svou dosud zapálenou lucernu a nastavila ji mumii do očí. Ta s hrozným skřekem a zaúpěním odlezla a já měla šanci vstát.

Nebyl však všemu konec. Mumie, když zjistila, že přišla o svou oběť, vrhla se na prvního, koho uviděla. Bohužel to byla právě Silvia Slimáková, na koho přišla řada. Jakmile se mumie k Silvii blížila, Silvia omdlela. Mumie se nebezpečně blížila…

Pan lesník však jako by se probral a pslal proti mumii kouzlo *Expecto patronum*, čímž mumii zahnal. Zatímco se někteří kochali vykouzleným zajíčkem, který vesele zahnal mumii, pan lesník přísně zavelel „Rychle ven!“

Venku všichni prudce oddechovali, někteří se svalili do trávy. Neodnesli jsme to nikdo nijak vážně, já měla pár pálivých odřenin a Silvia otřes mozku, o žádných jiných zraněních jsem se nedoslechla. Nic, co by nespravil příslušný lektvar.

Tímto zdravíme Silvii Slimákovou, která v záchvatu svého otřesu mozku vypila víc lektvarů než měla a nyní leží na ošetřovně. Uzdrav se, Silvio!

A ačkoliv si všichni nasbírali všechny možné bylinky (a že jich bylo v lese požehnaně), já si odnesla z tohoto náročného výletu mnohem cennější vzpomínku – kousek obvazu z mumie na mé lucerničce.

Pro Žlutý Trimeles sepsala Nicol Nash Orchidis

Famfrpálová sezóna za rohem

Za pár hodin začne již dlouho očekávaná famfrpálová sezóna. První zápas v tomto školním roce odehraje naše kolej proti koleji Nebelvír. Jistě to bude velké drama, a proto jsem se rozhodla, že vyzpovídám pár prvňáků. Jak se asi na sezónu těší? Jak moc trénovali a jaký post by chtěli zastávat? To už se za pár řádků sami můžete dočíst, tak jen směle do toho :-)

Trimeles: Jak se těšíš na nadcházející sezónu?
Jane Karen Langley: No těším, budu fandit jak divá.

Magrápa Česneková: Nadcházející sezonu očekávám s velkým napětím, protože famfrpál jsem viděla poprvé až tady ve škole při trénincích. Jen to báječná, ale i nebezpečná hra! Moc se těším.

Calleb Mandrake: Jo, těším se hodně.

Turmawen Handová: Ráda bych řekla, že na nadcházející sezónu se těším jak prvňáček na první famfrpálový zápas. Ale ona to vůbec není pravda - já jsem totiž opravdu prvňáček a tahle sezóna bude skutečně má první. Skoro nemůžu dospat +vzrušeně zamrká na reportérku+.

Trimeles: Plánuješ se účastnit zápasů? Pokud ano, tak na jakém postu?

Jane Karen Langley: Nezúčastním, nemám nalítáno, ani nemám dobrý posty… Ale zápasy budu sledovat a fandit žluťáskům :-)

Magrápa Česneková: Zápasů bych se zúčastnit chtěla, sice nemám moc natrénováno, ale náhradníci určitě budou potřeba. Trénovala jsem střelce, takže určitě střelce :) No a pokud se do zápasu nedostanu, budu stát na tribuně a fandit jako divá!

Calleb Mandrake: A jestli se zúčastním? JASNĚ a budu asi jako brankář, protože ho mám nejvíc natrénovaného.
Turmawen Handová: Jelikož pocházím z chudé mudlovské, navíc nesportovní, rodiny, o famfrpálu, technice, pravidlech apod. nevím zhola nic. Jasně, snažím se proniknout do jeho tajů a ve volných chvílích trénuji v Prasinkách. Ale do našeho profi týmu si zatím netroufám. Nicméně už mám vymyšlené pokřiky a náš sportovní tým se chystám potpořit hlavně zásobou mastí a lektvarů. A co popřát našim Jezevcům na zítřek? Ve žluté je síla, huff huff hufflepuff!

Všem nováčkům za krátké i delší odpovědi děkuji.
Tak to vidíte. Naše posila v nováčcích je veliká a všichni soupeři se mohou těšit na minimálně velmi vyrovnaný zápas :-)

Samantha Ulvenová

Příběh dušice Aryi de Hall

Vytvořeno pro Duchaplný seminář.
Protože nejsem moc "čtivý typ" a nerada se hrabu v zaprášených kronikách, raději jsem se vyptávala přítomných duchů. Napsala jsem všem, co jsem ve škole našla, ale jako první mi odpověděla Arya de Hall.
Arya byla studentkou Havraspáru a je tomu zhruba tak rok a půl (okolo 17.11), kdy umřela. Přesné datum se neví, protože nikdo jistě neví, jak dlouho po své smrti čekala, než ji někdo najde. A jak se to stalo, jak vlastně umřela?

Slovy Aryi:
„Zemřela jsem... Strastiplně! Plná nadějí jsem šla do mrazáku a tam... Jsem zmrzla, v kousek ledu jsem naprosto a totálně zmrzla. A pak jsem se najednou probudila a byla jsem šedivá, proplula jsem kostkou ledu, ve které je moje tělo do teď a začala strašit.“

Výpis z Aryina Curriculum Vitae:
„Byla nebyla studentka Havraspáru Arya De Hall. Študovala a študovala a byla velmi poctivá a kdesi cosi. Však když 13. rok 4.12. jí odbyl, přestala stíhat a zmraziti se nechala. To byla chyba! V mražáku krev se jí zředila a kouzla už nepomáhala. Tak nechali ji v mražáku být a na sochu umrznout. Však také 17.11. umřela. Hle, však druhý den stal se zázrak! Stala se duchem Havraspáru. A její hrobku najdete v lese hlubokém, zapovězeném. V jeskyni chráněné a magické je kostka ledu a v ní... Arya.“

Ale protože mi toto strohé vysvětlení nestačilo, vyptávala jsem se Aryi dál.
JÁ: A jaký to byl pocit, když jsi se probudila jako duch?
Arya: Pocit? Všechno bylo zmatené, člověk se probudí a opravdu si neřekne "Jsem v nebi", ale lekne se toho, že vidí vlastní tělo hned vedle sebe. Takže jsem rychle plula do hradu, úplně zmatená, ale cestou jsem potkala ex-ducha Nebelu Lolu, ta mi všechno vysvětlila, vrátily jsme se do mrazáku a moje tělo přenesly do Lesa, kde je doteď.
JÁ: A potom co?
Arya: Pak už se z toho udělala velká událost, pár lidí mě obrečelo, ale většina koleje byla štastná, že mají nového ducha.
JÁ: Tak to máš vlastně štěstí +usměji se+
Arya: To jo. Ale Lola mi v začátcích hodně pomohla. Ono i to nakupování v šedivé je dost ... těžké:D

Takže co si z toho hlavně odnést? Buďme rádi, že jsme barevní a živí, že nemusíme nakupovat jen v šedé :-)

Samantha Ulvenová

Jak jsme pilně přikládali ruce k dílu

Není tomu tak dávno, co se ve všech kolejních místnostech na hradě objevila tajemná lišta směřující od kolejního zvířete do neznáma a nabízející možnost přiložit ruku k dílu.

Všichni byli nejdříve skeptičtí, protože přeci jenom, co se asi tak stane, až ruku k dílu přiložíme? Neupadne nám náhodou? A co se pak stane, až bude dílo dokonáno?

Pak ale zvítězila přirozená lidská zvědavost a zvídavost, a několik odvážlivců, riskujíc život, dobrou pověst, obouručnost a nevím co ještě, ruku k dílu přiložilo a lišta se začala žlutit. (Mimochodem, taky se vám líbí ten odstín žluté? Mně moc! A pak, že to nejde.) Jak se žlutila víc a víc, jak rukou přidaných k dílu přibývalo, rostla i naše nervozita. Co se stane, až bude dílo dokončeno? Vybuchne to tady? Není překvapení vyhrazeno jenom pro první kolej, která dílo dokončí? Budeme první my, nebo nás někdo předežene?

(Foto: 484. ruka přiložená k dílu. Paul sliboval snímek 499. ruky,
ale nakonec zjistil, že ho ztratil...)

K nejnapínavějším okamžikům vůbec patřilo bezesporu čekání na poslední dvě ruce, které zbývalo přiložit, kdy jsme seděli v kolejce, neschopni vnímat nic jiného a jenom čekali, kdy se objeví další žlutí ochotni přiložit ruku k dílu. Ačkoliv jsme věděli, že nebudeme první, jelikož nás o pár hodin předstihl Havraspár, stále jsme nevěděli, co se stane!

A pak, konečně, dnes v ranních hodinách (pro Magrápu jistě v hluboké noci), tedy o půl deváté ráno bylo dílo dokončeno. Ona pětistá ruka přidaná k dílu patřila studentce prvního ročníku Lusie Fioně Crossové, se kterou připravujeme o jejích dojmech rozhovor a snažíme se také zjistit, čí byla úplně první ruka přiložená k dílu.

Ačkoliv Mrzimor nebyl první kolejí, které se podařilo dílo dokončit, jistě každého z nás nyní hřeje pohled na to, co se nám podařilo společnými silami vybudovat.

VÝZVA! Pokud jste to byli vy, kdo přiložil jako první ruku k dílu, nebo víte, kdo to byl, hlašte se do mého sovince, čtenáře Žlutého Trimela budou zajímat Vaše dojmy vyjádřené v rozhovoru!

Pro Žlutý Trimeles
Felicitas Frobisherová

Kristie Smithová konečně na svobodě!

Dnes odpoledne, aniž by veřejnosti bylo cokoli vysvětleno,
byla z Azkabanu propuštěna Kristie Smithová. Několik dnů ji vyšetřovatelé drželi ve výslechové místnosti, a to dokonce bez jídla (!) a v příšerné zimě, ačkoli je s největší pravděpodobností zcela nevinná.
Zastihla jsem ji ve Velké síni kupodivu v docela dobré náladě, jen si dělala velké starosti o to, co řekne její přítel na dlouhý plnovous, který jí vyrostl na bradě.

Sophia: Ahoj Kristie, jsem ráda, že už tě pustili, mohla bych se tě zeptat na tvé zážitky z Azkabanu?

Kristie: Ahoj, můžeš (usmívá se)

S.: Co tam s tebou tak dlouho prováděli? To tě celou dobu vyslýchali? Nebo co jsi tam dělala?
K.: No, něco ze mně vydolovali teprve včera, chápeš, byla jsem trochu v šoku. Taky kdo by nebyl, když jde večer spát do postele se zelenými nebesy a vzbudí se v Azkabanu.
Pokaždé, když jsem se jim odhodlala něco říct, někdo mi protivně svítil do očí lampičkou, takže v té tmě to bylo trochu, no jak to říct...protivné.

S.: Byla tam hodně zima?
K.: Zima tam byla neskutečná, možná za to mohla přítomnost mozkomorů, kdo ví, ale připadala jsem si, jako bych měla každou chvíli umřít, nebo umrznout.

S.: Co jsi dostávala k jídlu?
K.: K jídlu?No já si ani nepamatuji,že bych tam jedla.Naposledy jsem večeřela ve Velké síni.

S.: Co vlastně řekli, když tě pustili? Co si o celé této záležitosti myslíš ty? Budeš žádat odškodnění?
K.: "Můžete jít..."...."A dejte si pozor na oči...." - to jsou poslední dvě věty,které jsem slyšela.
Odškodnění...možná… (zatváří se tajemně)

S.: Chtěla bys ještě něco říct veřejnosti?
K.: Veřejnosti řeknu jen tohle: V Azkabanu by se mohli o svědky líp starat.

S.: Díky! A přeju brzké zotavení. Co vousy? Už víš, jak se jich zbavit?
K.: Děkuju :) Pracuje se na tom :D

S.: Můžeš mě pak informovat, jak to dopadlo a jaký je to pocit, když se ten lektvar použije?

K.: Divný, lektvar štípe a pálí. Ale funguje, vousy byly hned pryč. Pocit to byl úžasný, mít zase normální obličej.



Pro Kristie tedy celé "dobrodružství " skončilo šťastně.

Průvodce p. Veldrin Midgard a patnáctiletý zmijozelský
student Halmar de Kato zůstávají i nadále v azkabanské cele... Co bude dál? Nikdo neví.

Sophia Glis Glisová

Kauza Veldrin! Dostatok informácií?

Celý hrad bol šokovaný nedávnymi udalosťami , ktoré sa odohrali v Zakázanom lese. Čo sa stalo, o tom sme vás informovali pred pár dnami. Situácia je momentálne taká, že slečna Kristie, študentka zelenej fakulty, je ešte stále vo vypočúvajúcej miestnosti a v cele sedia pravdepodobný viníci: Veldrin Midgard, Halmar de Kato, samozrejme, kým sa nedozvieme výsledok vyšetrovania, sú zatiaľ nevinní.

Práve v tomto bode nastáva problém. Na hrade sa ozvali nejaké hlasy, že vyšetrovanie nie je dostačujúce a malo by byť sprístupnené aj pre študentstvo, pretože sa to týka aj celého hradu. Hlavným odporcom tých, ktorí sa nahlas dožadujú potrestania lesníka, je mrzimorská študentka Jane Karen Langley. Ta sa verejne vyjadrila v konkurenčnom časopise (CD) aj v našom Trimelovi, že dôkazy nie sú dostatočné.

Preto som oslovila Jane, aby sa k celej situácii vyjadrila a vyslovila svoj hodnotový súd nad kazou:

Jane Karen: No můj postoj je vlastně neutrální, nezaujatý, objektivní. Snažím se prostě o to, abychom byli více informovaní o průběhu, aby nám byly ukázány "hmatatelné důkazy", nejen slovní popisy zúčastněných. Mluví se o zabití Oběti, ale našel někdo tělo? Bylo identifikováno? Byla Oběť opravdu zabita nožem? Rituální nůž... další neznámá. Kde je? Byl prozkoumán? Způsobil smrtící úder při rituálu? Rituál... existuje přece způsob, jak zjistit, jaké kouzlo se tam kouzlilo. Ideálním řešením by bylo vyslat na místo údajného rituálu pátrací skupinu složenou z bystrozorů a profesorů, která by místo prohledala a na základě jejich zprávy už by se dalo lépe stavět obvinění a případný soud.
Soud by též měl být přístupný veřejnosti, přeci jen se o jedná o zaměstnance školy, kterou všichni navštěvujeme. Tímto by se zároveň zamezilo ostudnému zacházení s nevinnými školačkami.
Stručně řečeno neexistují proti panu Midgarovi přímé důkazy. Jen spousta nepřímých, ovšem na základě těchto není možné někoho odsoudit!
Abych to shrnula: Já osobně ke kauze nezastávám žádný názor, počkám si, jak to dopadne a bude-li někdo potrestán. Ovšem důrazně protestuji proti principu a způsobu, jakým je vedeno vyšetřování. Existují snad nějaká lidská práva a pokud od nich odstoupíme, kam budeme směřovat? A pokud uvězníme v Azkabanu člověka, ať už vinného či nevinného, pouze na základě slovního obvinění, pak je to ještě horší.

Prosím drahých čitateľov, aby nekritizovali , alebo neútočili na Jane. Každý má právo na svoj osobitý názor a aj preto som jej dala priestor na vyjadrenie. Za pochopenie ďakujem :))

Lucy Koralka

Rozhovor s nováčkem Silvií Slimákovou

Z ještě horkého J-S-B brku vám přináším rozhovor se Silvií Slimákovou - prvačkou naší koleje, která se chystá na nejbližší sraz slimáků. Zajímá Vás o ní ještě pár maličkostí? Tak jen neváhejte a čtete!

Madam Letitia: Azkabanské vyšetřovací metody jsou zastaralé a zdraví škodlivé!

Bradavickým hradem již týden otřásá aféra kolem velmi podivné výpravy do Zakázaného lesa, na níž podle svědectví zúčastněných průvodce p. Veldrin Midgard nabádal studenty k rituální vraždě. Mnozí jsou právem zděšeni a volají po exemplárním potrestání tohoto zaměstnance školy. O tom již bylo napsáno mnohé jak v našem časopise, tak v Corvinu Declaratio.

Nás však dnes zaujal jiný aspekt celé této události, a sice způsob a průběh vyšetřování. To, že byl vzat do vazby p. Veldrin, je jistě správné, ale že byly, byť na přechodnou dobu, uvězněny v Azkabanu i studentky, které o průběhu výpravy podaly stížnost řediteli školy a měly být pouze vyslechnuty jako svědkyně – to rozhodně v pořádku není.
Havraspárské Melánie Hale a Theresa Leagwitová byly sice včera odpoledne propuštěny, ale jak s nimi asi vyšetřovatelé museli zacházet, když musely být okamžitě hospitalizovány na Ošetřovně?

O vyjádření jsem požádala školní zdravotnici, prof. Letitii te Tibu.

Sophia Glis Glisová: Madam Letitie, doneslo se mi, že Vy jako zdravotnice jste ošetřovala a léčila Melánii Hale a Theresu Legvitovou, které se z Azkabanu vrátily s podlomeným zdravím. Obě byly nakaženy Azkabanskou horečkou a navíc i chorobnou vousatostí. Jsou to onemocnění ohrožující přímo lidský život? Bylo těžké děvčata vyléčit?

Prof. Letitia te Tiba: Fúzatosť je úplne neškodný syndróm. Ide vlastne len o kozmetický problém, ak to tak môžem nazvať. V podstate ide o to, že sa telo čarodejníka bráni pred zimou, aká v Azkabane vládne, rastom nadmerne odolného ochlpenia.
S azkabanskou zimnicou je to horšie. Táto choroba naozaj podľamuje čarodejníkovo zdravie. Má viacero prejavov, ktoré pri zanedbaní liečby môžu viesť k vážnym komplikáciám. Ale počas mojej praxe som sa ešte nestretla s tým, žeby niekomu postihnutému ostali vážne následky, či dokonca by prišiel o život. Pravdaže nepoznám prípady, ktoré by ostali neliečené naozaj dlhý čas.

Či bolo ťažké vyliečiť ich? Viete, pokiaľ máme dobré knihy s presne popísaným postupom liečby a dobré zásoby liečiv, z ktorých sa dá namiešať elixír, aký potrebujem, tak sa dá všetko zvládnuť pomerne jednoducho. V súčasnosti máme na hrade aj dostatočné zásoby byliniek, takže úspešnej liečbe nič nebránilo.
A som rada, že som mohla použiť aj tie nadobudnuté vedomosti, ktoré pri bežných študentských ochoreniach nezužitkujem.

S.: A co si myslíte o tom, že studentky, které byly povolány k výslechu pouze jako svědkyně v případu p. Veldrina, byly na čas uvězněny, a to patrně za dosti otřesných podmínek?

L.: Je smutné, že ešte stále používame také zastaralé vyšetrovacie metódy. Myslím, že je najvyšší čas takéto praktiky zmeniť, aby sa zákon stal ochrancom nevinných a nie ich ešte väčším mučiteľom.
Našťastie študentky nepobývali vo vyšetrovacej väzbe veľmi dlho, ale aj tak budem všemožne podporovať zmenu. Nie je dobré, keď nevinní mladí ľudia musia zažívať takéto traumy.

Dúfam, že aj slečna Smithová sa čoskoro dostane na slobodu. A takisto pán Kato, ktorého tiež pokladám za obeť, napriek tomu, že s týmto hrozným činom súhlasil. Nikdy sa pod pláštikom školskej akcie nemal dostať pred takúto voľbu.

--------
Ano, ve výslechové místnosti nepochopitelně již třetí den zůstává Kristie Smithová ze Zmijozelu. Vždyť je to teprve jedenáctiletá prvačka! A vzhledem k tomu, jak vyhladovělé musely být Melánie a Theresa, které se po návratu doslova vrhly na jindy opovrhovaný nemocniční pudink - tohle je opravdu neuvěřitelné hazardování se zdravím studentů.
A jak to dopadne s patnáctiletým Halmarem de Kato? Ten skončil bez jakéhokoli soudu dokonce v cele…

Třeba se ukáže, že šlo opravdu ze strany p. Veldrina jen o jakousi zvrhlou hru, při níž ve skutečnosti nikdo nezahynul, snad byli studenti omámeni jen jakousi děsnou iluzí – ale o to horší je, že kvůli excesům nezodpovědného průvodce musejí nezletilí studenti prožívat hodiny v hrozivém prostředí Azkabanu.
A nechci ani domýšlet možnost, že rituální vražda byla realitou…

Namísto, aby otřeseným studentům byla poskytnuta odborná pomoc kouzlopsychologa, byli vystaveni dalším traumatům! V jakém století to žijeme? A co na to vedení školy? Zatím jsme neslyšeli vůbec žádné oficiální vyjádření.

Sophia Glis Glisová

Dany Kiribatin už má zase jinou barvu!

Pro ty, kdo to nestačí sledovat: dany Kiribatin, v sobotu nečekaně zhnědlý, je již zase tmavě fialový. Zajímá vás, jak to nese? Čtete dál! Čtenářům Žlutého Trimela přinášíme mini rozhovor s neustále jinak barevným danym Kiribatinem.

Felicitas: Začněme pěkně od začátku, proč jste se rozhodl pro změnu hábitu na fialovou? Byl to vždycky Váš cíl, udělat OVCE a zfialovět?

dany: Ano, cítil jsem to jako správnou posloupnost - vystudovat, udělat zkoušky a stát se zaměstnancem, který bude předávat své zkušenosti dál.

F: Jaké to bylo, vejít poprvé do sborovny, vypsat první soutěž?

d: Bylo to, no - víte je strašně těžké přijít z koleje, kde stále cítíte podporu a kolektivní sílu, do prostředí, kde jste jen sám za sebe. Najednou jste v novém prostředí, máte plnit úkoly, ale vlastně vůbec nevíte jak, nemáte se moc na koho obrátit. Ale nesmí to vyznít jako cesta do pekla - je to jen stres z nového.

F: Jaké jste měl pocity, když jste přišel na hrad a vaše barva nebyla fialová, ale hnědá? Čekal jste to?

d: Vůbec ne a ani teď vlastně moc nevím, co se stalo...

F: Teď je vaše barva zase tmavě fialová. Plánujete ještě nějakou změnu? Třeba na světle fialovou?

d: Ano, to bych rád:-)

F: Když se vrátím k vaší první soutěži (Poznej místo I.), jak ji teď, krátce po skončení hodnotíte? Přišlo vám hodně příspěvků? Hodně správných odpovědí? A co obrázky?

d: Přišlo necelých 90 odpovědí - ne všechny byly správné, ale drtivá většina ano. Ona to nebyla také těžká otázka, myslím:-) Překvapilo mě, že spousta studentů opravdu věnuje soutěžím čas a posílá i krásné obrázky - sám bych s tím měl velké obtíže - klobouk dolů.

F: Chcete něco vzkázat našim čtenářům?

d: Nechť ano je ano a ne je ne (není to tak úplně moje myšlenka, ale je strašně hluboká a těžká ke splnění)

Děkuji danymu za rozhovor a s čtenáři Trimela se loučím s konstatováním, že stále neznám páně ředitelovu odpověď...

Pro Žlutý Trimeles Felicitas Frobisherová

Kauza Veldrin!! - priebeh vyšetrovania!

Milí čitatelia,

V konkurenčnom časopise (CD) ste sa mohli dnes ráno dočítať o hanebnej kauze lesníka Veldrina Midgarda. Celá kauza sa týka výpravy, ktorú zorganizoval dňa 30. 9 . Výpravy sa zúčastnilo až deväť osôb, čo je na výpravu dosť veľký počeť, ale určite nikto z nich nečkal čo tam zažijú. V skratke, ich lesník Veldrin naviedol na rituálnu vradžu, ktorú vykonal zmijozelský študent Halmar de Kato. Zvyšné osadenstvo výpravy samozrejme s tým nesúhlasilo, ale nemali žiaden vplyav na rozhodnutie a silu lesníka Veldrina!

My vám prinášame menšie informácie z priebehu vyšetrovania!



V poobedňajších hodinách sa na hrade objavili bystrozori a odviedli všetky osoby zamotané do tejto kauzy do znovu otvorenej cely v Azkabane.


Do cely sa dostavajú:
Veldrin Midgard,
Halmar de Kato,
Theresa Leagwitová a
Melánie Hale (do cely sa dostala až neskôr - autorka článku v CD ohľadne kauzy), prečo je Mel v cele sme zistili vďaka Queya Aislinn AnMhoráiv : Ehm, Mel v šoku špatně odpověděla na jednu otázku, takže si ji tam nechali

Vo výsluchovej miestnosti sú:
Kristie Smithová,
Sharlotte la Libretëa,
Arien Rellyová a
mdm. Niam (tá bola pustená po niekoľkých minutách a rýchlom výsluchu).

Podarilo sa mi kontaktovať niektorých svedkov tejto kauzy. Položila som im nasledujúce otázky:
Aké otázky vám dávali bystrozori? Aký je váš názor na celú udalosť?Čo si myslíte, ako tento prípad skončí?

Queya Aislinn AnMhoráiv: Ehm, nejsem si jistá, jestli je povoleno poskytovat informace z výslechu, tak raději pomlčím. Ráda bych se někdy zbavila tohohle - dívá se na vousy -. Svůj názor jsem již vyjádřila v Corvinovi a také když jsem podávala stížnost k panu řediteli. Celá záležitost mi připadá ohavná a jsem ráda, že se řeší. Pevně doufám, že skončí potrestáním pana Veldrina. Vím, že řada lidí si přeje trest i pro Halmara, ale snažím se brát v úvahu, že je nezletilý a že byl k tomuto činu naveden.



Niam i Tirnanog: Noo, otázky se dost opakovaly... vlastně byly jen dvě. Zdali jsem smrtijed a pak chtěli jména a informace. Tak nějak... co o tom prostě vím... no v rukavičkách se mnou rozhodně nejednali. *ještě zlehka otřeseně*. Nevím co si o tom myslet. Na dané výpravě jsem sice byla, ale neúčastnila jsem se toho, co se dělo... vlastně až z dnešního tisku jsem se dočetla, co se údajně mělo dít. Jaksi jsem se... zabloumala někde mimo. Jak? Netroufám si nic předpovídat. Rozhodně doufám, že se vyřeší brzy a s co nejmenší úhonou na lidském zdraví a psychickém stavu studentů.

Nimrandir Elénére: Omlouvám se, ale vyšetřování dosud probíhá a tedy nemohu poskytovat žádné informace.


Kauza ešte len prebieha, tak ako aj vyšetrovanie! Prinesieme vám ďalšie informácie, len čo sa bude dať zistiť viac!

Konečně konec "šílenství" kolem fobií

Zdálo se to být jako sen. Začala jsem nový školní rok, jako mladší profesorka a s velkým napětím jsem čekala na den, kdy se bude zapisovat do předmětů. Překvapení střídalo překvapení. Ještě stále jsem se seznamovala s profesorským životem a nejistě procházela hradem. Když pak nastal ten den, kdy se studenti začali přihlašovat do tříd, jen se zatajeným dechem jsem sledovala ty desítky studentů, kteří se hromadili před třídami a snažili se zapsat na "svůj" předmět.

Jen na okamžik jsem odvrátila svůj zrak od té vřavy, abych se podívala z okna, a když jsem se pak podívala zpátky na ty zástupy, občas se ke mně dostaly věty jako "Kruci, fobie A jsou už plný". Trošku jsem se zasmála, ale opradu jen trošku, a radši jsem se vydala do svého pokoje. Druhý den dopoledne jsem se hned vydala do Velké síně, hlad již začal ovládat moji mysl, a jak jsem tak prochzela kolem všech těch učeben a tabulí se seznamy tříd, málem jsem omdlela. Obě mé třídy plné, v tak krátkém čase. Toto opravdu předčilo má očekávání, a už jen zbývalo čekat, až se začne učit.

Těšila jsem se na ten okamžik, kdy poprvé okusím opravování úkolů, rozdávání bodů a podobně. Se začátkem vyučování se v mém sovinci však začaly hromadit vzkazy, zda by nebyla možnost otevřít další třídu. Musím se přiznat, že mě to trošku vyděsilo, otevřít další třídu, ale za zkoušku kouzelník nic nedá. A tak začalo "nekonečné" kolo shánění zájemců, domlouvání s inspektorkou výuky, ale nakonec vše dobře dopadlo, a byla otevřena třída C. Zájemci byli předem informováni o čase otevření, a tak se zdálo, že vše již proběhne bez problémů. V klidu jsem si odjela na výlet do mudlovského světa, a když jsem se druhý den ráno vrátila, šla jsem se podívat na seznam svých nových studentů.

Přejela jsem seznam očima a nestačila jsem se divit. Ze studentů, kteří byli nahlášeni u mě v kabinetu, se jich do třídy dostalo pouze pár, o zbytku studentů jsem neměla ani páru, že by chtěli tento předmět navštěvovat. Už se s tím však nedalo nic dělat. Skoro všichni, co se tam nedostali, to však vzali statečně a počkají si na další rok. Však ono to uteče jako voda, a kdo ví, co bude potom.

Jedno je však jasné. Pro letošek je již konec šílenství kolem fobií, mé sovy si konečně pořádně odpočinou a já si můžu užívat profesorského života plnými doušky.

Selena Enail Smithová

Ze zažloutlého deníčku - NOVÁ SOUTĚŽ PRO VŠECHNY MRZIMORSKÉ

Představení soutěže „Ze zažloutlého deníčku“

Tak, milí nováčci, i starší studenti. Ráda bych vám představila další soutěž, jež nese název Ze zažloutlého deníčku. Jedná se o kolejní soutěž, takže ostatní máte bohužel smůlu :).

A o co teda půjde?

V archivu Žlutého Trimela – kolejního časopisu – jsou ukryty útržky deníčku, který jsem si vedla, když jsem se vydala na dovolenou mimo hrad. Vaším úkolem bude je najít – hledat budete postupně – na hledání nechám vždy 5 dní.

Dany Kiribatin opět změnil barvu!

V sobotu v dopoledních hodinách osazenstvo Velké síně zaregistrovalo novou barvu na hradě. O tom, že je to divná kafebronzdozelena barva, která asi spíš měla být hnědá, tento článek nepojednává. Zajímá vás osud bývalého mrzimorského studenta danyho? Čtěte dál!

Změna barvy č. 1

Jak všichni víme, mrzimorský student a kolejní fazolkář dany Kiribatin po svém absolutoriu přijal nabídku tmavě fialového hábitu a stal se zaměstnancem.

Změna barvy č. 2

Jak bylo již výše avizováno, dnes se v našem společenství objevili nově barevní lidé – obyvatelé Prasinek. Jedním s nich se stal i dany Kiribatin, který tak v krátké době podruhé změnil barvu hábitu. Z jeho vyjádření ve Velké síni (kam mimochodem vůbec nemá mít přístup) vyplývá, že je z celé situace poněkud zmatený a nechce o ní zatím veřejně hovořit.

V souvislosti s tím vyvstává ovšem zásadní otázka! Mají (nejen mrzimorští) studenti svému bývalému spolužákovi tykat nebo vykat? Školní řád jasně říká, že vykat se musí fialovým, tedy zaměstnancům. To ovšem dany, ani ostatní obyvatelé Prasinek, není. Můžeme si s ním tedy po vzájemné dohodě tykat?

Na tento problém jsem se otázala osoby nejpovolanější – pana ředitele. Na odpověď nedočkavě čekám.

Celou situaci pro Vás nadále sledujeme, snažíme se získat vyjádření pana ředitele i danyho a jakmile budeme mít nové informace, čtenáři Trimela se to dozvědí!

Pro Žlutý Trimeles,

Felicitas Frobisherová

Šokujúce zistenia!

Milí čitatelia Trimela,

Prinášame vám absolútne novinky z hradu, ktoré sa tykajú zamestnancov na hrade.
Vo VS bol normálny rozhovor ako vždy, keď tu zrazu som si všimla podivnú vec. Zamestnanca školy, ktorý mal na sebe habit divnej farby. Jakživa som takú farbu doposiaľ na hrade nevidela! Bola som z toho mimo a premýšľala som, či náhodou netrpím farbosleposťou. Ale keď istá modrá študentka Leelee na to poukázala tiež, bolo mi jasné, že to vidia aj ostatní. Rýchlo som bežala zistiť popis toho zamestnanca a našla som tam kolonku – Obyvateľ Prasiniek. Vo VS sa zanedlho objavila mdm. Elerin (správca kalendára) a veci nám bližšie objasnila.

Na našu otázku, kto sa stane obyvateľom Prasiniek sme získali túto odpoveď.

Na otázku či to môžu napraviť, sme zistili toto:

Samozrejme som bola zvedavá, či majú títo obyvatelia nejaké obmedzenia v pohybe a zistila som toto :

Bola som zvedavá ako to je s výplatou :)

A nakoniec som chcela vedieť,prečo k tomu vlastne došlo